Společnými projevy všech forem šoku je porucha vědomí, především neklid, úzkost, apatie, somnolence až koma.
Co je to?
Šok je život ohrožující selhání krevního oběhu s kritickým snížením orgánové perfúze a následným hypoxicko-metabolickým poškozením buněčných funkcí. Rozeznáváme 4 základní formy šoku:
- hypovolemický (ze ztráty tekutin nebo krvácení),
- kardiogenní (při kritickém poklesu srdečního výdeje),
- septický (při generalizované zánětlivé odpovědi organismu na infekci spojené s hypoperfúzí tkání),
- anafylaktický (součást anafylaktické reakce na expozici specifického antigenu).
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Jaké jsou klinické příznaky?
Vycházejí z jednotlivých forem šoku. Společnými projevy všech forem šoku je porucha vědomí, především neklid, úzkost, apatie, somnolence až koma. Puls bývá urychlen nad 90 tepů za minutu, systolický tlak naopak nižší než 90 mm Hg. Puls bývá na periferních tepnách špatně hmatný až nehmatný, krevní tlak může být i neměřitelný. Kůže bývá studeně opocená (vyjma septické formy šoku, kdy bývá teple opocená), končetiny bledě cyanotické. Nemocný dýchá urychleně, klesá jeho diuréza pod 20 ml za hodinu.
Jaká je první pomoc při šoku?
Rychlá a rozhodná léčba zaměřená na podporu základních vitálních funkcí a transport do zdravotnického zařízení je rozhodující pro prognózu nemocného v šoku.
Nemocného uložíme do vodorovné polohy, s elevovanými dolními končetinami (vyjma manifestního srdečního selhání a krvácení v oblasti hlavy, plic a horní části trávicího ústrojí - zde je nutno elevovat trup). Dle možností zavedeme 2-3 žilní přístupy k masivní infúzní léčbě, korigujeme poruchy elektrolytů a acidobazické rovnováhy, zajistíme přívod kyslíku (4-6 l za minutu), při respirační insuficienci nutná neprodlená orotracheální intubace a umělá plicní ventilace. Bolest tlumíme anodyny intravenózně (iv.) - Morfin 5-10 mg, Dolsin 50-100 mg, Fentanyl 2-4 ml), při neklidu podáváme sedativa (např. Diazepam 5-10 mg iv.). Při hypotermii (tělesná teplota pod 35 °C) nemocného teple přikryjeme.
Spolupráce nemocného při léčbě.
Nemocný by měl se plně odevzdat do rukou ošetřujících lékařů, upozornit na každý nový příznak (nástup dušnosti, bolesti, pocitu na omdlení apod.), pokud je schopen, tak nahlásit nemoce, pro které se současně léčí a oznámit názvy všech léků, které užívá.
Možnosti prevence.
Možnosti prevence jsou značně rozdílné u jednotlivých forem šoku. U anafylaktického šoku je naprosto zásadní zabránit expozici známému antigenu, např. antibiotiku nebo analgetiku. V případě nutnosti podání rentgenové kontrastní látky nemocným se známou přecitlivělostí je nutné provést přípravu antihistaminiky a glukokortikoidy. Tito nemocní by měli nosit při sobě kartičku se seznamem všech možných alergenů. Nejčastější formou kardiogenního šoku je akutní infarkt myokardu. Proto nejúčinnější prevencí jeho vzniku je časná rekanalizace infarktové tepny trombolytickou léčbou nebo primární koronární balónkovou angioplastikou. Nejúčinnější prevencí septického šoku je důsledná razantní kauzální léčba všech ranných i orgánových infekcí, antibiotická prevence před plánovanými invazivními instrumentálními výkony u ohrožených skupin a zásady asepse při nich.
autor: MUDr. Stanislav Machart
