Na úvod jen vysvětlení: v zásadě existuje dvojí forma neštovic. Neštovice plané a neštovice pravé. Druhá forma již patří k onemocněním tzv. eradikovaným, tedy vymýceným na celém světě. Virus pravých neštovic je uchováván v současné době jen v laboratořích pro případ, že by došlo opět k objevení se nemoci a bylo by nutno znovu vyrobit účinnou očkovací látku. Následující řádky se tak týkají neštovic planých.
Lucie Jelínková by se docela dobře obešla bez kočárku. Nebo by si ho možná mohla občas půjčit. Ale jinak své dvě děti postupně odnosila v šátku a kočárek používala spíše jen tehdy, když potřebovala zároveň odvézt třeba nákup. „Šátek se mi nemírně osvědčil, je to pohodlné a mně i mým dětem navíc hodně příjemné,“shrnuje své zkušenosti žena, jejíž dcery už navštěvují mateřskou školu. Vzpomíná také na to, jaké reakce svým nošením vzbudila ve svém okolí: „Nejčastější dvě výtky zněly, že se děti v šátku udusí a snad ještě častěji, že si tím nesmírně ničí jejich páteř. Případně jsem slyšela, že si nošením ničím páteř svoji.“
Ani jedno z toho přitom není pravda – dítě se šátku rozhodně neudusí a pokud je zvolený vhodný úvaz odpovídající věku a je správně uvázán, nošení v šátku dokonce prospívá fyziologickému vývoji kojenců nebo batolat. Protože v šátku se dají nosit i ta – jen se dá zjednodušeně říci, že zatímco kojenci se vesměs nosí na matčině nebo otcově břiše, starší děti se přemisťují na záda.
Nošením si děti cvičí rovnovážný systém a díky tomu probíhá jejich motorický vývoj mnohdy lépe a zejména rovnoměrněji ve srovnání s vrstevníky, kteří nošeni nejsou. Zbytečná je přitom obava, že nošené dítě se nenaučí pořádně lézt či chodit. Naopak, navíc jsou tyto děti nezřídka klidnější a v pozdějším životě více jisté samy sebou. „Strašili mě mimo jiné tím, že když budu děti nosit, rozmazlím je, že nebudou chtít být ani chvíli samy a že budou chtít stále nosit, ale nic z toho se nepotvrdilo,“ doplňuje Lucie Jelínková.
Psychologové navíc soudí, že nošení díky těsnému a častému kontaktu zejména matky s dítětem posiluje jejich vzájemný vztah a porozumění mezi nimi. Platí to samozřejmě i v případě, že dítě nosí otec nebo jiná blízká osoba. Nošení v šátku velmi prospívá dětem předčasně narozeným či dětem handicapovaným (lehké mozkové dysfunkce apod.).
Velmi důležité ovšem je, jak a v čem se dítě nosí. Zmíněný šátek je vlastně dlouhým pruhem látky, který se rodiče musí naučit vázat správným způsobem – není to zase tak složité, ale je třeba dbát mimo jiné na to, aby byl úvaz hodně pevný. Jedině tak je bezpečný a prospívá páteři potomka, protože ta tak nemusí nést váhu těla. Tak tomu naopak bývá třeba v populárních klokankách, a proto se jejich časté používání nedoporučuje. Dítě v nich vlastně sedí a zatěžuje ještě nevyvinuté sedací hrboly.
Klokanky nemají dostatečně široký pruh látky mezi kyčlemi, a hrozí proto, že by mohly ublížit jejich správnému vývoji. Navíc nebývají pohodlné ani pro toho, kdo dítě nosí, protože se při jejich používání posouvá těžiště a jeho páteř trpí. V šátku je naproti tomu dítě hodně pevně přimknuté k nosící osobě a nezdá se díky tomu tak těžké.
Inzerce
Přidat nový komentář