Ahojky. Tak už sem zase píšu. Michalovi bych ráda napsala DÍKY za zprávičku a ještě, že to se mnou není zas tak beznadějné, jak by se mohlo zdát. Jen jsem se teď ocitla v blbé situaci, kdy mě nemá kdo podpořit. Možná kamarádky nebo kamarádi, jenže to nejsou takový kamarádi, aby se mnou trávili měsíc a snažili se mi pomoct se snižováním Neurolu. Michale, jak jsem sem psala poprvé, 15.10.2008, brala jsem 6-7mg Neurolu denně. Moc jsem chtěla přestat to brát, tak jsem se přihlásila na hospitalizaci do nemocnice, jenže mi to snižovali moc rychle a snižování o 0,5mg za den jsem už prostě nezvládla a rozhodla jsem se, že jednoduše snižování přeruším a někdy to možná zvládnu. Možná blbé rozhodnutí, jenže mě připadalo, že se z toho zblázním. Jelikož jsem tam byla ze svýho rozhodnutí, tak jsem mohla kdykoli se zabalit a jít, což jsem taky provedla. Jsem teď na 3mg, někdy 3,5mg, ale jsem alespoň za tohle snížení ráda. Znám moc dobře, co jsou absťáky, je mi hrozně blbě, ale už to znám a myslím, že právě v přírodě, v příjemným prostředí a za podpory někoho, kdo by mě podržel, bych to mohla zvládnout úplně. Jenže na tom prostředí právě hrozně záleží. Jedna doktorka mi to potvrdila, že nejhůř se zvládají tyhle stavy v prostředí, ve kterém problémy vznikly. Jelikož mě vznikly tam, co teď žiju nebo spíš přežívám, tak mi to tu jednoduše nejde. Já teď opravdu jen přežívám, já nevím, jestli čekám na zázrak nebo co, ale způsob, jakým teď žiju se opravdu dá nazvat jedině přežíváním. Žádné zájmy, aktivity, přicházím o přátele, protože se s nimi nescházím, tenhle způsob života už nechci, já už takhle přežívat nemůžu, ale přitom nemám sílu změnit to. Prosím, neznáte někdo odvykací léčebnu někde v přírodě? Jo a ještě bych ráda poprosila Michala nebo někoho jiného, kdo zná, co je to detox, jak to probíhá a jaký to je, jestli by mi to sem mohl napsat. Moc se toho bojím. Předem MOC DÍKY za jakoukoli zprávičku a zkušenost. Zuzka
Přidat nový komentář