Kýla

Kýla je vyklenutí pobřišnice vystýlající dutinu, které obsahuje tuk nebo střevní kličky, a který se vychlipuje skrze otvor nebo štěrbinu v břišní stěně, pánvi nebo v bránici (tzv. kýlní branku).

Od první zmínky, jíž bylo vyobrazení léčby uskřinuté kýly v Chamurabiho zákoníku před 3700 lety se postoj k této banální afekci, otvoru ve stěně břišní, kterým vystupuje obsah břicha navenek pod kůži, nijak zásadně nezměnil.

Kýla se historicky řešila různě, až roku 1882 Bassini přišel s metodou, která byla široce přijata. Šlo o sešití okrajů defektů a štěrbin a vrstev stěny břišní, takže zanikl otvor – kýlní branka a výchlipka (vak) byl odstraněn a zašit. Tento princip se držel na výslunní 75 let.

Laparoskopickou metodiku lze obecně použít i při vyšetřování či operaci v jakékoliv tělní dutině. Jmenuje se pak samozřejmě jinak ale jedná se o stejný princip (např. artroskopie pro nitrokloubního výkony torakoskopie nebo videotorakoskopie (VTS) pro totéž v dutině hrudní, mediastinoskopie pro oblast mezihrudí, cystoskopie pro oblast močového měchýře apod.).