Tetanus nepodceňujte. Ochranou proti tomuto onemocnění je stále jen očkování

Tetanus neboli strnutí šíje je nebezpečné infekční onemocnění, které má na svědomí neurotoxin produkovaný bakterií s názvem Clostridium tetani. Původce onemocnění se běžně vyskytuje ve střevě člověka a zvířat, především hovězího dobytka a koní, může kontaminovat okolní tkáně, dostává se do půdy a prachu. 

Nejčastější způsob přenosu je při zranění, kdy dojde zároveň ke kontaminaci rány hlínou nebo prachem, které obsahují spory (velmi odolná stadia) bakterie Clostridium tetani. Pravděpodobnost je vyšší u rozsáhlých, hlubokých, zhmožděných ran a například popálenin. K přenosu může dojít i při operacích v oblasti trávicího traktu a u inkontinentních pacientů s otevřenými ranami.

Zvláštním typem tetanu je takzvaný novorozenecký. Děti neočkovaných matek se jím mohou nakazit nesterilním ošetřením pupeční šňůry. Před plánováním těhotenství je proto doporučeno zkontrolovat stav protilátek v matčině těle a případně podstoupit přeočkování. Děti matek s dostatečnou hladinou protilátek získávají proti nemoci několikatýdenní imunitu.

V České republice je dnes výskyt tohoto onemocnění poměrně vzácný, a to hlavně díky povinnému očkování dětí i dospělých. Jenže mnoho lidí už má své očkování z dětství propadlé a další potřebnou injekci už dávno nedostali. Může se jim to stát osudným. Stejně jako dětem, které nenechali rodiče očkovat.

Jaké má tetanus příznaky?

Inkubační doba se u tetanu pohybuje mezi 3 a 30 dny. Bakterie produkuje toxin, který se šíří nervovými vlákny do mozku, proto je u periferních poranění inkubační doba delší. Onemocnění se může projevit jen stahem svalů v určité oblasti, jako místní, lokalizovaný tetanus. Ten může předcházet pozdější generalizovanou formu tetanu, která se zpočátku projevuje nejčastěji jako bolest při otevírání úst a křečí obličejových svalů, postupně se bolest a napětí šíří na krk, křeče hlasivek způsobují, že nemocný nemůže mluvit. Objevuje se strnulost a křeče svalů břicha a lýtek. Postupně dojde k rozvoji celkových křečí, trvají několik minut a tělo je při nich prohnuto do charakteristické podoby napnutého luku, dochází ke ztrátě koordinovaných svalových pohybů. Na působení toxinů reaguje organismus zvýšením tělesné teploty a nadměrným pocením. Vzrůstá krevní tlak a objevují se epizody zrychlené srdeční činnosti. Nemocný je po celou dobu při plném vědomí. Napětí svalů a záchvaty křečí trvají několik týdnů.

Kromě těchto projevů existují i lehčí formy s místním průběhem. Křeče při nich postihují pouze svaly v okolí rány. 

Léčba tetanu

Toto onemocnění bývá velmi závažné, a i přes léčbu může vést až ke smrti. Klíčové je v případě tetanu především očkování a pečlivé ošetření rány. Po úrazu musí být nemocnému ihned podán protitetanový imunoglobulin, který zabrání rozvoji nemoci. To, jak rychle bude zahájena léčba, je nesmírně důležité, jelikož protilátka je účinná do chvíle, dokud toxin neopustil krevní řečiště a nezačal napadat nervové buňky. Po vyčištění rány dochází také k podání antibiotik. Jedná-li se o vážnější případy, dochází k léčbě na jednotkách intenzivní péče. K utlumování příznaků, zvláště svalových křečí, dochází s pomocí uklidňujících léků, bolesti se tlumí analgetiky.

Očkování proti tetanu

Očkování proti tetanu je jedním z tzv. pravidelných (povinných) očkování. Začíná se s ním už od 9. týdne po narození, v rámci očkování hexavakcínou, která je též proti záškrtu, černému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, virové hepatitidě B a přenosné dětské obrně. Základní očkování se provede dvěma dávkami hexavakcíny v průběhu prvního roku života dítěte (s odstupem dvou měsíců) a třetí dávkou podanou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte. Přeočkování, a to už jen vakcínou proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli, se pak provede v době od dovršení 5. do dovršení 6. roku věku dítěte. Následuje přeočkování od dovršení 10. do dovršení 11. roku a pak mezi 25. a 26. rokem. Další přeočkování proti samotnému tetanu má následovat u osob, které byly takto očkovány, vždy po každých 10 až 15 letech.

U zletilých osob, jež výše uvedeným způsobem očkovány nebyly, se základní očkování proti tetanu provede třemi dávkami vakcíny (druhá dávka musí mít odstup 6 týdnů od první a třetí se podává za 6 měsíců po druhé dávce).

Jak zjistit, jak jste na tom s ochranou proti tetanu?

Pokud si nejste jisti tím, kdy jste naposledy očkování proti tetanu podstoupili, existuje možnost otestování přítomnosti protilátek v krvi a následně provést přeočkování podle jejich hladiny. Dnes je možné vyšetření provést i bez doporučení lékaře, za přímou úhradu. Stačí si dojít – i bez objednání, na odběrové místo laboratoře. Doporučujeme se nechat otestovat zejména před cestami do rizikových zemí. 

Kdo upozorní na přeočkování? Pojišťovna, lékař nebo si termín musí pacient hlídat sám?

Vzhledem ke skutečnostem, že pojištěnci mohou každý rok měnit zdravotní pojišťovnu a doporučený interval pro přeočkování je až 15 let, není v možnostech zdravotní pojišťovny proočkovanost sledovat (tedy sledovat ani, kdo není proti tetanu přeočkován). Pojištěncem čerpaná zdravotní péče je samozřejmě vždy vykazována té zdravotní pojišťovně, u níž je aktuálně přihlášen. Do problematiky navíc ještě vstupují úrazy či případné operační zákroky, kdy je povinnost přeočkování proti tetanu, což znamená další možný individuální posun v termínu očkování.

Dodržování termínů a podmínek pro očkování sleduje podle dokumentace pacienta jeho registrující praktický lékař, který by měl mít přehled o celém vakcinačním procesu. Je tedy důležité – i z tohoto důvodu – mít svého stálého praktického lékaře. Při jeho případné změně bude informace o datu provedeného očkování proti tetanu součástí těch informací o zdravotním stavu pacienta, které jsou lékaři povinni si předat k zajištění návaznosti zdravotních služeb. Navíc by ale měl být každý sám odpovědný za své zdraví, což mj. znamená skutečně doručovat svému praktickému lékaři všechny lékařské zprávy, jež pacientovi předá jeho ošetřující lékař kterékoli specializace nebo které pacient dostane po ošetření na pohotovosti, po hospitalizaci apod.