Ten víkend byl pro pětadvacetiletou Petru velmi fyzicky náročný – s partou přátel ho trávila "na nohách" turistikou. To, že se jí v pondělí trochu motala hlava, byla unavená a začala jí brnět ruka, přičítala tedy únavě. Obtíže neustupovaly, tak šla k lékaři a posléze i k neurologovi. Nezjistilo se nic závažného a nakonec se jí udělalo dobře, takže to dál neřešila. Že šlo o první známku roztroušené sklerózy, zjistila až o tři roky později.
„Cítila jsem se unavená, musela jsem hodně odpočívat, vše jsem ale připisovala poporodnímu období a snažila se to nějak překonat,“ vzpomíná Lenka. Půl roku po porodu se ale k únavě přidaly průjmy, proto raději navštívila lékaře, který jí doporučil vyšetření u gastroenterologa. Než ale získala termín pro kolonoskopii, uběhl více než rok. V době čekání na vyšetření se u Lenky objevily další potíže – přestala vidět na pravé oko. Kolonoskopii proto musela odložit a vyhledala očního lékaře, který odhalil zánět očního nervu. Okamžitě Lenku odeslal do motolské nemocnice na lumbální punkci, která potvrdila roztroušenou sklerózu, v té době bylo Lence dvacet devět let. Lékaři jí nasadili infuze kortikoidů, po kterých se jí zrak do týdne vrátil, kortikoidy užívala kvůli RS i nadále.
„Na kolonoskopii jsem se tedy dostala až se zpožděním, po dalším půl roce, a k roztroušené skleróze mi zde bohužel diagnostikovali Crohnovu chorobu. Poté se mi k tomu všemu přidala ještě snížená funkce štítné žlázy,“ popisuje Lenka. V roce 2010 jí byl přiznán částečný invalidní důchod a do práce mohla chodit na 5 hodin denně, což dokázala zvládat.
I přes všechny tyto nesnáze si Lenka přála druhé miminko.
„Dcerka moc chtěla sourozence, proto jsme se s manželem rozhodli, že do toho půjdeme,“ usmívá se Lenka. První pokus, v roce 2007, se ale nezdařil a Lenka o miminko v 10. týdnu přišla. Lékaři jí proto doporučili, aby počkala.
V roce 2011 získala biologickou léčbu, začala si píchat injekce a její stav se hodně zlepšil – přestaly ji brnět ruce, necítila se už tak unavená. Proto se s manželem rozhodli, že se opět pokusí o dítě. Lenka těhotenství pečlivě plánovala, což je u pacientek s RS velmi důležité – pro jistotou si nechala udělat genetické testy a navštívila několik lékařů, aby se s nimi poradila, jestli je těhotenství v jejím stavu možné.
„Všichni lékaři mi potvrdili, že i když je mi už 40 let, jsem léčbou velmi dobře stabilizovaná a na otěhotnění je vhodná doba,“ popisuje Lenka. A podařilo se. V roce 2015 se jí po bezproblémovém těhotenství narodil chlapeček.
„Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, lékař mi vysadil biologickou léčbu, zůstala mi jen nízká dávka kortikoidů odden,“ říká Lenka a doplňuje: „Po porodu mi lékaři dovolili půl roku kojit. Po ukončení kojení se mi zhoršila Crohnova choroba, což ale naštěstí vyřešily vyšší dávky léků. Současně jsem se vrátila i ke svým injekcím na RS, které si nyní píchám třikrát týdně.“ Veškerou energii Lenka věnuje rodině.
„Syn je velmi živé dítě, takže se opravdu nenudíme,“ usmívá se a dodává:
„Brzy mu budou tři roky, proto se připravuji na návrat do zaměstnání. Bohužel mi ale byl po velmi nepříjemném rozhovoru s posudkovým lékařem odebrán invalidní důchod, takže mě čeká další výzva.“