Vitiligo

Sama trpím vitiligem. Zajímalo by mě, zda někdo zkoušel přírodní léčbu, bylinky, tinktury a s jakými výsledky?

26. září 2006 13:45:38

Ano,u mě se vitiligo objevilo asi ve 12 letech a s každým rokem na sluníčku se oblasti zvětšovaly,nyní ve svých 42 letech mám postižené hlavně holeně,hřbety rukou tak,že léto u vody je pro mě tabu.Člověk by postoupil i bůhvijakou kosmetickou úpravu samozřejmě ne zadarmo tak,aby mohl normálně i v létě mezi koupající se lidi a nebudil nepříjemnou pozornost.Na psychiku to má opravdu velký vliv a vysvětlovat některým lidem,že to není nějaká lepra člověka pomalu už nebaví.V dnešní době plné lékařských zázraků se divím že neeistují nějaké podpůrné inj.preparáty,které by tyto pigmentové buňky obnovily a vitiligo by bylo pryč a s tím i návrat vlastní sebedůvěry.

28. října 2006 10:27:10

Vitiligo měla už moje matka. Je mi 67 let, vitiligo se mi poprvé projevilo asi ve 29 letech a pak už postupovalo mílovými kroky. Pokus o léčbu ztroskotal, protože se ztratily papíry o mém vyšetření, a nebyly ani peníze na léčbu. Toho ale nelituji. Před mnoha lety mně v Sozopolu radila bytná odvar ze sušené byliny "div lopuš", kterou mi také natrhala. Když mi na rukou začaly naskakovat tmavé tečky, raději jsem této léčby zanechal. Navíc si myslím, že jsem si narušil funkci ledvin. Léta jsem musel u moře používat rukavice a obvazy z kapesníků proti slunci. Nyní si ruce a obličej chráním před prudkým sluncem krémem s krycím faktorem alespoň 30 až 40 a mám s tím dobré zkušenosti.

30. října 2006 10:41:37

Vitiligo ma moja matka a ja.A to je z našej početnej rodiny všetko.Prvé škvrny som spozorovala keď som mala 14 rokov.Objavili sa v okolí očí.Moja (vtedy) kožná lekárka mi odporučila len zmierenie sa s tým.Vraj sa to liečiť nedá.Dnes mám 21 a škvrny mám na tvári okolie očí, brada, samozrejme ruky a na všetkých kĺboch.Pohlady ľudí si všímať nechcem ale niektorý vedia dať dosť kruto najavo že som iná. S pozdravom Nika

1. listopadu 2006 21:35:07

Ahojky lidičky s vitiligem. Taktéž tuto záležitost, neboť nemoc to prý není, vlastním. V 5 letech se mi objevila málá skvrnka a asi do 11 let se objevily dalších 5 kousků a stále se zvětšovaly. Absolvovala jsem každoročně v zimních měsících ozařování v dětské nemocnici a několik let brala léky MELADIN, které byly drahé a vozili nám je za totáče známí ze zahraničí. Další nárůst se zastavil, ale měla jsem po lécích nález na játrech - už celoživotní. V pubertě a později při těhotenství se dalo očekávat zhoršení či zlepšení stavu. Nic z toho neproběhlo u mě. Nyní mi bude již 50 roků a více méně jsem na tom stále stejně. Občas se objeví na bílé skvrně nějaká tmavá pigmentová tečka a nebo na jiném místě zase pro změnu bílá. Už to ale neřeším. Patřím k lidem přecitlivělým a nervózním a věřte, že dospívání a zvláště pro děvče bylo kruté. Jak já záviděla ostatním, žemají "normální" kůži a nikdo po nich opovržlivě nekouká. A ten strach a obavy, že se mi narodí flekaté mimono či přímo albínek! Nejhorší je podléhat depresím a nevážit si sám sebe. Jsem obklopena kamarády, kterým to nevadí, mám rodinu a hodného muže. Nezoufejte, protože vitiligo nás omezuje jen vůči okolí, zlému okolí a bolí to jen na duši. Jinak jsme ZDRAVÍ!! Hlavu vzhůru. Kdo se nás štítí, ten nás nemusí zajímat. Povzneste se nad to, da se i s vitiligem prožít pěkný a šťastný život. Irena

22. listopadu 2006 13:58:01

chcela by som Vas všetkých ktorí trpíte vitiligom pozbudiť a povedať Vám, že napríklad ja"zdravá" to nepovažujem za nejakú vadu krásy a človek môže byť krásny aj s týmto "problémom"

25. listopadu 2006 17:34:53

Zdravím , chtěla bych Vás všechny pozdravit. o této nemoci jsem do nedávna vůbec netušila, dostala ji totiž moje kamarádka a já se začla zajímat. Každopádně jsem se uklidnila, není to nic jako rakovina, AIDS ani nic na co by člověk mohl umřít, takže hlavu vzhůru, každý člověk má něco, neznám nikoho, koho by něco netrápilo. Někdo má fleky, někdo nemá ruku, někdo nemá co jíst, další nemá kde bydlet a jiný nemá nikoho, kdo by ho měl rád. Myslím, že je spousta horších věcí na světě a i když jsou mezi námi lidi, kteří nám ubližují, stále jsou i lidé, kteří naši pomoc potřebují.... Přeji všem hodně síly.

29. listopadu 2006 14:04:06

Mám vitiligo od mala. Teprve letos v cca mých 45 letech jsem od září do konce listopadu 3x týdně chodil na světloléčbu do sanatoria Achillea a na konci listopadu se mi na rukou a trochu na nohou začaly oběvovat v bílých flecích ložiska pigmentu. Tak jsem zvědav co bude dál.

8. prosince 2006 12:31:43

Mám vitiligo od 29 let a doktor mi řekl, že nemoc to není a nelze s tím nic dělat. Všiml jsem si, že lidi si pro jistotu ke mně v autobuse nepřisednou, asi se bojí, aby něco nechytli, ale já jsem šťastně ženatý mám dvě odrostlé děti a jsem v klidu. Je to asi o dodržování živitosprávy a klidu psychického života. Zato u manželky jsou zdravotní problémy, které musíme s lékaři řešit.

16. prosince 2006 11:49:13

Pocit že mám lepru či co, moc dobře znám. Ono se řekne jak jsou na tom hůř lidi co nemají ruku, nohu atd.Jenomže když je vám 8 let, vyděsí vás to co se vám děje s kůží. Když je vám 12 chcete se líbit klukům, což je dost problém. Sebevědomí klesá. No a když dospějete a při podávání ruky vám "ten naproti" ruku rychle stáhne se zděšením v očích, že jen o vlásek unikl "prudce nakažlivé nemoci"...... A ty mnohdy neskrývané pohledy.... Někdy soustrastné, jindy až nehorázně pohoršené tím, že se vůbec oběvujete, co by člověk vypadající jako glóbus, na veřejnosti. No lidi jsou různí, ale máte-li blízkého člověka, který vám sem tam připomene že: "nějaké tvé puntiky"mu vůbec nevadí", pak vám sebevědomí stopá a zapomínáte na ty domorodce kolem vás. Z čeho mám teď největší obavy je to, že mám děti a u obou se několikrát oběvily podezřelé, povědomé skvrny. To bych asi nepřežila. Vždy mi lékaři tvrdili že to není dědičné, atd. Leč nikdo neřekne co se může stát, když mají VITILIGO oba rodiče. A už jsem leckde četla, že dědičnost tam jistá možná je!!! Má někdo nějaké zkušenosti, či informace ohledně dědičnosti???

2. ledna 2007 20:22:52

Moja nebohá mama mala vitiligo na dosť veľkej časti tela-tvár, ruky,okolie genitálii a päty.Zhoršovalo a zviditelňovalo sa to hlavne v lete, keď jej ostatnú kožu opálilo slnko, aj keď sa nikdy cielene neopaľovala. Veľmi trpela touto chorobou, hlavmne preto, lebo jej ju môj krutý otec stále vyhadzoval na oči, že je obyčajná fľakatá ...Samozrejme naši sa po čase rozviedli a my so sestrou sme mamičke nikdy nepovedali o jej ťažkej chorobe ani jedno zlé slovo.Táto choroba je hlavne o psychike, výzor je ešte vždy pre niektorých dôležitejší ako dobré srdce. Mám 4-ročného syna, ktorý má na pravej strane zadočka už od narodenia biely fľak podobný vitiligu veľký asi ako vlašský orech. Zatiaľ len jeden a ani ten sa nezväčšuje. Neviem, či je to vitiligo, u lekára som s tým zatiaľ nebola. Pevne verím, že to môj syn nezdedil po babke, lebo ľudia vedia byť zlí.

13. ledna 2007 22:54:02

Vitiligo mám od svých 10ti let. Do té doby jsem se vždycky bezvadně opalovala úplně do sněda. Začalo to flíčky na rukou, kolem očí a úst, postupně se to zhoršovalo a v 18ti letech jsem už byla celá flekatá od hlavy až po paty. Opravdu největším problémem pro mne bylo nízké sebevědomí, tato nemoc sice je "jen kosmetická", ale pro společenský a partnerský život mladé holky je to hotová katastrofa. Dnes je mi 42 let, vitiligo se rozšířilo po celém těle, takže dnes jsem úplně bílá beze skvrn. Je to báječné, protože konečně mohu chodit v bikinách, v minisukni, mít plesové šaty na špagetová ramínka :-). Vizážistka mi pomohla vytvořit módní styl "Sněhurka" a tak teď, na skoro stará kolena, se konečně cítím být pěknou babou :-). Ještě před 5ti lety jsem chodila celá zahalená, dokonce mne jednou v zahraničí považovali za muslimku, nechápaje, proč v tom vedru chodím v dlouhých šatech s dlouhými rukávy a schovávám si obličej. Protože se mne hodně lidí ptá, čím jsem dosáhla tohoto stavu, ráda se podělím i s Vámi. Přibližně před 7mi lety jsem začala používat hormonální antikoncepci Logest, kterou trochu podezřívám, že má na vývoji mého vitilíga svůj podíl. Další změnou, která mohla vitilígo ovlivnit, byl můj objev krému Photoderm od francouzské firmy BIODERMA. Je to krém s ochranným faktorem 100, je označován jako totální blokátor slunečního záření. Díky používání tohoto krému se mi úplně přestala opalovat místa se zbytky pigmentu a postupně bledla až do úplného splynutí s vitilígem. Photoderm všem lidem s vitilígem opravdu vřele doporučuji, po mnoha pokusech s jinými protiopalovacími krémy tento je opravdu výborný. Nedráždí oči, pokud si nátěr neumeju mýdlem, nebo pleťovým mlékem, vydrží chránit kůži až 24 hodin! Díky němu jsem mohla začít jezdit na kole, na kolečkových bruslích, chodit v létě na dlouhé výlety po horách, čímž jsem kdysi riskovala popáleniny až 2. stupně. Ráda bych se ještě vyjádřila ke zmíněnému kubánskému léku vyráběnému z lidské placenty. Moje kamarádka Rosa z Kuby mi jej sehnala a poslala, bylo to v letech 1989-90. Je to taková čirá tekutina, potírala jsem se s ní 3x denně několik měsíců. Zejména v obličeji mi díky tomuto preparátu vitilígo na poměrně dlouhou dobu ustoupilo, v bílých skvrnách postupně "narostl" pigment a zdálo se mi, že časem by se vitilígo možná úplně vyléčilo. Bohužel, díky uzavření Kuby vůči České republice mé kamarádce patrně nedocházely moje dopisy a ani já už jsem od ní od té doby také nedostala žádné zprávy a jiný zdroj tohoto preparátu už jsem nenašla. Stále sleduji nové poznatky o této nemoci, protože se nedávno projevila i u mé matky (62) a sestry (36). Dnes mne více, než kosmetická stránka této nemoci, trápí souvislost s ostatními autoimunními problémy. Projevila se u mne řada alergií, zejména alergie na kasein, moje dermatoložka nyní zkoumá podezření na onemocnění štítné žlázy. Musím říci, že vedle těchto potíží už mi ty flíčky nepřipadají tak tragické :-)). Ale věřím, že to všechno zvládnu, protože na světě je báječně a vždycky se dá najít spousta věcí, které si můžeme užívat :-) Mějte se vy všichni milí bíle puntíkovaní lidé krásně a mějte rádi sami sebe. Možná i to, že jsem se naučila mít ráda své puntíkované tělo pomohlo, že se z puntíkovaného stalo to sněhurkovské :-) A i kdyby nestalo, stejně ho mám ráda, protože je to jediné tělo, které jsem na tomto světě dostala. Jiné už nebude a tak je třeba se o tohle pěkně starat, opečovávat je a hýčkat :-)

20. ledna 2007 22:50:02

Vitilígo a čokoláda. Někdy pomůže nejíst čokoládu v období kdy kvete kukuřice a vitilígo zmizí a pokud se to každý rok dodrží tak se nevrátí. Je to odzkoušeno.

22. ledna 2007 09:28:36

Sandy, to má být jako provokace. Já jsem flekatý i na penisu!!

10. února 2007 13:04:57

Ireno, diky za tvuj prispevek - naprosto s tebou souhlasim. S Vitiligem se da prozit stastny a plny zivot, je jen dulezite, jak se s nim kazdy vyrovna. Pokud si nebudete cenit sami sebe a mit sve telo radi takove jake je, pak nemuzete byt nikdy stastni. Sama mam Vitiligo jiz od utleho detstvi a muzu rici, ze dospivani opravdu nebylo lehke - nyni je mi 28 let, chodim casto plavat, cestuji rada k mori, jezdim na kole a myslim si ze zivot je krasny. Pokud se budete mit radi taci jaci jste bude vas tak vnimat i vase okoli - a pokud se preci jen nejaky ten blbec /prominte ten vyraz/ na vasi ceste najde, proc si nerict nikdo neni dokonaly - nekdo ma vitiligo, nekdo je tezce nemocny a nekdo nevi co se svym zivotem. Je to jen odlisna barva kuze, tak proc se vzdat neceho, co delate radi jen kvuli tomu co by si nekdo druhy mohl myslet nebo mysli. Najdete v sobe odvahu a snazte si udelat zivot tak hezky, jak jen to jde, protoze nikdo jiny to za vas neudela. Pa, Denisa

16. února 2007 20:03:24

Všechny zdravím a vím o čem je řeč. Je mi 54let a od svých cca 12 trpím touto nemocí, vyzkoušel jsem snad vše o čem jsem se dozvěděl a vím, že nic nepomáhá. Někdy jsem si připadal jako pokusný králík, ale podstoupil jsem různé léčby, bohužel bez valného výsledku. Čas, který věnujete léčbě této nemoci je bohužel marný.Lépe si najít takové zájmy, které Vám Váš zdravotní stav dovolí. Ale i tak se dá prožít velmi pěkný život.

4. března 2007 12:19:14

Ahoj lidičky! Vitiligo mám asi od svých 9 let. Moji rodiče ho nemají, ale měla ho moje babička a taky strejda. Takže dědičnost určitě nějakou roli hraje. Souhlasím, že se sice jedná o kosmetický problém, ale zato dost psychicky náročný. Asi před 6 lety jsem chodila na světloléčbu. 2x týdně asi 10 měsíců. Trochu mi to pomohlo. Skvrny aspoň trochu ztmavly, sem tam se objevil nějaký pigment. Není to sice dokonalé, ale i za to jsem byla moc ráda. Držte se!!!

20. března 2007 19:21:42

Ahoj všem, chtela jsem se zeptat, slysela jsem od sve lekarky, ze se k nam ma dostat lecba vitixem, ale v tabletach???nevite o tom neco nekdo?ja bych je hrozne chtela, protoze nemam cas se porad natirat....diky za odpovedi kdyztak mi to muzete i napsat na sherane@seznam.cz

24. března 2007 15:35:44

Zdravím všechny stejně potrefené lidičky. Je mi 37 a vitiligo mám 20 let. Musím říct, že když se mi začalo rozšiřovat ve větší míře, byla jsem z toho taky trochu nervózní. Teď už to neřeším, nesleduji kde mám další flek a je mi fajn. Souhlasím s předchozími příspěvky, že na nějakém fleku štěstí nestojí. Čím dřív na to přijdete, tím líp.Pokud jste jinak zdraví, važte si toho, protože na světě je tolik hrozných nemocí a bolesti, že řešit nějaký flek je ztráta času. Pokud to dokážete, bude vám dobře a určitě najdete i někoho bízkého, komu to vadit nebude. Myslím, že hodně záleží na tom, aby se člověk srovnal hlavně sám se sebou. Mám hodného muže, dvě zdravé děti a když jsem se vdávala, měla jsem už fleky na dlaních, nártech a kolem očí (dneska už téměř všude). Spousta lidí mi řekla, že ty fleky na mě ani nevnímá a pokud se najde nějaký neomalenec, tak si z toho nic nedělám. Když o to stojí, vysvětlím mu o co jde a pak už je to jeho problém. Víte, já myslím, že ostatní na nás ani tak hrozně neciví, spíš si to myslíme my. Taky hodně lidí už dneska ví o co jde a určitě takový člověk s lupenkou je na tom hůř, protože to vypadá hrozivěji a ještě to bolí. Takže milí "maskáči" (tak mi v legraci někdy říká můj muž) držím Vám palce, zkuste se nad to povznést a bude vám určitě dobře.

6. dubna 2007 18:02:30

Při vitiligu je velmi důležité vnitřně se vyrovnat s tím, že se člověk něčím odlišuje od ostatních. A ono to jde. Někomu pomáhá cvičit jógu, někdo se věnuje vhodnému sportu a pokud je člověk vnitřně vyrovnaný, má radost ze života, snáší se toto onemocnění mnohem lépe. A i to okolí pak lépe chápe, že to s vámi asi není tak špatný,když se tak často smějete a pomáháte ostatním. Zároveň díky těm pár skvrnám na kůži, mnohem snadněji poznáte, co jsi ti druzí vlastně zač, kdo se jen přetvařuje a při tom v něm nic není a kdo je skutečný kamarád, kamarádka.Ale málo co přijde samo, i tohle se musí budovat a udržovat. Vitiligo sám nemám ale nejsem vůbec sám, kdo tohle chápe.Tak hlavu vzhůru a úsměv.

8. dubna 2007 11:21:32

Vitiligo mám už od 8 let (tedy už 29 let), kdy nám pan doktor s úsměvem sdělil, ať příjdem za 100 let, že do té doby snad někdo vymyslí nějaký lék. Skoro 30 let už uběhlo a stále nic. Díky bohu to nemám na obličeji, jen na hřbetech rukou, na loktech, na vnitřních stranách stehen a od kotníků níž (jako ponožky). Nevím jak je to možný, ale když mi bylo asi 20 let, tak jsem to měla i na kolenou, ale to časem vymizelo. A nejvíc se mi to rozšířilo po porodu. Při této chorobě fakt nejvíc člověk trpí psychicky. Dokážu pochopit malé dítě, které se po mě zvědavě otáčí, protože to třeba ještě nikdy nevidělo. Ale když na mě civí dospělák, tak mám sto chutí ho poslat někam. Jsem moc ráda, že jsem ve svém životě potkala lidi, kteří spíš koukají na to, jaká jsem než na to, jak vypadá moje kůže.

22. dubna 2007 15:47:52

Ahoj, já mám fleky na penisu, na vnější části prstech a myslím si, že se mi začíná dělat na koutku pusy. Nedávno si toho všimla zubařka tak se zeptala, také si toho všimla kamarádka co dělá kadeřnici a ta hned věděla co to je a říká jo to znám to má spousty lidí. V létě mi občas někdo kouká na ruce, ale já to neřeším. Je mi 26, stydím se za to že mám fleky na penisu, ale ty vidět nejsou. A na rukou s tím nic neudělám. Jediné co chci je aby se pak synovi nesmáli že má flekatého tátu, to mě asi jediné trápí, děti umí být kruté.

16. května 2007 20:13:30

Ze zkušeností...na vitiligo jsme použili kolagen z tolstolobika, přesně Collagen Beauty Black. Tento výrobek obsahuje pigmentové částečky a má v sobě nejvíce účinných látek, které působí aktivně do hloubky pleti. Bílé místa začaly postupně získávat svou pravou barvu a pleť se obnovila. Dobré zkušenosti máme i s použitím na bércové vředy - u pacienta jsme před a během používání tohoto výrobku zaznamenávali fotografiemi hojivé účinky - na požádání pošlu. V případě zájmu o více informací mě kontaktujte na info@studiokrasna.cz. Zároveň chci tímto požádat, kdo by se chtěl zúčastnit zkoušení výrobků na vitiligo, příp. jiné nemoci. Zkoušení by bylo po domluvenou dobu zdarma, v případě, že mi poskytnete fotodokumentaci během zkoušení.

17. května 2007 20:06:35

Mohu Vám pomoci při ztrátě pigmentace - vitiligo. Piště o informace na info@studiokrasna.cz. Ráda Vám pomohu.

31. května 2007 13:14:46

Mám 10-ti letou dceru Kateřina, problémy s vitiligem se objevili již v 8 letech. V současné době má zasaženy obě nohy od kolen až ke kotníkům, u loktů nahoru i dolů, samozřejmě kolem genitálií, v oblastí podpaží v obrovských rozměrech, v okolí očí, úst a brady. Já jako matka jsem z toho nešťasná, protože má dcera se stydí. Stydí se nosit sukně, kratší kalhoty a bojím se, že bude mít psychické problémy v dalších letech. Zkoušíme přírodní léčbu, léčbu vitixem i světloléčbu v zimním období. Chtěla jsem se zeptat těch, kteří zkoušeli světloléčbu, zda jí podstoupili i v letním období v jakých intervalech, s jakým úspěchem a jaký typ světloléčby podstoupili. Zda UVB nebo tzv. PUVA. Děkuji za odpověď a všem ostatním flekatcům vzkazuji: "Držte se, kolem je spousta zlých a nepřejících lidí, ale my se jim nepoddáme." Děkuji za odpověď.

12. června 2007 21:12:43

Prosim mohl byste mi nekdo poradit?trepim rovnez Vitiligem jiz radu let a neustale se to zhorsuje,vyzkousela jsem ruzne nast a ted zkousim i vitix a zatim jen kratce..chtela bych se zeptat,zda nekdo nevyzkousel belici kremy(treba z nimby),jestli to pomaha...napiste mi na muj e-mail: d.enis@seznam.cz dekuji

26. června 2007 12:01:46

Mám ptoblém zo synom má 13 rokov zatial mu nezistili čo podmienilo tvorbu vitiligo doporučili aby používal gel VITIX neviem či to finančne zvládnem.Alebo sú aj iné preparáty menej finančne náročné ale o nich som nebola informovaná.Kto vie nech sa mi k tomuto problému vyjadrí. Ďakujem

5. července 2007 22:12:44

Ahoj lidicky jsem take puntikova a to dost.Ted jsem dva tydny po prvni lecbe MINUTKA.P ROSIM kdo ma tuto lecbu za sebou napiste mi jak moc se barvite. Muzu se ted mazat samoopal.pripravky diky V.

10. července 2007 21:08:14

Ahojky puntíkatí - broučci a berušky! Zase je tu léto - pro mě nejméně oblíbené období roku! :-( A pročpak? No samozřejmě VITILIGO. Stále se divím, že za tak dlouhou dobu ještě nebylo zjištěno čím je způsobeno a jak s ním zatočit. Jenže, co my máme dělat, když tuto okrasu vlastnime,že jo? A znáte ty opovržlivé pohledy a vykulené oči: "Co to proboha je a nemůžu to chytnout? No raději popojít opodál!" Nevěste hlavu, vlastníci vitiliga. Jednak tato nemoc - nenemoc NEBOLÍ a není navíc přenosná. Pokud vaši kamarádi a známí tohle vědí a přesto se od Vás odvracejí, pak si Vás neváží jako člověka a VÁM na nich musí přestat záležet. Nejsou hodni upřímného přátelství a partneři pak žádné lásky. Jen hlupák hodnotí pouze pohledem a nekouká, co máte v duši. Jest mi již více roků, řekněme 2/3 života za mnou. Mám krásné polodospělé děti a hodného muže. A osobně si myslím, že k tomu přispělo i toto onemocnění. V době dospívání a navazování přátelství a lásky povrchní člověk o mě nezavadil ( pro mé štěstí) a kteří nápadníci propadli tímto sítem, tak ti už za něco fakt stáli. Měla jsem tzv.vážnou známost, moc zamilovaná a žila v domnění, že jen on je ten pravý - 3 roky jsem mu věnovala. Jeho matka byla proti tomuto vztahu a dělala samé naschvály. Pak jsem se dozvěděla od něj, že matinka tohoto jedináčka má obavy, abych mu neporodila "kryplíky děti". No to byla síla! A bylo po lásce a po iluzích. Jenže jsem se z toho otřepala a během krátkého období potkala svého muže. Měl mě rád opravdicky a takovou jaká jsem - povahou a nitrem. Jsme spolu skoro 30 roků a nikdy jsem neslyšela jedinou narážku ani při nějaké "výměně názorů". Myslím si, že ačkoliv se za vitiligo hrozně stydím, tak mi dopomohlo získat super partnera. Nu a jak se vůbec názory lékařů vyvíjejí. Za mlada mě hnali opalovat a opalovat - maximálně a nyní vyhýbat se slunci. Když pominu dnes agresivní působení slunce přes poničenou zemskou slupku a nebezpečí rakoviny kůže, tak já se držím staré zásady OPALOVAT. Nevýhoda je, že bílá a opálená kůže více kontrastuje, ale věřte či nevěřte, mně se tímto malinkými krůčky podařilo velikost skvrn zmenšit. Během zimy se ukáží nové pigmentové puntíky a to mám pak fakt radost velikou. A existuje velké množství samoopalovacích krému. Každý týden v neděli skvrny, které ukazuji lidstvu, namažu a do víkendu to vydrží, než se postupně toto obarvení smyje. Není to žádná nemoc, která nám brání plnohodnotnému životu a netrapte se tím. Stres a nervozita patří ke spouštěčům nemoci a nebo ke zhoršení stavu. To je moje zkušenost! A o co vlastně jde,ne? Vždyť máme 4 roční období a ty se přece střídají. Už se těsím až přijde podzim a část své žirafí pokožky skryji oblečením. Mějte se všichni puntíkatí fajn, vždyť život je tak krásný. zdraví Vás Petra

11. července 2007 13:34:05

Ahojky puntíkatí - broučci a berušky! Zase je tu léto - pro mě nejméně oblíbené období roku! :-( A pročpak? No samozřejmě VITILIGO. Stále se divím, že za tak dlouhou dobu ještě nebylo zjištěno čím je způsobeno a jak s ním zatočit. Jenže, co my máme dělat, když tuto okrasu vlastnime,že jo? A znáte ty opovržlivé pohledy a vykulené oči: "Co to proboha je a nemůžu to chytnout? No raději popojít opodál!" Nevěste hlavu, vlastníci vitiliga. Jednak tato nemoc - nenemoc NEBOLÍ a není navíc přenosná. Pokud vaši kamarádi a známí tohle vědí a přesto se od Vás odvracejí, pak si Vás neváží jako člověka a VÁM na nich musí přestat záležet. Nejsou hodni upřímného přátelství a partneři pak žádné lásky. Jen hlupák hodnotí pouze pohledem a nekouká, co máte v duši. Jest mi již více roků, řekněme 2/3 života za mnou. Mám krásné polodospělé děti a hodného muže. A osobně si myslím, že k tomu přispělo i toto onemocnění. V době dospívání a navazování přátelství a lásky povrchní člověk o mě nezavadil ( pro mé štěstí) a kteří nápadníci propadli tímto sítem, tak ti už za něco fakt stáli. Měla jsem tzv.vážnou známost, moc zamilovaná a žila v domnění, že jen on je ten pravý - 3 roky jsem mu věnovala. Jeho matka byla proti tomuto vztahu a dělala samé naschvály. Pak jsem se dozvěděla od něj, že matinka tohoto jedináčka má obavy, abych mu neporodila "kryplíky děti". No to byla síla! A bylo po lásce a po iluzích. Jenže jsem se z toho otřepala a během krátkého období potkala svého muže. Měl mě rád opravdicky a takovou jaká jsem - povahou a nitrem. Jsme spolu skoro 30 roků a nikdy jsem neslyšela jedinou narážku ani při nějaké "výměně názorů". Myslím si, že ačkoliv se za vitiligo hrozně stydím, tak mi dopomohlo získat super partnera. Nu a jak se vůbec názory lékařů vyvíjejí. Za mlada mě hnali opalovat a opalovat - maximálně a nyní vyhýbat se slunci. Když pominu dnes agresivní působení slunce přes poničenou zemskou slupku a nebezpečí rakoviny kůže, tak já se držím staré zásady OPALOVAT. Nevýhoda je, že bílá a opálená kůže více kontrastuje, ale věřte či nevěřte, mně se tímto malinkými krůčky podařilo velikost skvrn zmenšit. Během zimy se ukáží nové pigmentové puntíky a to mám pak fakt radost velikou. A existuje velké množství samoopalovacích krému. Každý týden v neděli skvrny, které ukazuji lidstvu, namažu a do víkendu to vydrží, než se postupně toto obarvení smyje. Není to žádná nemoc, která nám brání plnohodnotnému životu a netrapte se tím. Stres a nervozita patří ke spouštěčům nemoci a nebo ke zhoršení stavu. To je moje zkušenost! A o co vlastně jde,ne? Vždyť máme 4 roční období a ty se přece střídají. Už se těsím až přijde podzim a část své žirafí pokožky skryji oblečením. Mějte se všichni puntíkatí fajn, vždyť život je tak krásný. zdraví Vás Petra

11. července 2007 13:34:42