Inzerce https://www.lekarna.cz/pece-o-zuby/?utm_source=ordinace&utm_medium=leaderboard&utm_campaign=pece-o-zuby

Panická ataka

Na začátku jsem myslela, že všechny příznaky (divoké bušení srdce, bolest a pálení na prsou, neschopnost dýchat a strach z infarktu) jsou průvodnímy znaky tzv. magnéziových záchvatů, neboli stavů jako při infarktu, ale ne nebezpečných. Po delší době, kdy se tyto stavy vracely, jsem si vsugerovala, že mám nějakou nezjistitelnou nemoc, že musím jít na vyšetření. Samozřejmě jsem v pořádku. Zlom nastal asi před třemi dny, kdy jsem z nevímjakého důvodu začala šílet z toho, že moji rodiče už brzy umřou(jsou starší) a že to nemůžu přežít. Pak následoval strach ze smrti jako takové a ten mě pronásleduje doteď. Večer usínám s tím, že už se ráno nemusím probudit, přes den mě napadne, že třeba právě teď umřu a že s tím nemlžu nic udělat. Jsem úplně nepoužitelná, myslím jen na to, jaká je smrt a nemůžu s tím přestat. Přítel si myslí, že je to jeho vina, nedokážu mu vysvětlit, že to s ním nemá nic společné, on mě v podstatě drží nad vodou. Včera jsem měla takový záchvat úzkosti, nedokážu to popsat. bylo to strašný, beznaděj, smrt, prostě hrůza. Přítel mě dnes dovedl na krizové centrum a už teď je mi trošku líp. Dostala jsem lexaurin a paní mě objednala na příští týden na sezení. Byla moc hodná a říkala, že trpím panickou atakou. Mám hrozný strach, že se budu tímhle trápit už navždycky, že se s tím nesmířím a že budu celý život nešťastná. Vím, že to zní divně, ale bývá mi dost špatně a mám pocit, jako by mi mohlo pomoct jedině zvracení, už jsem to dvakrát udělala a úplně mě to očistilo. Jestli máte někdo podobný pocit, napište. Jsem hrozně ráda, že jsem našla tohle forum, že vím, kolik lidí má stejné problémy. Všem přeji ať je lépe, Maruska

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/
Odpovědi
lenka

Myslím, že je i změna počasí a příchod menzes. Doufám, že se z toho někdy vyhrabeme a budeme se na ten svět opět usmívat:-)))))

irena
1x

Ahojky, právě jsem minulý týden zažilas dvě hrozné panické ataky, zápolím i s jinými psychyckými problémy již sedm let,ale tohle jo snad to nejhorší z tohoh co jsem zažila. Druhý záchvat přišel ze strachu z toho prvního, prosím kodoliv máte byť malikatouco Vám pomáhá, jak jste se vyléčili nebo jak vše zmírnit, prosím napište, já jsem dostala čípky Diazepamu, ale stále so bojím co bude dál.

Pavlína
2x

Ahoj,,, třeba mě na začátku doktoři pomohli a to tak že mi pomohli s bludným nervem, který když příjde ta svině začít dráždit a přejde to... nevím jestli to jen na mě zkoušeli ale musím říct, že ze začátku to hodně pomohlo...

Jitka
1x

Ahoj všem, chtěla jsem se zeptat, jestli se tu někdo neléčíte ve Středisku psychoterapeutických služeb v Praze, ulice Břehová 3. ?

luk
2x

Zdravím panickou ataku mám už asi čtyři rok, jednou když jsem byl sám doma tak jsem se málem udusil čokoládou.Měsíc na to jsem se viděsil po tom co jsem si vzal prášek na angínu že na něj mám alergickou reakci a že se začnu dusít. A přišla moje první ataka šílenej strach z toho že se udusím velice rychlé a krátké nádechy a výdechy.Přijela pro měsanitka a potom se to ještě několikrát opakovalo.Nikdy jsem ale nešel k doktorovi či psychiatrovi.Začal jsem procvičovat jogu ( meditace, pozdrav slunci) což velice uklidnuje i při záchvatu.A pokud je záchvat dost silný tak mám v kapse dvě silný zbraně které vždycky pomohli. Nejlepší je udělat si bezynkový čaj a vypít ho.( velice to zklidní během pár minut)a potom si můžete dát b1 což taky velice zklidnuje a přitom je to vitamín.Takhle jde přežít každej záchvat. Ale nejlepší je že pokud budete procvičovat každý den jogu stačí 15 čik půl hodina tak záchvaty odezní do roku.Ale dávejte si pozor pokud budete vystresovaní neodpočatí tak se mohou vrátit důležitá je opravdu životozprává.Jakmile jsme přestal dělat jogu a začal jsem kouřit a pít se mě záchvati po třech letech vrátili.ALe beru to z té lepší stránky opět mám důvod začít dělat něco pro moje tělo a hlavně přestat pít a kouřit a myslím že taková panická ataka je dost velká motivace ;)

MÍŠA
3x

Ahoj tak tohle mam přesně já.Je mi 26 a mam to už 8 let s přestávkama.Ted' se mi to vrátilo je mi hrozně...!!!Každý den se mi motá hlava,špatně se mi dejchá,šíleně mi buší srdce a někdy mam pocit,že mi vynechává...,podlamujou se mi nohy jako by mi neposlouchali a denně mam zvýšený teploty do37,6 a večer,když si lehnu tak mi klesne.Delala jsem modelink moje profese byla kadeřnice a musela jsem přestat,prostě to nešlo!!!!!!!Od13 let jsem po operaci štítný žlázi 2 krát po sobě mam ji celou venku.Chtěla bych mimčo,doktoři mi říkaj,že vše bude jiný,ale já mam strach,že to nezvládnu!!!!!!!!!!!je to hrozná nemoc a nevim jak dál,jak se sní poprat????!!!!!

petra
3x

To jsem šťastna že jsem nahodou koukla sem.Teda všecko co píšete je na chlup stejné se mnou,já tomu nemúžu snad ani uvěřit.Je dobře si o tomto problému často a hodně dopodrobna povídat s lidmi kteří to žijou stejně,protože psicholog,psichiatr a lidé kteří to neznají tak vás vyslechnou,řeknou že vás chápou a přitom vůbec neví o čem je řeč.Prostě je zbytečné čekat podpůrné slovo od těchto lidí.Mám s tímto bohaté zkušenosti.Žiju s těmito stavy 13 let.Todle člověk má na celej život.Ale když se s tím naučí žít a naučí se nad tím mávnout rukou tak je vyhráno.A Tohle není nemoc těla ale hlavy,myšlenek a hlavně sebevědomí!!!!Chtěla bych s někým z vás si psát osobně a pomoct si navzájem a uvidíte že to půjde.Odepište mi prosím,kdo si myslíte že by vám tento způsob mohl pomoct.Zatím přeji krásný den.

Roman
2x

Ahoj mám taky ataky, (zrovna ted) pomáhá mi když si sednu k netu a čtu tyto příspěvky, vždy mi pomůže vědomí že v tom nejsem sám. Myslím že by nebylo špatné popovídat si s někým kdo má stejný problém a "povznést se nad to". Kdyžtak se ozvi na mejlika e-systems@seznam.cz a pak můžem pokecat třeba na icq nebo na Skype. Jsem kousek od Nymburka, je mi 29. Roman

Lenička

Ahojky, mám panickou poruchu už 7 let, jsem nešťastná moc. Jestli chceš, tak mi napiš moje icg je 355231754 . papapa

Jiřka
3x

Ahoj, jsem v panické poruše docela nováček a jsem ráda, že konečně někdo píše, že se s tím dá žít. U mě se projevila zrhuba před třemi týdny, úzkostnými stavy až záchvaty úzkosti. Šla jsem k psychyatrovy hned za tři dny protože se ty stavy nedaly vydržet, to bych se musela zbláznit. Dostala jsem ad SSRI na zpětné vychytávání serotoninu a na noc beru elenium na spaní dokud plně nezaberou ad už týden se cítím líp. Chodím i na psychoterapie. Úzkost přechází, měla jsem jen takové dvě krátké epizody, kdy se mi po tělě rozleje teplo a měla jsem pocit, že mám větší ruce hlavu i nohy asi do pěti minut to přešlo. Jsem ještě taková ustrašená, není to pořád ono ale cítím velké zlepšení. Všude na netu čtu jak je tohle dobře léčitelné ale když vlezu na diskuze, tak to mají lidi řadu let, tak nevím vlastně na čem sem. Mám dvě děti poměrně malé a potřebuju a chci být v pořádku, můžeš mi prosím něco poradit, jak se s touhle nemocí vypořádat?

Věra

Něco takového i u mě, usinala jsem když najednou z ničeho nic, slabší pocit na zvracení, vylezla jsem z postele že se napiju. Cítila jsem jak mi začíná být špatně, né na zvracení. Pak se to ztupňivalo, měla jsem pocit že mi nohy vypovídají službu tak tak jsem se doplazila ke stolu, s oporou jednou rukou jsem se držela stolu a druhou rukou jsem se křečovitě držela radiátoru, a pomalu si sedala. Měla jsem pocit že se neudržim sedět. Položila jsem ruce na stůl a hlavu položila na ruce a krátce jsem to rozdejchávala. Strašně jsem se opotila,i na rukou a pálila mě kůže na hrudi a na ruskou.

Zuzana
2x

Ahoj, tiež by som sa rada pripojila k nazorom a radám, ktoré ste sem napísali.Trpí panickou atakou asi 3 rok. Žila som v dlhodobom systematicko pracovnom strese, mala som vtedy 25 rokov, pracovala som u otca vo firme, čo na jednej strane malo svoje výhody no na druhej strane to bol doslova psychický teror, hlavne ked začali vo firme fin.problémy. Sto krát za den som sa pristihla pri tom ,ako mi velmi bije srdce, ale inak som nemala iné fyzické potiaže.Len to srdce... to mi bilo neustále ako bláznivé niekoľko mesiacov v kuse... všetkého som sa bála, ale to asi súviselo aj s nedostatkom sebavedomia... potom som si našla priateľa, ktorý bol veľmi vzdelaný, ma zatial dva tituly a nechyba mu ani sebavedomie, je veľmi šikovny a uznávaný a to ma aj mojim sebavedomím zakopalo do ešte hlbšej depresie. Prišlo tehotenstvo, pôrod, pri tom som sa stále stresovala v práci, šestonedelie som nevyležala, ocinovi zistili rakovinu v neliečiteľnom štádiu, davali mu 3 týždňe života, do toho starostlivosť o dieťa, o domácnosť, nestíhala som nič poriadne, aj z toho som trpela nesmiernymi výčitkami... Asi keď mal môj syn rok ma chytila prvá ataka. Mávala som všetky známe príznaky, ale ešte ma aj vždy prehnalo a vracala som. Celá som strpla, stredanie chladu a tepla, ešte som sa aj hyperventilovala a prvá vec, čo ma napadla, lebo sa mi nenormálne točila hlava bola, že mám nádor na mozgu, ako môj ocino. Brat ma vzal na pohotovosť, a ja som celú cestu v aute úplne hysterčila, stále dokola mlela, že mne niečo je, mne niečo je.. potom to ustalo, ale v nemocnici ma to draplo znova.dali mi magnezium a bolo to ok. Njaprv mali podozrenie na slepák a ja neviem ešte aj na čo, bola som na pozorovaniach ale ništ.Bola som zdravá. Ataky som mávala potom aj 2 krát do tyzdňa a prichádzali práve vo chvílach úplného pokoja, pri činnostiach, ktoré som vykonávala najradšej. to bolo zaujímavé. Nakoniec som skončila u psychiatra, tan mi predísal seroxat, 1 krát denne a milé ataky postupne odysli.Lenže ako viete, na antidepresíva sa nesmie pit alkohol, čo som rok striktne dodržovala, ale na moje narodky som si povedala, že jeden pohárik ma nazabije. Dopadlo to však tak, že som sa opila viac, ako bolo treba a v kombinácii s antidepresívami som sa dostala do tranzu, z ktorého si ja osobne pamatam len jediny hmlistý zablesk, ale to, že som sa pobila s priatelom, roztrhala som na nom vsetky veci, ze ma hodili do studenej vane, ze som blúznila a radsej ani nebudem pokracovat... to všetko viem len z rozpravania, pretoze moj priatel musel zavolat aj pomoc, lebo ma sám nevedel zvládnuť. Bola som absolútne mimo. A poveim Vam, že ma to skoro aj stálo vsťah. Tak som pochopila, že tabletky nesmiem kombinovať z alkoholom, ataky som už nemávala, tak som si po dalšom čase povedala, že seroxat vysadím. a začala som normálne žiť. Dlho sa nič nedialo, asi rok sa žiadny atak nedostavil, až potom, jeden den mi bolo celý den neako zvlástne, citila som, že ma niečo obchádza, tak som si hodila zo strach pred atakom 4 seroxaty a predávkovala som sa. V noci som dostala najhorší atak svojho života, nebol dlhý, ale naozaj nikomu neprajem ten stav zažiť. Z toho mi vyplýva, že prehnané dávky liekov môžu atak vyvolať. Potom som začala mávať ataky skoro každý den, jeden som dokonca rozdýchavala od rana az do vecera. Zistila som, že mi prichádzajú vždy po užití alkoholu a pri únave. To znamená po diskotéke, alebo tak. , postupne, ked je naozaj silný tak nie, ale vačšinu atakov už dokážem ovladnut tak, že musím mat okamžite čerstvý vzduch, musím chodiť, prechádzat sa a snažiť sa zahnať myšlienky na atak, spievať si a hovoriť si, že sa mi nemôže nič stať, pri najhoršom sa na chvíľu zveziem k zemi. A aj ked to nejde hned, doslova sa premaham a snažím sa nevnímat srdce, ktoré mi trieska az v spankoch nakoniec sa mi to vačšinou podarí rozchodiť.Je to svinský pocit, najhorší, aký poznam, a kto to nezažil, asi ťažko nás pochopí, lebo ono to zvonka asi až tak hrôzostrašne nevyzerá, ale opak je pravdou. Ten pocit je horší, ako nočná mora!!! Držím vám všetkźm palce pri jeho zdolaní a odtránení zo svojho života. Lebo je to obyčajná otravná vtierka, celá ataka!!!!! A ešte mi pomáha, keď tej atake v duchu nadávam, možno je to blbosť, ale zaberá. Vykrikujem jej, že mňa otravovať nebude a že ja nemám čas na neaké somariny... hihi, takže tak. ale dá sa z tým narábať.A najlepšie si vieme pomôcť podľa mňa sami, ale musíme si dať poradiť a počúvať, čo nám kážu hlavne psychológovia. My si musíme našu dušu vyliečiť, nie ju oblbnúť práškami. to pomôže, ale neodstráni príčinu.

SoninaN
3x

ahojte všem.Taky znám tyto stavy.je to strašný.naposledy jsem tuto ataku měla v úterý ráno.no stašný.Nenávidím to ale asi s tím nic nenadělám.Beru cipralex už tři roky.nálady jsou o.k.ale ty ataky..........

Tečk.a

Tak už jí mam zase. K tomu mam zvýšenou teplotu, bolení v krku, nízkej tlak, průjem.. je mi zle.tohle všechno jsem si přivodila psychikou během pár dnů. A ted.. nemůžu usnout. Ležim a cejtim, jak mi buší srdce..hrozně rychle.bojim se,čimž se vynervuju víc a pak mam i křeče u srdce.šílenost.. prášky na spaní někdo?

Leni
4x

Sebehlo se spoustu udalosti posledni dva mesice a ja zjistila, ze diky uplnemu vycerpani a nemoznosti reseni vsech zavaznych tlaku, nemam migreny, jak jsem se puvodne domnivala, ale panick attacks. Ziju ted v USA, kde podavani leku na cokoliv byva jedine reseni, ale spousta lidi, kteri tim prosli velmi varuji. Jelikoz me to nejvic prepadava v noci, kdyz se nechtene vzbudim, tak jsem zavedla pri veceri Niaciamide, je to kyselina niacinova, ale pozor, neni to niacin! Take jsem si udelala ritual v tom, kdy chodim spat a oplachnu si oblicej pomerancovym cleaner. Dale mi pomaha, kdyz neni v mistnosti teplo a kdyz si treba dam polstar na bricho, nebo ho nejak zmacku. Rano si davam vitamin B12 jeste. Zatim je to mnohem lepsi, otazkou zustava, ze moje stresove faktory nejsou fiktivni a je jich vazne moc, takze nevim, kdo zvitezi....Pevne doufam, ze ja. Drzim vsem palce!

lukas

Taky zdravim. U mě to všechno začalo více než před 3 lety. Taky sem nevěděl,co se mnou je. Myslel sem, že se mnou bude konec. Nejspíš to vše způsobilo psychiské vytížení. Mozek se asi zbláznil.... Po opakovaných atakách sem navštívil obvodního lékaře. Když sem mu všechno řekl, ani se nepokusil poslat mě na nějaké vyšetření a rovnou mi předepsal antidepresiva - Citalec 10. Musim říct, že do měsíce zabraly natolik, že bylo po záchvatech. poté sem udělal chybu. Po dvou měsících sem léky vysadil. Pro udržovací léčbu se léky musí brát alespon třičtvrtě roku, aby se nemoc nevrátila. Mě se však do roka vrátila. Vše opět vyvolalo psychické vypětí. Opět sem začal brát citalec 10, a pro jistotu ho beru už rok a půl. Ataky vymyzely a dá se říct, že mohu žít život jako všichni ostatní. Ale stále se necítím být úplně fit. často ještě přemýšlím o smrti, které se asi nikdy nepřestanu bát, přemýšlím o věcech, o kterých by jiní nepřemýšlely. Chci říct, pokud zvítězíte nad samotnými záchvaty, budete muset ujít ještě nějaký kus cesty k uzdravení. Ve mě všechny ty vzpomínky z nejhoršího období v životě přetrvávají dodnes, ale pokud najdeme sílu a budeme bojovat, dá se s tím bez větších problémů žít. Mysleme na ty hezčí věci a ty horší si nepřipouštějme. Snažím se prožít den,jako by byl poslední. ted si víc vážim života,ale to asi každý, kdo si projde něčím tak špatným. Je těžké na vše zapomenout, ale jde na to nemyslet,vím to.

Mirek
4x

Zdravim vsechny! Je mi 26 a prvni ataka se u me objevila asi pred 3 roky. Zacalo to pichnutim u srdce a myslel jsem,ze prestanu dejchat.Prijela zachranka a 14 dni jsem lezel v nemocnici.Meli podezreni i na astma a plicni embolii vse negativni,nakonec me pustili domu.Z nemocnice jsem usel 200metru a chytlo me to znovu sed jsem na lavicku a nevedel jestli se mam vratit nebo ne,rozdychal jsem to. Od ty doby jsem mel pokoj. V cervnu jsem se mel zenit,mesic pred tim nahle onemocnela tchyne a zemrela za 10 dni nador mozku.Svatba se zrusila a stresove obdobi mi vratilo ataky. Jel jsem v aute a najednou paleni hlavy jako blazen prirovnal bych to ke kontrastni latce pri CT. Kdo byl asi vi. Volal sem zachranku myslel jsem ze umru buseni srdce no masakr.Kdyz prijela zachranka bylo po vsem jen jsem byl desne unaveny. Dostal jsem diazepam a doporucili mi navstevu psychologa.Citil jsem se trapne kvuli me atace jsem volal zachranku,kterou potreboval treba zrovna nekdo vic nez ja.Mel jsem asi tyden vycitky svedomi.Zasel jsem k psychologovi doporucil mi persen forte prirodni lek (kozlik,medunka,mata) na zklidneni a relaxacni terapie.Chodil jsem a bylo to lepsi,zadnej zazrak ,ale citil jsem se lip. Prasky me trosku zklidnili.Terapie jsem ukoncil a byl jsem tak mesic v klidu.Obcas naky naznak ataky, ale to jsem se naucil zvladat dechovym cvicenim. Posledni tyden nastala zmena. Ataky se vraci v noci se budim s pocitem ,ze nemuzu dychat a beham po baraku treba o pul noci a snazim se nadechnout. Boli me oci a mam pocit horsiho videni.Vnitrne jsem dost rozrusenej.Dnes jsem sel pomalu s brekem k lekari at me posle na vysetreni vim ze jsou to ataky ,ale co kdyby treba nador mozku? Zni to smesne,ale ja uz fakt nevim. Doktor me ani neprohlid a dal mi leky na spani a poslal me domu ani nemocenska. Uplne me to dostalo nedokazu si predstavit jit v tomdle stavu do prace:Jsem v prdeli,pripadam si jako troska.K doktorovi jsem byl uprimnej a nebylo to jednoducchy,on mi rek ze kazdy mame obcas stresovy obdobi(prasky na spani a domu) ,ale ja umiram (sice jen ve svy hlave),ale kdyby vedel jak se citim. Je to sileny a soucitim se vsemi co ataky trpi.Taky mam strach ,ze s tim budu zit cely zivot,ale ja nechci chci se zase radovat.Jediny pozitivum ataky bylo,ze jsem prestal kourit a vim ,ze ma pritelkyne stoji pri me a je mi velkou oporou tak jako ja ji pri ztrate jeji maminky.Muj mail je MMaLP@seznam.cz Kdo trpi stejnymi problemy at se klidne ozve rad bych si pokecal s nekym kdo me chape a kdo si prosel stejnymi problemy!

Hanka
1x

Ahojky s panickou atakou se potýkám už 13 let.Začátky byly šílený dneska už se o tom mluví můžete se o tom podělit s jinými ale tenkrát jsem vážně myslela že je to můj konec.Do toho jsem otěhotněla ale bála jsem se o miminko takže jsem si tyhle stavy zakazovala určitě tomu pomohly i hormony.No ale hned jak jsem porodila bylo to tu zas s porodnice jsem pelášila jak o život už abych byla doma.Za nějakou dobu to začalo být vážně nesnesitelný nedokázala jsem jít nakoupit jak byla u pokladny fronta nechala jsem tam zboží a utekla.Poradana pro mimča to bylo pro mě utrpení.Zjistila jsem že když si dám skleničku na kuráž všechno jde líp.To byla poslední kapka uvědomovala jsem si že tudy cesta nevede a navštívila psychiatra.Nevěděla jse co jí mám vlastně říct jak to mám popsat,ale paní doktorka věděla o co kráčí a napsala mi seroxat a neurol do začátku.Dál už je to stejný jako u většiny z vás.Ale co chci napsat,zjistila jsem že když jse toho strachu začnu bát,tak si začnu říkat nějak to přišlo nějak to odejde a potom záchvatu ti bude vlastně fajn(budeš tak příjemně oblblá) a elhle ono se to ani nerozjede.Určitě v tom hrajou roli léky bez nich bych asi taková frajerka nebyla,ale nebát se toho strachu mě vážně moc pomáhá.Jsem smířená s tím že ty léky budu mít asi dokonce života ale je tolik nemocí u kterých to tak je že to neřeším.Žiju normální život občas se napiju ,nebojím se cestovat dělám vedoucí obchodu ,a každej si myslí jaká jsem pohodářka .Takže moje rada zní neboj se toho,zžij se s tím a ono se ti to samo začne vyhýbat.Samozdřejmě za pomoci lékařu sama bys to asi nezvládla ono je to vážně hodně o chemických pochodech v mozku,a ty léky produkují serotin který nám vlastně chybí.Hodně štěstí.Ahoj Hanka

tak změň doktora, můj doktor hned poznal že mám ataky a poslal mě k psycholožce, ale ta mě teda zklamala, řekla že jsem uzavřená a že se ke mě nedostane ani za několik sezení-jakto může vědět sakra!-a máms ní ještě jedno sezení tak jí to pěkně vytmavim!!! ataky mám skoro denně, v menší míře, jen to dejchání a tlak na prsou... hlavně v autě, pomáhá mi vzít si mentolovou žvejkačku, trochu mě to protáhne...

Hanka
1x

Ahojky s panickou atakou se potýkám už 13 let.Začátky byly šílený dneska už se o tom mluví můžete se o tom podělit s jinými ale tenkrát jsem vážně myslela že je to můj konec.Do toho jsem otěhotněla ale bála jsem se o miminko takže jsem si tyhle stavy zakazovala určitě tomu pomohly i hormony.No ale hned jak jsem porodila bylo to tu zas s porodnice jsem pelášila jak o život už abych byla doma.Za nějakou dobu to začalo být vážně nesnesitelný nedokázala jsem jít nakoupit jak byla u pokladny fronta nechala jsem tam zboží a utekla.Poradana pro mimča to bylo pro mě utrpení.Zjistila jsem že když si dám skleničku na kuráž všechno jde líp.To byla poslední kapka uvědomovala jsem si že tudy cesta nevede a navštívila psychiatra.Nevěděla jse co jí mám vlastně říct jak to mám popsat,ale paní doktorka věděla o co kráčí a napsala mi seroxat a neurol do začátku.Dál už je to stejný jako u většiny z vás.Ale co chci napsat,zjistila jsem že když jse toho strachu začnu bát,tak si začnu říkat nějak to přišlo nějak to odejde a potom záchvatu ti bude vlastně fajn(budeš tak příjemně oblblá) a elhle ono se to ani nerozjede.Určitě v tom hrajou roli léky bez nich bych asi taková frajerka nebyla,ale nebát se toho strachu mě vážně moc pomáhá.Jsem smířená s tím že ty léky budu mít asi dokonce života ale je tolik nemocí u kterých to tak je že to neřeším.Žiju normální život občas se napiju ,nebojím se cestovat dělám vedoucí obchodu ,a každej si myslí jaká jsem pohodářka .Takže moje rada zní neboj se toho,zžij se s tím a ono se ti to samo začne vyhýbat.Samozdřejmě za pomoci lékařu sama bys to asi nezvládla ono je to vážně hodně o chemických pochodech v mozku,a ty léky produkují serotin který nám vlastně chybí.Hodně štěstí.Ahoj Hanka

Ella
2x

Ahoj, řídím se heslem bude nás víc, nebudem se bát vlka nic, moc mi pohohlo přečíst si všechny ty příspěvky tady... Já se s těma stavama trápim teprve rok, ale tak nějak pořád doufám, že to přejde bez prášků.Motá se mi hlava, bušení srdce, z ničeho nic, třeba když sedim u počítače nebo jedu v autobuse, taky mě občas brněj ruce, vždycky jen jdna, tak si myslim, že to je mrtvice.Byla sem taky u doktorů, myslela sem, že určitě je to se mnou špatný...A všechny výsledky v pořádku...dvakrát sem skončila na pohotovosti, myslela sem, že mám infarkt, jednu doktorku sem tim hodně pobavila...no prostě pořád, každej den se něčeho bojim, někdy mám pocit že nemůžu z domu, že určitě někde omdlim a lidi mě tam nechaj ležet a tak. Nejhorší je to bušení a svírání srdce, to mám fakt strach. Mám za sebou několik nevydařenejch "vztahů" a po tom poslednim rozchodu to už bylo moc. Sem rok sama, není to tak zlý, ale doufám, že mě ty stavy přejdou, až si najdu někoho, o koho se budu moc opřít a bude mě mít rád, ale zas mám strach, že se budu pořád jen bát, že mě taky nechá a ty stavy mě budou provázet dál. Už se docela dlouhodokopávám jít k psychologovi, ale bojim se, že mi to stejně nepomůže...

Imaga
2x

Chtěla bych popřát všem co touto poruchou trpí brzké uzdravení. Sama jsem již jednou tuto poruchu měla a dotáhla jsem jí k úplné dokonalosti. Vůbec jsem si nechtěla připustit, že přemíra stresu kvůli partnerským sporům mi úplně rozhodila nervy.Z úzkosti se mi to rozjelo do slušné agorafobie a já skončila pro neschopnost vyjít z domu na psychiatrii.S léky to nebyla taky žádná sláva , takže jsem začala docházet na terapie a relaxace k jedné výborné psycholožce a jen díky relaxacím jsem se pomalu začala vracet do běžného života.Po téměř roce jsem i díky kamarádům, kteří mě nenechali zahálet , úplně agorafobie zbavila i se zbavila panických atak. A to bez léků.Mohla jsem chodit ven úplně beze strachu , chodila jsem cvičit i jsem dokonce začala závodně jezdit na kole.Deset let jsem byla v pohodě a najednou je to tu zase. A to díky dlouhotrvajícímu stresu - manželská nevera, děti objevily drogy a přestaly chodit do školy, v práci taky žádný klid a pohoda.Ještě než mě to zase chytlo, odjela jsem relaxovat na dovolenou a tam jsem dostala žlučníkový záchvat , že jsem myslela , že nepřežiju. Doma jsem se rozhodla hned jít na operaci a začala si vyřizovat vyšetření,Po oznámení doktora, že žádný kámen už nemám, mi bylo hned jasno - nervy.Stačily pak dvě jízdy autem do práce , kdy mě chytl záchvat paniky a fóbie z otevřených prostor byla zpět.Mám ji teď asi 5 měsíců, jsem bez léků a lepší se to.Chce to bojovat, nevyhýbat se ničemu a hlavně být trpělivý. Věřím, že to zase zvládnu a přeji to každému z Vás, protože neznám nic pekelnějšího než strašný strach vyjít z domu a bouchající srdce, které vypadá, že každým okamžikem vypadne a pocity jako když vás někdo škrtí

1x

k psychologovi určitě běž!

zdena

Ahoj,moc mi pomohlo zabrousit v zoufalství na tyhle stránky,tyhle obtíže mám už od puberty,ale jen čas od času, rychle to přešlo, nikdy jsem se neléčila.Teď už to trvá 4 dny,mám pocit,že je to infarkt nebo plicní embolie,myokarditida,já nevím, co ještě!Jsem lékařka, léky jsem nikdy na ataku nebrala,ani nechci brát,myslím, že to člověk může zvládnout sám, teď jsem zjistila, jak moc si s tím někdo "užívá", taky se mi trochu ulevilo,asi se půjdu projít! Držím nám všem palce!

zdena

Po procházce se mi ulevilo, cítím se teď mnohem líp, vzpomínám, jak se mi to stalo poprvé, měla jsem pocit, že jsem součástí zrychleného filmu,nemám nožnost to nějak změnit a ta strašná úzkost!Utekla jsem ze školy za mámou,hned mi bylo líp,ale stejně ten pocit nikdo nepochopil,měla jsem strach ze smrti a tělo jsem pozorovala jakoby zpovzdálí,časem jsem se to naučila zvládnout, věděla jsem, že to "prostě přejde". Klid jsem měla jen v těhotenství, asi bylo třeba být v pohodě kvůli miminku, pak se to čas od času objevilo, ale ty fyzické projevy nedostatku vzduchu,tlak na hrudníku a bušení srdce mám za ty roky poprvé. Nejdřív jsem chtěla poprosit manžela,aby zavolal sanitku, ale pak jsem usoudila, že to radši vydržím...Nevím jaké máte zkušenosti s alkoholem, já velmi špatné,po krátkodobém útlumu a úlevě nastupuje kocovina s tak děsnou atakou, která většinou trvá s přestávkami celý den. Krátkodobě účinkuje i Lexaurin, ale všechno je to svinstvo, mnohem víc funguje/ alespoň u mě/, když s někým mluvím, něco začnu dělat, pokud možno fyzicky náročného, mám na tu úzkost vztek a slibuju si, že mě to nedostane. Někdy to zabere, někdy ne, dost děsný je to v noci. Jsem bez léků už dlouho, 20 let, zvládám to a četnost se nezvyšuje. Tak přeju všem hodně sil a psychické pohody, svěřte se svým blízkým, požádejte o pomoc, možná je to víc, než léky.

Nikča

Ahoj všem, u mě to začalo desátého srpna,kdy jsem se s rodinou vratili z dovoleny v Tunisu(mimochodem to tam bylo strasny)byla jsem nekde venku pak jsem prisla domu a zaclo to,motání hlavy,bušilo mi srdce jak o závod,chtelo se mi zvracet a brněly me nohy,druhý den jsme sli k obvodní a ta mi píchla neurol,ze pry zijeme v pretechnizovany dobe..bylo to fajn,udelalo se mi lip,ale pak se to zaclo vracet znova a zvona,tlak na hrudníku,na srdci,strach,ze umru ze ztratim vedomi,nikam me nebaví chodit protoze se bojím,že se mi udela spatne..asi to je urcite panicka porucha co?je mi teprve sedmnáct, a docela mi to kazí život,u psychologa jsem ještě nebyla,snažím se to zvládat sama,ale nějak to nejde...nejsem si jista jestli mam panickou poruchu,kdyz tak napište diky za odpoved..Nikča

Sisi
2x

Ahoj vsichni, musim se take podelit se svymi pocity..Vse zacalo asi tak pred 2 mesici, kdy me odvezla sanitka na vysetreni, kde mi asi jako Vam vsem samozrejme nenasli...Nemohla jsem rano vubec vstat z postele a kdyz jsem vstala tak jsem myslela ze je to muj konec, sileny buseni srdce, pichani na hrudi, motala se mi hlava a vubec jsem nebyla schopna vylezt z domu a nekam jet..proste to neslo..Z nemocnice me poslali domu... Moje stavy neprestavali, tak jsem si dosla k obvodni lekarce, ktera mi predepsala lexaurin a citalopram...Ovsem to jsem jenom spala a kdzy jsem se probudila, tak jsem porad zivala a neslo normalne fungovat, tak mi dr. rekla at beru pouze citalopram..Nez mi zabral trvalo asi mesic a byl to des..Potili se mi silene ruce, porad se mi chtelo spat, v praci jsem se nemohla moc soustredit...ale i kdyz v praci to bylo asi nejvic v pohode, nejhorsi to bylo kdyz skocila pracovni doba a hura domu metrem a pak doma, jizda mhd pro me bylo neco hroznyho, nemela jsem vubec hlad., uvahy o smrti me desily asi ze vseho nejvic, to jsem se bala i sama sebe, bylo to sileny psycho.....vubec nic se mi nechtelo ..jen lezet..Uz jsem ani neverila ze to zabere..a asi po mesici zase klidek..no jenze od vcera veces..zase..pocit stisneni, nemuzu se na nic jineho soustredit, rano jsem se probudila a klepali se mi ruce, jizda do prace nastresti ok a v praci je mi lip..ale jsem zvedava co me ceka potom..silene se toho bojim, mam jet na chatu slavit silvestra a nic se mi nechce..achjo..nevim co tyhle stavy vyvolava...Vsem Vam preji at je Vam lip..

libik
1x

Zdravím všechny cvoky :). Netrpěl jsem úplně klasickou atakou. Byl to spíše neústálý strach ze smrti spojený se slabšími atakami. Mimochodem způsobený přehnanou dávkou marihuany... Myslím že to tady nemusím déle popisovat, všichni ostatní už jste to udělali za mě. Ale já bych vám chtěl přinést především trochu naděje. Stalo se to 25.července a už je to asi měsíc, co se cítím víceméně úplně v pohodě... Určitý strach se objevuje pořád, ale je to opravdu v malé a nepatrné míře. Vůbec se to nedá porovnávat s tím, co jsem prožíval dřív, kdy jsem hrůzou nemohl usnout. Nicméně vzhledem k tomu, že to trvalo "pouhé" 3 měsíce(ve své podstatě to není mnoho, ale všichni tady víme, že každý den ve strachu je tak trochu utrpením) a já už se rozhodl, že to musím řešit. Naštěstí jsem hned věděl, že problém bude pravděpodobně v psychice a nikoli ve fyzické podstatě(i když jsem prošel hodně vyšetření). Nakonec mi pomohli 3věci 1.šel jsem s tím ven. Řekl to rodičům, rodinně, přátelům apod. Všichni mi pomohli a podrželi mě 2.Cipralex - tenhle lék mi obzvláště pomohl, i když začátky byly víc než kruté. Vlastně to byl nejhorší týden v mém životě, když jsem je začal brát. 3.psychiatr a psycholog Ale teď už je to dobré. Takže všichni doufejme, že se uzdravíme a hleďme optimisticky na svět a hlavně nepostrádejte trochu humoru :). Já mám například s rodiči domluvené, že na hrobu budu mít napsané "Já vám to říkal" :)

schene
1x

hm, tak to je fakt humor, domlouvat se s rodiči co budeš mít na hrobu. To seš fakt tak ubohej ze te zajimaji takove sračky? uz jenom to ze resis vlastni smrt, k cemu to je? Mel by ses radsi vzdelavat, a zajimat se o filozofii abys zjistil o cem zivot je. Odhledně ataky, já ji taky jednou dostal, a taky to byl pro mě silný zážitek a zajímavý zážitek, takže se podělím se svou story. Bylo to po náročném maratonu kaleb, vstal sem nejak na obed, bylo mi blbe, nevyspalej a tak, venku slunicko, pařák jako prase, tak sem si rekl ze si pudu dat na spraveni prdíka (zahulit si trávu). Měl sem strašně shit materiál, vypadalo to spíš jak majoránka než ganja, tak sem si udelal bongo z petlahve aby mi to víc dalo. Sedel sem nad kolejema a pekne na slunicku sem stahl dva kotle. Byl to shit, skrabalo to a bylo to tak nadrceny ze sem toho musel tak pulku vdechnout. Pak to zacalo. Návaly vedra, sucho v puse, brnění rtů a končetin, zacal sem citit ze je neco spatne a zachoval paniku, takze sem zacal zhluboka dychat ale porad sem citil ze nemuzu dodechnout, behem par vterin sem dychal asi tak zhluboka jako kdyz vybehnete eifelofku se zadrzenym dechem. Mel sem pocit jako bych se mel udusit, a pak prislo to nejhorsi. Brneni se presunulo do celeho tela, a DO CELEHO TELA se mi behem par vterin dostala nejdriv ztuhlost a potom silná křeč. Zkusil sem se zvednout ale nohy sem nenatahl vic nez 45 stupnu v kolenou, ruce, nohy, chodidla, pusa, krk, oblicej dokonce i jazyk, vsechny svaly se mi stahly jak jen to šlo. V tu chvíli sem musel vypadat jako postizeny, jako ten skret z pana prstenu. Do toho to dychani. V panice sem sebehl z kopecku na kterem sem byl dolu na chodnik, kde podel koleji chodili lidi. Sedl sem si do travy a snazil se uklidnit, ale neslo to ovladat. Kolem presel muj soused, dokonce jeden kamos, ale vubec sem je neresil. proste sem cumel do zeme, sklíčený jak kdybych mel slachy kratsi o 10cm a zhluboka agresivne dychal. Prestaval sem mit nad dychanim kontrolu a zacinal sem mit cimdal vetsi strach, protoze sem nevedel co budu delat. Jedine co sem nejak nitrne citil byla potreba s nekym mluvit, s nekym kdo mi rekne co mam delat, kdo me uklidni. Vstal sem, shrbeny, snazil sem se chodit a vytahnout z kapsy mobil. To bylo obrovsky namahave, protoze prsty sem mel naple a nesly zohnout, a celou dlan sevrenou, a vubec sem stim nemohl nic delat. Fakt jak postizeny, kdyz sem se snazil ohnout palec abych vytukal neco na mobil pomackal sem celou klavesnici. nechtel sem volat mame a vysvetlovat ji ze sem hulil atd tak sem se rozhodl pro zachranku, s namahou sem vytukal 155. V tuhle chvili sem se asi nachvilku smiril stim ze umru, vsechny logicke aspekty tomu napovidaly, byla to apokalypsa meho tela. Ale rekl sem si ze uz kurva nemam co ztratit tak sem se nastval a sebral vsechnu energii, a znazil se to proste premoct i kdyz sem nevedel co se deje. Vytocil sem zachranku a nastal dalsi kamen urazu. Jazyk sem mel taky v kreci a to tak ze byl schovany za zubama a byl totalne stuhly, vubec sem ho necitil, myslel sem ze sem si ho ukousl, a furt sem si sahal na pusu jestli mi netece krev. V tomhle stavu, jeste zhuleni, ste posrani snad uplne ze vseho boze. Zacal sem mluvit s pani na telefonu, ale totalne mi nebylo rozumet. Kdyz mate v hube 3 horke brambory mluvite lip nez ja v te chvili. Pani na me byla klidna, rekla at se uklidnim, napiju (nastesti sem mel u sebe lahev vody protoze bylo vedro) a v tu chvíli se to zacalo zlepsovat. Soustredil sem se abych rozhybal jazyk a ani sem si nevsiml a uz sem dychal normalne, furt sem chodil dokolecka a protahoval svaly, a pak prislo takove uvolneni, a euforie, najednou sem si pripadal jako kdybych mluvil s nejakym andelem, a zacal sem se s pani bavit uplne vpohode. Rikal sem ze sem takovej sta jeste nemel, a ona ze bych uz nemel nikdy hulit, ze je to skodlivy. A pak sme se bavili o pocasi a jak dlouho jeste bude v praci. Ptal sem se jestli ten rozhovor nahrala a jestli mi to muze poslat ze bych se zasmal, protoze sem se za to stydel, a to semnou mluvila jen po telefonu. Nechtel bych se videt jak sem vypadal. No asi 7 minutovy rozhovor sem zakoncil podekovanim za prijemny pokec a sel sem do Lidlu na nejake sladkosti. Cely to trvalo kolem 10 minut. Dosel sem domu, lehl si do postele, odpocival a premyslel co se to stalo. Bal sem se toho ze mi z travy neco preskocilo v mozku a ze budu nazdy mental. Snazil sem se najit logicke vysvetleni pro to vsechno. Zacal sem u kreci, protoze ty sem si pamatoval nejintenzivneji. Hledal sem vyrazy typu Křeče a marihuana, křeče z marihuany atd. Dostal sem se na wikipedii na clanek svalova krec, bylo tam napsano ze ji muze mj. zpusobit i vyskyt urcitych latek v krvi napr. kremik nebo nejake mineraly. nedavalo mi to smysl, stim sem nikdy problemy nemel. Pak sem si zpomel ze bych mohl najit rychle dychani. Nasel sem nejake clanky o panickem zachvatu, psali ze pri rychlem dychani se z krve muze uvolnovat velke mnoztvi kremiku kterej nejspis zpusobil ty krece. Uklidnen ze nejsem mental (kdo vi hehe) sem si ale rekl ze uz travu nebudu hulit. Kazdopadne sem po pul roce znova zacal a bylo to celkem vpohode, ale pak sem zacal zase trochu panikarit, brneni v obliceji, rychle dychani, zvyseny tep. Pak sem to zacal lehce pocitovat i kdyz sem travu zase vysadil. Rekl sem si ze mi mozna fakt neco je, ze mam neco ze srdcem, a pripadal sem si trochu jako hypochondr. Bal sem se ze mi praskne mocovy mechyr, ze dostanu infarkt zkratka vsech takovych veci, ale vite co lidi? Zjistil sem ze to neni slabost ale ubohost. Je to jako kdyz ste jako mali staveli babovky a neslo vam to, tak ste slozili ruce do klina a zacli se vztekat ze to nejde. Ted kdyz uz ste velci, tak logicky vite ze existuje reseni, a kdyz to nedela problem miliarde jinych lidi tak vy se to proste naucit musite. Kdyz sem zacinal hulit a citil sem poprve ty divne stavy, taky semse trochu bal protoze sem tehdy v 15cti vedel ze drogy sou spatne a lidi na ne umiraj. Kdyz sem mel schízoval protose sem mel pocit jako bych se pomocil, duneni v hlave, atd. jeden kamos mi rekl uzitecnou vec: "Nesmíš to koumat." A je to presne o tom... Dokonce psychologie je cela o tom. Kdyz se na nejaky problem moc zamerite, premyslite nad tim, a prejdete do faze kdy se nebojite samotneho problemu ale jen jeho hrozby tak vas to sezere a nevede to nikam. Samy sebe nechavate hnit. A je to o sebevedomi kdo si rekne: kurva, kdo jinej mi v hlave udela poradek nez ja. Zadne prasky bych nebral, obcas si zahulim a vzdycky kdyz sem mel jen trochu pomysleni ze bych zacal panikarit, zavolal sem svemu andelovi.. obrazne receno. Proste sem to prestal koumat, prestal nad tim premyslet, zameril sem se na neco jineho co se delo kolem me a ani nevite a je to pryc. Kdyz nad tim zpetne premyslim, myslim ze ten stav co sem zazil mi psychicky neco dal. Ukazal mi co je mozne udelat fyzicky s telem jen tak pomoci mozku, sugesce, a trochy trávy. A to sem jeste nezkusil halucinogeny, hehe Achjo, kdyz to ted po sobe ctu, uvedomuju si jaka je to ubohost psat do diskuze kde pisou vsichni slabosi o svych psychickych problemech. tyvole mely bysme se sebrat lidi

daja

koukam ze ty ses nesebral jiní se snaží pochybuju ze si byl čistej i pri psaní této diskuze

Zuza

Ahojky všem!!Je mi 24 let a a první ataku jsem měla minulý týden,začala jsem se celá třást,bušilo mi srdce,bylo mi na omdlení....strašně mě to vylekalo,byla jsem sama doma a přítel pryč...na pohotovosti mi doktor řekl,že mám jen nízký tlak,jinak vše v pořádku...a že se jedná o panickou ataku....píchl mi diazepam a dostala jsem lexaurin,který jsem měla brát jen 3 dny po dvou práškách....a pak jen dle potřeby...říkala jsem si,to už bude dobrý,já se smrti přece nebojím,všichni jednou umřeme....a dnes se mi to stalo znovu...bušení srdce,moták....tak jsem si hned vzala prášek a za půl hodiny to bylo dobrý....nevím,jak mám postupovat dál,jestli jít hned k psychologovi,nebo na nějaké vyšetření...prosím poraďte,mám z toho strach,že mě to chytne třeba někde na veřejnosti....a budu nepoužitelná a závislá na práškách:-(

zu
1x

ahoj, ma to manzel, na poodzim mel tyden kdy mel PP asi 3x plus nejake najezdy na to.zacal chodti na terapie, ktere mu velmi pomohly....da se rict ze od te doby to nemel. (20 dni terapie, asi 18.den terapiezjistil kde ta pricina presne je....nebo teda byla....v detstvi, dost mu k tomu pomohla maminka, ktera ho sama vychovavala a ikdyz udelal cokoli, nikdy nebyl dobrej a zaroven v nem vytvorila pocit, ze kdyz bude zlobit bude sam...treba v decaku)....pritom mama je docela dobra tchyne....pohlida deti a muze se pretrhnout v tom aby nam porad nabizela pomoc a zduraznovala jak se na ni muzeme 100procentne spolehnout. Jenze takto to pusobi na prvni pohled. Vubec by me nenapadlo ze totot muze byt pricinou. TAkze pokud mate moznost jdete na tu terapii. Dal je dobry pravidelny ppobyt venku, sport a pravidelny rezim. Dnes se zrovna muz necitil ve sve kuzi, mate nejakytip jak vas muze druhy nejlepe podporit v tom aby ataka neprisla, nebo jste se s ni vyrovnali lepe?

Toffi_Girl

Ahoj, nu tak přesně vím o čem píšete, já jsem momentálně od 20.10.08 na neschopence, protože momentálně nejsem schopná jít ani do práce. Přišlo to taky z ničeho nic, měla jsem v práci pauzu na oběd zašla si do obchodu a najednou se mě udělalo tak zle, motání hlavy, že jsem musela vyběhnout ven na vzduch, ustálo to, pak to přišlo znova, myslela jsem, že omdlím, nemohla jsem ani jít. Kolegové mě odvezli domů a od té doby se mě hlava motala každý den, ale vážně šíleně, vždy jsem myslela, že omdlím a říkala jsem si co se děje a že umřu apod. Lítám po vyšetřeních jsem z toho na nervy. Momentálně jsem v rukou neurologů s podezřením na roztroušenou sklerozu. Měla jsem totiž nějakou vyšší hodnotu v lumbální punkci, takže nejde říct s určitostí zda ji mám a nebo ne. Ale díky panice jsem nezvládla ani magnetickou rezonanci, takže na ni musím znova v anestezii. Tak čekám, mám žádanku na psychiatrii, protože jsem neuroložce popisovala své nynější

eva

ted tak trpim jako ty, a uz si rikam ze jsem snad blazen ale je to hrozny v pondeli jdu na psychiatrii tak sem zvedava, u me to zaclo taky najednou s niceho nic a ted jenom lezim, a uz se bojim i do obhodu.....atd sama

Toffi_Girl

pocity a ona mi řekla, že mám panickou ataku a agorafobii, tedy strach z otevřených prostranství a lidí, mám problém vlést do tram. do obchodu a na ulici kde je hodně lidí, vzhledem k tomu, že jsme se přestěhovali do Prahy a pracuji u pčr tak je to dost velký problém!! Který mi znepříjemnuje život. Ale doufám, že je to jenom ataka a agorafobie a ne roztroušená skleroza... tak se všichni držte, snad bude zas líp.. ale bez pomoci se to asi neobejde..

Nikola

Ahojk, nebudu tady vypisovat na celou stranku sve problemy, necetli byste nic noveho. Chci rict zacalo mi to v 17-ti letech, chodila jsem po doktorech a po dvou letech teprve zjistili ze to je psychicka porucha. Zacala jsem navstevovat psychiatra, a neco malo pres rok jsem brala antidepresiva Sertralin Actavis. Nyni leky uz skoro pul roku neberu a musim rict ze jsem v klidku. Nastesti. Ale je fakt ze se mi to za tu dobu co uz leky neberu stalo zase jednou. Nechci prozivat tyto stavy. Pocit, ze umru... Proto vsem preji, aby se z toho dostali a byli v klidu. Musite verit, ze to zvladnete.. Vím že je to těžké, ale určitě to většina z vás zvládne. Držte se!!

Nikola

pokud si nekdo bude chtit popovidat nebo pokud chcete poradit napiste mi na mail nniky@atlas.cz

dienda

Hezky den Vam vsem..akurat pred chvili odjela zachranka, protoze jsem dostala silny astmaticky zachvat z niceho nic..teda predtim asi hodinu nase babicka si zlomila krcek nohy a odvezla ji ta sama zachranka ..nevedela jsem jestli se smat nebo plakat..pravda je, ze nez dosly, tak mi zachvat ustoupi za pouziti pohotovostniho spraye..ted, se ale citim dost blbe, mam strach cokoliv vypit, snist, aby se to nevratilo..totiz pred 2 roky jsem ukoncila lecbu paniky/brala jsem Seroxat zhruba rok / a velice mi to pomohlo..jenomze posledni zhruba pul roku se mi obcas stavalo ze jsem citila zachvaty, ale nebyly tak silne..to, ze je to panika na to dosla psychiatricka ke ktere jsem sla asi po 7 letech marneho badani, co mi je, kdyz jsem parkrat skoncila na pohotovosti kvulii infarktu, ale nikdy mi nic nenasly, az na vyssi tlak..ten ale pri mereni doma mivam spis nizsi..jsem ted velice vystresovana z prace, bez odpocinku, pritel byl pur roku nezamestnany, ten dojizdi 140 km za praci, mame financni potize..jsem bezradna..nevim jak to vsechno zvladnu...

Sisi

Ahoj , zdravím všechny kteří navštívili tyto stránky a podělili se o své zkušenosti . Podobné problémy mě provází také už přes rok a opravdu je to někdy až nesnesitelné . Ale po přečtení vašich příběhů se mě tak trochu ulevilo , že nejsem sama kdo takto trpí a může si tak trochu popovídat s někým , kdo to opravdu chápe . Můj stav je stále kolísavý , ale doufám že jednou skoncuji s léky a budu fungovat a radovat se jako dřív , ted' jako bych byla izolovaná od společnosti , protože už 4měsíce jsem na neschopence a stále se necítím nejlépe , někdy sotva zvládám domácnost a 2 děti . Naštěstí mám rodinu , která mě drží , i když asi úplně nachápe co prožívám . Přeji všem štěstí a vítězství nad všemy neduhy , které nás trápí.

renny

Ahoj,mě začaly stavy jako bolect u srdce,bušení srdce,pocení ,strach z nějaké nemoci,bolest hlavy,bolesti žaludku,prujmy, nadýmáni,před dvěma roky protože dcera onemocněla cukrovkou a jako když mě v hlavě cvaklo a byli tady tyhle problémy.Zajímaví je že když jsem doma mám snad všechny nemoci který jsou,ale jdu ven nebo někdo příjde na návštěvu a nic celou dobu mě není ůplně v poho.,návštěva odejde a nebo příjdu domů odkud koliv a příjde to znovu,ted už nad tím mává rukou,vzpomenu si že je to od nervů nemyslím na to a ejhle ono to fakt přejde,ale to úsilí na to nemyslet to je pěknej oříšek.Vím že tyhle stavy mám ted přez tu hroznou zimu a aš příjde jaro budu v pohodě.Zjistila jsem že musím pořád něco dělat a makat a hlavně nemyslet na nic špatnýho.

simča

Panickou poruchou trpím už asi 100 let. Aspoň mě to tak připadá. Určitě to znáte, když přijde ataka, každá minuta se zdá jako hodina. Četle jsem tady názor, že léky jsou k ničemu, že je to jen o psychice. Není to pravda, protože tu rozhozenou psychiku zavinila malá přítomnost serotoninu. Vyzkoušela jsem už kde co, a vím, že existuje spousta medikamentů, se kterými můžete fakt v klidu žít. Momentálně mám nové léky a řeknu vám, že se každý večer pochválím, jak jsem statečná holka. Dojíždím do práce, 45 minut autobusem a 15 minut tramvají. Doufám, že jsem vám už při tomtu sdělení nepřivodila ataku, protože i lékařka mi dnes řekla, že nemá jiného pacienta s touto poruchou, který by se odvážila takto denně cestovat. Nicméně s dobrou medikací to lze. Jenže já jsem půlku života jen pasivně polykala léky a jenom o tom to taky není. Doktorka mi navrhla skupinovou terapii, ale to je peo mě trochu složitější. Mám 2 možnosti: buďto nechat se zavřít do psychyatrické léčebny zhruba na měsíc (můžete kdykoli léčbu ukončit), nebo denně jezdit. a právě v tom je háček. Jsem v Karviné a doktorka ví o ambulantní terapii jen kdesi u Frýdu - Místku. NEVÍTE NĚKDO NÁHODOU O NĚČEM TAKOVÉM V OSTRAVĚ NEBO OKOLÍ? Být měsíc v Opavě je pro mě v současné době nepřijatelné a terapie je prý náročná (nemusí vám být vždy dobře), tak ať se nekodrcám přes půl republiky.

kil

Zdravím Vás všechny přátelé zoufalí. Mně se panická ataka projevila poprvé po smrti otce ,a kamaráda během jednoho měsíce,noční třes, strašný stavy ale ještě to nebylo tak dramatický.Pak po dvou letech jízda v tunelu, panika na horor. Měl jsem ansilan, nějaká antidepresiva. Pár roků pokoj. Potom stejný scénář. Infarkt matky, smrt dalšího kamaráda, a už se to rozjelo. V létě na pláži zničeho nic prvně zamotání hlavy, leknutí a už pobíhám po pláži jako magor. Tlukot srdce, svírání hrudníku, hlavou lítají myšlenky o smrti atd. A už se to rozjelo. Vyšetření EKG, krev, holter vše v pořádku. Po týdnu takový záchvat, že jsem musel zavolat zachranku, ekg ok, tlak asi strachem 200/150, píchli mi do žíly nějaký lék za deset minut úleva, spánek. Diagnosa: neurastenie. Člověk to ví, má to potvrzeno ale jak to přijde znovu nepomůže mu nic z toho a rozumem to nejde ovládnout. Bude mně padesát a už mě to s...re. Však to znáte, zoufalství. Jednou týdně lexaurin max. dvakrát ale stejně mám strach z návyku.

terča
4x

ahoj lidi mám ataky už 3 měsíce a to je mě 20!začlo to tím že jsem se překopla pervitinem a todle překopnutí bylo doprovázeno velkou srdeční aktivitou moje blbost že jsem byla tak nenasytna:-)srdce bušilo jak blázen no a od té doby to nějak ve mě zůstalo ten strach že se me rozbuší znova ajá se začla hlídat furt jsem si sahala na srdce jak mě bije nebo zda nepřestalo mě tlouct tak to trvalo měsíc jenže po měsíci jednou večer v posteli nával horka pocit na omdlení opět bušení ....tak hned na pohotovost vše v pohodě no jenomžějsem se začla kontrolovat častějc a častějc až už jsem vůbec nespala ze strachu že umřu pořád jsem si namlouvala že umíram nakonec jsem skončila na neurologii tuhnul mi obličej pocit na omdleni a tam mě neurolg řelk STAVY PANICKE ÚZKOSTI a ted to mám pořád jen myslím nato kdy mě to chytne beru lexaurin alee zabíral jen na začátku je to strašnýý

Karlos

Ahoj Všem, Trpím atakou již 8 let, ale u mě to začalo při styku s drogou zvanou Extáze a to jsem si jí nevzal sám ale byla mi vhozena do pití na jedné moc "fajn diskotéce" super vtípek. Nejsem feťák a ani alkoholik, tak jsem k tomu přišel jako slepej k houslím. To co se semnou začalo dít bych nikomu nepřál. Podotýkám že jsem měl pouze colu. Šli jsme tancovat a zničeho nic mi ztěžkli nohy a začal jsem pociťovat obrouvskou únavu a samozřejmě bušení srdce. Ten nájezd trval asi deset vteřin a vzhledem k tomu že jsem nic nepil jsem očekával naprosto jasnej infarkt , tedy jsem umíral, ač mi bylo v té dobe 24 let. Byla mi přivolána záchranka a ty mě odvezli do nemocnice a skončil jsem na jednotce intenzivní pěče (jip). Druhý den mi již bylo dobrě a tak jsem utekl domů :-) a to doslova. Ještě před tím mi doktor zdělil že se jednalo o styk s drogou a samozřejmě jsem byl označen za feťáka.Odychl jsem si že jsem to přežil ale radost jsem neměl moc dlouho, protože ty identické příznaky se mi začali znova vracet a to mě vyřadilo uplně ze života . Ataku jsem měl cca. 4x do týdne a několikrát jsem si volal záchranku. Prošel jsem desítkami vyšetřeníma, ale vše vždy bylo ok. O to víc mě to děsilo, protože jsem vůbec nevěděl co s tím mám dělat. Kupodivu až asi po 4 letech mi byl doporučen psicholog a abych řekl pravdu, neuměl jsem si představit že ten problém je pouze v mé hlavě a tak jsem trochu otálel s navštěvou psichologa. Teprve tam jsem vše pochopil a začal jsem užívat Citalex a při záchvatu neurol. Jedná se o dlouhodobou léčbu (minimálně 6 a víc měsíců) ale zatraceně mi to pomohlo. Je důležité léčbu nepřerušit a vydržet minimálně 1rok, pokud se chcete tohoto fakt hnusnýho onemocnění zbavit a pokud možno napořád. Citalex se dá brát samozřejmě mnohem dýl a to i z preventyvních duvodů. Nejedná se o žádnej "driják". Samozřejmě je potřeba vše konzultovat s Lékařem. Tak přeju pevný nervy a atakům zdar :-).

pavel

první záchvat ataky jsem měl před 8lety,skončil jsem asi po 40 EKG a 50 měřeních tlaku a100 "infarktech" u soukr. psychiatr. diagnostikoval to za 3 min.Bral jsem 3 roky XANAX,zpočátku 3 denně a potom a to je DULEZITE jak jsem se cítil, třeba před rozmluvou, které jsem se bál jeden,další 3 dny nic.Ale pořád jsem tu berličku měl u sebe a oddaloval jsem kdy ho spolknu.Jednoho dne jsem si uvědomil,že ho již nepotřebuji,já ataku překonal!Sice mám dodnes strach o zdraví,ale takový "normální".Jsem trochu labillní,ale žiji normálně a na psych.mi potvrdil,že jsem z jeho pohledu zdravý.Rvěte se s tím,je to démon,který nahlodává a kazí život,ale je k překonání !

peruška

ahojky mám to samé a nevim jak to zvládat..mám tri malé děti a nevim jak dál..staršne se bojim,že me to zase postihne..nesnesu ani jizdu autem protože se me hned sevře v krku spatne se me dýchá.atd..proste stejne příznaky jako tady popisujete.Beru Lexaurin pul ráno pul večer.ale stejne asi me to moc nepomáhá.vcera jsem si koupila cajik na nervy a na spaní tak jsem zvedavá.jsem zoufalá..Nevim jak to zvládat když to na me prijde.Hned bych si vzdy volala sanitu ale to také nejde pořát.Dvakrát jsem byla už na pohotovosti.jen me dali injekci,ale stejne me pak bylo zle.ach jo..

dana

Také beru Lexaurin a mám i Zoloft, ale bojím se čím dál víc, toho, co bude. Mám 15 letou dceru a ta mladší má 3 roky. Mé obavy, co bude dál se zhoršují už od prosince. Měla jsem s tím jít hned. Snaž se najít si psychologa, který ti pomůže. Mám teď - tento týden paní doktorku, která asi ví co má se mnou dělat.

jefry
1x

Ahoj zdravím všechny.Panickou ataku mám už rok a pul.Projevovalo se to tím,že mi začalo strašně rychle bušit srdce,pálení a bolest na hrudi,špatné dýchání,sucho v ustech a třas.Měl jsem strach,že mám infarkt,tak mi zavilali sanitko a odvezli mě do nemocnice.Tam naznali,že infarkt jsem neměl a že je to od páteře a poslali mě domu.Záchvaty jsem měl pořád častěji,mrtvění rukou a nohou a návaly horka od hlavy dolu ke kolenum.Zašel jsem k neurologovi a ten mě poslal k psychiatričce,která poznala ataku.Léčím se skoro rok a ataka zcela zmyzela.Beru lék Mirtazapin a je mi opravdu líp.

Katka
1x

ahojte všichni...já jsem poprvé panická ataku zažila někdy cca v 18.-19. roku.z ničeho nic semi udělalo zle, roztřepala jsem se jak ratlík a bylo mi naomdlení, jela jsem k dr a nic mi nezjistili dalimi lexaurin a šla jsem doma, fakt je to že když to na mě šlo tak jsem si ho vzala a pomohl mi. pak se mi ve 20-ti narodila malá a bylo mi chvíli dobře ale pak se to začalo zhoršovat, problémy že se nemůžu dodechnout, bylo mizle, sevřený hrudník, vždy jsem se roztřepala a myslela jsem si že umřu, většinou to bylo večer.několikrát v průběhu třech let jsem lítala po vyšetřeních a nic mi nezjistili...byla jsem úplně zdravá...vždy mi padl kámen ze srdce a na chvilku to bylo dobré a pak se to zas vrátilo...začala jsem mít panický strach z toho že umřu, že mám rakovinu, že už se nevzbudím atd.bylo to hrozný, několik probrečených nocí...loni v červenci jsem zkolabovala a byla hospitalizovaná a byla mizjištěná latentní tetanie...tak jsem brala třikrát denně hořčík a neurol a bylo mi líp, ale pořád přetrvávaly stavy vnitřního třesu, návaly, dělalo semi zle, myslela jsem že omdlím... až do teď...najednou jsem začala mít strach z toho co se mnou bude až naši umřou, že to psychicky nezvládnu a zblázním se a zašla jsem si k psychiatrovi...napsal mi cipralex, je to dobrý lék ale chvíli trvá než zabere...přečetla jsem si spoustu článku o panické poruše kterou mi diagnostikoval a už konečně vím co mi je.všem co trpíte tímhle doporučuji co nejdřív navštívit psychiatra.dá vám léky které vám pomůžou...ataky zmizí a potom podstoupit nějakou terapii která vás naučí žít z touhle nemocí která je velmi nepříjemná ale musíme s ní bojovat...samy to určitě nezvládnete...

Katka

zapoměla jsem dodat že je mi 25 a zjistili mi to až teď...

Přidat nový komentář

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Inzerce
Chcete zdravě spát?
Stáhněte si voucher s 10% slevou na zdravotní matrace a polštáře Magniflex a využijte jej při nákupu v Showroomech Magniflex nebo v síti certifikovaných obchodních partnerů Magniflex po celé ČR.

banner_voucher_sleva_magniflex

Anketní otázka

Zatím hlasovalo 569 lidí

Mohlo by vás zajímat

Co kromě vitamínů a minerálů pomůže zvýšit imunitu?

Dobrý den. Co kromě vitamínů a minerálů pomůže zvýšit imunitu?

Bradavice kazí nejen estetický dojem, ale jsou nakažlivé a mohou i bolet

Bradavice, nepříjemný zdravotní i kosmetický problém, mohou potkat každého z nás. Jejich příčinou je virová infekce, kterou se můžeme nakazit například ve veřejných prostorách bazénů, koupališť nebo v dětských kolektivech.

Kdy je nutné snižovat horečku?

Dobrý den. Je nutné si při teplotě 37 – 37,5° C brát léky proti horečce?

Zdravotní pojištění v zahraničí

Začali jarní prázdniny a mnoho z nás se vydává lyžovat do zahraničí? S jakým rozsahem zdravotní péče hrazené na základě předložení průkazu pojištěnce zde můžeme počítat?

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce