Zkušenosti s knihami i radami "Jedna paní povídala"

Budoucí mamky a taťkové nevzdávejte to! Ten boj za to stojí! A že je potřeba pořádná dávka odvahy, síly a zdravého rozumu, to víme my "zasvěcení". I já jsem bojovnice a stále doufající. A i kdyby to nedopadlo, aspoň si nemůžu nikdy (až budu neplodná), že jsem nebojovalo pro svý potomky... Začali jsme (já a můj manžel, tedy tenkrát ještě přítel) v roce 2003 docházet do CARu. Zkrátím to...píše se rok skoro 2010, mám za sebou svatbu, 12 inseminací od dárce (zjistilo se, že manžel trpí genet.poruchou a nemůže mít děti), jedno mimoděložní těhotenství s následnou operací a odstranění jednoho vejcovodu, rozvod, psychicky náročné dny, měsíce a roky, pak nový přítel, moje životní láska...smysl všeho...po třech letech chození jsme šli rovnou na IVF (mimi ze zkumavky). Pak šílené dny nevolností ze stimulačních injekcí a punkce vajíček. Bylo jich 6. Oplodnili je a teď mám jedno v sobě :) Jenom jedno...původně jsme chtěli dvě, ale jsem nemocná, tak jsme neriskovali zánik rovnou dvou (předpokládám bohužel, že to z důvodu mého zdr.stavu nevyjde) ale zbytek nám zamrazili, takže za dva měsíce bych šla na transfer znova. No tak teď jsme ve fázi čekání a doufání...Co je nějakých 14 dní, proti těm letům...Držte pěsti :)

8. listopadu 2009, 16:50:06