Inzerce

Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)

Jaké máte zkušenosti s klasickou léčbou. Jak se vám žije po operaci mozku? Co obnáší ozařování a chemoterapie? Pište prosím své zkušenosti!!!

Inzerce
Odpovědi
Lenka Horová

Milá JiB, přijměte, prosím, mou upřímnou soustrast. L.

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. července 2017, 11:31:52

Hanča1 poděkování

Milá JiB, přijela jsem z dovolené a musela jsem si přečíst, jak bojujete... Tak, jak už to dělám dávno, a stále ještě od té doby, co 31.1. umřel můj tatínek. Máte můj obrovský obdiv. A také trochu Vám závidím, i když moc dobře vím, jak strašně těžká byla doba, kdy jste pečovala o manžela a jak strašně těžká doba Vám nastává teď. Náš tatínek nežil ani tři měsíce. Ještě do konce roku byl docela v pořádku, spíš jsem dělala řidiče a tak trochu společníka jemu a mamince. A pak to šlo rychle. Jeden zápal plic, druhý, nemocnice, kapačky, kyslík... A poslední den, kdy nám u něj ani nedovolili zůstat :-/ Chtěla jsem toho pro něj udělat mnohem víc! Zařizovala jsem domácí hospic, doufala, že ještě bude líp. A nakonec nám nebylo dopřáno udělat skoro nic. Já vím, že to takhle bylo pro něj nejspíš lepší (až na ty poslední dny v nemocnici). Neměl bolesti, neprodělal epileptický záchvat, neochrnul, alespoň ne úplně. Na plenách byl týden. To spíš nám, co jsme tu zbyli, najednou zůstal pocit neskutečna, tak rychle to skončilo. Vrátila jsem se teď z dovolené s maminkou. Vždycky jezdili spolu. A až teď najednou k nám přichází smutek. Viděly jsme ho pořád před očima a zapálit za něj svíčku v kostele pro slzy skoro nešlo. Až po půl roce šok přechází a nastává opravdový smutek. JiB, Vy jste dala manželovi ze sebe tolik, že kus z Vás odešel s ním. Ale kus z něho musel zůstat ve Vás. Přeji Vám hodně sil. Ale také teď nádherných vzpomínek. Ty už Vám nikdo nevezme. Upřímnou soustrast. Hanča

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. července 2017, 20:38:24

JiB

Milá Lenko Horová, děkuji ....velmi často na vás vzpomínám. Jak vše zvládáte, jak se nyní máte.

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. srpna 2017, 22:30:40

JiB1 poděkování

Milá Hančo, děkuji za vaše slova. Dnes je to 3 týdny, co můj manžel odešel...nějak mi to stále nedochází. Připadám si úplně prázdná....bez energie, bez chuti k čemukoliv... vůbec nevím, co mám dělat...tak nějak je mi všechno jedno.Je to moc těžký...

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. srpna 2017, 22:35:23

Lenka Horová1 poděkování

Milá JiB, u nás je situace už několik měsíců stejná - manžel je trvale ležící, nijak nekomunikující, ani oči neotvírá, hýbá jen jednou rukou, a to jen tak, že si ji buď dává za hlavu, nebo se občas snaží podrbat (ale má v ní třes), ale zatím aspoň dobře jedl a pil. Včera ale nesnědl prakticky nic - když už si sousto ukousl, tak u kousání usínal a hrozně dlouho trvalo, než to spolknul. Oběd trval hodinu a půl a vlastně ho prospal. Po poradě s lékařkou dnes nasadím Nutridrinky a uvidíme. Nějakou dobu jsme teď doma byli relativně v klidu, nijak se nezhoršoval, dokonce pořád dostává chemoterapii, krevní obraz má dobrý, ale teď jsem zase dostala strach, co bude dál. Chtěla bych, aby byl na tom aspoň tak, aby mohl být doma. JiB, držte se, moc na vás myslím, je mi vás tak líto... Lenka

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. srpna 2017, 09:20:48

Lenka Horová

Tento týden je to 19 měsíců od stanovení diagnózy.

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. srpna 2017, 09:23:10

Biba

Tak mamku bohuzel odvezli v patek zase do nemocnice. Mela zachvat ale probrala se tam jen na chvili a jinak porad spi.Vcera jeste reagovala rikala jsem nekolikrat jestli vnima at zamrka a vzdy zamrkala dnes uz ne. Rano mela horecku a ma I zanet na plicich a ty zachvaty se pry I pres zvyseni medikace zase opakovaly. Je na JIP. Vysetreni CT je pry zase v poradku ale tlak mela 79 na 39. Dr se ptal jak jsme vse zvladali zda neuvazujeme o LDN ze jestli to dobre dopadne tak to bude jeste tezsi nez doted a ze je obdivuhodne ze se takhle starame. Rekla jsem, ze si vezmem maminku zase domu. Cekam na zazrak hlavne aby se brzy probudila protoze to dlouhodobe spani neni dobre.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. srpna 2017, 20:08:07

Biba

Maminka ma silny zapal plic a Dr rikala ze asi dnes umre. Byli jsme tam s prestavkami az do ted je to moc moc smutne nejhorsi kdyz mluvite hladite a neprichazi zadna odezva uz se na vas neusmeje uz si nerekneme ze se mame moc radi coz jsme si rekli mnohokrat ale co bych za to dala kdybych to slysela znovu uz mi nerekne moje zlata holcicko. Jeste vcera mi pripadalo ze lod na ktere maminka pluje je nekde uprostred a my jsme na jednom brehu a na tom druhem brehu je smrt a dnes je mi tak uzko a ta lod se vzdaluje....Je to strasne smutne a asi jen vy kteri jste tu a zazili jste to stejne me dokazete pochopit....

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. srpna 2017, 20:43:04

JiB1 poděkování

Drahá Lenko Horová,..je mi to moc líto. Moc na vás myslím,..vím, kde se nyní nacházíte .... hodně sil a pokuste se nechat si manžela doma až do konce. Budu na vás stále myslet.

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. srpna 2017, 00:22:45

JiB

Drahá Bibo, .. myslím na vás. Věřte, že pokud vaše maminka neměla šanci se vyléčit, je to takhle to nejlepší. Modlím se za vaši maminku i za vás.

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. srpna 2017, 00:26:36

Biba

Dnes večer moje milovaná maminka zemřela. Moc moc to bolí........

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. srpna 2017, 20:49:46

JiB

Drahá Bibo,...upřímnou soustrast...je mi to moc líto.

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. srpna 2017, 02:14:50

Linda

Bibo! Upřímnou soustrast! Hodně síly v této těžké době Vám i ostatním. Lence ... a JiB odvahu do dalšího života. Je to tak smutné tady na tom fóru. Snad čas to nějak všechno utřepe a zase nám bude líp.

Reagovatpoděkovatnahlásit

23. srpna 2017, 22:46:30

Biba

JiB a Lindo moc vam dekuji. V prvnich dnech po srmti se mi porad honily v hlave myslenky na ty posledni dny maminky. Ted zase se mi vybavuji ty zacatky nemoci a vsichni co ji meli radi nechapou jak je mozne ze ona tak vitalni osoba dostala takovou nemoc a ze to slo tak rychle. Porad ji vsude vidim a zdal se mi i sen ze mi v nemocnice rekli ze umrela ale ja sla k jeji posteli a ona zila a sedla si na posteli. Rikala jsem ji mami uteceme z nemocnice a ona se zvedla a zacala se vzdalovat a v tom jsem se probudila. Vim ze na nas z nebicka kouka a jednou se s ni zase setkame. Kdybyste chtely si popovidat i osobne muzeme se domluvit. Mame toho dost spolecneho.

Reagovatpoděkovatnahlásit

24. srpna 2017, 20:17:02

JiB1 poděkování

Drahá Bibo,moc vám rozumím...já zase přijdu domů a zavolám ahojky už jsem doma a teprve pak mi dojde, že vlastně volám do prázdného domu.Ráno říkám dobré ráno miláčku a večer mu dávám dobrou noc. Nemůžu si zvyknout. Asi to bude trvat ještě dlouhou chvíli než to úplně přijmeme a zvykneme si na to,že už tu s námi fyzicky nejsou. Bibo, moc na vás myslím, hodně sil a duševního klidu...naše milované zpátky nevrátíme...je to definitivní a jediné, co nám zbývá je věřit,že tam na nás počkají a že se jednoho dne opět sejdeme. Do té doby jediné, co jim můžeme ještě dopřát je, aby tam nahoře měli klid a věděli, že mi taky dole to zvládáme.

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. září 2017, 13:12:56

Vašek

Bohužel též mám zkušenost. Takže třeba pár postřehů. Na obtížné polykání existuje zhušťovadlo tekutin (reklamu dělat nebudu - doporučuji spíše to německé). Při zakašlávání posadit, případně lépe postavit. K léku proti otoku minimum sladkého, lék proti sraženinám (DX) nevysazovat v případě, že lékař nerozhodne jinak - akutní nebezpečí tromb.. Je dobré mít něco po ruce na zklidnění záchvatu ( AP). Hlídat tep (vysoký něco se děje... např močový měchýř - vyprázdnění, bolesti apod.) Tolik ve zkratce a přeji hodně sil. V.

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. září 2017, 15:46:31

Marika

Nikde som nezažila toľko bolesti ako v tejto diskusii. Ale ani toľko lásky a obetavosti.Pripadáte mi ako moja rodina. Spája nás rovnaký problém a aj rovnako smutný koniec.Keď som hľadala pomoc pre svojho manžela natrafila som na tieto stránky ale veľmi som sa ích bála čítať. Postup choroby ma donútil vrátiť sa sem a môžem povedať,že mi to veľm, veľmi pomohlo. Nepriateľa treba spoznať aby sme vedeli ako mu čeliť. Vaše skúsenosti mi pomohli najviac.Zažila som s každého príspevku kúsok, len u nás sa to zhustilo do piatich mesiacov. Bojovala som s lekármi s úradmi a mám zlý pocit,že môj manžel nedostal ani šancu.Počiatok choroby bol taký,že môj manžel sem tam ,,breptol",n o nikdy by ma nenapadla táto šialená diagnóza. A on mi oponoval,že ho moc pozorujem. Potom mu ovisol kútik úst a to už išiel k lekárke tá usúdila prievan ale poslala ho na neurológiu. Tam bol hospitalizovaný a po CT určili mozgovú porážku. Po 5-tich dňoch šiel domov a stav sa stále zhoršoval. Čím ďalej horšie rozprával, zle sa mu jedlo aj prehĺtalo. Stále som na to upozorňovala a oni tvrdili,že je to dôsledok porážky. Nikoho nenapadlo urobiť MR. V zúfalstve som ho vzala na neurologickú pohotovosť a tam to už všetko začalo. Primár mi povedal,že je tam nádor, je zhubný a manžel bude ležiak a dáva mu 6 mesiacov a liečba na to nezaberá. Vzal mi nádej hneď.Bolo to strašnéééé,nechápala som,nedalo sa mi dýchať ani stáť,taký šialený strach som ešte nezažila.Operáciu navrhli ale odkladali ju 3 týždne.Nádor sa operovať nedal,bola na ňom cista tú vypustili. Po operácii to vyzeralo lepšie. Manžela poslali domov a my sme sa tešili. Bohužial 5 dní, pretože ho poslali bez liekov a jemu zatiaľ prestala fungovať pravá strana tela.Nechápem ako ho neurochirurg mohol poslať bez dexametazónu. Škody sa už nedali napraviť.Medzitým lekár patológie šiel na dovolenku a neposlal manželove vzorky na výskum a tak stratil ďalší čas. Vyvolávala som po všetkých histologických ústavoch v republike. Musím povedať,že mi vyšli mimoriadne v ústrety a promtne to vyhodnotili a poslali na môj mail. Bežala som za onkológmi aby už konečne začali aspoň nejakú liečbu.Medzitým manžel už veľmi zle chodil tak nechceli predpísať Temodal.Nakoniec sa podarilo, no na onkológiu som ho už doviezla na vozíku a rozprávať nevedel.Najhoršie na tom všetkom bolo,že všetko vnímal a všetkému rozumel.Stihli mu dať 6 ožiarov a na chemo už nedošlo. manžel veľmi slabol dostal infekciu plúc močových ciest a mal veľmi zlý krvný obraz. Previezli ho na interné a tam po 3 dňoch upadol do kómy a po 4 dňoch 29.9.2017 zomrel. utrpení. Bol pokojoný. Mohla som ho naposledy objať rozlúčiť sa a aj keď mi srdce išlo puknúť bola som pokojná.

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. října 2017, 10:41:20

Marika

Chcem Vám všetkým poďakovať a prajem veľa šťastia a zdravia do života. Novým hľadajúcim veľa nádeje. Hľadajte,skúšajte nestrácajte nádej ale sa aj pripravte a dohliadajte na vaších blízkych s touto hnusnou diagnózou. Ja sa teraz musím popasovať zo životom sama. Čakajú ma rôzne praktické problémi,mám aj strach a nemám energiu ale moc ma teší,že môj milovaný muž má pokjoj.Nejdem sa z toho spamätať.Všetky vzletné vety a rady o pozitívnom myslení sa mi zdajú hlúpe a nezmyselné.Myslím na Vás všetkých čo ste túto strašnú tortúru prežili a pomáha mi to žiť. Na mamu Medúzu,na Páju na Jib na Lenku,Jakuba a na neskutočného hrdinu Martina a na ostatných čo tu napísali. Poradiť novým,ktorí tu budú hľadať pomoc môžem tým aby dohliadali na lekárov aj sestričky. Treba sa pýtať a trvať na vyšetreniach. Sledovať lieky aké dávajú.Ku koncu som bojoval za Morfín,pretože nebotyčný hlupák primár usúdil,že stačí Novalgín a mozog ,že nebolí. Starostlivosť a polohovanie. Pýtať zdravotné pomôcky od poisťovne. Musím povedať,že nám VZP pomohla rýchlo bez byrokracie. Dali mi polohovaciu posteľ,antidekubitný madrac,invalidný vozík aj toaletné kreslo. Sú to neoceniteľné pomôcky a len od Vás som vedela,že ích budem potrebovať,pretože som vedela postup choroby.V nemocnici som manžela chodila kúpať,žiadala som aby ho polohovai a natierali a dávali mu piť. Popísala som mu kartičky,z rôznymi nápismi.Na alternatívnu liečbu som financie nemala ani by som to nevedela pozháňať a osud bol tak nemilosrdný,že nedal ani šancu. Nepomohli ani modlitby. Možno časom poochopím,že to takto bolo lepšie,neviem. Z dobrého môžem povedať len,že manžela nič nebolelo,epi záchvat mal len raz, slabý, 4 dni pred koncom. Chutilo mu jesť aj keď tekuté mu zabiehalo.Mohla som sa o neho starať doma aj v nemocnici.Bol veľmi silný muž a nikdy nestenal, nesťažoval si a ešte mňa utešoval aby som sa nebála. Ešte vám chcem napísať jednu zvláštnu udalosť. Keď môj manžel upadol do kómy modlila som sa už len za jeho rýchlu a milosrdnú smrť. Bol opuchnutý samá modrina ale po tom morfíne už len pokojne spal.Núkali mi,že pošlú k nemu farára,no môj manžel to neznášal a tak som odmietla a aj ja so cítila veľké sklamanie,že nás Boh opustil. Na štvrtý deň som bola za ním ako vždy a keď som ho hladkala, myslela som na to koľko ešte bude trpieť.Dala som mu predsa zavolať farára,pretože moja veriaca suseda na mňa tlačila a pomyslela som si,že tým neublížim. Ja som sa rozprávala na chodbe s kolegom a ako dal manželovi farár posledné pomazanie manžel vydýchol a zomrel. Sama tomu nerozumiem. Bola som smutná a šťastná zároveň. pretože sa mu veľmi uľavilo a bolo po utrpení a môj milovaný muž má už pokoj a že raz určite budeme spolu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. října 2017, 10:54:26

Lenka Horova1 poděkování

Ve čtvrtek 5.10. můj manžel zemřel. Byl doma a já jsem tam byla do poslední chvíle s ním. Lenka

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. října 2017, 07:07:56

Marika

Úprimnú sústrasť Lenko,bojvala ste statočne.Aj Váš príbeh mi bol veľkou oporou.Určite máte veľmi ubolenú a zranenú dušu. Mne pomáha pomyslenie,že naším drahým je už len dobre a nič ích nebolí. Prajem vám už len dobro a pokoj do ďalšieho života. Ďakujem,že ste sem písala,veľmi to pomôže ďalším nešťastníkom,ktorých čaká podobný príbeh a nerovný boj s touto strašnou diagnózou.

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. října 2017, 12:01:53

Mária PŠ

Milá Lenka, príjmite moju úprimnú sústrasť.

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. října 2017, 12:15:02

Biba

Lenko, přijměte prosím upřímnou soustrast. Po nějaké době jsem se sem podívala a vzpomínám, jak se všichni máte. JiB, jak se cítíte? Mariko, děkuji i Vám za popsání boje s touto zákeřnou chorobou. Tušíte příčinu proč ji manžel dostal? A ostatní? Hodně jsem o tom přemýšlela a myslím, že v tom bude hrát velkou roli psychika a snížená imunita.Všechny vás objímám na dálku a držte se, přeji vám abyste se zase uměli radovat ze života, i když vím, že je to těžké.

Reagovatpoděkovatnahlásit

12. října 2017, 21:04:31

Marika

Ja si myslím,že spúšťačom choroby u môjho manžela bola psychika. Súrodenci ho nepekne podviedli o rodičovský byt a on ím to nevedel zabudnúť ani odpustiť. Inak mal veľký životný nadhľad. Bol v pohode problémy si moc nepripúšťal a spával dobre. Proste vedel vypnúť. Táto zrada od súrodencov bola nečakaná pretože spolu v pohode vychádzali.Viem,že sa tým trápil. Pred dvoma rokmi mu robili magnetickú rezonanciu pre inú diagnózu a nebolo tam nič. Ani stopa po nádore, ani náznak. Preto to bol pre nás šok i keď on netušil čo bude a veril vo vyliečenie. Komplikácie čo nastali a zhoršujúci stav pripisoval ožarovaniu a veril,že to vymizne. Našťastie upadal do milosrdného spánku. Najskôr som sa modlila aspoň o dva roky jeho života teraz s odstupom času som rada,že to išlo rýchlo. Bála som sa tých hrozných následkov ktoré tu láskavé ženy opisujú. A som rada,že už nemohol ísť na internet,takže netušil čo ho čaká. Práve dnes som bola vrátiť vozík a prídu aj po posteľ.A čuduj sa svete, po pol roku mi odsúhlasili opatrovateľský príspevok.Je mi veľmi smutno no musím riešiť aj praktické problémy sle to je nič oproti tomu šialenému strachu čo som zažila pri študovaní tejto hnusne a nemilosrdnej diagnózy . Všetkých Vás pozdravujem. Veľmi by som chcela vedieť ako sa všetci máte,ako to zvládate bez svojích drahých. Neviete niekto ako sa má Martin? Jeho obdivuhodný boj mi dodával veľkú silu.A tá psychika je určite veľmi dôležitá, problémy púšťať preč nemotať sa v ních dookola. Viem,ľahko sa to hovorí no možno nás táto hrozná skúsenosť všetkých niekam posunie. Veľa šťastie a pokoja,priatelia.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. října 2017, 21:18:20

Linda1 poděkování

Upřimnou soustrast Lenko. Vydala jste ze sebe vše a váš muž to věděl. V té velké bídě měl to velké štěstí, že mohl být s vámi až do konce. Přeji vám hodně síly a odvahu žít dál. Panebože, ať napíšu cokoliv, všechno je zbytečný a marný. Je to prostě na houby! Držte se! Potrvá to, ale časem bude líp.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. října 2017, 23:04:45

JiB1 poděkování

Lenko Horová, přijměte ode mně upřímnou soustrast. je moc dobře,že jste byla s manželem doma a je velikým darem od něho pro vás, že Vám dovolil být u toho, když překračoval bránu tohoto světa. Určitě jste si všimla, zvláštního klidu, když Váš milovaný manžel naposledy vydechl. Nevěděla jsem co to bylo, až později sestřičky z domácího Hospice mi vysvětlily, že to bylo rozloučení a poděkování za to, že jsem ho doprovázela. Je pravdou, že jakkoliv mně bolí jeho odchod a moc se mi stýská, stále cítím zvláštní klid a vyrovnanost. Moc Vám přeji, aby i vy jste pocítila a uvědomila si ten zvláštní dar, který dostane každý, kdo doprovází umírajícího.Já se pomalu učím žít dál. Je to chvílemi moc těžké, ale vím, že našim milovaným už je dobře a to mi pomáhá pomalu se navracet do normálního obyčejného života.

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. října 2017, 16:48:50

JiB1 poděkování

Drahá Mariko, upřímnou soustrast. prožila jste stejně těžké chvíle, jako mi všichni tady na těchto stránkách.Statečně jste bojovala a stále při svém manželova až do samého konce. Klid, o kterém se zminujete, když váš manžel naposledy vydechl, byl darem pro vás od vaše manžela. Děje se to prý pokaždé, když umírající vám dovolí být u toho, když překračuje bránu tohoto světa. Dá vám trochu nahlédnout za bránu pozemského života. Zkuste nepřemýšlet již o tom, jak to bylo a co mohlo být jinak, zbytečně se budete trápit výčitkami. Mně pomáhá si vzpomenout na ten zvláštní klid, když manžel odcházel. Jestli smrt je tak klidná, jako pocit, který jsem měla a klid,který jsem cítila .... pak je všechno v pořádku...naši manželé nemohou být na lepším místě. Jen odešli o něco dříve než odejdeme my. Snažte se žít dál, tak jako se snažím i já....moc vám přeji,aby jste měla hodně sil a s láskou a klidem se vyrovnala s odchodem vašeho milovaného manžela a nabrala nový vítr a směr ve vašem životě. Věřím,že jednou se opět setkáme, tak at máme co vyprávět...

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. října 2017, 17:10:25

Petr z Plzně

Ahoj a dobrý den. Jsem tu nový. Je mi 34 let a ziju sam se svym 6ti letym klouckem,ktery pro me znamena cely svet. Pred půl rokem jsem začal pozorovat zmenu chuti a vuni. Prisuzovali to prodelanemu zanetu dutin.V lete jsem byl s malym u more a po navratu se vse zhorsilo. Po vsech moznych vysetreni mi,kdy me ujistovali,ze vse je v poradku,ze nasli jen centimetrovou cystu v ledvine a to ma skoro kazdy,mi sdelili,ze mam nejspise papilom chorodalniho plexu v postrani komore dle nalezu z MR. Vetsinou pry byva nezhoubny,ale nemohou rici s jistotou. Zhroutil se mi svet. Pred malym delam jakoby nic. A jinak jsem uplne mimo. Nedovedu si predstavit,co me ceka,jestli preziju,jestli budu pri smyslech a jak dlouho. Bojim se,ze tu necham cvrcka samotneho,tolik tu s nim chci byt. Nikdo mi zatim nerekl nic vic.Zitra 20.10. mam zavolat,jak se usnesli na konsiliu ve FN Plzen. Mam moznost se i objednat do UVN k p.Benesovi. Nevim,jak postupovat,co delat,asi se potrebuji svěřit. Mozna nekdo neco poradite. Dekuji za kazdou zpravu

Reagovatpoděkovatnahlásit

19. října 2017, 14:54:17

Marika

Milý Petr,viem,že je to pre Vás šok. No neklesajate na duchu. Váš nádor má dobré prognózy. Možno bude nezhubný a malého gradingu. Stále máte veľkú šancu oproti ľuďom s tejto skupiny.Určite podstúpte liečbu a popri nej máte čas skúšať všetky alternatívy. Prečítajte si o svojej diagnóze všetko dostupné a na zahraničných stránkach,/pomocou prekladača/ poradia Vám. Máte veľkú nádej,že sa vyliečite a tu budete pre svoho chlapčeka. Toto je odkaz od veľkého odborníka na rakovinu: Profesor Šlampa pacienty s mozkovými nádory povzbuzuje: „Za svou dlouholetou praxi jsem už viděl více případů nemocných se zhoubnými nádory, kterým se nedávala žádná šance k vyléčení. Přesto došlo k vymizení choroby. To platí i pro nemocné s mozkovými nádory,“ říká. „Je-li stav pacienta takový, že může absolvovat standardní léčbu, rozhodně ji doporučuji. Řada klinických studií popisuje dlouhodobé přežití pacientů i u nejzhoubnější varianty nádorů mozku – glioblastomu – po operaci s následnou radioterapií a chemoterapií. Nebojte sa máte čas a veľkú nádej aj veda napreduje.Moc Vám držím palce.

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. října 2017, 08:47:26

Linda1 poděkování

Ahoj Petře! Tvoje situace je šílená, ale Marika Ti to píše dobře. Seš mladej a silnej chlap. Máš velikou šanci se uzdravit. Pokud můžu poradit, tak nespoléhej pouze na doktory. Řiď se taky vlastním selským rozumem a snaž se najít alternativy, jak nemoc zastavit. Je jich homada a ne všechny jsou předražené. Kamarádka mojí maminky např. zvítězila nad rakovinou prsu 40ti denním půstem. Už je to deset let. Je zdravá. Nedá se vyloučit, že se to budoucnu vrátí, ale v tvém případě je deset let velká výhra pro tvého synka. Osobně si myslím, že změna stravy nemůže být na škodu. Podívej se na stránky pana Jaroslava Zajíčka (zdraví-az). Je tam vše podrobně popsáno a v diskuzním fóru najdeš spoustu užitečných rad a informací. Já osobně jsem řešila bolesti kloubů a zad, nicotný problém v porovnání s tebou, ale během 3 měsíců byl zcela vyřešen a téměř nic to nestálo. Škoda, že náš tatínek se nechtěl omezovat, možná by mu to taky pomohlo. Držím ti palce moc a moc!

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. října 2017, 12:07:33

31323334
Přidat nový komentář

 Neradi počítáte? Přihlášení uživatelé nemusí.

 [ pravidla diskuse ]
Inzerce
loading...
Nové články emailem
Inzerce
banner_voucher_ordinace_3.jpg

Chcete zdravě spát? Stáhněte si voucher s 10% slevou na zdravotní matrace a polštáře Magniflex a využijte jej při nákupu v Showroom Magniflex, Šaldova 1, Praha-Karlín, nebo v síti certifikovaných obchodních partnerů Magniflex po celé ČR.
Anketa
Jste spokojeni s kvalitou praktických lékařů?
Zatím hlasovalo 70 lidí.
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Aktuální diskuse
  • Petr z Plzně (Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)) 19. října 2017, 14:54:17

    Ahoj a dobrý den. Jsem tu nový. Je mi 34 let a ziju sam se svym 6ti letym klouckem,ktery pro me… Diskutovat

  • Adéla (Křivice - vitamín D) 21. října 2017, 21:14:19

    Taky s ním mé děti neměly problém a upřímně ani nevím co bych dělala kdyby měly,… Diskutovat

  • petra (Vysoký tlak - chcete se zbavit doživotního polykání léků ?) 19. října 2017, 15:16:12

    mám vysoký tlak pořád kolem 190 i po 12 lécích které denně konzumuji je mi 65 letjsem… Diskutovat

Napsali jste nám

Děkujeme Vám za všechny dotazy a připomínky.
Vaše redakce

Naši partneři
Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.