šestnáct hodin odbilo, takže škrtáme další den "bez" a to je již, sedíte, rtak si sedněte, protože 317, slovy třistasedmnáct.
doopravdy je to tu dnes nějaké pošmurné. tak trochu veseleji.
dnes jsem začal sérii návštěv lékařů a zatím, zatím mám radost.
byl jsem na cukrovce. již včera jsem se na to připravoval. nebojte já jsem svůj a na rozdíl od jiných členů mojí rodiny, kteří tři dny před odběrem pomalu nejedí nic jiného než zavináče a kyselé okurky, já mám metodu, ať se to ukáže, takže dopoledne u příjemného filmu na nově jsem do sebe narval jednu celou misku nějaké čokoládové zmrzliny - asi dva až tři polárkové dorty. jednak jsem si splnil tu příšernou chuť na zmrzlinu, když hřešit, tak pořádně a navíc skoro hodinu co jsem se s tím pral, tak jsem si ani nevzpoměl ani jednou na cígo.
a ráno na odběr. a co myslíte, no dobře myslíte, dobře do dopadlo. cukr jen 4,9 hranice je 6, tak jsem jim tam položil tu průkazku diabetika, stejně jsem ji nikdy nechtěl a vnutily mě ji ikdyž jsem předstíral její ztrátu.
a oni zase néééé. za ruku mě drželi, tahali zpátky a co bychom dělali, kdyby byli všichni zdrávi. tak jsem se nechal ukecat a ještě si ji vzal zpátky, ale museli mě slíbit, že příští kontrola až za půl roku.
no, ale horší mě čeká zítra. hematolog a já se pořád větší a větší hmota. já vím, že je to u mě zavodňování. já vím, já vím. hovno tlustej, zavodněnej jsem a basta.
jen jsem chtěl napsat, že obdivuji ty maminky. v těchto letech, po pravdě, já bych již seděl na lavičce a vnoučata by mě nosila cíga po nůších.
vždyť to není jen tak přestat, to tělo přece jenom když se mrcha brání, tak s námi zatřese. jestli to holky nepřeháněj, tak je pro ně horší okolní doprava. nevím já bych byl zase tolerantní a nechal tomu volnou cestu.
no nic já jdu bojovat svůj nekuřácký život.
Přidat nový komentář