Děti se zapojují do kolektivních aktivit, sportují v tělocvičnách nebo lumpačí o přestávkách na chodbách. Ovšem pozor, i ve školním prostředí stoupá riziko drobných, ale i vážnějších úrazů. Je proto důležité vědět, kdo vlastně nese odpovědnost, když se dítě zraní ve škole a jakou roli v tom hraje pojištění.
Základní životní funkce jsou: vědomí, dýchání a krevní oběh.
1. Vědomí: Nejprve přistupte k pacientovi, oslovte ho: „Je vám něco, slyšíte mě?“ Pokud pacient nereaguje, zkuste jím jemně zatřást nebo jej šťípnout do ušního lalůčku a opakovat výzvu. Když vám stále neodpovídá, nemá zachované vědomí.
2. Dýchání: Klekněte si k ležícímu pacientovi (pacient by měl ležet na tvrdé podložce, na trávě či podlaze, nikoli na posteli). Pravou rukou pacientovi zakloňte hlavu (tím uvolníte kořen jazyka, který brání v proudění vzduchu do plic). Záklon hlavy je opravdu důležitý, někdy totiž stačí, aby pacient začal znovu dýchat. Zda-li pacient dýchá snadno zjistíte přiložením dlaně, tváře nebo ucha před ústa a nos postiženého. Pokud dýchá, ucítíte proud vydechovaného vzduchu a zároveň sledujte pohyby hrudníku - zda se zvedá a klesá při nádechu a výdechu. Dýchání je podmínkou pro zachování srdeční akce, tedy krvního oběhu. Lapavé dechy a chrčení se nepovažují za zachováné dýchání.
3. Krevní oběh: Když postižený dýchá normálně, má zachovanou srdeční akci. V tomto případě je třeba pacienta umístit do příjezdu záchranné služby do stabilizované polohy. Pokud nedýchá, je třeba začít s předlékařskou resuscitací.
Jak na to?
Lehce se to řekne, začněte s oživováním, ale jak? Pro ty, co nevědí je tu názorné video:
Přidat nový komentář