Oheň (Naevus flammeus)

Tak tohle je snad první článek o naevus flammeus co čtu v češtině. V roce 2006 se mi narodil synek s tímto flíčkem v obličeji, v porodnici nejdříve tvrdili, že to je odřené po porodu a na mé otázky střídavě odpovídali zmizí-nezmizí, ale jinak nic až z propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla co to je..a následně jsem si informace tahala z netu, protože názor dětské Dr. že je to normální a že to zmizí mi opravdu nestačil....co jsem za tu dobu ale pochopila a, že je to dost dlouhá doba..teď 8.12.07 bude synovi rok..že co doktor to názor..některý řekně..to a druhý zase tamto a vy si máte vybrat??? Syn navíc špatně otevírá očíčko, přes který naevus má...opět máme dva názory-jedni říkají, že by se to mělo řešit na očním..druzí, že ne..že je to neurologický problém..je to jako s tím zmizí? nezmizí? ... to asi nikdo neví...Nejvíc se bojím toho mít další dítě, předtím jsem nevěděla..že něco takového existuje..nebo ano věděla..ale nějak mě to nezajímalo-netýkalo se mě to..naevus flammeus je prý dedičný...můj muž naevus v rodině prý má :-( jojo píše se, je to jen kosmetická vada, ale nakonec zjistíte, že to tak vůbec být nemusí..proto všem maminkám, který mají dítko s naevus flammeus doporučuji trvat si na svém, chodit po vyšetřeních-já si o ně musela říct sama....my již za sebou máme oční vyšetření, vyšetření vnitřních orgánů-bříška, kožní vyšetření a čeká nás ještě neurologie ...a pak se snad konečně dozvíme jak to je...

6. prosince 2007 23:09:34

Krásný den přeji všem... Jsem dívka, která se také narodila s naevus flammeus....ale začněme od začátku. Moje maminka byla těhotná a v posledním trimestru se dívala z okna. Najednou uviděla oheň v dáli, právě tím směrem, kde stála vesnice odkud pocházela. Projel jí mráz po zádech a přejela si levou rukou přes pravou a vyděsila se, že se něco stalo její mamince. Nakonec se dozvěděla, že před domem, kde stála její rodná chalupa praskl plynovod při pozemních úpravách. Takže nic se vlastně nedělo. Přišel den, kdy se jí narodila dcera, (v září tomu bude již 24 let), ano JÁ. Narodila se s tzv. ohněm na pravé ruce, který vedl přes malíček a prostředníček a na dlani pod palcem pravé ruky přes loket až do půli paže. Maminka se ptala, co to je a lékaři jí tvrdili, že to zmizí, že to nic není. Ale nezmizelo nic. Malá holčička rostla a ve školce se jako první naučila, kde je pravá a levá ruka právě díky tomu. Všichni ji brali jako normální holčičku. Až do 5.třídy na základní škole. Začala se za svoji ručičku stydět a schovávala ji za tělem i při chůzi (ale sama o ničem nevěděla). Maminka a náš rodinný známý (lékař a léčitel) mi v té době vysvětlili, že není za co se stydět. (Ano, jsem odlišná, ale asi to tak má být, je to můj úděl, který jsem si sama zvolila a mám se s tím vypořádat, aby příště bylo již tělo jako ostatních.) Nějakou dobu s tím bojovala, zda má jít na laser nebo na plastiku, ale pochopila, že je to jen jiná kůže, v ničem to nevadí. A tak dívka vyrostla, prošla si pubertou, sice opět trochu skrývala to, co ji příroda přidělila, ale vyrovnala se s tím. Během života se jí vysmála jen jedna dívka, která se pak po maturitě přišla rozloučit a v slzami v očích upřímně litovala toho, co kdysi řekla. Od té doby uběhlo opět dost let.... Úplně jsem se s tím vyrovnala, dokonce jsem přišla na to, že moje odlišnost má přesný tvar kontinentů. Moji přátelé a rodina už vůbec neví, že to mám (jen velice zřídka zaslechnu, jé, já jsem si toho všimla snad po 5ti letech, jinak jsem to vůbec neviděla). O partnery také nouzi nemám, dokonce je občas musím docela pěkně odhánět. Dá se říci na závěr, že mi má odlišnost nijak nevadí v životě a nijak mě neomezuje... Přeji všem dětem, aby pochopili, co jim má daná odlišnost připomenout a zaměřit se na to, v čem jsme kdysi pochybili. Je to dar, nápověda a možnost, jak prožít krásný život... A všem maminkám přeji, aby porozuměli svým dětem a nechaly rozhodnutí na nich, zda to odstraňovat či nikoli. Děti samy ví nejlépe!!! Přeji všem krásné dny. Zdenča

27. března 2008 12:59:26