Korekce sluchových vad - co lze a co nelze léčit a korigovat

Údaje z většiny vyspělých zemí světa, a tedy i z naší republiky, svědčí o tom, že pomůcky umožňující kompenzovat sluchovou vadu užívá pouze asi třetina těch, jimž by mohly účinně pomoci. Důvodem je nejčastěji skutečnost, o níž tu již byla řeč - někteří postižení si prostě své onemocnění nechtějí přiznat a logicky tedy odmítají i jakoukoli pomoc k jeho překonání. Další by je používat chtěli, ale nevědí docela přesně, co vše je k dispozici a jak to získat. A konečně nejméně je těch, kdo takové pomůcky už zkusili, avšak shledali je neužitečnými nebo nepohodlnými; ve skutečnosti ovšem příčina většinou spočívá v jejich nesprávném výběru nebo používání. Proto bude rozhodně užitečná i malá exkurze do této oblasti.

Léčba převodních sluchových poruch
Převodní poruchy sluchu se dnes již ve více než 90 procentech léčí operativně. S rekonstrukční chirurgií se začalo v důsledku objevu antibiotik, který umožnil léčení chronického zánětu ve středním uchu. Tato oblast chirurgie zaznamenala obrovský rozmach zejména v padesátých a šedesátých letech našeho století.

Dnes se většinou již při jedné operaci jednak odstraní zánětem poškozené struktury jak středního ucha, tak eventuálně i kosti, tzv. bradavkovitého výběžku (processus mastoideus), který je součástí spánkové kosti a kam se může rozšířit infekce ze středouší (sanační část operace), jednak se provede rekonstrukce převodního systému za účelem zlepšení převodní nedoslýchavosti (rekonstrukční část operace). Těmto operacím říkáme tympanoplastiky.

U vrozených vývojových poruch zevního a středního ucha, kde je nejčastější vadou nevyvinutí zvukovodu, je před operací nutné pečlivé rentgenové vyšetření, a to počítačovou tomografií, která přesně informuje o rozsahu poruchy a také o stavu bubínkové dutiny, která může být rovněž postižena. Jsou-li prokázány větší změny ve vývoji bubínkové dutiny, pak se operace nedoporučuje, neboť nemůže sluch zlepšit. V těchto případech je samozřejmě nutné pečlivě vyšetřit také stav labyrintu, zda nejde o poruchu kombinovanou. U těchto poruch je při indikaci operace nutno brát v úvahu i stupeň percepční složky, neboť již postižený labyrint by mohl být při operaci poškozen ještě více.

Léčba percepčních sluchových vad
Léčba percepčních nedoslýchavostí je velmi svízelná a výsledkem často bývá jen malé, nebo dokonce žádné zlepšení sluchu. Je to způsobeno tím, že poškozené smyslové buňky se mohou jen velmi obtížně regenerovat a jejich náhrada novými je nemožná. Účelem léčby je zlepšit zásobení kyslíkem v oblasti vnitřního ucha a maximálně podpořit metabolismus smyslových sluchových buněk.

Jednou z možností je podávání léků, které zlepšují prokrvení vnitřního ucha - většinou tím, že rozšiřují průsvit zásobujících cév. Léky se užívají buď v tabletové formě, nebo je možné je při potřebě intenzívní léčby podávat nitrožilně v infúzních roztocích ( "kapačkách" ) za pobytu v nemocnici. Léčbu je vhodné doplnit vitamíny řady B, nejlépe v podobě série nitrosvalových injekcí.

Další možností, jak zvýšit dodávku kyslíku, je pobyt v hyperbarické komoře. Pacient ulehne do malé komory, v níž se zvýší tlak vzduchu, a tím i kyslíku, eventuálně se zvýší i koncentrace kyslíku v přiváděném vzduchu, a tak se usnadní jeho přestup do organismu. Léčba probíhá po několik dnů, většinou v deseti terapeutických sezeních. Tento způsob léčby je ovšem zatím obtížněji dostupný, neboť zdravotnická zařízení nejsou hyperbarickými komorami běžně vybavena.

Největší naději na úspěch má léčba percepčních sluchových poruch tehdy, provádí-li se okamžitě poté, co ke zhoršení sluchu došlo (např. po prodělané infekci, po akustickém traumatu ap.). Rovněž u nedoslýchavosti, která se dále zhoršuje, je možno pokusit se další propad sluchového prahu zpomalit nebo zastavit. Pokud však sluchová vada trvá již několik let, je pokus o zlepšení sluchu prakticky marný. Stejné postupy se používají při náhlém objevení ušního šelestu. Pokud se zachytí nástup obtíží včas, může mít léčba velmi dobrý efekt. Někdy je však nutné užívat léky dlouhodobě, nebo se podaří šelesty zmírnit pouze částečně. V jiných případech je i zde léčba neúspěšná.

Jsou jistě i další, tzv. alternativní metody léčby poruch sluchu, jako např. akupunktura. Výsledky těchto metod v oblasti léčby sluchových onemocnění jsou ovšem velice diskutabilní; pokud přece jen dosáhnou určitého efektu, jde většinou jen o zlepšení nevelké a pouze krátkodobé a přechodné. Souhrnně lze říci, že úspěšná léčba percepčních poruch je možná především při nástupu onemocnění nebo při jeho náhlé progresi (zhoršení). Intenzívní vitamínové kúry lze provádět jedenkrát za 6-12 měsíců, častější aplikace je bezpředmětná. Tento postup může zabrzdit nebo zpomalit tendenci k postupnému zhoršování sluchu. S infúzní léčbou je nutné - především u starších nebo jinak nemocných pacientů - zacházet uvážlivě, neboť podávané léky účinkují i systémově na organismus jako celek (např. snižují krevní tlak); z téhož důvodu je během léčby nezbytné pacienta trvale sledovat.

Miroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos