Tisíckrát můžete říkat dětem, že mají být opatrné a hlavně dávat pozor na cestu. Příběh paní Libuše potvrzuje, že ne vždy na naše dobře míněné rady vzpomenou... Ale naštěstí i ona může mluvit o příběhu s dobrým koncem!
Bylo mi 8 let, byl to rok 1960. Bydleli jsme ve Vršovicích. Jezdila jsem do školy tři stanice elektrikou. Ten den jsem šlado školy jako každé ráno. Čekala jsem na tramvaj, ale dlouho nejela, tak jsem tam poskakovala. A najednou jsem viděla, že tramvaj už přece jen jede, nekoukala jsem na levou ani na pravou a rozběhla jsem se na stanici. Ale ouha, na stanici jsem nedoběhla a nevěděla jsem o sobě. Probrala jsem se až v nemocnici. Měla jsem těžký otřes mozku a bolela mě moc hlava - šili mi ránu na hlavě. Řidič se za mnou přišel několikrát podívat, byl z toho celý vyděšený. Od té doby se bojím přecházet silnici. I když je mi dost přes padesát, tak se pořád bojím.
Libuše Poslušná
autor: Návštěvníci Ordinace.cz
