První pomoc při tonutí

Tonutí je akutní dechová nedostatečnost vyvolaná dušením při neprůchodnosti dýchacích cest s následným těžkým poškozením funkce plic.

Druhy tonutí

Tonutí vlhké: Dochází k vdechnutí vody do plic. Sladká voda se zde rychle vstřebává díky osmóze do červených krvinek. Pokud se do plic dostane slaná voda, červené krvinky mají snahu slanost ředit a vypouští do plic další vodu, dochází tak k otoku plic.

Tonutí suché: Do plic se žádná voda nedostane, dochází k reflexivnímu stažení (křeči) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát např. při ponoření hlavy pod vodu.

V obojích případech je znemožněno plicím správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí.

Při tonutí ve sladké vodě, která je hypotonická vzhledem ke krevní plazmě, dochází k přesunům tekutiny z plicních sklípků do krevního oběhu, dochází k přetížení krevního oběhu, k rozpadu červených krvinek.

Při tonutí ve slané vodě, která je hypertonická, je voda nasávána z krevního oběhu do plic, tím způsobí plicní otok.

Čtěte také: Infarkt myokardu: příznaky a první pomoc

Příčiny:

• alkohol, který jde ruku v ruce s přeceněním vlastních sil
• srdeční zástava
• epileptický záchvat
• vyčerpání
• úraz ve vodě (skoky do neznámé vody)
• u dětí se vždy jedná o důsledek nepozornosti rodičů

Čtěte také: První pomoc při epileptickém záchvatu

Příznaky:

Instinktivní chování tonoucích lidí, podle něhož bychom měli poznat, že je čas zasáhnout.

• Tonoucí nejsou schopni volat o pomoc, protože primárně se snaží nadechnout a na křik jim čas ani dech nezbývá.
• Zjevným signálem, že se člověk topí, jsou ústa střídavě nad hladinou a pod hladinou a to v rychlém sledu. Tonoucí lapá po dechu, jak jen může. Hlava je celkově velmi nízko nad hladinou, zakloněná s otevřenými ústy. Oči jsou skelné a bez reakce, mohou být i zavřené.
• Topící se lidé nemávají o pomoc. Instinkty jim velí mít ruce roztažené na hladině, aby udrželi tělo a hlavu co nejdéle nad vodou. Rozhodně je nebudou zvedat, to je příliš namáhavé a neefektivní. Ze stejného důvodu kolem sebe divoce necákají.
• Zajímavým faktem je vzpřímená poloha tonoucích lidí. Nejsou tedy v horizontální poloze a už vůbec nekopou nohama. Někteří lidé se však snaží do horizontální polohy dostat, nebo se alespoň převalit na záda. Jakkoli to může vypadat, že se člověk snaží plavat, tělo zůstává na jednom místě.
• Chcete-li se přesvědčit, zda jde opravdu o tonutí, abyste se po někom nevrhli předčasně, pak na něj zavolejte, jestli je všechno v pořádku. Pokud vám odpoví, není tedy třeba se plašit, ale pokud ne, okamžitě reagujte. Času opravdu není nazbyt. A pro rodiče jedna základní rada: Děti hrající si ve vodě vždycky dělají rámus. Jakmile jsou potichu, okamžitě se podívejte, co se děje.

První pomoc při tonutí:

• Ihned volat odbornou pomoc, nejlépe ještě před zahájením vytahování z vody.
• Topícího co nejrychleji vytáhnout z vody: Než se vrhnete do vody, pokuste se zalarmovat ostatní křikem, například: „Pomoc, topí se!“. Zatímco vy budete konat, další může volat záchrannou službu, plavčíka apod., nebo vám může pomoci. Je-li tonoucí při vědomí, pokuste se mu hodit či podat nějaký plavoucí předmět (kruh, lehátko, dlouhou větev), kterého by se mohl zachytit, a až potom jej přitáhněte a pomožte. U dospělých a větších dětí při vědomí se vyhněte přímému kontaktu, jedinec bojující o život může fatálně ohrozit i vás! Pokud je tonoucí tichý, nereaguje, připlavte k němu zezadu, pokuste se otočit na záda a tažením za bradu jej transportujte na břeh. I zde velmi pomůže jakýkoliv nadlehčovací předmět, kterým si můžete pomoci. Zachránce musí dbát na vlastní bezpečnost!
• Neodstraňovat vodu z plic – je to ztráta času.
• Zkontrolovat dutinu ústní, vyčistit od řas, bahna atd.
• Postiženého v bezvědomí se zachovalými životními funkcemi (dech, pulz) je nutné uložit do Rautekovy nebo stabilizované polohy, volat 155, přikrýt dekou nebo osuškou, částí oděvu a vyčkat na příjezd RLP; stále kontrolovat životní funkce, pozor při zvracení – mohlo by dojít k aspiraci
• U postiženého v bezvědomí, který nedýchá a nemá srdeční akci, je třeba okamžitě zahájit kardiopulmonální resuscitaci – vyčistit dutinu ústní, začít se srdeční masáží a umělým dýcháním. Resuscitace se provádí až do příjezdu posádky ZZS nebo do vyčerpání zachránce
• Obnoví-li se životní funkce, je důležité uložit postiženého do Rautekovy zotavovací polohy a zajistit protišoková opatření (zklidňovat, zajistit teplo), udržovat průchodné dýchací cesty.
  
• Pokud se v průběhu záchranné akce podaří dalším zachráncům kontaktovat záchrannou službu, využijte při samotné resuscitaci instrukcí dispečera – je připraven vás vést krok za krokem.

Čtěte také: Při první pomoci je masáž srdce důležitější než umělé dýchání

Nezapomeňte

• Při jakékoliv záchranné akci je na prvním místě vaše bezpečnost.
• Velmi nebezpečná je záchrana z hluboké vody u tonoucího, který není v bezvědomí. Všemi možnými prostředky se snažte takovému tonoucímu cokoliv hodit či podat. Využijte loďky, kruhy, matrace, větve, barel, zkrátka cokoliv, co plave, cokoliv, čeho by se mohl tonoucí chytit.
• I tonoucího s pravděpodobným poraněním páteře musíte dostat kvůli bezpečnosti a resuscitaci z vody.
• Tonutí ve velmi studené vodě zvyšuje šanci na vyváznutí bez následků.
• Tonutí ve slané vodě mívá horší zdravotní důsledky, než ve sladké.
• V případě malých dětí v žádném případě nespoléhejte na plavecké pomůcky typu kruh, rukávky apod. Vždy je nutné je nespouštět z očí. Dítě, které neumí plavat, může bez dozoru utonout i v mělkém zahradním bazénu!

Každý tonoucí, i ten co se bez zjevných následků probral, patří do rukou lékařů. Nebezpečný plicní otok se může rozvinout o několik hodin později a v domácím prostředí může skončit fatálně!

Zdroj: ppp.zshk.cz