Původcem chřipky je virus

Virus je nebuněčný živý organismus, drobná částice tvořená pouze bílkovinným obalem, pouzdrem, uvnitř kterého se skrývá dědičná informace ve formě nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). Díky jednoduché struktuře se viry mohou snadno měnita přizpůsobovat se podmínkám. Například chřipkový virus to s oblibou dělá každý rok.

Virus chřipky na svém povrchu nese dvě důležité bílkoviny, které jsou označené písmeny H a N. Ty se často mění. Jestliže je změna malá, potom opakovaná infekce proběhne jen lehce. Jednou za několik let ale dojde k velké změně - patrně právě ve zvířatech. Vzniká „nový“ chřipkový virus. Takto změněný virus vnímá lidský imunitní systém jako neznámou infekci a nedokáže se proti ní úspěšně bránit.

Viry jsou mnohem menší než bakterie, to znamená, že nejsou vidět v běžném světelném mikroskopu, pouze v mikroskopu elektronovém. To komplikuje diagnostiku virových onemocnění. Ta se provádí většinou nepřímo, na základě příznaků nemoci, případně průkazem protilátek. Zvýšená hladina protilátek v organismu je důkazem, že se tělo s virovou infekcí setkalo a začalo si proti ní vytvářet protilátky. Je také poměrně obtížné viry kultivovat, tato diagnostická metoda se v praxi nepoužívá.

Virus není schopen se sám množit, protože nemá vlastní látkovou výměnu a jeho obměna je zcela vázána na hostitele. Tím je buňka, kterou napadne a využije ji ke svému rozmnožení. Buňka plná nových virových částic praskne a uvolněné viry napadají další buňky. Jindy využívá jádro buňky dlouhodobě. Zanese do jejího jádra vlastní dědičnou informaci a tak změní vlastnosti buňky. Ze zdravé buňky může stát buňka nádorová, která se začne nekontrolovatelně množit.

Viry způsobují nejčastější dětské infekční choroby (spalničky, neštovice, příušnice, zarděnky), onemocnění dýchacích cest včetně chřipky, infekční mononukleózy, onemocnění trávicího traktu známé jako střevní chřipka, záněty spojivek, opary na rtu i pásový opar, jsou příčinou infekčního zánětu jater, AIDS, rakovinného bujení.

Léčba virových onemocnění je problematická. Léky, virostatika, působí tak, že se snaží omezit množení viru v hostitelské buňce. To je možné jen do určité míry. Virostatika jsou velmi drahá, a proto se používají jen u systémových virových infekcí. Většinou je léčba se ovlivňující příznaky choroby (léky na snížení teploty, bolesti, léky proti rýmě a kašli, atd.)

Používání antibiotik u virových infekcí, pokud není přidružena bakteriální infekce, je neúčelné. Mnohem účinnější je virové nákaze předcházet, ať již účinným očkováním, nebo snížením možnosti nakažení. Jakmile se virus do organismu dostane a se začne množit, není možné infekci zastavit.