Překážkou v kojení je hlavně stres a strach

Dobrý den malé je 17 měsíců ráno a večer kojím doufám, že nám to ještě chvilku vydrží :-)

Kojila jsem dvakrát - dcerku do 8 měsíců, synka asi do 15 měsíců. Byla jsem moc ráda, že mi to bylo dopřáno, vím, že hodně známých má s kojením problémy a pár jich taky kojení vzdalo, což je škoda. Kojení jsme probíraly před několika měsíci v Komunitě 111 a co maminka, co to názor :)

Mám dvě dcery, starší má 3,5 roku, mladší ještě nemá půl roku. Přes prvotní nepodařené pokusy o otěhotnění, které bych zde teď nechtěla rozebírat, se nám po IVF narodila první dcera. Kojit jsem ji začala okamžitě v porodnici a s kojením, kromě pár ragád na prsou, nebyl problém. Kojila jsem ji výlučně do šesti měsíců a poté pokračovala do dvou let a asi dvou měsíců. Kdybychom ji nepotřebovali naučit spát ve velké posteli samotnou a nechtěla bych se pokusit otěhotnět, asi bych pokračovala do puberty Nějakým zázračným způsobem, i přes zdravotní problémy, kterými trpím, jsem otěhotněla podruhé a o dva měsíce dříve se nám narodila druhá dcera koncem minulého roku. Jelikož byla měsíc v nemocnici, nejprve na JIPu, poté na oddělení IMP, musela jsem se "kamarádit" s odsávačkou, jelikož kojení bylo pro mě prioritní. Při návštěvách v nemocnici mi bylo občas dovoleno přiložit dceru k prsu, ale malá samozřejmě moc nepila, protože neměla ještě tolik síly. Když jsme se vrátily spolu domů, postupně jsem střídala lahvičku s kojením a nakonec, když jsem viděla, že má snahu pít většinu z prsu, odstavila jsem lahvičku a už ji jen kojím. Když jsme se vrátily z nemocnice, důvodem ztráty pravidelnosti v odstříkávání, se mi v jednom prsu udělala zatvrdlina, která se změnila v zánět. Ten mám s nějvětší pravděpodobností dodnes i přesto, že jsem měsíc užívala troje antibiotika. Nehodlám však s kojením přestat a doufám, že i dceři to tak bude vyhovovat co nejdéle. Nejvíce mě pobavilo, když jsem měla jít nedávno na tetanovku a sestra mi sdělila, že by bylo dobré přeočkovat, až po kojení. Když jsem ji sdělila, že to asi bude problém a nebudu už mít žádné protilátky, pobaveně se mě zeptala, jak můžu vědět, jak dlouho budu kojit. Na tuto otázku jsem už raději neodpovídala a myslela si své. Setkala jsem se, stejně jak píšete, s okolím, které doporučovalo "dolévat" dítě šťávami a nevím, čím vším ještě, ale i přesto, že jakoby prvorodička jsem nebyla zkušená, stála jsem si za svým a nenechala se odradit. Ačkoliv dcera byla s příchodem do školky často nemocná, věřím, že jí dlouhé kojení bude v budoucnosti ku prospěchu a mohla jsem jí tím alespoň zkvalitnit život. Proto tím nechci ošidit ani jednu. Nakonec ještě jednu věc bych Vám chtěla napsat. Pídila jsem se po tom, jak dlouho byli kojení lidé z mého okolí a musím konstatovat, že to má cosi do sebe. Řekla bych, že jsou "nedomazlení" . Akorát i kojení má "špatný dopad", dcera je díky němu "přemazlená" a mazlení se teď musím dožadovat Přála bych si větší osvětu (stejně jako s používáním látkových plen), ale vše záleží jen na rodičích a s tím jde jen málo dělat. S pozdravem a přáním krásných dní Š. P.