ADHD se netýká jen dětí, trápí i dospělé

ADHD v dětství i v dospělosti

Dětská ADHD je už docela dobře známa. Problém s diagnostikou a léčbou mohou činit jen delší objednací lhůty dětských psychiatrů. Dříve se tato porucha označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) a soudilo se, že se jedná o poškození mozku v době nitroděložního vývoje, v průběhu porodu, či velmi raném dětství, ze kterého dítě „vyroste“. Nyní je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu - odlišné vyzrávání mozku, které má z největší části vrozený/genetický podklad. Porucha sídlí v tzv. prefrontální mozkové kůře a v jejím spojení s dalšími tzv. podkorovými mozkovými strukturami. Celý mozek má menší objem a odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center. U části dětských pacientů mozek v průběhu dospívání „dozraje“, ale u přibližně poloviny dětí tyto mozkové změny a problémy přetrvávají až do dospělosti.

Vlivy z okolí (konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství, poranění při porodu, škodlivé rodinné prostředí a negativní životní události) však k rozvoji ADHD také přispívají.

Čtěte také: Jak vychovávat dítě s ADHD

Příznaky dospělé ADHD

V dětství obvykle převažuje hyperaktivita, ale hyperaktivity zpravidla s věkem ubývá a k výrazným znakům dospělé ADHD patří:

• problémy s udržením pozornosti,
• vnitřní neklid,
• impulzivní chování,
• výkyvy nálad, výbuchy vzteku, popudlivost,
• denní snění,
• neefektivní organizování času,
• potíže dokončovat práci,
• prokrastinace - neustálé odkládání plnění svých úkolů až do té míry, že to způsobuje jedinci problémy v jeho životě.
• selhávání v práci a v sociální oblasti,
• problémy s plánováním budoucnosti.

Co nemocné trápí:

• vnitřní neklid,
• snížené sebevědomí pro opakované neúspěchy,
• frustrace,
• bezmoc,
• úzkost a deprese,
• chaotický a neuspokojivý osobní život,
• zneužívání návykových látek.

Z epidemiologických studií vyplývá, že pacienti s ADHD jsou častěji účastníky dopravních nehod, mají více úrazů, častější nezaměstnanost, nižší dosažené vzdělání, vyšší rozvodovost a taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy (deprese, úzkosti, návykové poruchy, asociální chování, poruchy osobnosti apod.).

Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale naopak excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech, v umění anebo ve sportu.

Diagnostika ADHD

ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje žádný další specifický objektivní test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil a „objektivizoval“. Diagnóza se stanoví splněním diagnostických kriterií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu na příklad u deprese anebo u dalších psychických poruch.

Léčba ADHD 

Stanovení diagnózy ADHD je prvním krokem k porozumění poruše, ale také k hledání optimálního řešení.

Odborníkem na diagnostiku a léčbu ADHD je v našich podmínkách psychiatr.

Nejúčinnější je komplexní přístup - pro děti úprava výchovných (a vyučovacích) metod, pro dospělé úprava životního a pracovního prostředí, používání pomůcek (diáře apod.), pravidelná životospráva, svépomocné aktivity, ev. psychoterapie a medikace. Čím bude péče komplexnější, tím může být úspěšnější. Míra obtíží je u každého člověka jiná, každý má individuální potřeby, tomu by měl být přizpůsoben i stupeň péče.

Pokud máte pocit, že vy anebo váš blízký trpí ADHD, promluvte o těchto potížích s psychiatrem. ADHD je léčitelná porucha!

Více informací: www.adhd.cz, www.nepozorni.cz