Nesprávné provádění každodenních činností má za následek bolesti zad

Proč nás bolí záda?

Příčiny bolestí mohou být různé. Zpočátku se jedná o tzv. funkční změny, které nemají žádný korelát na zobrazovacích metodách.

Za funkční poruchy pohybového aparátu jsou označovány poruchy funkce kloubů, svalů a ostatních měkkých tkání, u kterých není primárním důvodem projevu onemocnění organická, strukturální příčina.
„Tyto obtíže se nejčastěji projevují bolestí pohybového aparátu. Pokud jsou tyto změny v oblasti obličeje, krku a horní hrudní páteře, ale i ve vzdálenějších oblastech, mohou se projevovat i bolestmi hlavy,“ popisuje MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA, primářka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN v Praze a 1. LF UK.

Funkční porucha je především projevem chybné řídící funkce (programování). Funkční poruchy pohybového aparátu se nejzřetelněji projevují ve třech vzájemně propojených úrovních:

a) v oblasti funkce svalů – svalová nerovnováha (dysbalance);

b) v oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů;

c) v oblasti funkce kloubů – změny kloubní pohyblivosti (omezení hybnosti nebo hypermobilita).

Jednotlivé svaly jsou původně určeny buď pro udržování vzpřímené polohy těla (svaly tonické) nebo pro vykonávání určitého pohybu a práce (svaly fázické). Díky sedavému způsobu života a nedostatečným fyziologickým pohybovým aktivitám používáme svaly v nesprávných funkcích. Vznikají tím na jedné straně nadměrně silné a zkrácené svalové skupiny a na straně druhé svalové skupiny nadměrně oslabené. Omezená hybnost, jednostranné zatížení a psychické napětí jsou nejčastěji uváděné příčiny nežádoucích funkčních změn svalového systému.

Dlouhodobě trvající poruchy funkce pohybového aparátu bývají často příčinou bolestí a při delším trvání způsobují prokazatelné morfologické (strukturální) změny, které dále komplikují centrální řízení.

Co děláme špatně…

Mezi nejčastější příčiny funkčních poruch patří nesprávné provádění základních každodenních činností – leh, vstávání, sed, postavování, stoj, chůze, činnosti spojené s předklony, zvedání, přenášení, tlačení a tahání předmětů.

Velmi dobrým prostředkem k předcházení funkčních poruch eventuálně k jejich korekci jsou tzv. „školy zad“. Odborníci z řad lékařů a fyzioterapeutů se v rámci těchto konceptů snaží vysvětlit příčiny a podstatu bolesti, která souvisí s funkcí pohybového aparátu. Současně instruují zájemce, jak optimalizovat pohyb v nejrůznějších běžných a zátěžových situacích.

Jaké má následky špatné sezení u počítače

Dlouhodobým přetěžováním si můžeme přivodit trvalá poškození

„Pokud dlouhodobě přetěžujeme pohybový aparát, dochází postupně i ke změnám strukturálním – objevují se degenerativní změny meziobratlových plotének, vazů a kloubů,“ upozorňuje MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA.

Mezi nejčastější strukturální změny, které jsou viditelné na zobrazovacích metodách – např. na RTG snímku patří:

• Spondylóza – je degenerativní onemocnění postihující meziobratlové prostory včetně meziobratlových plotének. Příčinou je ztráta tekutiny z meziobratlové ploténky a její postupná degenerace a snížení. Tímto mechanismem se okolní vazy relativně prodlužují a vzniká nestabilita. Na to reaguje organismus pokusem o stabilizaci postiženého segmentu tvorbou kostních „nárůstků“ (osteofytů). Může dojít až k přemostění poškozené ploténky osteofyty. Spondylózu má v 65 letech 90 % mužů.
• Spondylarthróza – degenerativní změny mezi drobnými klouby páteře.
• Diskopatie – onemocnění meziobratlové ploténky. Degenerace ploténky může vést až k jejímu výhřezu (herniaci, protrusi, prolapsu). Degenerované hmoty mohou dráždit a utlačovat nervový kořen, který prochází otvory po straně jednotlivých obratlů. Při těchto změnách se objevuje kořenové dráždění (kořenový syndrom).

Kořenový syndrom se projevuje bolestí, která vyzařuje z postižené oblasti nejčastěji do horní nebo dolní končetiny v anatomicky definované oblasti. Spolu s bolestí se mohou objevovat i poruchy citlivosti (snížení eventuálně zvýšení), brnění, mravenčení, trnutí. Může způsobit i výrazné oslabení zásobovaných svalů a těžkou poruchu hybnosti končetiny.

Další strukturální změny páteře mohou být způsobeny mnohem závažnějšími poruchami – záněty, nádory, osteoporózou nebo revmatologickými onemocněními (např. ankylosující spondylitidou) atd.

Pro rozlišení oblasti, ve které se obtíže objevují, používáme často tyto názvy:

• Cervikokraniální syndrom – komplex bolestí, které mají příčinu v oblasti krční páteře a vyzařují do hlavy
• Cervikobrachiální syndrom – komplex bolestí, které mají příčinu v oblasti krční páteře a vyzařují do paží
• Lumbago – bolest v bederní oblasti bez vyzařování do končetin
• Lumboischiadický syndrom – bolest v bederní oblasti s vyzařováním do končetin

Zobrazovací metody nám pomáhají zjistit příčiny bolestí. V žádném případě však neplatí, že tíže degenerativních změn souvisí se subjektivními obtížemi pacientů,“ uvádí MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA, primářka Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK a doplňuje: „Jsou lidé, kteří mají velmi těžké degenerativní změny, ale přitom nemají žádné bolesti nebo jim nevěnují žádnou pozornost. Naopak jsou lidé, kteří trpí velkými obtížemi, ale jejich strukturální změny jsou velmi malé.“ Degenerativní změny jsou ve středním věku přítomny u většiny populace (70–90 %), ale jen u 5–10 % vedou k chronickému onemocnění. Dosud nemáme zcela jasno, proč tomu tak je. Víme ale, že velkou roli hraje psychické nastavení jednotlivců a psychosociální faktory (deprese, úzkost, emoční poruchy, nejistota). Řada lidí řeší svoje psychosociální problémy právě nevědomým „únikem“ do nemoci.

Desatero pro prevenci poruch páteře

1. Aktivně se pohybujte a cvičte.
2. Udržujte páteř co nejvíce ve vzpřímené poloze.
3. Nepřetěžujte jednotlivé části páteře.
4. Nenoste těžká břemena.
5. Dodržujte zásady správného zvedání a přenášení břemen.
6. Dodržujte zásady správného sezení.
7. Měňte v průběhu dne pracovní pozice.
8. Provozujte sporty zatěžující symetricky obě poloviny těla – plavání, lezení, jízda na kole…
9. Neprostydněte.
10. Včas vyhledejte odbornou pomoc a zkonzultujte obtíže, poraďte se o vhodné pohybové aktivitě.

Rizikové situace, které mohou vést k přetížení pohybového aparátu

• Dlouhé cestování v dopravních prostředcích (auto, autobus, letadlo)

V průběhu cesty je nutné dělat přestávky, měnit polohu, protahovat končetiny, záda. Pozor na usnutí vsedě v nesprávné poloze. Pro stabilizaci krku jsou vhodné tvarované polštářky. Pokud se již někdo léčil pro bolesti krční nebo bederní páteře, je vhodné pro dlouhodobé cestování zpevnění měkkým krčním límcem nebo bederním pásem.

• Chůze o 1 nebo 2 berlích či holích po úrazech či operacích pohybového aparátu

Před plánovanou operací, která bude vyžadovat používání holí či berlí je vhodné vyzkoušet si chůzi již před operací, uvědomit si správné držení těla, naučit se správně držet hole či berle.

„I když je pacientovi dovoleno odložit hole a začít chodit bez nich, měl by se přesvědčit, že je schopen symetricky zatěžovat obě končetiny,“ vysvětluje MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA. Někdy se zdá, že chůze je již bez problémů, ale při stoji na dvou osobních vahách (každou končetinou na jedné) se zjistí výrazná asymetrie zátěže. Pokud se tato asymetrie neodstraní, zautomatizuje se špatný stereotyp a s odstupem několika let se mohou objevit problémy, které souvisejí s asymetrií zátěže.

• Nárazové aktivní sportování

Řada lidí má dlouhodobě velmi nízkou sportovní aktivitu. Jsou zvyklí dlouhodobě sedět v nesprávné pozici v práci, domů odjedou autem a opět se posadí k počítači nebo si lehnou u televize. Najednou se rozhodnou, že budou dělat něco pro své zdraví a vypraví se do posilovny. Bez kontroly odborníkem si vyberou cvičení, která považují za dobrá a intenzivně se pustí do práce. Po několika dnech až týdnech přicházejí s velkými bolestmi pohybového aparátu. Příčinou bývá posilování špatných pohybových stereotypů. Zkrácené a přetěžované svaly jsou ještě více přetěžovány, naopak svaly, které nejsou zapojovány do běžných pohybů, ještě více ochabují.

• Dlouhodobý stres

Člověk má ve stresu tendence k flekčnímu držení trupu, strnulému držení končetin. Je celkově napjatý a přetěžuje některé svalové skupiny. Řešením je pravidelná relaxace.

Nejčastější pomocná vyšetření při bolestech pohybového aparátu

Základem je objektivní vyšetření lékařem případně fyzioterapeutem.
„Lékař by měl především udělat diferenciální diagnostiku a vyloučit závažnější choroby,“ vysvětluje MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA. Jeho doménou je i indikace dalších vyšetření, která jsou někdy důležitá právě k vyloučení závažnějšího postižení. Jedná se o krevní odběry, zobrazovací metody (rentgen – RTG, počítačová tomografie – CT, magnetická rezonance – MRI, ultrazvukové vyšetření), elektrofyziologické metody (elektromyografie – EMG, vyšetření, které zjišťuje postižení nervových kořenů nebo samotných nervů, aktivitu svalů) atd. Součástí jeho vyšetření je i tzv. kinesiologický rozbor, kterým podrobně popíše držení těla, jeho odchylky a provádění základních pohybových stereotypů.

Kinesiologický rozbor je i základní metodou vyšetření fyzioterapeuta. Fyzioterapeut podrobně rozebere aktivitu jednotlivých svalových skupin, držení těla a určí individuální cvičební jednotku pro konkrétního pacienta.

Správná léčba vertebrogenních onemocnění spočívá v „přeprogramování“ špatných pohybových stereotypů

Základem léčby vertebrogenních onemocnění je ve většině případů pohybová léčba. Důležitý je aktivní přístup každého z nás. Fyzioterapeut vede pacienta, vysvětluje mu, jak má cvičit a upozorňuje na chyby, které provádí.

„Oblíbené masáže mohou být sice příjemné, ale z dlouhodobého hlediska zcela neúčinné. Krátkodobé uvolnění nemůže nahradit dlouhodobou samostatnou práci s vlastním tělem,“ dodává MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA, primářka Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.

V úvodu bylo řečeno, že nejčastější příčinou bolestí jsou funkční poruchy, které se dají odstranit jen vlastním cvičením – „přeprogramováním“ špatných pohybových stereotypů.

V akutní fázi obtíží se používají i různé uvolňovací techniky eventuálně tzv. fyzikální léčba – využití různých druhů energií k terapii (elektroterapie, magnetoterapie,…). I fyzikální léčba má spíše pomocnou roli a nemůže zcela nahradit aktivní přístup pacienta.

Rovněž využití léků je určeno především pro akutní stavy a z dlouhodobého hlediska nemůže nahradit aktivní cvičení.

Degenerace a výhřez meziobratlové ploténky

1. Mícha
2. Zadní míšní kořen
3. Spinální ganglion
4. Přední míšní kořen
5. Míšní nerv
6. Meziobratlová ploténka - vazivový obal
7. Degenerované gelové jádro meziobratlové ploténky – výhřez a tlak na kořen

Komerční sdělení