Nehody na kole mohou být velmi vážné. Ta, kterou prožila paní Iveta, naštěstí skončila ještě docela dobře. A to všechno kvůlu klobouku...
Náš 16 letý syn Vili chvíli neposedí. Buď brázdí okolní cyklostezky na bruslích nebo na kole, v létě plave, hraje fotbal, volejbal a v zimě jezdí na všem co patří na sníh. Výsledkem toho je, že nás na amblunci znají jménem a vítají nás jako staré známé.
Letos se obzvlášť daří. Jen slezl poslední sníh a třída vyrazila na hodinu tělocviku na hřiště, Vili si při běhu natrhl vazy v koleni a dostal slušivou ortézu. Po třech týdnech, kdy s ním šili všichni čerti, mohl ortézu sundat. 28.4 si tak napsal do kalendáře poznámku "Hurá bez ortézy". 30.4 jel s kamarády na kole do vedlejšího městečka na pálení čarodějnic. Pozdě večer se vrátil, v ruce blatník a tvář bolestně staženou. Prsty na ruce v nepřirozeném úhlu, nohy sedřené... Na úzké cestě se vyhýbal protijedoucím cyklistům, najel na kraj, kolo sjelo a Vilimu se do cesty postavil strom.
Naše cesta opět vedla na pohotovost. Jen dva dny od sundání ortézy z kolena dostal napřed dlahu a po čase sádru na ruku. Měl obrovské štěstí v neštěstí. Zaprvé protože měl přilbu! Přilba se nárazem odlomila, ale synova hlava zůstala celá. A za druhé, že nenaletěl na právě ořezané větve, které tam nebezpečně trčely. Jedna pořádně silná a ostrá právě v úrovni přilby.
Řekne se - jeden pád z kola -ale když pan doktor řekl, že měl kluk anděla strážného, který odvedl perfektní práci, rozbrečela jsem se. Jak málo stačilo k tomu, aby se zdravý kluk těžce zranil nebo dokonce mnohem hůř. V tu chvíli jsem děkovala tomu, že je naučený, že bez přilby nesmí na kolo. Jedna chvilka by stačila k tomu, aby se nám všem otočil život naruby. Dneska už je Vili zase v pořádku. Zlomeniny prstů jsou vyléčené, odřeniny zhojené a celou příhodu synovi připomíná jen jizva na noze. Na kolo nezanevřel a dál jezdí po cestách a cestičkách.
Jájina Springlová
Přidat nový komentář