Představte si pokoj v nemocnici - i kdyby byli všichni pacienti v jeden den na stejné operaci, budou jejich pooperační rány po týdnu zcela odlištně zhojené. Na čem to záleží, proč starší lidé potřebují na hojení víc času a jak postupovat při ošetřování ran - to jsou otázky, na které odpovídá Ing., Bc. Irena Kouřilová, odborný poradce pro ošetřovatelskou péči, lektor a specialista pro vzdělávání nelékařů, tisková mluvčí české asociace sester.
Hojení ran je přirozeným obranným systémem pohybu a dělení buněk, který organizmus spouští okamžitě při vzniku jakékoliv rány na těle. U zdravého jedince je tento obranný mechanismus natolik silný, že dokáže zvládnout všechny akutní rány a hojení probíhá per primam – tedy na poprvé. Pokud dojde ke komplikacím rány např. infekcí, tak u mladého a zdravého jedince za mírného přispění dojde také ke zhojení v relativně krátkém časovém úseku. Jestliže nastane stejná situace u člověka, který je celkově ve zhoršeném zdravotním stavu díky chronickým onemocněním, je starší 65 let, má zhoršený nutriční stav a má sníženou schopnost sebe péče je jasné, že léčení bude složitější a delší. Hojení rány je kontinuální proces, v němž jednotlivé fáze se vzájemně prolínají. Ránu můžeme definovat jako otevřenou ránu a znamená jakékoliv narušení celistvosti kožního krytu.
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Rány můžeme rozdělit např. podle toho jakým mechanizmem vzniknou:
- Mechanické
- Řezné
- Tržné
- Zhmožděné
- Tržně zhmožděné
- Bodné
- Penetrující
- Sečné
- Kousnutím
- Střelné
- Tlakové
- Chemické (způsobí je louhy, kyseliny)
- Termické (jako jsou popáleniny, opařeniny, omrzliny)
- Aktinické (po radiační ozáření)
Ale také je rozlišujeme podle hloubky na povrchové nebo hluboké
A samozřejmě, že i podle délky léčení:
Akutní – primárně se hojící rány, které vzniknou ve zdravé tkáni
Chronické – nehojící se déle než 6–8 týdnů a vznikají především již v troficky změněných tkáních nejčastěji žilního nebo tepenného původu, na místech lokálně působících faktorů – tlakem nebo zářením, nedostatečným prokrvením. Následně vznikají ulcerace jako defekty kůže.
Ulcerace dolních končetin jsou poměrně častou komplikací onemocnění cév dolních končetin postihujícím až 2 % populace. Nejčastěji se vyskytují ulcus cruris venosum, tedy žilní etiologie u 73 %. Dále arteriální postižením ischemií v 8 %,diabetické ve 3 %, poúrazové ve 2 % a tzv.jiné ve 14 %.celkového množství postižených trpí 25 % otevřenými ulceracemi.
