Řepkový olej nám prospívá

Zásadní vliv na rozvoj pěstování olejnin v posledních letech má pozitivní změna stravovacích návyků obyvatel průmyslově rozvinutějších zemí, kteří dávají stále větší přednost konzumaci rostlinných tuků před živočišnými.

shutterstock.com

Lékařská doporučení pro množství a skladbu tuků v jídelníčku

Není třeba zdůrazňovat, že na výsledky klinických studií reagují lékařská doporučení pro množství a skladbu tuků v jídelníčku. Shodují se na tom, že celkový příjem tuků by neměl být vyšší než 30 až 35 % celkového energetického příjmu (tj. přibližně 60 až 90 g tuků denně), přičemž z živočišných tuků by měla pocházet maximálně 1/3 tohoto příjmu. Tento podíl bývá velmi často vyčerpán v rámci konzumace tak zvaných skrytých tuků, běžně přijímaných v mase a masných nebo mléčných výrobcích. Zbylé 2/3 by měly tvořit rostlinné tuky a oleje. Na druhou stranu, příjem tuků by neměl klesnout pod 20 % celkového příjmu energie.

Pro prevenci onemocnění z nedostatku esenciálních mastných kyselin doporučuje německá, rakouská a švýcarská společnost pro výživu (DACH) pokrýt 2,5 % energetického přísunu omega-6 mastnými kyselinami a 0,5 % energetického přísunu omega-3 mastnými kyselinami. Tyto látky plní řadu důležitých funkcí v látkové výměně a v prevenci chorob, proto se doporučuje celkový příjem obou těchto typů ve výši 7 % energetického přísunu.

Pro příjem doporučeného množství omega-3 a omega-6 mastných kyselin je potřebný přísun 100 ml řepkového za den.

Sdružení odborníků na výživu EU (Eurodiet 2001) se shoduje na podobném doporučení. Evropské populaci doporučuje přijímat méně než 10 % celkové energie z nasycených mastných kyselin (živočišné tuky), méně než 2 % z trans mastných kyselin a 4 - 8 % energie hradit příjmem omega-6 mastných kyselin. Zvláštní doporučení vyhradila skupině omega-3, kde doporučuje denně konzumovat 2 g kyseliny alfa-linolenové (řepkový olej) a 200 mg přijímat tuků mořských živočichů.

V posledních deseti letech se připomíná zásadní význam nejen celkového množství přijímaných polynenasycených mastných kyselin, ale i vzájemného poměru mezi skupinami omega-6 a omega-3, který by měl být pět až osm procent z omega-6 mastných kyselin ku dvěma nebo i více procentům z omega-3 mastných kyselin. Vhodný poměr mezi omega-6 a omega-3 se doporučuje 4:1 nebo ještě lépe 3:1. Středoevropská strava bohužel zachovává velmi nevýhodný poměr 10:1, severoamerická strava bohatá na fast foody se blíží poměru dokonce 40:1.

Poměr omega-6 a omega-3 esenciálních mastných kyselin v řepkovém oleji je 2:1, proto je pravidelná konzumace řepkového oleje velmi pozitivní a potřebná.