Žiji s novým srdcem

S transplantací magického lidského orgánu – srdce – začali lékaři v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny před více než 20 lety, již v roce 1984. IKEM byl v této činnosti nejen první v Československu, ale i v celé východní Evropě. Od té doby zachránili lékaři z IKEMu život více než 560 pacientům. Ročně tedy operují asi 35 až 40 pacientů, v transplantačním centru v Brně potom provedou dalších 15 až 20 operací.

Nejčastějším důvodem k transplantaci srdce, téměř u
90 % pacientů, je ischemická choroba srdeční nebo srdeční selhání typu dilatační kardiomyopatie. To je onemocnění, při němž dochází k selhání srdeční svaloviny. V IKEMu dokáží pomoci i těm pacientům, kterým srdce doslova stojí a bez vysoce specializované péče by se nedožili rána. Takzvané „mechanické“ venkovní srdce, na něž jsou pacienti připojeni a jehož úkolem je pomáhat „původnímu“ srdci přečerpávat krev, pozvedne stav pacienta během chviličky. V současné době má IKEM k dispozici čtyři mechanická srdce, na nichž se za dva roky fungování vystřídalo kolem 15 pacientů. „Po voperování srdeční podpory se pacientovi výrazně uleví. Po několika dnech odpočinku tak může začít s rehabilitací a cvičením, aby byl před transplantací v dobré fyzické kondici,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, přednosta kardiocentra IKEM.

Jeden život, druhý život
Čekání na vhodného dárce srdce může být doslova sázkou do loterie. Nemocnici může přijít signál o „volném“ orgánu za několik hodin, ale také za několik měsíců. Dárci orgánů se totiž většinou stávají lidé, kteří zemřou na poranění hlavy a následné krvácení do mozku. Ve chvíli smrti je však u nich zachován krevní oběh.

Potenciálního dárce hlásí většinou anesteziologicko-resuscitační oddělení nemocnic po celé ČR. Moravské nemocnice kontaktují centrum v Brně, české v Praze. „Srdce musí být pak transplantované nejdéle 4 hodiny po odběru,“ dodává profesor Pirk. Vlastní operace, při níž je staré srdce vyměněno za nové, trvá asi 3 až 5 hodin. Po operaci zůstává pacient s transplantovaným srdcem 4 týdny v nemocnici, přičemž první týden tráví na kardiochirurgii. Pak následuje rekonvalescence v domácím prostředí.

Také srdeční operace však mohou provázat komplikace. Tělo totiž nemusí nový orgán, stejně jako například u transplantace kostní dřeně, přijmout. Pacienti proto dostávají nejrůznější léky, které potlačují jejich imunitu a napomáhají správné činnosti nového srdce.

Tím, jak se zdokonalila technika a léčebné postupy, se také zvýšilo procento lidí, kteří operaci přežívají a mohou dále plnohodnotně žít. „Zatímco na začátku umíralo do 30 dnů po transplantaci přibližně 25 % pacientů a v prvních letech po výměně srdce zemřelo kolem 40 % pacientů, dnes je to v obou případech jen 10 % pacientů. Což je srovnatelné s ostatními vyspělými státy,“ uzavírá profesor Pirk.