Sexuálně přenosné choroby

Hodné holky si nezapamatuji a na ty zlé nikdy nezapomenu

V minulosti bývaly pohlavně přenosné choroby velmi časté, obzvláště v poválečných obdobích, kdy docházelo k jejich značnému růstu. Po druhé světové válce se naše země naštěstí vyhnula dalšímu explozivnímu růstu těchto infekcí, na čemž se jistě podílelo více faktorů včetně zvýšení životní úrovně obyvatelstva, zákona o potírání pohlavních nemocí a hlavně pozdějšího objevu penicilinu, který byl poprvé použit při léčbě příjice v roce 1943. Díky těmto okolnostem klesl výskyt sexuálních infekcí v padesátých letech na minimum.

V průběhu let šedesátých však pozorujeme výraznou změnu ve vývoji a za dalších dvacet let vzrostl v Evropě počet nákazy kapavkou třikrát a příjicí dokonce pětkrát. K těmto známým nemocem však přibyly další nákazy, které se dříve za sexuálně přenosné nepovažovaly nebo nebyly známy vůbec a jejich diagnostiku umožnily až nové metody. Na základě aktuálních statistických informací o výskytu klasických pohlavních nemocí, které podléhají povinnému hlášení (tj. příjice - syfilis, kapavka - gonorrhoea, lymphogranuloma venereum a měkký vřed) lze pozorovat pokles ve výskytu kapavky a naopak vzestupný trend výskytu příjice v devadesátých letech minulého století. Je především více nových infekcí u mladších lidí ve věkové kategorii 15-35 let. S otevřením hranic rovněž stoupá počet „dovezených“ infekcí. V minulém roce představovali cizinci (převážně z bývalého Sovětského svazu) více než 20 procent z celkového počtu hlášených onemocnění příjicí.