Nahromadění plynu v trávicím traktu. Nahromadění plynu v žaludku se odborně označuje jako aerogastrie.
Definice hypohydratace
Hypohydratace je stav, kdy v lidském těle chybí voda. Toto velmi zjednodušené konstatování k vysvětlení principů hypohydratace nestačí. Je nutno uvést, že lidský organizmus sestává z několika prostorů, v nichž se voda nachází a že její objem je silně spjat s koncetracemi sodíku. Tekutina, kde je ustálená rovnováha mezi vodou a sodíkem je izotonická. Roztok, který obsahuje více sodíku, než vody v rovnovážném stavu je hypertonický, má tendenci ředit se spontánně vodou ze sousedících prostorů. Naopak, roztok s koncentrací sodíku nižší, je hypotonický. Sousedícím prostorům vodu odevzdává. Mezi nejvýznamnější prostory patří prostor uvnitř všech buněk (lat. cellula), tzv. intracelulární prostor a prostor mimo ně, nazývaný prostor extracelulární. Na podkladě klinických zkušeností může být hypohydratace definována trojím způsobem.
Z lidského organizmu se:
a) ztratí stejně voda i sodík (izotonická hypohyratace),
b) tratí více sodíku než vody (hypotonická hypohydratace),
c) ztratí více vody než sodíku, (hypertonická hypohydratace).
Diagnóza hypohydratace
Pincipem poruchy funkce jsou přesuny vody v uvedených prostorech. Ztrácí-li se z organizmu čistá voda, ztrácí se z extracelulárního prostoru a výsledkem je zvýšení koncentrace sodíku, hypernatremie. Voda z intracelulárního prostoru má tendenci zřeďovat toto nahuštěné extracelulární prostředí a může se smršťovat, což vede k poruchám funkce, např. v centrálním nervovém systému (CNS), kůži, svalech a pod. Opačná situace nastává při ztrátách vody, kdy převažuje vyšší ztráta sodíku. Voda uniká do intracelulárního prostoru, zvětšuje objem buněk a dochází k edému tkáně. V extremním případě může tak dojít ke smrtelnému otoku mozku.
Hypohydratace u všech jejích typů provázena nálezem nízkého krevního systémového tlaku, tachykardií, snížením centrálního žilního tlaku, křečemi a pocitem žízně. U hypohydratovaných nemocných je sníženo kožní napětí, jsou suché sliznice, je tendence ke kolapsu. Hypotonická dehydratace tyto poslední příznaky nemá výrazně vyjádřeny. Únava, somnolence se mohou při nedoplnění tekutin prohloubit v stupor až koma, končící smrtí.
Léčba dehydratace
Dehydratace se léčí podáváním tekutin. V případě a) se podávají infuze izotonických tekutin (fyziologický roztok intravenozně), v případě b) hypertonické roztoky NaCl, v případě c) se nemocným doporučuje pít čistou vodu, nebo se podává voda ve formě glukosy intravenosně (glukosa se metabolizuje v organizmu na vodu).
V populaci je více rizikových skupin obyvatel, ohrožených hypohydratací. Jsou to skupiny, rizikové profesí (pracovníci ztrácející tekutiny potem v provozech s vysokou teplotou), věkem, nemocí. Řada primárních chorob, ovlivňující vůli nemocného, nebo bolestivě provázející jeho pohyb, vede k omezenému příjmu tekutin během dne. Toto omezení se zvýrazní v dobách s vyššími nároky organizmu na tekutiny, jako jsou letní dny. Další skupinou velkého rizika jsou nemocní postižení vyšší ztrátou tekutin při úrazu (popálené plochy kůže), nebo střevním, ledvinném onemocnění, nebo při onemocnění mozkového podvěsku. (např. průjmy, poruchy vylučování vody důsledkem poruchy hypofyzární produkce antidiuretického hormonu (diabetes insipidus) a pod).
Spolupráce nemocného je v prevenci a důsledné hydrataci v kritických momentech u rizikových nemocných.
Přidat nový komentář