Skočil jsem opravdu jak o život

( Návštěvníci Ordinace.cz | přečteno: 7963x )

Jsou situace, na které vzpomínáme celý život. Stejně, jako pan Miroslav na nehodu, která se stala už v roce 1944. Stačila jen chvíle a mohlo se stát neštěstí... Díky jeho pohotovosti to ale je další nehoda s dobrým koncem.

shutterstock.com

Bylo to v roce 1944, nedlouho před koncem války. Byl jsem tenkrát nezkušený 14-letý praktikant, pár měsíců po nástupu "služby", na předepsané předškolní lesnické praxi u "učebního pána" polesného, v krásném kraji na okraji křivoklátských lesů. Byla nádherná neděle, jako vymalovaná. Dostal jsem za úkol kontrolovat "bolety" povozníků odvážejících vydraženou klest po těžbě dříví, ze svých přidělených dílů, tj. zda mají řádně zaplaceno, jak mi nařídil můj učební pán. V dobré náladě dorosteneckých let, pochodoval jsem to ráno známou cestou přes Berounku, směrem k parádnímu luhu Výbrnice, kde jsem chtěl svoji práci započít.

Nedaleko nad vesnicí, v úvozové cestě, se stráň prudce zprava do leva svažovala. Nad úzkou hrbolatou cestou starší porost borovice, pod ní nízká smrková mlazina. Proti mně přijížděl plně naložený žebřiňák klestu, tažený černými koníky, vedle fůry, v ruce opratě, kráčel kočí. Brzy jsem ho poznal, už z dálky se smál. Říkal mi krajane, pocházeli jsme z jednoho kraje, slušný člověk. Vůbec jsem ho nemínil kontrolovat, jen si s ním trochu popovídat, měl to rád. Položil jsem ruku z druhé strany na žebřiny, krčil se pod velkým nákladem klestu a kousek jsem se s ním vracel. Vůz se na nerovné cestě povážlivě kymácel. Pojednou, právě ta moje levá ruka na něm položená, to nebezpečí zasignalizovala -vrchovatě naložený vůz se na mně začal pomalu naklánět. Skokem jsem byl dole v husté mlazině a prodíral se jí co nejdále. Žebřiňák, koly vzhůru mi vzápětí přistál za patami a naložené větve klestu mě ještě švihly do lýtek!

Tak to byl ten šťastný konec! Všichni jsme byli "trochu" vystrašení, koníci, oj vozu je trochu osunula z cesty, ale bez úhony, kočí, který se bál o koně a snad i o mne. No a já to odnesl trochou škrábanců, jak jsem se úprkem prodíral tou zatracenou houštinou, co se mi pletla pod nohy. Ještě, že mi tenkrát bylo těch hezkých čtrnáct, dneska v osmdesáti by to holt bylo těžší. I když se pořád snažím, aby mi to jakžtakž pochodovalo i nadále.

Srdečně zdravím redakci Ordinace Ing. Miroslav Michalec

Léky a doplatky

Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.

Poraďte se s lékařem

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Inzerce
loading...

Přidat nový komentář

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Anketní otázka

Jste již očkováni proti klíšťové encefalitidě?

40%
54%
Zatím hlasovalo 327 lidí
Inzerce
Inzerce

Mohlo by vás zajímat

Mohla jsem umřít pro písničku

Někdy může být nehoda i varováním - zvlášť, kdy dopadne dobře a my si z ní můžeme vzít poučení a vyvarovat se možná daleko horších situací. Paní Miroslava by nám to jistě jen potvrdila!

Ještě tam někde je můj zub

Nehody na kole mohou být velmi vážné. Ta, kterou prožila paní Iveta, naštěstí skončila ještě docela dobře. A to všechno kvůlu klobouku...

Auto mi nacouvalo na obě děti

Skončit s dvěma dětmi pod autem, to je zážitek, který by si asi každá maminka klidně odpustila. Velké štěstí ale je, pokud taková nehoda skončí šťastně, bez větších zranění. Paní Martina přiznává, že dodnes jí trápí vzpomínky, ale dětem ani jí se nic vážného nestalo!

Od vykrvácení mne dělilo deset minut

U čtení příběhu paní Moniky běhá opravdu mráz po zádech. Jak sama přiznává, tak od smrti vykrvácením jí dělilo pár minut. Naštěstí ale vše dopadlo tak, že i tato nehoda má dobrý konec.

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.