V důsledku zvýšených hladin kyseliny močové, což je přirozený produkt látkové přeměny tzv. purinů (látek vyskytujících se v buněčných jádrech), dochází k ukládání solí...
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Revmatická onemocnění postihují různé součásti pohybového aparátu – klouby, páteř, svaly, šlachy a jejich úpony, vazy, ale mnohokrát i další orgány. Pro lepší pochopení si zde popíšeme, z čeho je pohybový aparát složený a jak to všechno funguje.
Kostra – základní opora lidského těla
Základní oporou lidského těla je kostra, kterou tvoří asi 210 kostí, z nichž více než 180 je spojeno kloubem. Kloub je spojení dvou nebo více kostí plochami povlečenými chrupavkou. Spojení může být pevné nebo pohyblivé, a to podle funkce, kterou má daný kloub v organismu plnit. Pevné spojení je například mezi kostmi lebky, které plní ochrannou funkci pro životně důležitý orgán – mozek. Dalším příkladem je pevné spojení mezi pánví a křížovou kostí nebo mezi chrupavkami žeber a hrudní kostí. Naopak nejpohyblivějším kloubem lidského těla je ramenní kloub.
Páteř
Centrální osou celé kostry je páteř, kterou tvoří sloupec 33 až 34 obratlů, mezi nimiž jsou meziobratlové klouby a pružné vazivové ploténky, tlumící nárazy při dopadech a pohybech člověka. Lidskou páteř tvoří 7 krčních obratlů, 12 hrudních, 5 bederních, 5 srostlých křížových obratlů a 4 až 5 srostlých obratlů kostrče. Křížová kost je připojena k pánvi křížovobederními (sakroiliakálními) klouby. Hybnost a stabilita páteře je zajištěna složitým systémem vazů a svalů, které obepínají obratle podobně jako každý jiný kloub v těle.
Tajemství pohybu se skrývá v kloubu
Kloub je obvykle tvořen "kulovitou" kloubní hlavicí a "miskovitou" kloubní jamkou, které jsou uzavřené do kloubního pouzdra. Jeho vnitřní strana je pokryta tzv. synoviální membránou, která je velmi důležitá pro správnou funkci kloubu. Produkuje minimální množství vazké tekutiny, která snižuje tření mezi kloubními plochami, a vyživuje chrupavku, čímž zajišťuje nebolestivý pohyb v kloubu. Někdy je mezi kloubní plochy kostí vložena ještě vazivová destička upravující funkci kloubu – např. meniskus v koleně. Vlastní pohyb kloubu se uskutečňuje pomocí šlach a svalů, které se upínají podél všech kostí.
Co když se funkce kloubu naruší?
Za určitých okolností může docházet k narušení přirozené funkce kloubů a tím k různým onemocněním. Nejčastějšími projevy kloubních nemocí je hlavně bolest, proteplení, prosáknutí až otok kloubů a někdy i jejich zarudnutí. Z celkových příznaků to můžou být i celková únavnost, zvýšená teplota a ranní ztuhlost. Tyto celkové příznaky jsou typické pro skupinu zánětlivých revmatických onemocnění. Do této skupiny patří na prvním místě revmatoidní artritida, při které jde o postižení synoviální výstelky kloubního pouzdra. Postižen může být jeden nebo i více kloubů a obvykle symetricky. To znamená, že jsou postižené stejné kloubní oblasti na obou polovinách těla.
Další základní skupinou jsou degenerativní nemoci, při kterých je opotřebením postižena kloubní chrupavka. Dochází k němu při nadměrném jednostranném přetěžování například při sportu, při nadváze a podobně. Opotřebení se projevuje tím, že chrupavka se ztenčuje, její povrch není hladký a může docházet až ke vzniku defektů a jejímu vymizení. Kosti, které nejsou chráněny chrupavkou, na sebe narážejí a způsobují dráždění a bolest. Na okrajích kostí se můžou tvořit výrůstky a kloub následně ztrácí svůj přirozený ušlechtilý tvar a deformuje se. Příkladem degenerativního postižení kloubů je artróza.
Přidat nový komentář