Výsledek hledání:

Už jsem si přečetla víc příběhů lidí s lupénkou a mají můj obdiv. Tahle nemoc musí být vážně hrozná - a nikdy by mě to nenapadlo. Vždycky jsem si myslela, že to je prostě jen pár fleků na kůži a dost. Už se na to budu dívat jinak a daleko s větším respektem. Jsem ráda, že mají nějakou šanci na léčbu. Jen škoda, že je naše zdravotnictví v takovém stavu, že většinou na tu nejlepší variantu nemáme…

Chtěla jsem ještě taky říct , že sebepožkozování mi bere všechno ale zároveň mi dodává sílu. Je to prostě droga, je to náhražka , dává mi sílu, kterou nemám , ale bere mi všechno.

Jendo napsal jsi jim to o slabošství moc dobře. Tak chudáci nekouřím už 30 rok a přestal jsem sám. Vy zde akorát nuly mi nadáváte ,jak říkám chudáci. Tam radši na sobě zapracujte a dokážete také přestat.Sousředte se na sebe a nepomlouvejte úspěšného Jendu . Hezký den všem slušným.

Takhle, ony AD jelikož upravují/vychytávaji serotonin a nabo působí na samotné receptory jsou docela driják, jelikož taková deprese nebo neuróza je normálně viditelná na hodně citlivém skenu mozku a pokud bereš AD, četl jsem, že to měření bylo pak negativní, což znamená, že ti AD solidně přeprogramují mozek. Což má úzkou souvislost i s těma kognitivníma funkcema o kterých tu píšeš, že máš teď lepší.…

Ahojda, nevím jaká je tvoje diagnóza, ale neurózy všeobecně jsou známé výkyvem obtíží. U mě to tak je stejně, jednou dole a jednou nahoře. Časem se to upraví a pochybuji, že si tvoje tělo na Zoloft zvyklo, to by ti nefungoval vůbec, držím palce ať je líp.

to je presne pravda,ja sem vzdy mela ty katastroficke scenare jak rikas boobku v hlave taky.vzdy si uz uplne vybavim co se muze stat jako dusledek a pripadalo mi ze nejsem ale negativni ale realista a ze se jen pripravuji na to nejhorsi,ale pak i kdyz to nejhorsi prislo tak sem na to stejne nebyla pripravena a skoro nikdy se ale nesplnil ten muj priserny scenar v hlave.takze to je ono!!taky sem mimochodem zhubla a to 13kg takze sem ted take…

Jsem ráda, že některým z vás se daří dobře. Já už také byla plná naděje, že je líp a dnes ráno jsem se probudila a věděla, že to bude boj :o( Jsem z celého toho dne unavená, jak člověk bojuje sám se sebou...ani tomu jídlu jsem přes den moc nedala. Opouští mě můj optimismus. Ani se netěším na zítra, jestli budu mít celý den pocit těch závratí, tak už fakt nevím. Možná už si mé tělo z předešla zvyklo…

alwine zes mi to tak pekne vysvetlil.ja vim ze bych to nemela resit,jen se obcas trochu bojim ze kdyz uz sem ted uplne fajn a vse jak ma byt ze se zas jednoho rana probudim a budu na tom tak jak predtim,nebudu spat budu se vseho bat atd ze jako jestli ty prasky zniceho nic prestanou jednoho dne fungovat nebo jak,to sem chtela vedet.ale samozjeme se snazim na takoveto veci vubec nemyslet.nicmene nevim jak vam vsem ale me se uplne zmenil zebricek…

Ahoj,je mi 13 let, v srpnu 31.8 2010 jsem začala se sebepožkozováním , protože jsem se pohádala s mámou, tehdy , jsem seděla na lince a brečela, ani nevím jak mě to vůbec napadlo, aleprostě vzala do ruky nůž a řízla se. Dokonce víckrát najednou, ale ne do krve, jen jsem si hodně sedřela kůži a pálilo mě to. Za několik dní jsem si na tom vypěstovala závislost, potom jsem asi měsíc a půl toho zase na chvilku…

ahojky,to je právě ono,žít přítomnost,wendy,to si vtloukám do hlavy,taky jsem věčně měla v hlavě katastrofické scénáře,já mám to pálení stále,snažím se si toho nevšímat,myslím,že mám to zlepšování po takových trošičkách,že je těžké tomu věřit,myslím,že po návštěvě spešl dr budu vědět víc,,dnes jsem ale na sebe pozitivně naladěna,že jsem zvládla zajít do práce,kolegyně suprový,o problémy…