Záchrannou službu volejte vždy, pokud jste svědky náhlého a neočekávaného zhoršení zdravotního stavu pacienta nebo závažného poranění. Volejte i tehdy, pokud si třeba i jen nejste jisti, zda se o takový stav nejedná. Operátor/ka záchranné služby je kvalifikovaný zdravotník, pomůže vám situaci posoudit a najít optimální řešení.
Dobrá rada
Kdy volat záchrannou službu
Volat záchrannou službu nebo se dostavit na pohotovost je nutné:
- při bolesti na prsou či tlaku na hrudi,
- když se dostaví nenadálé potíže s dýcháním, bezdeší, dušení,
- při poruše vědomí, bezvědomí nebo nesnesitelných křečích,
- v případě vážnějšího úrazu, silném krvácení,
- při velkém poranění a výskytu cizího tělesa obzvláště v partiích jako je trup, břicho nebo stehna,
- při popáleninách většího rozsahu,
- při otravě nebo náhodném požití léků či chemikálií.
Volat záchranku je nutné i v případě podezření na cévní mozkovou příhodu, která se často projevuje náhle vzniklými problémy s hybností poloviny těla a pokleslým koutkem, poruchou řeči či vědomí.
Linku 155 volejte také VŽDY, když si nejste jisti, jestli nejde o závažný stav. Zkušený operátor vám poradí, jak postupovat.
Po jeho vytočení se dovoláte přímo na dispečink záchranné služby. Člověk, který dělá operátora na záchranné službě, má povinné zdravotnické vzdělání (sestra nebo záchranář s dalším doplňkovým vzděláním a s praxí v urgentní a intenzivní péči). Takže kromě toho, že operátor zaktivuje výjezdovou posádku záchranné služby, vám radí, po dobu, než sanitka dorazí na místo, co máte dělat. Nemusíte se obávat, že vysvětlování operátora způsobí prodlevu v příjezdu záchranky. Když dispečerka od vás zjistí, kdy, kde a co se stalo, okamžitě posílá posádku a zároveň s vámi zůstává na lince.
Hlásíme kde, a co se stalo
Tyto dvě informace jsou při volání na dispečink záchranné služby zcela zásadní. Nejprve, kde se to stalo a pak co se vlastně stalo. Kdyby náhodou došlo k výpadku telefonátu, to důležité už dispečerka ví a může vyslat posádku. Hovor zahájíme vlastním představením, je to lepší pro zvýšení důvěryhodnosti. Pak nahlásíme ideálně přesnou adresu včetně města, protože ulice s názvem Hlavní, Nádražní, Masarykova a podobně, bývají v každém druhém větším městě, někdy i v obci. Vhodné je proto nahlásit i okres, protože vesnice pojmenovaná například Lhota je také poměrně častá. Takže nahlásíme město nebo obec, okres, ulici i s orientačním a popisným číslem.
Nejsme-li ve zcela obydlené oblasti, snažíme se místo popsat podle jiných orientačních bodů. Například, že jsme na trase z bodu A do bodu B, na určitém konkrétním kilometru, řekneme, kterou vesnicí jsme právě projeli apod. Budeme-li na horách, sdělíme, že jsme šli kupříkladu po červené turistické stezce, ušli jsme asi dva kilometry, před chvílí jsme vyšli z lesa a popisujeme další jakékoli významné orientační body v terénu. V obci, kterou neznáme a jsme tam jen na návštěvě, upřesňujeme svoji polohu alespoň popisem toho, co vidíme, například rozhlednu nebo kostel. Případně dispečerce přiblížíme, že posádka najde místo za samoobsluhou a bude to první dům vlevo a podobně. Dispečeři jsou školení, aby od nás tyto informace získali, a mají k dispozici on-line mapy, takže tady problém nebývá.
S operátorem/operátorkou mluvte pokud možno klidně a věcně a sdělte potřebné informace. Jejich správnost a úplnost totiž často rozhoduje o úspěšnosti zásahu. Popište, co na postiženém vidíte - zda je při vědomí, zda normálně dýchá, jestli krvácí atd. Nesnažte se stanovovat diagnózu. Pokud postiženého znáte, uveďte alespoň přibližný věk postiženého a kdo volá.
Nemějte obavy, že na něco zapomenete, zkušený operátor se vás vždy na vše potřebné vyptá.
Jestliže zachraňujeme člověka v bezvědomí, je nejlepší, pokud si přivoláme někoho z okolo stojících na pomoc, protože nelze současně oživovat i telefonovat. Takže my můžeme provádět masáž srdce, zatímco druhý telefonující nám uděluje rady, získané od dispečerky, jak na to. Jsme-li u postiženého sami, musíme provést stručný rychlý telefonát na dispečink, získat správná doporučení, jak postupovat, položit telefon a pustit se do resuscitace.
Naučte se pracovat s hlasitým odposlechem – můžete poslouchat instrukce operátora a přitom si uvolnit obě dvě ruce k provádění neodkladných výkonů.
Hovor vždy ukončuje operátor, nikoli volající! Budete-li vyzváni, abyste nezavěšovali, prosíme, vyčkejte navázání dalšího kontaktu.
Co dělat, než záchranka dorazí
Pokud je potřeba, je samozřejmě prioritní poskytnou postiženému první pomoc. Základní návod, jak na to, obvykle poskytne operátorka záchranné služby. Nicméně zpravidla je dostatek času i na některá další užitečná opatření:
- pokud jde o událost v uzavřeném místě a na místě je více osob, vyšleme někoho na ulici, aby zajistil optimální přístupovou cestu (odemknul všechny dveře „v cestě“, přivolal výtah apod. a dále signalizoval přijíždějící posádce, kde se přesně nachází místo zásahu);
- tam, kde je problém s číslováním domů, kdy čísla v ulici nejdou po sobě, je výhodné, když máme koho poslat na nějakou větší křižovatku a už při telefonátu s dispečerkou jí nahlásit, že tam a tam bude na posádku někdo čekat;
- v noci rozsvítíme co nejvíce světel směrem do ulice;
- nachystáme doklady nemocného, lékařské zprávy a léky, které nemocný trvale užívá;
- pokud došlo k otravě, připravíme obaly od léků, jiných látek či jídla, jímž se postižený mohl otrávit, případně zvratky;
- bezpečně zajistíme domácí zvířata, která by mohla napadnout posádku záchranné služby (zejména psy, koně apod.).
Číslo 112 má výhody i nevýhody
Toto univerzální tísňové číslo vzniklo jako projekt Evropské unie, a to také znamená, že platí v celé unii. Číslo 112 je určeno především pro cizince, kteří neznají národní tísňová čísla, a dále situace, kdy např. mobilní operátor volajícího nemá v daném místě pokrytí. Pokud je zde pokrytí jakéhokoliv jiného operátora, lze volat číslo 112 z libovolného mobilu, a to i bez SIM karty. Tato linka má i své nevýhody. Kvalifikací těch, kteří na lince pracují, jsou komunikační dovednosti, čili jsou to profesionální dispečeři. Pokud tam zavoláme s tím, že máme zdravotní problém, dispečer nás vyslechne, zjistí, kde a co se stalo a pak nás nejčastěji přepojí na dispečink záchranné služby. To je pochopitelně nevýhoda, protože vše pak musíme opakovat znovu a s tím je spojená, byť i minimální, ale přesto prodleva. Máme-li opravdu čistě zdravotní problém, musíme vědět, že dispečer na lince 112 není školený zdravotník, proto je v tomto případě lepší volat rovnou na linku záchranky s číslem 155.
Zdroj: zachrannasluzba.cz, www.zzsjmk.cz
Světový den první pomoci
Světový (dříve "Evropský") den první pomoci se od roku 2000 koná vždy druhou sobotu v září. Vyhlašuje jej každoročně Mezinárodní federace červeného kříže a červeného půlměsíce. Do této akce propagující důležitost znalosti první pomoci se zapojuje cca 170 národních společností ČK a ČP ve světě.
V České republice se akce většinou konají na hlavních náměstích převážně krajských a okresních měst po celém území republiky, v řadě případů také na sportovních hřištích a jiných veřejných prostranstvích.
Již tradičně jej organizují oblastní spolky ČČK ve spolupráci s dalšími partnery (Zdravotnická záchranná služba, Hasičský záchranný sbor, dobrovolní hasiči, Policie ČR, Městská policie, Vodní záchranná služba ČČK, Sdružení záchranných brigád kynologů, Horská služba aj.).
Vždy se jedná o ukázky poskytování první pomoci pro širokou veřejnost (děti, mládež, dospělí občané) na namaskovaných poraněních, dále o soutěže pro děti, možnost vyzkoušet si s instruktorem kardiopulmonální resuscitaci na resuscitačních fantomech, měření krevního tlaku, ale také ukázky vystoupení kynologů se záchranářskými psy, ukázky moderní hasičské techniky, vybavení zdravotnické záchranné služby, ukázky obvazové techniky, maskování poranění apod.
Zdroj: www.cervenykriz.eu
