Nenápadné projevy Parkinsonovy choroby: třes, záškuby nohou, ztuhlá záda

Mému tatínkovi byl Parkinson zjištěn v 57 letech.Po zahájení léčby jeho příznaky téměř vymiyely,Postupem času,však nabraly znovu na intenzitě a jak se píše,léky jsou návykové,přestávaly účinkovat a čas mezi užitím předepsané dávky bzl někdy nekonečný.Pan doktor tedy poslal tatínka do nemocnice,kde pod lékařským dohledem byly snižovány dávky léků,až byly úplně vysazeny.Vypadalo to katastrofálně,tatínek byl úplně mimo,neschopný chůze,slintal,no hrůza.Po 3 dnech bez léků mu byly znovu léky od nejnižších dávek nasazovány s velmi rapidním zlepšením a poté byl z nemocnice propuštěn.Léky znovu měly účinek,jako by je bral na začátku.Po 13ti letém boji s touto nemocí tatínek zemřel,léky už nezabíraly po jejich podání už ani na hodinu.Do posledních dnů ale bojoval a byl chodící.Přeji všem,a také rodinným příslušníkům ,nevzdávejte to,motivujte nemocného k pohybu,my jsme tatínka tahali stále na procházky,na zahradu,na ryby,pořád něco.S touto nemocí se dá žít ještě honotný život,ale s velkou podporou okolí.

Je to opravdu o neustálé snaze a boji s chorobou. Můj tatínek má 82 roků (první příznaky se objevily cca před 12 lety).Medikace je nyní na maximu a již nelze zvyšovat. Naštěstí je po psychické stránce v pohodě, nemoc ani věk mu neubraly na inteligenci. Je si vědom, že se musí hýbat, chodit a každý den a za každého počasí jde pěšky do centra města, i když pomalu a s námahou. Třeba jen na nákup chleba. Každý den si stanoví cíl a úkol a snaží se jej splnit. Nevýhoda je, že bydlí přes 100 km ode mě a je sám (manželka mu letos zemřela).Jezdím za ním tak jednou za 10-14 dní, pomůžu s domácností -co by fyzicky nezvládl, pak zajdeme na kafe, splkneme si... Naneštěstí bydlím ve 4.patře bez výtahu, To by nezvládl a proto nemůže jít ke mě-to by byl jak vězeň. Tak se snažím alespoň s návštěvami u něj. Dokonce jsme byli spolu letos na týden v Tatrách. Denně procházky a docela dlouhé. Dvakrát denně si voláme. I ve svém stavu zvládá posílat SMS, volat. Každé ráno si chodí na noviny.Moc se snaží a já ho obdivuji. Užívá si v mezích možností života a dokáže se z něj radovat. Opravdu moc záleží i na psychice, snaze, okolí a podpoře a zájmu rodiny.

Ano, máte naprostou pravdu - diagnózou život ještě nekončí. Velkou roli samozřejmě sehrává rodina, oporu lze ale hledat i na jiných místech. Například tady https://pomocvnebezpeci.cz/co-je-parkinsonova-nemoc :)

Mě zatajili parkinsonovu chorobu rodina bývalého partnera se kterým mám syna.Byvali partner je také parkinsonik a mě to neřekli.

Dobrý den, v posledním půl roce mám občasný třes celého těla, vůbec to nemohu kontrolovat. Někdy to rychle odezní, jindy to trvá déle. Mám s tím spojené velkou pulsaci pod levými žebry, pokud léžím na boku. Abych to uvedl na pravou míru, jsem diabetik 2, stupně, mám polyneuropatii dolních končetin, a jsem kardiak, mám vloženy 4 do tepen 4 stenty. Tak nevím co mi vlastně je. Děkuji za odpověd,

Parkinsona mám již 14 let. Je mi 67. V poslední době mám potíže se záškuby a kroucením nohou a začíná se mi tělo kývat ze strany na stranu. Může to být důsledek užívání léků?