Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)

Děkuji vám všem za projevy soustrasti, již nemohu po těch 20 měsících stresu a zoufalství plakat,lvolají blízcí a já věcně odpovídám na jejich dotazy. Nepoznávám sama sebe...Vždycky jsem měla slzy hned na krajíčku a najednou skoro nepláču. zítra nás čeká poslední rozloučení. Děkuji Vám za váš soucit.

Milé paní Věry, přijměte i ode mě upřímnou soustrast. A mnoho sil na překonání bolesti v srdíčku, i když ta bolest bude v nás pořád, jen třeba menší. Já jsem si říkala, když umřel taťulda, že mu je snad líp, že už se netrápí..ale to prázdno v srdci bude mít člověk napořád. Je mi to líto. Moc bych si přála, aby se konečně na toto onemocnění našel lék..aby už další lidi nemuseli tuto beznaděj prožívat..

Ahojte vsetci.ma niekto skusenosti s hemangioblastomom na mozgu?mam chorobu V h hipell lindau.ohlaste sa prosim ak niekto vie o tejto diagnoze nieco blizsie.dakujem a drzme sa

Chcela by som oslovit Martina.ako pokracujes ty a ake mas priznaky.ta rana na hlave ta netaha?citala som tvoje prispevky

Mam sa v ramci moznosti dobre, okrem obdobia, ked musim absolvovat tie kontroly na chorobu nemam cas mysliet. Priznaky su stabilizovane, zostava lavostranna hemipareza, na nohe je to relativne dobre, mam ochrnuty iba clenok, horsie ja nam ruka, tu mam iba do poctu. Bolesti hlavy mam dvojake, take tlakove, ze mam pocit , akoby mi mala vybuchnut hlava a potom take navaly tepla, akoby sa mi varil mozog, som citlivy na ostre svetlo a zvuk, z toho mam asi tie obcasne vypadky zraku. Inak sa mam dobre, clovek si na vsetko zvykne. S tym krvacanim som na kontrole uz bol v BB, ale som koli situacii v nasom zdravotnictve nepochodil. Lekar bol ozraty, stratil moju zlozku, takze ma ani nevysetril. Povedal, ze sak sa mam dobre a oni aj tak operuju iba pacientov v bezvedomi, ze vraj sa ta krv mozno vstrebe. Takze som sa zbytocne previezol a teraz cakam na termin v BA. No ked som cital prispevok od Milana ani v BA to asi nebude ziadna vyhra a niekedy je naozaj lepsie nerobit nic a uzivat si kym sa da. Najvacsi problem je v tom, ze kym prva operacia zo mna urobila fyzickeho mrzaka, lebo som mal ten nador v pohybovom centre, tento nador mam v celovom laloku, kde je centrum myslenia, citoveho vnimania a celkovej osobnosti. Takze ak aj pripadna druha operacia dopadne, tak ako prva, tak som definitivne skoncil. Mozem iba dufat, ze sa ten rast zastavi...

Ak Bratislava, tak jedine OUSA, ale ak bu ste mohli, ist do Brna, Masarikov onkologicky ustav je iny level, konzultacia sa da dohodnut mailom.

Ahoj Martin, tak ma mrzí, že to s tebou takto pokračuje .... je to ťažké, ja viem .... ale myslím, že ten tvoj postoj zdanlivo "nad vecou" ti to všetko trochu uľahčuje. Prajem ti, aby sa v tvojom živote udial zázrak, ktorý to všetko zastaví a tebe umožní čo najlepšie fungovať ďalej. Veľa síl a tých správnych ľudí na správnych miestach ... Ľubomíra

Dakujem "mamina" za povzbudenie, no nemyslim, že som na tom už tak zle, ja este nie som na rade. Ak by to postupovalo takto pomaly mam este take 3 roky, kym sa objavia vaznejsie priznaky.Netreba mysliet takto daleko dopredu. Ze mam nador aj v mostomozockovom kute, som vedel už davno, ale iba teraz som zistil, co ma tato oblast na starosti. Okrem sluchu a rovnovahy je tato oblast dolezita aj pre dychanie a u pacienta teda moze dojst k zastave dyhania (uz viem, preco sa ma lekar vzdy pyta, ci nemam problemy s dychanim). Do stadia, ked zo mna bude dementny mrzak sa snad nedostanem. Ako som pisal, na taketo veci ani nemam cas mysliet. Tieto nalady ma prepadnu iba v case t vysetreni, ked si uvedomim, ze mi nieco je. Este vybavit to vysetrenie v BA a bude zasa na pol roka dobre.

Martin .... mrzí ma, že som nenašla tie správne slová .... nie vždy dokáže človek vyjadriť svoje pocity .... ale určite som vám nechcela ublížiť ani naznačiť, že "je to až tak zle" ... to určite nie !! Jednoducho si viem predstaviť aj lepšie okolnosti a ten zázrak by som vám priala .... prepáčte ...

Tak to sme sa nepochopili...Ja som ten svoj prispevok nemyslel ako nieco negativne voci Vam, ale prave naopak. Preto to dakujem za povzbudenie bolo myslene uprimne a zaroven som Vas chcel uistit, ze nie je dovod, aby Vas nieco muselo mrziet...Kedze poznam Vas pribeh a z Vasich prispevkov citit taku materinsku lasku, dovolil som si pouzit oslovenie mamina, lebo ja sam som iba o 4 roky starsi ako Vas syn. Takze je mi to luto, ze ste si moj prispevok zle vylozili a určite sa nemate za co ospravedlnovat...

Chtěla bych všem, kdo navštěvují tyto stránky popřát, co možná nejkrásnější vánoční svátky, i když pro některé budou tyto vánoce hodně smutné a v novém roce především pevné zdraví, nic není důležitější a všem, kteří bojují tento nerovný boj mnoho sil.

Dobrý den, připojuji se k MM a také přeji v rámci možnosti pěkné prožití svátků vánočních a v novém roce 2012 vše dobré. Je mně moc smutno po bratrovi, včera nám neteř oznámila radostnou událost, že čeká miminko,můj bratr se toho bohužel nedočkal, aby se stal dědečkem měl strašně rád malé děti.. Promiňte, že jsem se takhle rozepsala, ale moc to bolí.

vsem tady prejeme pekne vanocni svatky,stastny novy rok a hlavne ZDRAVI ZDRAVI A ZDRAVI!!!Tez chceme moc podekovat za vase projevy soustrasti,diky.

Dobrý den všem, koukám, že je zde trochu prázdno. Snad je to tím, že se nemocným ulevilo. My jsme na tom zase huř. 30 jdeme na scintografii mozku a 12.2 nás čeká nástup na Homolku na gamma nůž. Táta si pamatuje strašně málo. Někdy neví co je za den, měsíc nebo rok. Neví, že byli vánoce, přitom to byl ještě relativně v pořádku. Hodně s tatínkem mluvíme, procvičujeme mozek. Jenže když víte, jaký byl táta člověk, jeden z nej stavařů v okrese a nyní ani neví jaký je den, moc to bolí. Já osobně jsem na neurolu, protože psych.to nezvládám. Je to velmi těžké. Doktoři nevědí zda je to následek mrtvice nebo nádoru.Vše se teprve zjistí. Jen bych chtěl,aby viděl mého syna až se narodí(termín 18.2). Přemýšlím, že zajdu k psych.protože to prostě nedávám.Snažím se mu pomoci ze všech sil.Život je swině,ale totální.

Dobrý večer pane Jane K., jak píšete o svém tatínkovi - přesně toto prožívala naše rodina před rokem a čtvrt... neuvěřitelné, taťka z ničeho nic se nemohl vyjádřit.. zapomínal jaký je rok - bylo to neuvěřitelně stresující a bolestivé období.. Přeji Vám i celé vaší rodině mnoho sil. ...bohužel život je občas neuvěřitelně těžký :-(...

V r.1999 jsem se dostala do péče neurochirurgu na Homolce a díky jejich šetrnému a včasnému zákroku se to nerozšířilo.Tehdejší lékař je dnes p.Prim mudr Vladimír Dbalý.Umí si najít vlídné slovo pro pacienta a vše mu podrobně vysvětlit.

Sklanim se pred statecnosti Vas vsech se kterou sdilite se svymi blizkymi tuto velmi zakernou nemoc, v dnesnich dnech dobojovava bohuzel neuspesne svoji bitvu s glioblastomem muj svagr 39 let, nyni v nemocnici v Motole. Snazil jsem se najit na techto strankach kousek nadeje, zkusili jsme take vsechny mozne zpusoby lecby, pocinaje klasickou, konce alternativni. Vsechno bohuzel bez uspechu. Preji vsem soucasnym a budoucim pacientum s touto nemoci, aby konecne lekarska veda nasla ucinny zpusob lecby zhoubnych nadoru mozku a abyse na teto diskuzi zacaly objevovat pribehy se stastnym koncem, aby pacienti a jejich blizci nasli realnou nadeji na uplne a trvale vyleceni. Drzim palce vsem.

Dobrý večer všem, Michal -> přijměte prosím Michale upřímnou soustrast. Je to velmi těžké. Anna K.->Děkuji Vám Aničko (nezlobte se prosím, že Vás tak oslovuji) za podporu. 30.1. jdeme do Benešova na Gamma kameru a pak tuším 12.Února Na Homolku na Gamma nůž. Jenže 15. máme termín porodu prvního miminka. Otec v Praze a moje drahá polovička v Jižních Čechách. Nevím jak to udělám. Nějak si budu muset poradit. Nejhorší je, když víte, že tatínek byl jeden z nej stavařů v okrese, má pověst nekompromisního stavaře, má respekt u obrovských firem,celý život rozdával radost a lásku, velmi veselý človíček, muzikant,miloval fotbal a najednou máte doma jiného člověka. Už jsem přemýšlel, že zajdu k psych., už je to na mne moc. Nezvládám to moc dobře. Strašně mi je to líto a nemohu se s tím vyrovnat, že se tak moc bohužel kvůli nemoci změnil. Život je velmi těžký, alespoň, že snad malý bude v pořádku.

Zdravím Vás všechny, obdivuji Vaši statečnost. Patřím mezi alternativní terapeuty a zabývám se fytoterapií Tradičníčínské medicíny. Pokud by někdo z Vás potřeboval pomoci eliminovat negativní účinky chemoterapie, podpořit psychiku, chuť k jídlu...nabízím Vám svou radu a pomoc. Neumím zázraky, ale existují cesty, jak alespoň trošku pomoci.Budete-li chtít, napište mi na [email protected]

Dobrý den, za poslední dva dny jsem přečetla všechny příspěvky v této diskusi, a chci Vám všem říct , jak moc si Vás všech vážím, a jak s Vámi cítím, tím spíš, že i mou rodinu potkal GB IV. Můj tatínek (62 let) začal s touto chorobou bojovat v prosinci 2010, kdy se mu z ničeho nic udělalo špatně a mluvil nesmysly, za chvíli to přešlo, ale další den se to opakovalo. Navštívil tedy neurologa, který mu předepsal Ersilan, s tím že se má přijít ukázat za 3 měsíce. Kdyby tohoto odborníka býval poslechl, zřejmě by se nedožil ani té naplánované návštěvy. Naštětí tatínek kontaktoval ještě jiného lékaře a tak ho v lednu 2011 operovali, a výsledek, glioblastom IV. Nádor byl zapouzdřen, vyjmuli ho tedy celý, následovalo ozařování a chemo (Temodal). Vše se zdálo být dobré, sice MR objevila cosi, ale po vyšetření PET se ukázalo, že jde o postradiační změny. Tatínek dostal novou chuť do života, pracoval, opravoval domek a staral se o králíky a podobně, jen občas mluvil z cesty, nenalézal slova. V listopadu nastala změna, otekl a skoro celé dny spal, nasadili mu tedy Fortecortin a situace se zlepšila, dokonce řídil auto, i když se s ním celá rodina o tomhle dohadovala, vysvětlovala rizika, ale tatínek na tom strašně lpěl, bylo to to poslední do kdyby mu někdo vzal, položilo by ho to. Tak jsme se s tím smířili. Lékaři nám řekli, že pokud to dobře dopadne, prožije Vánoce v kruhu rodiny při plném vědomí, to se mi zdálo přehnané, tak málo??? vždyť byl v pohodě!! Dokonce ho už neobjednali ani na další vyšetření. Vánoce byly krásné, táta, který o prognóze nevěděl, ale věděl o diagnoze, jen říkal, já nechci dárky, chci tu jen být. Do poloviny ledna vše OK, pak jednou odešel do koupelny a když se dlouho nevracel, našli jsme ho ležet na podlaze, strašný obrat. Dva dny spal, nevnímal, dohady s praktickou lékařkou, aby napsala Homa Care a kapačky, k ničemu se neměla ( to by si mohl každý vzpomenout, že chce mít babičku doma, v ústavu by mu bylo líp), děs, tak jsem volali každý den RZS, aby nebyl dehydratovaný, pracovníci RZS byli moc hodní, poradili nám, co a jak, zavedli mu cévku..Tatínek se teď probral, ale je jak velké mimino, jen se usmívá, když někoho vidí, sem tam něco řekne, co nemá hlavu ani patu, jen se vrtí na posteli, ale nepřetočí se ani. Moc mi pomohly Vaše zkušenosti, například mě nenapadlo, že se dá vypůjčit polohovací postel, už jsem si zjistila možnosti v okolí, takže moc děkuji. Tatínka máme doma, už ho nikdo nikam neobjednal, jak to tu čtu je to všude stejné. Zatím to zvládáme, střídáme se, nechci aby byl někde v jakémkoliv zařízení. Je mi líto, že jsem další člověk do téhle smutné diskuse, vždycky jste tu psali, že si přejete, aby sem už nikdo psát nemusel, ale je to jinak. Přeji všem hodně síly.

Moje teta,52 let,podlehla dnes přesně 50 dnů od chvíle,kdy omdlela a byla stanovena diagnoza. :((( Držím všem pěsti,kdo má šanci bojovat,my nedostali žádnou :(

Dobrý večer paní Lenko, právě jsem dočetlla Váš příspěvek a je mi moc smutno a velice s Vámi cítím, obdivuji Vás, že se dokážete o tatínka doma postarat. My bychom to bývali s brtarem nezvládli. Vzali jsme si ho jen jednou domů na víkend,ale už večer ho musela odvézt záchranka měl strašné bolesti a my mu nedokázali pomoci doslova křičel bolestí.Mohu Vám přát jen jedno, držte se.

Moc vás obdivuji paní Lenko, že zvládáte se o tatínka starat doma v tomto stavu...Moje maminka již poslední měsíc strávila v nemocnici, nebylo v našich silách ji obstarat Byla v bezvědomí, závislá na umělé výživě a antibiotikách atd...Zemřela koncem listopadu, dokud to šlo, měla jsem ji doma, v posledních dnech byla jako malé děcko...Ale nemohla jsem si dovolit zanechat zaměstnání a stát se pečujícím na plný úvazek. Ani nevím, zda by se v domácí péči mohlo vše mamince poskytnout. Přesto stále hlodá červíček výčitek, jestli jsem neměla práci hodit za hlavu a zůstat s mamkou doma. Posloužit jí až do úplńého konce...Bohiužel jsou na nás s manželem závislé jetště 3 děti a tak jsem si nemohla dovolit hodit práci přes palubu.Upřímně řečeno. - nejsem si ani jista, zda bych to zvládla psychicky. Pokud Vám okolnosti dovolí, vydržte, přeji hodně sil! A pokud ne a tatínka svěříte do péče zdravotníků, nevyčítejte si, jsme jenom lidé, máme své hranice, v životě musíme ještě fungovat pro děti, partnery a naši milovaní nemocní by nás určitě pochopili a nepožadovali bo nás bezvýhradnou lásku, hraničící s obětí, za cenu zanedbávání jejich milovaných vnoučátek...Je to těžká volba, já vím, sama jsem se rozhodla nechat maminku v nemocnici, ačkoli mi jinou variantu nikdo nenavrhl., stejně mám stále pocit, zda jsem nemohla udělat víc...

Dobrý den, mému otci v září roku 2011 nalezli na mozku nádor, posléze udělali MR a řekli nám, že s největší pravděpodobností se jedná o nezhoubný nádor. Před tím, než se na to přišlo ho strašně bolela hlava a už trochu zapomínal slova. V říjnu toho roku byl odvezen do nemocnice v HK, kde udělali biopsii, po které vypadalo, jako by se jeho stav zlepšil. Biopsie ukázala glioblastom 4 s tím že největší část nádoru je nezhoubná. Doporučili ozařování. To tatínek snášel velmi dobře, žádné bolesti, zvracení, vše v pořádku. 23.12.2011 jsme dokončili ozařování a od té doby se jeho stav rapidně zhoršil. Dnes si nedá ani ponožky, ještě chodí ale strašně ubývá na váze a nedokáže pozřít potravu. Před týdnem jsme ho proto poslali do Ústí nad Orlicí aby nám řekli, jestli se to po ozařování zlepšilo nebo ne. Udělali opět MR a řekli nám, že se s tím nedá nic dělat. Nic nepomůže. Přitom doteď mi nikdo ani v HK ani v Pardubicích neřekl, že to stejně nemá cenu léčit a že by bylo lepší kdyby na ozařování nechodil, když má takovéto následky. Dozvěděli jsme se to až před pár dny v Ústí nad Orlicí. Opravdu neexistuje nic co by pomohlo? Kdybych měla nějaké kontakty na neurologii nebo onkologii abych mohla problémy svého otce někomu říci a dokázali by mi poradit co s tím. Co s ním bude dál. Mému otci je 64 let.

ak to nejde inak, skuste platenu konzultaciu v Masarykovom onkologickom ustave v Brne

Tak Vás opět všechny zdravím. V první řadě SMEKÁM PŘED PANÍ LENKOU. Vím, není to lehké, ale kdo jiný by měl být na blízku rodičům, když ne jejich děti? Tímto neodsuzuji jiné. Někdo prostě to zvládne a někdo ne. 100lidí, 100 povah.Ne každému situace doma umožní, aby byl s rodičem co nejvíce. My jsme po gamma noži. Tatínek to snesl dobře, ale říkal, že to bylo něco hrozného. Jinak se nám narodil kluk , což tatínka znovu jakoby nastartovalo. Horší bylo to, když mi kolegyně z práce oznámila, diagnozu. Stejné jako u mého tatínka. Nejdříve mrtvice a přitom se přišlo na gliom. Můj tatínek má sice meningeom, ale je to nádor a je to svinstvo. Horší je,že kolegyně má 35 let a 6ti letou holčičku. ŽIvot je opravdu velká sviňa. všichni se držte a pomáhejte si jak jen to jde. Honza

.Pokud ovldadate anglictinu, podivejte se na tyto stranky a udeletje si vlastni nazor...treba to nekomu pomuze: http://teamhannah.com/ http://www.hopeforlaurafund.co.uk/

Zdravím Vás všechny,kteří zde píšete.Já se taky snažím najít pomoc pro svoji maminku.Je jí 90 let a má metastázy na mozku.Byla čupr vitální a samostatná.Ještě na podzim sklidila zavařila,co se dalo zužitkovat ze své zahrady.V listopadu se ale začala odbývat s jídlem a zhubla 10 kg.Při naší návštěvě jsem náhodou zjistila, že neumí psát a přiznala se, že spadla.Pak jsme začali jednat.CT ukázalo metastázy na mozku.Před letyy ji odstranili prso bez další léčby.Prý se to šířit nebude,že je stará.Prosinec prožila ozařováním.Snášela vše dobře.Dala jsem výpoděd´ a mám ji doma.Jen chce spát,je unavená,vše jí bolí,nechce jíst a vrací se jí žaludeční št´ávy,jen co se položí.Je mi jí tak líto,že jí nedokážu pomoci.Jen mě pořád prosí o nějaké prášky,

Dobrý večer všem, opravdu moc děkuji za podporu. Bohužel tatínek dne 25.2. zemřel. Upřímně musím přiznat, že těch pár posledních dní jsme nezvládli, jelikož tatínek měl vážné problémy, hlavně s dýcháním, a kyslíkovou bombu vám domů nikdo nepůjčí. Tak jsme zajistili hospic, tatínek tam strávil poslední tři dny. V den tatínkovy smrti jsem tam s bratrem byli celé odpoledne, tatínek nejevil známky vědomí, jako již pár dnů před tím, ale kdybych věděla, že je to poslední čas, co s ním trávím, neodjela bych. Odjeli jsme cca v 5 odpo a sestra volala v 8. Nějak se s tím nemůžu smířit, říkám si, jestli jsem udělala vše, co jsem mohla, a vyčítám si, že jsem mu nesplnila přání zemřít doma.

Dobrý večer paní Lenko, přijměte prosím upřímnou soustrast k úmrtí Vašeho tatínka,vím,jak tobolí a cítím s Vámi. Hlavně si nic nevyčítejte, myslím si, že jste pro tatínka udělali co jste mohli. Já pořád chodím na tyto stránky a čekám, že jsem napíše někdo příběh s lepším koncem.........

Dobrý podvečer paní Lenko, přijměte ode mne upřímnou soustrast... a přeji Vám i všem vašim blízkým mnoho sil k překonání bolesti v srdci.. Vaše zpráva mi vehnala slzy do očí..vím jak moc to bolí...(zrovna dnes se mi o mém táťkovi zdálo, že jsme byli společně nakupovat), a pak se vzbudím a dojde mi, že už nikdy nakupovat nebudeme, že už ho nikdy živého neuvidím.....ach jo....

Moje teta,52 let,podlehla včera přesně 50 dnů od chvíle,kdy omdlela a byla stanovena diagnoza. :((( Držím všem pěsti,kdo má šanci bojovat,my nedostali žádnou :(

Pani Henrieta ako sa dari vasmu priatelovi. Bohuzial aj moj je po operacii nastastie mohli vziat cely tumor, ale hidtologia je desiva. Priatel uvazuje,ze odmietne chemo a ozarovanie a skusi aleternativne liecenie. Mam z toho zniesane pocity.. Mam panicky strach neviem ci ho v tomto podporit. Ale on hovori,ze radsej par mesiacov kvalitneho zivota ako si nechat nocit telo a vysledkom je iba par mesiacov navyse... Co mam robit!!!!

Paní Aleno D.(příspěvek ze 24.3.), pokud mrknete na toto forum mohla byste mi prosim dát vědět jak jste se s přítelem nakonec rozhodli, podstoupil přítel doporučenou léčbu, a jak je na tom? Doufám že nevadí že se takto ptám. Manžel má začít také radio a chemo, tento týden, máme alternativní léčbu ale bojím se nerespektovat doporučenou léčbu v nemocnici, radio by měla přijít jako první asi, s tou takový problém nemám ale chemo se mi zdá horší. Více info v mém dnešním příspěvku. Předem děkuji za odpověď. Karolína

Dobry vecer, chcem oznamit, ze Andrej T, dobojoval svoj boj s glioblastomom 26.6. 2011 o deviatej vecer v jednej Bratislavskej nemocnici. Zoznamili sme sa na ozarovani. myslela som, ze ja pojdem prva, zili sme kazdy sam, tak zme sa posledne chvile rozhodli tahat spolu. Bohuzial posledny mesiac uz musel byt v nemocnici, ochrnul na lavu stranu, pri vedomi bol az do posledneho rana. Potom ticho zaspal. Chcel Vam podakovat za skusenosti, ktore nasiel na tomto fore. Obaja vam dakujeme a tym co este bojuju, zelam stastnejsi koniec a vela nadeje.

je mi to moc lito....tady na foru to utichlo,obcas nakouknu.ted sleduji sarku zahrobskou a doufam,ze to je jak to je.dnes pisou,ze ma po operaci.pa vsem.

Je mě to upřímně líto, mám vlastní zkušenost s touto mrchou

Andrej T, odpočívejte v pokoji. Paní Marianno, je mi to moc líto, musí to pro vás být těžké, hlavně pod tíhou okolností nevzdávejte svůj vlastní boj.

... je mi veľmi ľúto, že Andrej "odišiel " ...

Dnes jsem narazila na tyto stránky. Zatím jsem nebyla schopna přečíst všechny příspěvky, zatím jsem je jen prolétla, ale i tak kolik lidí bojuje s touto zákeřnou nemocí. Věřím že přečtení těchto příspěvků pomůže i mě. Manžel je po operaci, vyjmuli mu GB III(myslím tedy že III), operace dopadla dobře, cítí se skvěle až se mi občas nechce věřit že ví co mu je. Ale pro jeho psychický stav je to asi dobré protože věří že se vyléčí. Pozítří jdeme na první konzultaci do Motola. Vůbec nevím jak bude probíhat léčba, nedokážu si to představit. Zahájili jsme už alternativní léčbu-Fenixovy slzy. Máme konkrétní lidi ve svém okolí (žádní známí známých) kterým to pomohlo. Netroufla bych si ale užívat pouze alternativu a ne lékařskou léčbu, ale stále se to ve mě mele a nevím co si o tom mám myslet, vyslechla jsem už tolik názorů o chemoterapii že jsem z toho dost zaskočená a bojím se toho. Říká se že každý chemo zvládá jinak, někoho to sejme někdo tím propluje v pohodě, je to tak? Manžel je mladý, je mu 38 let a máme 4 letou holčičku. Věřím a doufám že to zvládne. Ráda se podělím časem s našimi zkušenostmi s Fenixovými slzami. Přeji všem co nejlepší průběh a šťastný konec. Karolína K.

Milá Karolíno přeji hodně síly...já bojuji od r.1999.Mívám velké deprese a bolesti hlavy jako následek operace.Nepočítaje to že jsem přišla částečně o periferní vidění a sluch mám zhoršen celkově na 93%.Důležité je však to že se ráno člověk probudí a je tady.Hodně síly

Sylvo, to je obrovský úspěch a moc gratuluji že se Vám daří takhle úspěšně bojovat. Manžel právě podstupuje radio i chemoterapii, jsme teprve v půlce, je to dost hrozné. Bohužel jsme si netroufli nerespektovat tuto léčbu, jelikož jde o glioblastom IV., i když stále mám z této léčby rozporuplné pocity. Alternativní léčbu aplikujeme zároveň, i když moc toho teď nesmí, většina se smí až po dokončení léčby. Manžel míval deprese od doby co jsme spolu, což je 12 let. Teď se to znova projevuje, i když ne tak že by nechtěl bojovat, ale mívá velké výkyvy nálad. Sylvo, nezlobte se že se tak ptám, ale dávali Vám lékaři nějakou prognózu v roce 1999? Chtěla bych jen vědět zda všem raději říkají tu nejhorší variantu. Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů v boji a hlavně co nejvíce dní s dobrou náladou! Karolína

Držím pěstičky a myslím na Vás. Zkuste podpořit imunitu 100% aloe vera gelem z Lr cosmetic ma atest fresenius nejvyšší jakosti.Pokud se zaregistrujete tak vás láhev vyjde levněji.Doporučuje se pro pacienty kteří podstupují chemoterapií ,popř.alergiky,diabetiky apod.Má široké spektrum použití.A je třeba brát dlouhodobě proto bych volila registraci a levnější variantu pro vás.Sídlo Lr je v Ov.a registrace lze provést určitě přez internet.

Držím pěstičky a myslím na Vás. Zkuste podpořit imunitu 100% aloe vera gelem z Lr cosmetic ma atest fresenius nejvyšší jakosti.Pokud se zaregistrujete tak vás láhev vyjde levněji.Doporučuje se pro pacienty kteří podstupují chemoterapií ,popř.alergiky,diabetiky apod.Má široké spektrum použití.A je třeba brát dlouhodobě proto bych volila registraci a levnější variantu pro vás.Sídlo Lr je v Ov.a registrace lze provést určitě přez internet.

Milá Andrejko já jsem byla operována pro počínající shoubný nádor v pravém spánkovém laloku v r.99 a po té se mi utvořila v operovaném místě cysta.Jsem stále tady i s cystou ikdyž mívám bolesti hlavy.Důležité je že žiju!

přeji všem aby v tyto podzimní dny svůj stav zvládli jak nejlépe to jde . Důležité je,že člověk ráno vstane a vidí,že svítí sluníčko.to ostatní pomalinku půjde samo.když to neudělám vše dnes dodělám to zítra!

Dobrý den. Přečetl jsem si všechny příspěvky v tomto diskuzním vlákně a všiml jsem si, že někteří z vás zmínili užívání roztoku sody a javorového sirupu ve vodě (Dája a ještě někdo).My máme u rodinného příslušníka bohužel taky diagnostikován glioblastom multiform 4 již asi půl roku. Četl jsem na stránce phkillscancer.com o působení roztoku sody na lidský organizmus napadený rakovinou. Autor této stránky Vernon užíval tento nápoj při diagnóze maligného nádoru prostaty, který mu metastázoval do kostí (ukazatel PSA 22,3 - v inervalu nejvyššího stupně malignity). Dle teorie, kterou popisuje si člověk pitím tohoto roztoku postupně zvyšuje pH organizmu (káň se stáva více alkalickou). Dle teorie rakovinné buňky při pH 7,5 se stávají spícími a při pH 8.0 až 8.5 umírají. Jedlá soda je sama o sobě zásaditá a javorový sirup nebo melasa se používá jako nosič, protože rakovinné buňky jsou vyživovány cukry. Vernon na své stránce popisuje 10ti denní protokol, kde uvádí přesné dávkování sody a melasy v každý den během dodržování tohoto protokolu. Stav pH v organizmu si měřil indikačním papírkem pro pH, kterým si testoval moč. Během užívání tohoto roztoku měl i vedlejší příznaky (pálení rtů, nevolnost, průjem, bolení hlavy, pocení v noci). Pro zmínění průjmu bral Vernon ještě draslík v tabletách. Po ukončení protokolu byl na vyšetření a ukazatel malignity PSA měl 0,1 a závěr lékařské zprávy “NO CONVINCING EVIDENCE OF AN OSSEOUS METASTATIC PROCESS” (žádný důkaz metastatickém procesu v kostech). Vernon je již 2 roky po tomto protokolu a sodu s melasou pije jen občas, aby udržel pH moči na hodnotě 7.3. Na té stránce je i diskuze a lidi tam píšou své ohlasy komu to pomohlo a komu ne. Proto se chci zeptat jestli ti z vás, který vyzkoušeli roztok sody s něčím sladkým taky monitorovali pH. Uvažujeme o použití pro našeho člena rodiny. Schválně nepíšu, který člen to je, aby mu nedošlo že píšu o něm kdyby to náhodou četl. Předem díky za odpovědi a omlouvám se za dlouhý text ale potřebuju to s někým probrat a vyměnit si zkušenosti.

Zkuste vše co se dá.. Jinak vám mohu doporučit konzultaci s dr Vladimírem Dbalým. Je to odborník na svém místě. Popř.jako podpůrnou léčbu vyzkoušet homeopatika.

Ahojky,Reaguji na Váš dotaz.Něco o této nemoci vím.Můj bratr podstoupil několik operací kvůli této chorobě.Včera jsem zaslechla v televizi o kyber noži.Myslím,že by nebylo špatné najít si náké informace o této léčbě.Jinak Vám držím moc a moc palce.Budu ráda,když se mi ozvete. S pozdravem Jitka

Ahojte, nemáte někdo zkušenosti s ozařováním mozkového nádoru? jak to probíhá? má to nějaké drastické vedlejší účinky?... příteli (27) našli před dvěma lety poměrně velký nádor na mozku (gliom).. šel na dvě po sobě jdoucí operace, kde se jim povedlo většinu vyoperovat s až zázračnou úspěšností (zbyly jen minimální okraje).. skoro dva roky vypadala všechna kontrolní vyšetření v pořádku, beze změn... teď se ale na MR ukázalo, že nádor zase začíná růst... částečně do oblasti, kde už nic není.. zčásti ale i hlouběji do mozku... takže má přítel zase epileptické záchvaty na které moc neúčinkují léky a poruchy řeči, pozornosti a paměti... nedá se ale zatím operovat... bylo by to příliš riskantní... takže začne chodit na ozařování... snažím se být příteli celou dobu oporou. i když je toněkdy hodně těžké..a někdy mám pocit, že už nemůžu dál.. a nevím co dělat...a bojím se jak to bude... tak bych se ráda připravila aspoň trochu na to, co nás tak může čekat dál... budu ráda za každou zkušenost... a všem, kteří máte taky nějakého nemocného blízkého přeju hodně sil