Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)

Myslím na všechny, kteří s touto obludou bojují, všem přeji hodně sil na její zvládnutí a hlavně přeji hodně sil a trpělivosti všem jejich blízkým, kteří bojují s nimi. Všichni se držme, i když to není jednoduché.

Opravdu to není jednoduché. U nás je střídavě oblačno. Jednou má manžel celkem dobrou náladu a podruhé je docela zlý, utrhuje se a nic se mu nelíbí. Já musím chodit do práce. Máme ještě syna na vysoké škole. Měl by letos končit, tak doufám, že to dodělá. Manželovi od listopadu stále nevyřídili důchod a to měl celý život práci v jednom podniku. Ještě že máme doma babičku. Manželovi jídlo připravím a babička mu to ohřeje a donese. Na velkou chodíme na WC. Čeká až přijdu z práce. Se speciální holí to pomalu zvládáme. Na malou chodí na bažanta. Po těch kortikoidech má velkou chuť k jídlu. Strašně přibral. Klidně mi napiště na e-mail. [email protected]. Budu ráda. Nikam se nedostanu a nemám s kým povídat.

Jarko, je vaše mailová adresa správná - překlep sezam jsem opravila na seznam,ale stejně mi mail nešel odeslat. Dáša

Zdravím po delší době všechny na tomto fóru.... V těchto dnech je to přesně rok, kdy byl mému tátovi zjištěn glioblastom. Za tu dobu stihl radioterapii a dvě kůry Temodalu. Ze zdravého vitálního člověka se stal zcela nepohyblivý nemocný, odkázaný ve všem na druhé. Ochrnul na levou polovinu těla, oslepl na levé oko a ohluchnul na levé ucho, ztratil schopnost rozeznávat chutě, mluvit, polykat... navíc se projevila cukrovka a přibyl další nádor na plicích... Stavy apatie střídaly stavy hyperaktivity a agresivity, objevovaly se halucinace a bludy..... Všechno to dobře znáte u svých blízkých. Nemusím víc psát. Jen jsem se chtěla podělit o svůj smutek a strach. Dnes jsem se vrátila od svých rodičů smutná. S tátou jsem vůbec nemluvila, spal. Asi dost tvrdě. Hlasitě oddechoval. Nemohla jsem si nevšimnout změněného výrazu obličeje. Maminka mi jen potvrdila, že přestává jíst a je zmatenější než obvykle. Dokonce pominula agresivita a paranoidní hyperaktivita. Je apatický s pohledem někam daleko... Dýchání je zatím pravidelné. Facies hippocratica - poznám ji. Ve svém životě jsem viděla umírat několik lidí. Jen nedovedu odhadnout, jak dlouho bude konec trvat - několik dní, týden, 2 týdny ... nebo víc? Bydlím naštěstí hned ve vedlejší ulici. Domluvila jsem se s mámou, aby kdykoliv zavolala, když bude mít pocit, že je to tady. Nechci ji v tom nechat samotnou, chci být i se svým tátou. Věřím, že to nebude tuto noc. V pátek má táta 64. narozeniny.... Dája

Milá Dájo, zdravím Vás a naprosto přesně vím co prožíváte. U mého manžela byla tato zrůda diagnostikována před 6 týdny - bez možnosti operace , chema, radia, není nic , co by pomohlo. Všechny Vámi popisované projevy důvěrně znám, ale pořád stejně nechápu, nechápu, nejsem schopna se s tím smířit. Budete asi ve věku našich dětí, mému manželovi je také 64 roků. Bojujeme, rveme se s tím, ale nevím, nevím, nevím, kam ten boj spěje. Přeji Vám i Vaší mamince hodně sil a pevné nervy, držte se.

Milá Dájo, přeji vám mnoho sil, vím, jak vám je. Naše maminka nám také odchází před očima. Je to děsné. Stále si s pomocí dojde na WC, ale sama se na posteli neposadí a už vůbec se nezvedne. MGB jí byl diagnostikován přesně před 2 roky a 1 měsícem. Rok po operaci, než se objevila recidiva žila docela v pohodě a nic na ní nebylo poznat, ale od recidivy to jde s kopce. Za dobu nemoci oslavila ještě 50 a 51 narozeniny, v květnu bude mít 52.... snad. V poslední době začala být hodně unavená a celý den třeba proleží a to dřív vůbec. Ztrácí se nám před očima. HOdně sil, myslím na vás na všechny.

Mila Dajo a vsechny,kdo bojujete, preji vsem hodne sil!je to hrozna nemoc, jak nam bere nase milovane, jak je vidime ,jak se opravdu ztraceji pred ocima a to zmenene mysleni...to je hruza, u nas uz je to 3 mes a 3 dny co tata odesel. Myslim na nej kazdy den a porad se mi zda jako by jen nekam odjel,a ze se vrati, moc to boli...Drzte se!

Daniela Prosim Vas vsetkych ma niekto skusenosti s meningeomom?ak ano tak prosim Vas piste aj ti co uz su po operacii

Daniela Prosim Vas vsetkych ma niekto skusenosti s meningeomom?ak ano tak prosim Vas piste aj ti co uz su po operacii

Zdravím Daniela. Ja mám skúsenosti s meningeomom. Ja som tu už viackrát o tom písal. Skúste si nájsť moje príspevky na predošlých stranách. Prípadne napíšte, čo by si potrebovala vedieť.

Ahoj Martin velmi som ti vdacna ze si napisal.Ja som po operacii 3 mesiace.prejavovalo sa mi to bolestami hlavy a to iba mesiac a tocilo ma do lavej strany.Teraz mam strach lebo idem na kontrolne MR.30.03.Ak mozes napis mi ake si mal ti prejavy.Prosim ta mas niake skusenosti s timi meningeomamy?lebo moja histologia znela papilarny meningeom gr.ll. vies to posudit ako to je?aku si mal histologiu ty?a ako sa teraz citis?a este ja som ho mala na zadnej strane lebecnej na malom mozgu.Dakujem ti za skoru odpoved.Ahoj ako casto chodis na kontroly?

Ahoj Daniela. Prejavovalo sa to tak, že má dlhé roky bolievala hlava a zvracal som. Bohužiaľ, riešiť som to začal až keď som odpadával a bol som takmer hluchý. Mal som ho v pravej komore, ale bol veľký a navyše mal tri menšie výbežky, takže zasahoval skoro do všetkých častí. Hystologický nález v karte nemám, ale viem len to, že vraj sa nedalo určiť či je zhubný alebo nie. No keďže som tu už 9 rokov asi to nebolo také zlé. Pri týchto nádoroch sa všeobecne uvádza, že ak sa vyoperuje celý, pacient je vyliečený. V mojom prípade to nebolo možné a po 5 rokoch sa mi vrátil. Postupne sa rozmnožil a rozšíril aj do miechy. Mám sa v rámci možností, hlava mo bolieva pravidelne, každý deň, ľavostranná hemiparéza stále pretrváva začal sa mi zasa zhoršovať zrak a bolí ma chrbát na jednom mieste. Dúfam, že je to výsledok únavy a stresov a nie tými nádormi. Mám krátko pred štátnicami a vo dne i v noci som v knihách, teda pokiaľ nie som v práci. Na kontroly som chodieval každé 3 mesiace, prvé tri roky, teraz chodím raz za pol roka. A kde si bola operovaná? Asi v BA, Keď si schopná 3 mesiace po operácii normálne uvažovať, že? Ja som bol operovaný v BB.

Ahoj.ano bola som operovana v BA.operacia trvala 5h.a vyoperovali mi vsetko.na 3.den som vstala a chodila sama na 8.den som isla domov.chvala bohu hlava ma uz nebolieva.citim sa zatial dobre len sem tam mam take dni ze sa mi krutieva hlava.prosim ta nevies ci meningeomy su aj zhubne?teraz ti napisem nieco o sebe,mam 34r.2deti 11r.chlapec,10r.dievca.pracovala som v obchode potraviny.Velmi ta obdivujem ze sa ti chce ucit,a co takto zenenie?alebo si uz zenaty?kolko mas r.?dufam ze sa na mna nehnevas,ked ta tak spovedam ale som velmi rada ze si mozem s tebou dopisovat.teraz des kedy na kontrolu?zatial pa pa

Ahoj, moja operácia trvala 13 hodín, 5 týždňov trvalo kým som urobil prvý pohyb, a až potom ma pustili domov. Potom po 2 rokoch rehabilitácií som bol schopný ísž mimo domu sám a bez pomoci. Áno môže byť aj zhubný, hovorí sa mu anaplastický, ale je zriedkavý. Ja som mal nedávno 25 a som slobodný. Na nádory sa ťažko balia baby. Navyše situácia je taká aká je a neviem dokedy ešte vydržím, kým ma budú musieť zasa operovať. S tou školou to máš tak, že podniky musia zamestnávať aj ľudí, čo majú dôchodky a keď už majú takého človaka zamestnať, tak si vyberajú kvalifikovaných. Ja som mal od základnej školy vždy len jednotky, tak to treba využiť. Na ďalšiu onko kontrolu idem v máji , tam mi vypíše žiadanku na MRI na september. Tak sa maj pekne a užívaj si, že ti to dopadlo tak dobre...

Aky velky si mal ten nador?ta operacia trvala velmi dlho tak si si potom dobre vytrpel ja som mala po tej 5h.narkoze co robit poriadne som sa s nej prebierala az na 3den nie tak po 13h.na to vsetko ta aj tak obdivujem ako to zvladas.ty chodis na onkologiu?nie na neurologiu?mal si aj niake oziare?zatial ahoj

Nádor bo, veľký 12,5x10x9,5, pričom časť ktorú vevybrali mala 5,5x4,5x4 cm. Práve preto som mal byť aj ožarovaný, hlavu už som mal pokreslenú ako indián, ale dva dni pred tým prišiel doktor, že vraj sa ožarovať sa nebude a prepustili ma domov.Ja som po tej operácii bol týždeň mimo a ani si nepamatám, čo sa mi zdalo a čo bolo skutočné, takže s tým nebol problém. Vraj som bol agresívny, nadával som sestričkám a vytrhával si hadičky, ale ja si na to nepamatám.Keď som sa prebral, chcel som sa postaviť na nohy a keď mi to nechceli dovoliť, tak som sa v noci sám nejako vygúľal z postele. Samozrejme, že som spadol a potom som až do rána ostal na zemi, lebo som nemohol kričať.Ja chodím na onko, na neurologiu aj na neurochirurgiu. Neurochirurg na tom trvá. Tieto nádory sú vačšinou nezhubné, ale aj z nezhubného sa môže stať zhubný a naopak. Rastú z obalov mozgu, a preto málokedy de neho prenikajú. Lenže ten môj do mozgu prenikal, bol veľký a navyše sa mi začal nonovo takto množiť. Už mám 4 na mozgu a 4 na mieche, respekt. 1 v tele stavca, preto som takto pod dohľadom. Na poslednej neurochirurg. kontrole mi ten doktor povedal, že už sa čakať nebude a prvý, ktorý sa zvačší sa vyoperuje a ostatné sa budú ožarovať. Jeden síce narástol, tak ako vždy o 3 mm, ale ja som v BB ani nebol. Teraz si to nemôžem dovoliť a ani by som sa v BB nedal druhý x operovať. Počkám kým to nebude horšie a potom pôjdem do BA. Ahoj...

Ahoj Mato prosim ta napis mi na tento telefon svoje cislo ak mozes hned ti zavolam dakujem ti 0911142555

Ahoj prosim ta pomoz ma zle vysledfky s MR.

Ahoj Danka,napis ten posledny prispevok este raz,ak nieco potrebujes.Je tam napisane zavadny prispevok,tak neviem co tam bolo napisane.Ahoj...

Ahoj.pisem ti placom som hotova MR som mala zle co nevedela posudit ani neurolozka.proste mi povedala ze tam mam 2 loziskla male a ze posudit to moze iba ten co ma operoval.ze ci bude reoperacia alebo co.neviem ci ty pisal ale tebe sa to vratilo az po 5r. nie?ty si mal MR dobre hned na 1 kontrole?neviem co mam robit.porad mi pekne ta prosim ako to vidis ty co tebe hovorili doktory?som s toho velmi zufala ved to poznas a do BA idem 12.4.nepoznas niekoho alebo si tu necital o niekom co mal reoperaciu alebo takyto podobny problem?a tebe to rastie na 1mieste alebo sa ti to tlaci kdesi aj inde.napis mi prosim ta coho sa mam najviac obavat lebo ratam s tim najhorsim a ty mas predsa vecsie skusenosti.nemas doma nahodou ZDR:kartu chcela by som vediet ake tam mas zavery o tvojej diagnoze ako znie.a este jedna vec ty si to mal napisane iba cisto ze meningeom?lebo ja to mam papilarny meningeom gr.II.odpis mi prosim ta hned od utorka iba placem nebola som scopna ti to popisat preto som chcela aby si my napisal a ja by som ti len zavolala ale asi sa to neda ak si moc zdaleka.dakujem ti ze si reagoval

Dobrý den,moc prosím za vaši odpověď.Dcerka má 6 let,vyoperovali ji před měsícem nezhoubný nádor.Operace se povedla, dle MR bylo vše odstraněno,ale klárka se po operaci nemůže postavit na nožičku, nemůže s ní chodit,stale ji má v koleni ohnutou.Podle rengenu je vše v pořádku,začli jsem na doporučení cvičit Vojtovu metodu,ale bez výsledků.Můžete mi prosím napsat co si o tom myslíte? děkuji moc sabina

Milá paní Sabino, je mě moc smutno z toho, co prožíváte s Vaší holčičkou. Ze svých zkušeností Vám ale poradím jedno jediné a to je jednozačně konzultace s odborným lékařem. Nenechte se odbýt tím, že na RTG je všechno v pořádku a nedejte na žádné domněnky nikoho, chce to lékaře a čím dřív, tím lépe. Držím pěsti, ať se to co nejdřív napraví.

Dobrý den, prosím o Vaše zkušenosti s radioterapií po operaci glioblastomu. Nádor v čelním mozkovém laloku se aspoň podle lékařů podařilo vyoperovat, ale podle histologického nálezu doporučili ještě ozařování. Na co se připravit, jak zmírnit následky? Předem moc děkuji

Milá Majka, keď bral ožiare náš syn, nevšimla som si nejaké výrazné zmeny. Bol viac unavený, menej jedol. On mal postihnutý spánkový lalok, ale mu to zasahovalo aj čelový lalok. Pokiaľ viem, dostal tie najsilnejšie dávky žiarenia okolo 30 ožiarov. Dôsledky ožarovania sa vraj prejavujú neskoršie po zákroku. Prečítaj si na internete, aké centrá sú tu uložené. U nás sa ten zásah do hlavy, či už operatívny alebo ožiare začal prejavovať neskôr. Nastalo u neho zmena emocionálneho správavania sa, problémy so sústredením, pamaťou, podráždenosť ... zhrnula by som to skôr do tej negatívnej roviny ako pozivívnej. Nie sú to slová útechy, ja viem, ale klamať si v takýchto vážnych situáciách nemá zmysel. Ide tu o veľmi veľký zásah do organizmu, do mozgu a ten, žiaľ, nezostane bez následkov ... My sme sa snažili do jeho života vniesť viac rozptýlenia a vyhovieť mu v tom, čo ho baví, čo sa mu páči. Napríklad pri nechutenstve jedol pre sledovaní televízie, čo ho trochu rozptlýlilo a nesústredil sa tak na jedlo .... prajem veľa síl ....Ľubomíra

Ani u mého táty nebyla nějaká větší reakce na ozářky - snášel je dobře. Ani kůže nebyla spálená, jen slezly vlasy, objevila se větší pigmentace .. a později došlo k perforaci nosní přepážky. Postupné celkové zhoršení není spojené s radioterapií, ale s vlastní progresí choroby.... bohužel. Celkově mám dojem, že ozářky nic moc nevyřešily. Přesto, že je měl v kombinaci s temodalem, původní ložiska se zmenšily a v jiném místě naopak rozrostly. Dája

Milá Dájo a Ludmilo, jak se daří vašim blízkým? U nás je to čím dál tím horší. Maminka nám úplně přestala chodit. Už je to 14 dní, co leží. Ještě před 14 dny se šourala po bytě, i když s dopomocí, a ze dne na den se začala hrozně až panicky bát, že spadne, měla úplně hysterické záchvaty pláče, že nechce vstát, že to nedokáže až zůstala úplně ležet. Také se jí zvýšil cukr. Na onkologii nám na rychlo nasadili léky a řekli, že si máme sehnat diabetologa. Ty, kterým jsem volala mi řekli, že potřebují pacienta vidět, že když léčí jen na základě krve, tak dostali pokutu od zdr. pojištovny. Nevím, co na ní uvidí, je to jen pro nás všechny zbytečná zátěž a stejně o léčbě budou rozhodovat na základě krve. Čím dál tím více mi přijde, že se nemáme na koho obrátit, že by bylo naše zdravotnictví nejraději, kdybychom maminku léčili sami. Včera po mě chtěla praktická lékařka, která je tu 2 min. od nás kvůli plenám potvrzení od neurologa, že je mamka opravdu ležící. Praktik má přece návštěvní hodiny u pacientů, tak ať se přijde podívat, přijde mi na hlavu, aby jeden doktor vystavoval potvrzení pro druhého. Je to prostě hrozné a nejhorší je, jak se nám maminka doslova zhoršuje před očima. Držte se !!!!!

Zdravím a nemám žádné příznivé zprávy. Po devíti týdnech domácí péče jsem manžela odvezla v pátek v noci rychlou do nemocnice. V průběhu posledních dvou týdnů došlo k ochrnutí pravé poloviny těla, k dramatickému zvýšení krevního tlaku, prodělali jsme i epi záchvaty, pochopitelně se těžce kompenzuje cukr , úplně přestal mluvit. I mě se manžel zhoršuje den ze dne, ztrácí se mě před očima, je to k uzoufání, pomoci není. Částečnou útěchou je mě přístup lékařů, všichni nám vychází maximálně vstříc, bohužel to už ale není o léčbě. Nemám sebemenší problém s plenami, Nutridrinkem a dalšími potřebami, všichni jsou velmi ochotní a vstřícní, zlikvidovat tuto mrchu ale není v jejich silách. Je to všechno ještě víc než hrozné, pochopí jen ten, kdo to prožil nebo prožívá a já všem takovým přeji hodně, hodně sil.

My jsme mamince volali rychlou ted ve čtvrtek, tak ji ted máme v nemocnici. Prodělala epi záchvaty. Na to jsme byli trošku připraveni, že to musí přijít a za normálních okolností bysme sanitku ani nevolali. Ale 1. záchvat přišel v 15 hod. za 10 min. další, pak další, pak už se jen stupňovaly. Ty první byly jen záškuby v obličeji, ale pak už to přešlo do končetin, celkem jich bylo asi devět, bylo to jako v pekle, když nemůžete vůbec nic dělat, jen se dívat a držet ji. Mezi záchvaty mamka brečela, že nechce umřít a co s ní bude, což jí vyvolalo další záchvat. Ted je stabilizovaná, leží na iktové jednotce, doufám, že půjde, co nejdříve domů, ale buď je ještě dost omámená léky nebo se po těch záchvatech ještě více zhoršila. Co si ještě bude muset vytrpět???!!!?

Milá MM, je mi tak líto, když vidím, jak si všichni tady procházejí tím peklem... a jsme bezmocní... Myslím na Vás...

Milá Ivo, děkuji Vám za podporu, i za to, že tyto stránky stále navštěvujete. Maminka měla včera v nemocnici další záchvaty. Po každém z nich je horší a horší. Nevím, co bude. Pročítala jsem starší příspěvky a už ani nevím, kolikrát jsem tu vyjadřovala upřímnou soustrast: vy, Pája,šárka, medůza, pp, toma,.... příběhy jako přes kopírák, já dlouho věřila v zázrak, i když jen v koutku duše a rozum mi řířkal něco jiného. Nikdy jsem si nemyslela, že maminka bude mít jen tak krátký život, že se ani nedožije vnoučat, je to na nejlepší maminka na světě a já si svůj život bez ní vůbec nedokážu představit, .......

Milá MM, nezbývá nám než se držet a našim nejmilejším dávat to nejlepší. V zázrak se snažíme věřit všichni, jako se o to snažili ti před náma, ale jak sama dobře píšete, rozum nám říká něco jiného. Držme se navzájem a bojujme, myslím na všechny

Dobrý den Ludmilo,děkuji vám, i vy se držte. Už máte manžela doma nebo je stále v nemocnici? Je to odporná nemoc, která změní milovaného člověka k nepoznání jak fyzicky, tak duševně, já jsem to celé tak nějak věděla celé ty dva roky, co přijde, ale ta skutečná realita a bolest je daleko horší než ty nejhorší představy. Hodně moc sil vám i vašemu manželovi.

Milá MM, už jsme zase doma, ale je to čím dál horší. Také přeji hodně sil, je jich potřeba.

Milá MM, vidím, že je to všude stejné. Můj táta je stále doma, i když nás onkoložka nabádala, abychom ho dali do hospice. Úplně leží už od vánoc a není schopen se ani otočit. Před 14 dny jsem si opět myslela, že je konec - ztratil hlas a nemohl dýchat. Konzultovala jsem to s onkologií, rozhodnutí nechali na nás. Večer jsem vykoupala děti, nakojila, uspala a zase letěla k našim.... ale táta spal a dušnost se uklidnila. Protože nemůže mluvit, volá nás tak, že mlátí vším kolem sebe. dali jsme mu zvoneček, ale vůbec ho nechtěl. Máme i chůvičku... ale on se moc zlobí, že nepřijdem hned. Vyčítá nám i to, že jsme na WC.... prý to děláme naschvál. Vlastně už nevím, co mu mám říkat. Neslyší mě, já nerozumím jemu a ať řeknu, co řeknu, stejně se rozčílí a vynadá mi - a nejvíc mámě. nevím, jestli o naši přítomnost stojí. vyhodí mě a řekne, že nás na nic nepotřebuje.. V noci mámu budí co hodinu. Naposledy po ní chtěl v 5 hodin ráno, aby mu řekla zpaměti stupnici D-dur. Velké problémy jsou i s polykáním. Jen, musím zaklepat, epileptické záchvaty se mu zatím vyhnuly. Pokud se týká diabetu - o vánocích měl táta glykémii 31mmol/l, teď se drží mezi 10-15mmol/l, zřídka má víc. S diabetologem nebyl žádný problém - nikdy tátu neviděl, stačí mu hodnoty, které máma měří glukometrem a napíše inzulín. Potíže jsou spíš ze strany praktické lékařky, která tátu za celých 15 měsíců ani jednou nenavštívila. A když jsme po ní něco chtěli (sanitku, odběr krve, příspěvek na podložní mísu atd...) odmítla. Prý je to věc onkologie... No coment. Vždycky si říkám, že snad už hůř být nemůže, ale pak mě překvapí, že může.... Moc jsem si přála, aby byl ten konec jiný - spojený s přijetím nemoci, smířením a odpuštěním. Chtěla bych mu mnoho říct, ale nejde to... Ta mrcha žere lidem duši - nevím, jak to líp napsat. MM, Ludmilo a všichni ostatní. přeji vám mooc fyzických a psychických sil!!! Nevím, co přát nemocným - snad aby se cítili co nejdéle dobře. Dája

Dájo, napsala jste to úplně přesně - člověk si myslí, že hůř už být nemůže, a ono může... Já jsem po prožití podobného trápení - onemocněl můj partner, který pro mě znamenal všechno na světě - dospěla k tomu, že máme jen dvě jistoty: že všichni umřeme a že vždycky může být hůř... A že ta mrcha žere lidem duši, v tom s Vámi taky souhlasím. V červnu to budou dva roky, co můj partner zemřel, ale ta bolest je pořád stejná a hlavně lítost nad tím, čím si musel projít, co z něj ta hnusná nemoc udělala. Snažím se v tom všem najít nějaký smysl, ale asi to žádný smysl nemá... Přeju Vám hodně sil i Vaší mamince. Iva

Milá MM, máte pravdu pravdoucí, vždycky může být hůř. Já se o tom přesvědčuji dnes a denně. Všechno co popisujete důvěrně znám, každý den a každou noc se s tím potýkám. Také u nás nastaly problémy s polykáním. Původně jsem to řešila tekutou stravou, ta měla celkem úspěch. A když ani na tu manžel užnezabíral, dohodla jsem se na nutriční ambulanci, kde mu lékař předepsal Nutridrink. Pokuste se o to, stojí to za to. Aspoň nebude mít vyčítky, že má táta hlad. Nemůžu nic jiného než Vám popřát hodně , hodně sil.

Všem děkuji za podporu, myslím, že si tu vzájemně ani nemusíme psát čím procházíme, je to asi všude hodně podobné. My už jsme maminku z neurologie vzali také domů. Bylo zbytečné, aby tam ležela. Navýšili nám antiepileptika a bere diazepam, takže za cenu toho, že je nadopovaná léky, záchvaty zatím nemá. Ale v nemocnici přestala úplně jíst, sní pár lžiček jogurtu, bramborové kaše, tak jsem koupila pár nutridrinků, ale ani ten nevypije celý. Přestala mluvit, a hlavně stále naříká a běduje a my nevíme, jestli tím chce něco říci nebo si jen tak ulevuje a nebo jestli to nemá žádný hlubší smysl. teď vyřizujeme polohovací postel. A jak jste napsali všichni také mě vždy překvapí, že může být ještě hůř. Nejhorší je, že vůbec nevíme, co se s ní a v ní odehrává, jestli má bolesti, jestli chce abychom byli s ní, nebo chce být sama,.... Hrozně bolestivé pro mě je, přemýšlet nad tím, jaká to byla aktivní, krásná, obětavá, milující a veselá ženská a co z ní ve 52 letech zbylo a že už tu za chvíli nebude vůbec... Vůbec nechci myslet na to, že by tu už nebyla, ale jestli trpí, tak ať už to vše skončí. Všichni se moc držte, zase bude líp, i když stejné jako před tím, než nám do v života vstoupila ta mrcha už to nebude nikdy. Myslím na vás na všechny

Dobrý večer, chodím jsem za vámi téměř každý den a opravdu s vámi všemi soucítím. Sama jsem po dvou operacích a teď po ozáření celého mozku, ale zatím jsou to "jen" meningeomy...Když pročítám vaše příspěvky, je mi z toho opravdu smutno...jenže člověk proti tomu nic nezmůže...nádory mozku jsou opravdu to nejhorší, co člověka může potkat, protože mozek ovládá vlastně celého člověka...Přeji vám všem, co se staráte o nemocné moc sil, ale jak říkávala moje babička: "člověk neví dne ani hodiny..." Myslím na vás. Jana

Dnes v noci jsme definitivně prohráli 27 měsíční boj s nerovným soupeřem. Naše drahá maminka bojovala celou dobu velmi statečně a moc věřila v uzdravení. Síly jí však na to nestačily a tak nás navždy opustila ve věku 52 let. Útěchou nám je, že byla až do posledního výdechu obklopená svými nejbližšími. Pro maminku se boj skončil, my musíme bojovat dál a vyrovnat se s její ztrátou. Všem kdo tyto stránky navštěvujete přeji hodně sil a děkuji.

MM, moc mě mrzí, co se stalo. Můj taťka zemřel vloni v září na totéž a i přes to chodím stále na tyto stránky. Věřte, že jste udělali maximum možného, nešlo dělat nic víc. Mamince je teď už lépe, stále s Vámi bude, já tátu cítím pořád kolem sebe. Stav, který tato nemoc vyvolá, není k žití. Držte se, moc na Vás myslím.

Milá MM, vyjadřuji nejhlubší soustrast . Budiž vám všem doma útěchou, že jste pro maminku dělali nejlepší z nejlepšího, že jste s ní bojovali až do posledního výdechu. Všechno se změnilo, prázdné místo po mamince nevyplníte, ale bojovat musíte dál. I nadále Vám přeji hodně sil.

Milá MM, přijměte mou upřímnou soustrast. Pro maminku jste udělali vše, co bylo ve Vašich silách a věřte, že už má maminka klid...Je to hrozné, ale takový je život, byla ještě mladá...Myslím na Vás. Jana

Milá MM přijměte upřímnou soustrast nad vaší ztrátou. Mě je stejně, jako bylo vaší mamince. Manželovi je 57 roků a s tou mrchou nemocí bojuje už 17 měsíců. Už nemůže téměř chodit, ale mluví a myslí zatím normálně. Maminku budete mít stále u srdíčka, až do konce života. Držte se. Jarka

Milá MM, upřímnou soustrast. A uvidíte, maminka bude pořád s Vámi, jen trochu jinak. Přeju Vám hodně sil do nadcházejících dnů. Iva

Když zemře maminka, i slunce zajde, v duši se rozhostí zvláštní chlad. Odešla, jak si to osud přál, ale v srdcích a vzpomínkách zůstáne žít dál. Přestože čas plyne, jak tiché řeky proud, ta bolest se nedá zapomenout. Hlubokou účast ve Vašem zármutku.

uprimnou soustrast...

Moc vám všem děkuji. Ta bolest je pro nás nezměrná, odešel nám člověk, který by za nás všechny dýchal a my jsme prostě pomoci nemohli. Účast od vás všech je pro mne velmi cenná, protože jen vy, co tyto stránky navštěvujete si skutečně umíte představit, čím si maminka a my s ní musela projít. To peklo, které dokáže ze života udělat glioblastom se ani nedá popsat a maminka si to prostě nezasloužila. Ještě jednou všem děkuji a nadále přeji hodně sil a pevné nervy.

Milá MM,je mi to opravdu líto.Jste na konci cesty a my zatím ještě ne. Ale také na nás čeká,nejde to jinak.... Skláním se před všemi, kteří se snaží s tou potvorou rvát,kteří se starají o své blízké. Není to lehké a samozřejmé. Udělala jste to, co bylo ve vašich silách. Tím jste mamince nejvíc pomohla. Přeji vám mnoho sil, abyste se naučila žít i bez vaší milované maminky!

... prijmite úprimnú sústrasť ... váš boj síce skončil, ale teraz budete bojovať s bolesťou zo straty, s prázdnotou ... bolestivé spomienky takých ťažkých odchodov našich blízkych nás budú veľmi,veľmi dlho sprevádzať životom a bojím sa, že naša radosť zo života už nikdy nebude úplná ... v našich srdciach zostane ten strašný tieň do konca života ... ale aj napriek tomu prajem čo najviac slniečka do srdiečka, aby ten tieň bolesti aspoň zjemnilo a presvetlilo .... vám MM, ale aj všetkým ostatným, ktorí prechádzali údolím bolesti, utrpenia ...

Dobrý den! před par dny jsem byla na krevnich testech..dělaly mi snad na vše..a nic krom inf. mononukleozy nenašly...beru lanzul a bisocard na srdce ale často mě během dne boli břiško...! to mi ale prohmatavaly a nic nezjistily...! mohla bych i tak mit nador nebo rakovinu ve střevech? jsem opravdu zoufala je mi 21 let! prosim odpoved na mail [email protected]