Správně se toto onemocnění nazývá parodontitida (latinsky parodontitis), protože jde o zánětlivý proces. Tento zánět provází lidské jedince již od počátku věků a nejen je - lze najít příznaky parodontitidy i u řady zvířat.
Co je to parodont?
Tento výraz používáme pro souhrnné označení tkání v okolí zubu, které mají k zubu jako takovému funkční vztah. Česky je parodont nazýván závěsný aparát zubu. Zahrnuje tvrdé tkáně (zubní cement a kostní lužko zubu) i měkké tkáně (dáseň a ozubici).
Zubní cement (cementum) je tvrdá tkáň, která pokrývá povrch kořene zubu. Je produkována buňkami, které leží na povrchu cementu a které jsou zavzaty i do cementu. Cement (na rozdíl od skloviny, která pokrývá korunku zubu) tedy obsahuje buňky a může se obnovovat. Tím připomíná kost, ale neobsahuje cévy ani nervy.
Zubní lůžko (alveolus) je v jamka v čelistní kosti, která odpovídá tvaru kořene zubu, je však o něco větší. Tenká štěrbina mezi kořenem a lůžkem zubu je vyplněna ozubicí.
Ozubice (periodontium) je soustava vazivových vláken, napjatá mezi cementem a povrchem lůžka; u krčku zubu mezi zubem a dásní. Zub je tedy zavěšen na těchto tzv. závěsných vazech (ne vklíněn do kosti). Může proto v lůžku do jisté míry pružit a vyrovnávat jemné vibrace, vznikající při žvýkání.
Dáseň (gingiva) je tvořena sliznicí, která obepíná zub při okraji zubní korunky, mezi zuby pak vytváří výběžky zvané papily. Směrem ke kořenům zubů přechází v sliznici dutiny ústní. Na rozdíl od ní však neobsahuje žádné žlázky. Má růžovobílou barvu. Prostor mezi dásní a krčkem zubu se nazývá dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a je vystlán tzv. spojovacím epitelem. Normálně dosahuje hloubky asi půl milimetru, v oblasti papil o trochu více.
Přidat nový komentář