Snídaňové dilema: máslo nebo margarín

Právě ohledně tuků koluje mezi lidmi mnoho mýtů a polopravd. V hlavní roli jsou většinou dva „protivníci“, tedy máslo amargarín. Na různé strany barikády se dostaly už v historii, kdy byl právěmargarín brán jako náhražka, tedy něco horšího, méně kvalitního. Jak to je ale s modernímimargaríny? O tom se v posledních letech dost diskutovalo. Nejprve odborníci soudili, že jsou zdravější, pak zase, že vysokým obsahem transmastných tuků mohou být dokonce horší než máslo. Tenhle názor vlastně donutil výrobcemargarínů, aby používali jiný výrobní postup a snížili obsah transmastných tuků na minimum. Zatímco v roce 2004 obsahovaly (dle odborných analýz) některé margaríny až 27,5 % transmastných tuků, v roce 2007 měly margaríny nejvíce 7,2 % transmastných tuků. V dnešní době již v obchodech jen těžko najdeme margarín, který by obsahoval více transmastných tuků než máslo. To ostatně potvrzuje i prohlášení profesora Willeta z května 2010, v němž uvádí: „Plně souhlasím s tím, že margaríny s nízkým obsahem transmastných tuků jsou lepší než máslo, a že jejich zvýšená konzumace významným způsobem přispěla ke snížení srdečně-cévních onemocnění v některých východoevropských zemích. Příjem nasycených tuků by měl být co nejnižší.“

Přetrvávajícím problémem jsou tuky používané pro průmyslovou výrobu potravin, které jsou vyráběny ztužováním a jsou tedy bohaté na transmastných tuků. Následně jsou na transmastných tuků bohaté i konečné výrobky (některé druhy trvanlivého pečiva, sušenky, polevy, apod.). Abychom dodrželi doporučení odborníků, měli bychom na volné použití (úprava pokrmů, mazání na pečivo…) používat tuky, které jsou zdrojem nenasycených tuků, tedy rostlinné oleje a výrobky z nich vyrobené, např. margaríny, dále tuky ryb, ořechy a semínka. Tyto tuky můžeme, díky složení, označit jako dobré tuky. Navíc některé z nich jsou esenciální, tedy takové, které náš organizmus nezbytně potřebuje, ale musíme je pravidelně dodávat stravou, protože si je organizmus neumí sám vytvořit.