Nehody na kole mohou být velmi vážné. Ta, kterou prožila paní Iveta, naštěstí skončila ještě docela dobře. A to všechno kvůlu klobouku...
Vystupovala jsem na stanici metra Dejvická a spolu s houfem lidí jsem se odebrala k jezdicím schodům. Periferním viděním jsem pozorovala starší paní přede mnou, která se ne a ne postavit na schody vedle svého partnera. Najednou jsem cítila, jak oba dva staříci padají na mne a já pod vahou jejich těl se ukládám k zemi - schodům. Měla jsem na sobě modré letní šaty, v kapsách mobil a peněženku, na zádech batoh nacpaný notami, knihami.Ten mne zachránil. Letěla jsem, zdálo se, velmi dlouhou dobu, padala do měkkého. Najednou jsem ležela na schodech hlavou dolů a teď teprve se mne zmocnil střípek strachu, neboť jsem cítila, jak pomalu vahou svého těla ujíždím dolů. Ještě chvíli a měla bych rozedřené nohy, lokty. Na štěstí se eskalátor zastavil a všichni kolem mi podávali vypadlé věci z kapes a pomáhali se zvednout. Oba staří cizinci (asi Holanďané) mi nesmírně děkovali stejně jako paní, která obsluhovala eskalátor. Prý jsem jim zachránila život. Teprve nad schody přišel šok, já se začala třást a všimla si, že mám roztržené šaty, odřené stehno a lokty. Jinak jsem byla v pořádku.
Myslím, že to byl opravdu zázrak a zachránil mne můj naditý ošklivý batoh.
Dagmar.
Přidat nový komentář