Jak „přežít“ vysvědčení

Čas vysvědčení představuje hektickou dobu nejen pro pracovníky linek bezpečí a důvěry, kteří vyřizují množství telefonátů od dětí, které se bojí přijít domů. Zapotí se i policisté hledající ty děti, které se bály příliš a domů nedorazily. Když se dítě bojí jít se špatnou známkou domů, je to špatně.

Jak reagovat na špatné známky na vysvědčení?

Pokud váš potomek přinese špatné vysvědčení zachovejte klid. Nenadávejte, nekřičte, rozhodně ho fyzicky netrestejte a ani mu nedávejte tresty, které mu školu ještě více znechutí (např. zákaz tábora, počítače či televize na celé prázdniny apod.).

Prohlédněte si pozorně vysvědčení a nejdřív na něm něco pochvalte. I kdyby to byla jednička z chování nebo tělocviku, vypíchněte ji jako úspěch. Při hodnocení známek se snažte zohlednit předchozí výsledky, ale i to, jak moc se dítě snaží.

Děti (ale i dospělí) špatně snáší kritiku spojenou s porovnáváním vůči někomu dalšímu. Na jednu stranu v dítěti rozdmýcháváte závist, ale i žárlivost. V některých dětech vede porovnávání k pocitu marnosti a rezignaci. Mají pocit, že rodičům se nezavděčí nikdy, tak proč se vůbec snažit.

I když dítě nemá dobré výsledky, nikdy nad ním nelámejte hůl. Jedním z typických problémů, se kterými si rodiče nevědí rady, jsou propadající puberťáci. Podle statistik nejvíce propadají hoši na druhém stupni, tedy v době nástupu puberty.

Neprovozujte dusnou a tichou domácnost – pamatujte, že každý by měl večer usínat s tím, že mu bylo odpuštěno.

Všechny situace se dají řešit, avšak bez řevu, hádek, urážek a nechtěných emocí. Děti, na které rodiče kladou velké nároky, se mnohdy špatnou známkou samy velmi trápí, a tak není třeba je ještě víc zneklidnit. Přehnaně nekritizujte, naopak vyzdvihněte úspěchy a dobré známky, vždycky se totiž najde něco, za co je možné dítě pochválit. A pozitivní motivace je tou nejlepší, jakou svému dítěti můžete dát. Proto by i v případě špatného vysvědčení měla následovat malá odměna – třeba návštěva cukrárny.

Jak se vyhnout špatnému vysvědčení

• Zajímejte se o své dítě a jeho školní (ne)úspěchy po celý rok. Zachytíte případné problémy a můžete je řešit včas – vlastní pomocí, doučováním… a jsou-li potíže závažné, třeba i změnou školy.
• Dítě podporujte. Když mu něco nejde, nabídněte mu pomoc, případně zajistěte doučování.
• Hledejte příčinu potíží. Pokud vaše dítě bylo jedničkář a najednou se zhoršilo, může být důvod i jinde. Stalo se něco v rodině? Prožívá vaše dítě nešťastnou lásku? Je vše v pořádku s jeho přáteli? Příčin může být celá řada, v komunikaci se zaměřte na změnu a motivaci.
• Zapracujte na svém myšlení – nepřenášejte na dítě vlastní (nenaplněné) ambice, věnujte se mu (ve věcech školních i mimoškolních) – dítě ocení váš čas i vaši plnou pozornost. Každý nemusí mít vysokou školu. Je třeba vycházet z jeho možností, nikoli z vašich představ.
• Nedělejte svým dětem to, co jste kdysi sami nesnášeli a co k ničemu nebylo.
• Zacházejte s dítětem jako s milovanou osobou.

Pokud si nevíte rady, je možné se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo dětského psychologa. Pravděpodobně se zjistí příčina školní neúspěšnosti – může to být např. nedostatečná motivovanost, některá z poruch učení, ale třeba i to, že je dítě ve škole šikanováno. 

Zdroj: linkabezpeci.cz