as. MUDr. Alena Slováková,Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí, 17. ledna 2002
Záškrt neboli diftérie je vážné infekční onemocnění postihující především horní cesty dýchací. Původcem onemocnění jsou bakterie Corynebacterium diphteriae, případně zvířecí druhy Corynebacterium ulcerans a Corynebacterium pseudotuberculosis. Přenáší se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání, ale i přes kontaminované předměty a oblečení. Bakterie se mohou do organismu dostat i kožními lézemi.
Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných protilátek po očkování, a většinou má souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí.
Inkubační doba je 2 až 5 dní. Pokud jde o nakažlivost pacienta, údajně trvá po celou dobu nemoci, tedy od chvíle, kdy skončí inkubační doba, až do pacientova plného uzdravení. Může se tedy jednat o 14 dnů, ale výjimkou nejsou ani situace, kdy je člověk nakažlivý déle než jeden měsíc. Vylučování v rekonvalescenci pak může trvat až půl roku.
Záškrt začíná dle lékařů nejčastěji horečkou, slabostí a bolením v krku. Při včasném záchytu bývá dobře léčitelný podáním antibiotik. V případě, že se onemocnění nezačne léčit včas, se toxin dostane do krve a poškodí buňky srdce, ledvin a nervová vlákna.
Čtěte také: Plané neštovice postihují hlavně děti
Příznaky záškrtu
Onemocnění většinou začíná horečkou, slabostí, bolením v krku a na sliznici se objevují běložlutá napadená místa, která není možné odstranit bez porušení tkáně. Postupně může dojít k rapidnímu zhoršení stavu s mohutným otokem krku, dýchacími obtížemi a horečkou přesahující 40° C.
Příznaky záškrtu
- bolest v krku
- polykací obtíže
- otok krku
- zvětšení krčních mandlí
- šedavé či žlutobílé pablány
- dýchací obtíže a dušnost
- horečka
- zimnice
- nechutenství
- malátnost
- únava
Záškrt je velmi nebezpečný, jelikož je snadno zaměnitelný s angínou a jeho neléčení může skončit i smrtí kvůli neprůchodnosti dýchacích cest.
Nosní forma infekce se projevuje krvavou či hnisavou sekrecí a pablánami v nosní sliznici. Při kožním záškrtu se objevují nebolestivé otoky a vředy, které se špatně hojí. Vyskytuje se v zemích, kde je nízká proočkovanost.
Čtěte také: Tetanus nepodceňujte. Ochranou proti tomuto onemocnění je stále jen očkování
Včasná léčba zachrání život
Pro pacienta je nejdůležitější, aby se nemoc diagnostikovala včas a předešlo se tak komplikacím.
Při podezření na záškrt se provede výtěr tamponem z mandlí nebo jiných postižených míst a poté se zahájí léčba antibiotiky. Léčba antibiotiky se provádí ihned, jelikož čas je v tomto případě největší nepřítel.
Vzhledem k infekčnosti choroby bývají pacienti obvykle izolováni na infekčním oddělení a lékaři by měli vyšetřit také všechny osoby, které s nimi v poslední době přišly do kontaktu. Během účinné léčby pacient postupně vykašlává blánu, která obaluje mandle. Někdy je pacient ve stavu, který nedovoluje domácí ošetřování, je vhodné podávat tekutiny intravenózně a monitoring základních životních funkcí. V případě zhoršeného dýchání je nutné podávat kyslík. Je-li riziko uzávěru dýchacích cest, je vhodné přistoupit k endotracheální intubaci.
Čtěte také: Nepovinná očkování: Která jsou nově hrazena zdravotní pojišťovnou?
Možné komplikace
Největší nebezpečí je zneprůchodnění dýchacích cest a možnost udušení. Dále také záměna příznaků za běžnou angínu, neléčení záškrtu vede k jeho rozvoji, teplota stoupne až nad 40 °C, krk zduřuje a dotyčný nemůže dýchat, tento stav často končí smrtí. Dále se může objevit zánět srdečního svalu nebo obrna, při které dotyčný huhňá a vypité tekutiny mu vytékají nosem. Postiženy mohou být i oči a svaly končetin a trupu.
Důležitá prevence
Jedinou a nejúčinnější formou ochrany proti záškrtu je povinné očkování v dětském věku. Očkování proti záškrtu se v České republice provádí plošně od roku 1946. Povinně se očkují kojenci od devátého týdne věku třemi dávkami hexavakcíny. Přeočkování se provádí mezi pátým a šestým rokem věku a mezi desátým a jedenáctým rokem věku dítěte.
Vzhledem k postupnému vyvanutí imunity doporučuje Světová zdravotnická organizace, aby se dospělí každých deset let nechali raději přeočkovat. Dalším důvodem k přeočkování proti záškrtu může být cestování do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku, a to především u starších lidí, v případě zahraničních pobytů delších než 1 měsíc, ale také při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem.
