Ahoj, tak jsem čtvrtý den po operaci a já bych to rozhodně nikomu nedporučila a už vůbec ne v přerovské nemocnici, kde jsou opravdu samý blbečci a krávy. Probíhalo to všechno asi tak. V úterý jsem nastoupila do nemocnice s tím že mi nic není, jak jsem se dozvěděla, že na operaci pujdu, tak,jsem byla samozřejmě z angíny vyléčená a byla jsem úplně v pořádku a to jsem ji měla šest krát do pěti měsíců. Tak jsem anstoupila s tím že se cítím jak největší debil, když každýmu něco je, jen mě nic není.. Při prvím jídle jsem si říkala.. BUde to tady hodně těžké, Při první sprše kdy byla celá zem od krve jsem si říkala totéž. Celou noc jsem samozřejmě nespala"nedočkavostí" ráno byl budíček v sedm hodin snídaně žádná, čaj žádný a tak sjem šla spát.V deset hodin mě vzbudili se slovy" slečno jdete na sál" v tí rozespalosti mi bylo všechno úplně jedno, tak jsem sedla na křeslo, nechala se tam dovézt přesedla jsem si na lehátko a odvezli mě anesteziologii protože na sále ještě někdo byl. Byla jsem tak asi tak půl hodiny a samozřejmě jsem tam zase usnula. Pak mě vzbudili zavedli mi flexilu do ruky do záhybu samozřejmě aby to nebylo jednoduché a vezli mě na sál, tam jem si to všechno prohlídla a pak si jen pamatuji, jak jsem se vzbudila na dospávacím pokoji se strašnou nevolností a neskutečnýma bolestma. Byly tam asi čtyři sestry které kolem mě litaly jak za mlada.. zvracet, sednout, lehnout, něco proti bolesti. A odvezli mě na oddělení. Operace se vším všudy trvala 2hodiny. Takže tama si něco bylo, samozřejmě mi nidko neřekl, jak operace probíhla, nebo jestli nejsou žádné komplikace. Celý den mi bylo do spaní ale skvěle jsem to všechno zvládla, žádná bolest. Samozřejmě jsem zase celý večer nemohla spát a když přišla v deset hodin sestra píchnout mi analgetika, tak se mě ptala jestli jsem močila, když jsem jí řekla že ne, tak řekla, "tak máte na to půl hodiny a jdete cévkovat." Po předchozí zkušenosti s cévkováním, jsem to samozřejmě nechtěla dopustit a tak jsem do sebe hrkla celou skleničku čaje. Šla jsem vytlačit z močáku aspoň něco a když jsem se vrátila na pokoj, tak už jsem si zvonila že musím zvracet jak jsem se tím čajem nalila, Další den začaly bolesti teda přibývat a tak jsem s teda říkala o analgetika častěji snídani jsem zblajzla celou a to bylo moje poslední jídlo v nemocnici od té doby jsem se pohrabala v bramborové kaši, kterou mimochodem dávali jak ke koprovce, tak ke guláši. Takže jjsem zanevřela na všechno jídlo a od té doby jsem nepozřela nic.Druhej den po operac nebyla taky žádná hrůza s anakgetikama mi zjistili že mi páchne z úst a tak nasadili antibiotika, samozřejmě se to hned zlepšilo, na jídlo jsem nesnědla nic, mám nechutenství a chce se mi zvracet jen když jídlo vidím a to ho teď cítím na sto honů. třetí den operaci mi začaly silné bolesti tak že jsem nemohla ani pít a ještě mi začala natékat ruka, kde jsem měla píchnutou flexilu předtím,ale protože mě toi hodně bolelo, tak mi to vytáhli a já si z toho začala vymačkávat hnis samozejmě. Dnes je čtvrtý den po operaci, pořád nic nejím, ruku mám jak balon a strasne me boli ale sestry s tím nic nedělaj musím se jt čtyřikrát připomenout aby mi to nčím namazaly, je tady nezodpovědný personál. A samozžejmě mi naměřili zvýšenou teplotu. Bolest se dneska vystupňovala ale já věřím, že zítra to bude mnohem lepší. Zítra bych měla jít domů. žádné analgetika neužívám, protože už to tady nedokážu sněst a pokud mě to bdue bolet tak samozřejmě mě nikam nepustí, takže to na sobě nenechávám znát.Doufám že mě zítra pustí. Pokud ne tak budu podepisovat revers a tu infekci v ruce si vyléčím sama bylinkama a ne nezodpovědnýma sestrama. V každé nemocnici to není stejný,ale věřím, že to bolí každého. Hodně zdaru, nevím jestli jsem pomohla v rozhodování,ale do Přerova na to nechďte chystám obrovskou srtížnost že se ta z toho všechni poserou! Věřím tomu, že jindy už na žádnou operaci nepujdu a budu všem přát totéž. Mějte se pěkně Iveta 19 let
Přidat nový komentář