Asentra 50

Milé holky. Dnes jsem zůstala úplně sama v domku, kde moje maminka zemřela. Je mi dnes blbě, ale pustila jsem se do pečení věnečků, uklízím, dávám trochu do pořádku celou domácnost. Nikam nemusím spěchat, mám tolik času, ale hlavu jsem si ještě neumyla. No nevadí. Ráno jsem si vzala Asentru a asi za hodinu se mi udělalo tak blbě, že jsem si musela přidat Lexaurin. Najednou mně napadlo, že jsem na něm závislá a tak jsem navštívila další stránky, kde jsem si přečetla diskuzi o závislosti na Lexaurinu. Dostala jsem hrozný vztek, protože lékař, ke kterému chodím přece ví co mi předepisuje a jak dlouho a jakou mám spotřebu. Myslela jsem si, že když začnu chodit k cvokaři, že nebudu potřebovat ani Lexaurin, ani prášky na spaní, že mi prostě pomohou AD, která mi psychouš napíše. Proto jsem celkem ráda, že jdu k nové doktorce. Toto na ni totiž všechno vybalím a uvidím jaká bude reakce. Nebaví mě vydávat tolik peněz za léky, když jsou vlastně nebezpečné. Všechno jí vyklopím bez servítků, protože já chci!!!!!! být normální člověk. Evis, tvůj přítel má veliké štěstí, že stojíš při něm. Pokud má nové zaměstnání a musí se učit spoustu nových věcí, musí to pro něj být v jeho stavu velmi těžké.Ale jak píšou holky. Až AD zaberou začne ho nová práce určitě bavit, bude ho těšit že se učí nové věci, které ho obohatí,protože vše, co se člověk v životě naučí je dobré pro pozvednutí sebevědomí. Jen vydrž a stůj při něm. V těchto chvílích to moc potřebuje. Nejhorší je, když partner ani nechce pochopit, co se s tím druhým děje. Pak se já sama sebe ptám jestli tak rychle zapomněl na svá slova " v dobrém i zlém ". Ale já dobře vím, že moje volba manžela nebyla ta nejšťastnějšía že i on se podílí na vzniku mých depresí. Ale to by bylo dlouhé vyprávění a úplně o něčem jiném, než nás všechny trápí. Večer se asi zase ozvu, protože jak jsem řekla jsem sama a svůj čas využiju tak, já budu chtít. Ivana

Milá Katko. Děkuji ti za tvůj jistě dobře míněný příspěvek. Ale mně se ti podařilo řádně vyděsit. Co máme brát, když nám lékař Asentru předepíše a my ji v dobré víře užíváme proto, aby nám pomohla. Každý lék je svým způsobem jed, má vedlejší účinky, ale pokud je člověku zle, spoléhá na lékaře. A odpověz mi na jednu otázku. Okamžitě jsi s Asentrou sekla a začala brát jiný lék , nebo pokračuješ v léčbě. O jedno tě prosím.Jsme všechny dost vystrašené z toho co se s námi děje a já jsem možná po tom co jsem nyní zažila moc přecitlivělá, ale myslím, že ani jedna z nás se už víc bát nepotřebuje. Promiň pokud se tě to dotklo, ale já po přečtení tvého příspěvku jsem okamžitě začala hleda příbalový leták a nemohu ho najít. Četla jsem ho snad stokrát, jako ostatně u všech léků, které ani neberu já, ale brala je maminka. Určitě jsi to myslela dobře, ale já musím vydržet do 10.2., než navštívím svého lékaře. Inava

Zlatko, viem, že som Ťa vydesila. Ja beriem asentru 50, nie nemôžem s ňou hneď prestať, malo by to asi zlý dopad. No, moje vedľajšie účinky na tento liek sú: podráždenosť, agresivita voči okoliu, vypadávanie vlasov, potenie, nezáujem o okolie a domáce práce, úzkosť, fóbia z návštevy akéhokoľvek spoločenského podujatia, strach ísť vôbec do mesta... Dievčatko, k asentre užívam neurol 1 mg. to preto, aby sa potlačili spomenuté vedľajšie účinky A. Antidepresíva síce liečia, ale NEVYLIEČIA. Prepáč, ozvem sa pozdejšie, teraz nemám čas, no napíšem Ti viac o knihe, ktorú som odporučila čítať všetkým.Neboj sa, zatiaľ liek nevysaď, len ho neužívaj vo veľkom množstve a nie 100 a viac miligramový. Ak chceš, môžeme si písať na mail: [email protected] Ak teda máš záujem a máš i mailovú adresu. Zatiaľ pa, a neplaš sa.

Hm tak to je teda supr,takze se ted mam bat brat i Asentru?Beru 150 asentry a porad mi neni dobre a ty mi chces jako rict ze je to tim ze ji beru?Hele Katko nezlob se,ale zadnou knizku si cist nebudu,protoze cokoliv si prectu si okamzite vsugeruju...Nevim jak to mas ty,ale vetsina znas tady se na AD spoleha a veri,ze diky nim bude co nejdriv v pohode a ty si sem jen tak napises,ze vlastne v pohode nebudeme,ze budeme jeste horsi!!!!Prijde mi jako by si nas schtela rozhodit jeste vic nez jsme,kdyz napises prectete si knizku s nazvem SMRT!!!

Ahoj holky! No teď jsem teda taky vyděšená. Káťo ta kniha se týká asentry nebo obecně ad?? To je teda divné, psychiatrička mi vyprávěla, že depresí trpí více jak 50% populace, (to už nám může být jasné i z toho, jak dlouhá je čekací doba objednání), takže vlastně polovina lidí jí ad. To bychom přece vymřeli, ne??? Navíc mi říkala, že tyhle léky jsou absolutně neškodné a vůbec se nemusíme bát je jíst, ba naopak nám pomůžou a vrátí nás zpátky do života. Pokud si přečteš příbalový leták jakéhokoliv léku, tak jsou tam napsány hrůzy! Já jsem jedla 10let antikoncepci a to co bylo psané v příbalovém letáku byly šílenosti, daleko horší, než u ad. A proč ti psychiatr ad nezmění? Když je ti pořád zle. Kdyby jsi vzedla dávku a nehleděla na nějakou knihu, mohlo by ti být třeba už dobře. Holky dívala jsem se do přívalového letáku svých ad a smrt tam teda psaná není. Navc ad teď doktoři předepisují téměř na jakýkoliv problém. Jedna moje kamarádka je jí na migrénu, druhá na bolavá záda. Držte se!

Moje milá. Podařilo se ti neskutečné, po hodně dlouhé době jsem se zasmála. Já leták taky nakonec našla a máš pravdu - s m r t tam není. Pá a děkuju za ten smích.Ivana

Jééé Ivanko to mám radost, že jsem tě rozveselila!!!! :-))))) Doufám, že se mi to podaří vícekrát!! No uznej, fakt to tam není! :-)

Katko. Příznaky, které popisuješ mi přijdou jako příznaky choroby, na kterou jsem AD začala užívat. Postupně, až jsem došla k dávce 100 rámo a 50 večer jakž takž přežívám.Ale i tak nevím na co jsi vlastně Asentru začala brát. Víš, když má třeba někdo jen setinovou myšlenku, která mu jen tak proběhne hlavou, že třeba zabije své malé vlastní dítě a okamžitě se této myšlenky lekne a začne pochybobat o svém zdraví, tak samozřejmě zajde k lékaři. Něco ti ale povím. Raději bych zažila svou vlastní smrt, než smrt mého dítěte ikdyž bych ji způsobila v nepříčetnosti. A pokud sis dobře přečetla příspěvky i ostatních, tak žádná z nás z legrace tu Asentru neužívá. Ráda si knihu přečtu. Jsem vášnivý čtenář a udělám si svůj vlastní názor. A velmi se omlouvám - svou emailovou adresu sděluji lidem, které znám a nezlob se, z jednoho příspěvku do diskuze tě zas tak dobře neznám. A tvůj názor, že AD nevyléčí beru, ale i kdybych už do smrti měla brát AD, tak už nikdy nechci zažívat ty strašné stavy. Někdy je mi dost blbě, ale dá se to přežít. A zde jsem poznala honě holek, které mi pomáhají. Moni fak, fakt, to tam není. Ani v náznaku jsem to nikde nenašla. Popisují tam vedlejší příznaky jen proto, že se bojí, že kdyby po Asentře někdo na někoho vyplazoval jazyk, nebo na někoho udělal neslušné gesto, aby to nebylo žalovatelné. Když mě chytne vztek, tak si vlezu do koupelny, pustím vodu a začnu tak sprostě nadávat až se mi uleví. Ale mně spíš popadá smutek, než vztek.Ivana

ahoj holky ježiš to zas byl nápad od katky nás strašit to zrovna nepotřebujem že jo holky a je fak že mi dr.říkala že nás hodí do klidu někoho dřív a někoho pozděj a mám v okolí hodně kamarádek a lidí od nás ze vsi co jedí různý ad a příznaky jsou skoro v šude stejný ale smrt.ježiš holky dneska jsem byla s manželem v cukrárně snědla jsem medovník a větrník a je mi skvělě sladký na nervy ahoj a žádný chmury

ahoj holky! moc díky za podporu, dnes přijel domů a zdá se mi malinko lepší, i on sám říkal, že to v práci bylo asi o malinko lepší. No, ale nebudu se raději radovat předčasně, aby se nedostavil útlum. Co až přijde neděle, ach jo. Stejně vás všechny obdivuju. Jo a ještě bych se taky chtěla vyjádřit k těm vedlejším účinkům - přesně, jak tady píšete, vedlejší účinky mají každý léky a kdyby jsme je nikdo neměli kvůli tomu brát, tak ani nemusíme za doktorem. A o smrti se tam fakt nepíše, byl by to trochu paradox, když někdo dostane lék na to, aby přestal přemýšlět o myšlenkách na smrt a najednou by se měl všude dočíst,že ho to může z léků potkat? To by byla podpora. je fakt, že ten, kdo si ty stavy nikdy nezažil, to nikdy nepochopí, já je teda přímo taky nezažila, ale tohle mi stačí, i ten strach. A proto jsem nakoupila i knížky o depresi, abych vůbec měla taky ponětí, s čím máme tu čest. ještě že AD existujou. A ještě jednou vám všem díky za podporu.

Zdravim vas holky:)Jak pak vam je?Ivanko udelala jsi mi strasnou chut na ty venecky co peces:)To vis ja venecky rada a kort domaci:)To co jsi psala o tom Lexarinu,ze te najednou napadlo,ze jsi zavisla,tak to ja mam ted hodne casto...Treba zrovna vcera jsem si rikala proc me porad napadaji ty sileny myslenky,ze bych mohla ublizit svoji malinky Liliance,vzdyt ona je tak malinka,strasne me miluje a je na me moc zavisla jak me takove veci muzou vubec napadnout?nejsem nahodou psychopat?Co kdyz jsem psychopat a ted se to ve me probudilo?Hned jsem vlezla na net a zacala vyhledavat informace o psychopatech...Bylo tam ze se pretvarujou,ze jim niceho a nikoho neni lito,ale umi krasne zahrat ze jim to lito je atd...No a jak to dopadlo?Zacala jsem se bat ze veci co mi jsou lito mi vlastne lito nejsou a ze to jen hraju na lidi okolo....BLBOST!!!!Uvedomila jsem si,ze kdybych byla psychous,tak nebudu rvat jak zelva u 112 v ohrozeni...Znate ten porad?Vzdycky kdyz tam jsou reportaze o zabitejch detech tak jsem upne v pr....Kdybych byla psychous,tak bych nejezdila s Liliankou na pohotovost jen kvuli tomu ze ma 38 teplotu(vsichni doma se mi totiz smejou,podle nich je zbytecny jezdit s ditetem na pohotovost kdyz ma jen teplotu,ale ja dostanu vzdycky hroznej strach ze by to mohl byt meningokok nebo neco podobne hroznyho).Proste jsem dosla k zaveru ze psychous nejsem!!:)Chtela jsem tim jen rict,ze ty urco taky zavisla nebudes...Mas moc starosti a ten lek ti ted pomaha,az budes v pohode nebudes ho potrebovat uvidis:)Ivco ty jsi taky mela ty hnusny myslenky o svem diteti?Monco chtela jsem se te zeptat jestli si mela nekdy takovej divnej stav ja nevim jak to mam napsat...Mela jsem takovej divnej pocit na obliceji,jako kdyby muj oblicej mel jinej tvar,nebo byl mensi nez normalne...Stalo se mi to vcera kdyz jsem se vnoci vzbudila,ale taky mi prislo jako bych ten stav uz od nekud znala...Nevim

Verčo, ty mi úplně připomínáš moje začátky, já taky pořád studovala na netu, jestli nejsem opravdový blázen a řešila jsem jak mě můžou napadat myšlenky, že bych ublížila svému malému broučkovi. Potom jsem zase přemýšlela, jestli ho mám ráda a četla o tom na netu atd. Holky, to bylo nejhorší co jsem kdy prožila! Veru, tím hledáním na netu se ještě víc lekáme a depku a myšlenky prohlubujem. Jo kdyby to tak šlo říct si, prdím na to, viď? Ale neboj, mě už nic takového ani nenapadne a tebe to taky všechno přejde! Opravdu, někomu to trvá 3 týdny a jinému rok, ale hlavně, že to zase odejde! A věř, že odejde!!!! Ten pocit s obličejem jsem měla jednou, taky v noci, ale zdálo se mi, že ho mám spíš velký. Toho se nelekej, jsou to symptomy deprese. Já měla třeba pocit, že já nejsem já, jakobych se nevmínala. Bála jsem se, že se vypařím jako vzduch. Nebo lidi kolem mě mi připadali daleko, takový cizí, brrrr! Holky s tím Lexaurinem se nebojte, závislost vzniká prý až po letech braní, takže klídek. Ještě si to pamatuju ze školy, kdy jsme tyhle léky probírali a taky mi to potvrdila i moje psych. Držte se!

Veru. Snad nikomu v blízkém okolí jsem se s tím nesvěřila. Ale tady jsem trochu anonymní, takže ti napíšu úplnou pravdu. Ano přesně tento stav jsem měla. Najednou záblesk v palici, že ho vyhodím z balkonu. Snad jen vteřina, ale když jsem přišla k sobě, tak jsem se strašně bála, že to fakt můžu jednou provést. Nebo jsem si pustila televizi a najednou jakoby obličej, který tam právě něco vyprávěl se začal nějak měnit a já z něj dostala neskutečný strach. Jsem kuřačka a u nás doma se nekouří, takže jsem neskutečně mnoho času trávila na schodech, čučela do protější zdi a při cigárku jsem přemýšlela co se to vlastně se mnou děje, že se určitě každou vteřinu zblázním, ale pak jsem si řekla, že těm báznům je vlastně dobře, že o tom nevědí že jsou blázni a možná jsou ve svém světě spokojení. Hodně dlouho jsem se s tím trápila sama, bojovala, někdy mi bylo fakt na zešílení. Jakákoliv činnost vybočující z mých zajetých kolejí mě rozhodila neskutečným způsobem. Pak jsem si jednou řekla a dost a zašla k odborníkovi. Je pravda, že to o mém synovi jsem mu neřekla. Bála jsem se, že mně okamžitě zavřou do blázince. Ale i to ostatní stačilo, aby mi nasadil AD. Ani si nepamatuji kolikery jsem vyzkoušela. Asentra se mi zdá nejpřijatelnější. Ale víc než 150 za den nemohu, protože pak mi je špatně od žaludku. Uvidím co přinese ta změna lékaře. Věnečků jsem upekla 120 a kdyby šly poslat po internetu, tak už jedou k tobě. Teď si konečně umyju tu vygumovanou palici, protože zítra musím jít nakoupit a podívat se na hřbitov, zda květiny, které jsme tam dali už nejsou kaput, protože jsme měli pro maminku jen samé rostlé růže. Lexaurin už mám dnes třetí, ale je mi to nějak putna, protože právě od AD očekávám takové zlepšení, kdy na něj ani nepomyslím, jak mně utěšoval František v dřívějších příspěvcích. Uvidime, řekl slepý ......... Ivana

Monco mas pravdu tim,ze porad neco hledam na netu si to jeste zhorsuju a dokonce to sama vim,ale kolikrat si nemuzu pomoc....Doufam,ze uz mi to konecne zabere je fakt ze co mam navyseno na 150,tak je to lepsi,ale nechci to zakriknout,protoze vdycky kdyz napisu ze jsem lepsi,tak se to zhorsi...Holky je sileny myslet na to ze by sme mohli udelat neco vlastnim detem,uz jenom to ze to pisu je sileny,ale bohuzel to tak je...Vzivote by me ani ve snu nenapadlo,ze by me tohle mohlo napadnout,protoze vim ze svoji dceru miluji nadevse:)Ivco ja si myslim,ze je dobre ze jsi nam to napsala alespon to v sobe uz nedusis a hlavne vis,ze nejsi sama kdo to ma a kdo to mel...Ja teda nevim,ale kdyby se mi stalo,ze se mi takhle nekdo promeni,tak bych se asi fakt zblaznila,to bych nedala,protoze by jsem se porad bala,ze se to stane znova...A jak si se stim vyporadala ty?

Veru, já nevím jak to popsat. Strašně jsem se potom bála dívat na TV, ale to víš, televize je pořád puštěná, takže jsem třeba při vysávání jen tak koutkem oka koukla a i když nic, stejně jsem z toho pořadu nic neměla, protože jsem se stále bála. Stalo se to potom ještě několikrát, ale pak to vymizelo, zrovna jak ta myšlenka že ublížím malému.Přišla jsem na to, že když mám pocit, že to na mně leze, tak si hned najdu nějakou práci. Někdy to zabere, ale někdy to musím vzdát, protože mně ani ta práce nepomůže. Pak jdu třeba na net a hledám si dovču, čtu zde vše co je možné, taky knihy mi hodně pomáhají, ale je fakt, že je den kdy se nemůžu ani začíst. Potom chodím do kotelny, tam si zapálím a čumím jen tak a čekám až to sevření celého těla,třas a blbé myšlenky přejdou a bojím se, že třeba nepřejdou, až se nase... a jdu si pro Lexaurin. A tady vzniká moje obava, že jsem na něm závislá, že je to možná jen lexaurinový absťák a už v tom znovu jedu, prostě vždy si musím najít něco, čím bych si ten život osolila. Nejvíc mi ale pomůže, když přijde právě ten ohrožený syn a řekne. Mamku, ty jsi ta nejbáječnější maminka na světě. Mamku není překlep. On mi tak doopravdy říká. A už to není malé dítě, je mu 23 roků a toho poznáte, že už nejsem nejmladší a tak ráda bych vám všem mlaďounkým holkám chtěla říct. Jsme nějakým způsobem jiné. Někdy je to k nevydržení, ale dá se to přežít, jsou jiné nemoci, daleko horší, na které nejsou ani léky. Musíme být spokojené, já jsem třeba velmi oblíbená v kolektivu, proto pro každého jsem tu, pokud mohu, pomohu pokud je třeba udělat legraci, je legrace. Myslím, že jsem docela pohotová v myšlení a pro odpovědi něchodím daleko. A co mně nejvíc těší, že jsem oblíbená i mezi mladými, kteří by mohli být moje děti. Moc na vás myslím, hlavně teď když jsem sama a ani nevíte, jak jsem ráda když některá z vás napíše, že je jí lépe. Ať je vám všem, třeba jen tento den pohodový, bez toho našeho bláznění a zítra uvidime. I přes svůj věk nejsem žena, která nenávidí své narozeniny. Každý rok je triumfem odolnosti a přežití. Ivana

Holky, je to opravdu hrozný, když nás napadají nebo napadaly takové šílené myšlenky. Já jsem se nenáviděla už jen kvůli tomu, že mě to napadá. Pamauju si, že jsem se bála s malým být sama doma, aby mi nepřeskočilo a něco mu neudělala. Holky já jsem se v těch hrůzách úplně přestala bát smrti, protože jsem chtěla umřít. Naštěstí tohle už je za mnou! Musím zaklepat :-). Verčo těch výkyvů se neboj, to ještě možná bude. Takže pokud se ti přihorší, hlavně nepanikař, bude to trvat pár dní, třeba ani to ne a zase ti bude dobře. Já mám tyhle výkyvy do teď, ale menší a menší. Držte se holky, pěkný den vám přeji!

Snad alespoň nějakou duši tohle video posilní ( a Asentra samozřejmě taky :-) ), zdraví David! http://www.youtube.com/watch?v=BDqxfRg97cI&feature=related

Ahoj vsichni:)Davide to video je moc krasny diky moc:)jsou na svete lidi ktery maji vetsi problem nez mi a dokazaly se stim poprat a to by sme mely i my:)Holky vcera jsem mela strasnej den nebyla jsem schopna ani vam napsat....Mela jsem hrozny vycitky,ze jsem spatna matka,bala jsem se ze derusku dost nemiluju,ze si nezaslouzim bejt matkou a ze jsem hrozna svine!!!!Ja na ni nejsem zla to bych nedokazala,ale v hlave to mam nejak zamotany...Proste se bojim,ze jsem ji mela driv rada vic nez ted,protoze driv by me ani ve snu nenapadlo,ze bych si nebyla jista tim jak ji miluju a ted se bojim,ze je to min....Ja nevim mam v hlave upne prazdno......Vecer kdyz dcera spinkala jsem ji chytila za rucicku a vypravela ji co delala kdyz byla malinka,jak se tesim na jeji prvni den ve skolce az ji tam budu moc doprovodit,jak se tesim az pujde do skoly a budeme spolu vybirat tasku,penal atd.Jak se tesim az mi ukaze sveho prvniho kluka,jak se tesim az se bude vdavat a ja ji budu pomahat s pripravama a jak me strasne mrzi jaka jsem,ze mam pochybnosti o lasce kni,jak vubec muzu mit pochybnosti a ze doufam ze to bude zachvilku dobry....Bulela jsem jako blazen bylo mi to vsechno strasne lito....Porad jsem hledala na netu jak se pozna spravna matka,ale nic jsem tam nenasla....Vcera jsem dostala manzes,tak jsem si pak rekla ze to muze bejt trochu k tomu je to spis takova zaplata pro me...Monco ja jsem se taky prestala bat smrti,radsi bych umrela nez na tohle myslet...

Jejda Veru! Nic si nevyčítej a nic nikde nehledej!!! Jsi úžasná mamina, kdybys malou neměla ráda, netrápila by ses kvůli tomu, neblázni! Tohle patří k té odporné depresi, všechno to přejde!!!!! Pamatuju si jak jsem se koukala na malého a přemýšlela jsem, jestli ho mám ráda a hledala na netu to samé co ty. Neblázni beruško, děláš pro svoji maličkou maximum, bojuješ jak umíš! Kdybys ji opravdu neměla ráda, ani by tě nenapadlo se kvůli tomu trápit a už vůbec bys nic nestudovala na netu! Tohle všechno přejde, chce to čas. Někomu ad zaberou raz dva a jiný musí bojovat zuby nehty a vyčkávat. Mě to taky trvalo, teď jím ad sedmý měsíc a pořád mi ještě není úplně dobře. Ale už jsem v té fázi, kdy vím, že malého miluju a hlavně to cítím. Teď už stojím u postýlky, když spinká a v duchu si říkám, že teď už si ten strašný rok vynahradíme a už nám bude dobře. Za chvíli si to budeš říkat taky, uvidíš! Pamatuju si, že když jsem si v noci přendala malého k sobě do posele, tak místo krásného slastného pocitu, že se ke mě můj nejmilovanější človíček tulí a tiše odfukuje spokojený, že je u maminky, necítila jsem nic, vůbec jsem k němu nic necítila. Strašně mě to ubíjelo a bulela jsem apod. Ale teď už si ten pocit zase užívám a ty budeš taky. Veru ničeho se neboj, jsi bezvadná maminka, děláš co můžeš! Tohle svinstvo patří k naší nemoci, ale odejde to, to mi věř!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Můžu se tě ještě zeptat z čeho se ti ta deprese rozjela? Mě 4 měsíce po porodu.

Milá Veru. Pro tebe na uklidněnou. Je vůbec nějaká blbá konstelace. Měsíc jde do úplňku a menzes, je úplná pohroma. Hormony si dělají co chtějí. Podle toho co píšeš, nehledej nic na internetu. Tvoje projevy k dcerce, jak je popisuješ, jsou úžasné. Nejsi špatná matka.Špatné matky se flákají někde po hospodách na své děti kašlou, nechají je napospas, pak se třeba dítě utopí - to jsou špatné matky. Matka, která se bojí o své dítě, chce mu dát to nejlepší na světě i když se to mnohdy nezdaří, je skvěla matka. Za své myšlenkové pochody nemůžeš. To ta sviňská choroba, která nás sužuje. Špatné matky nechají své děti hladovět, strádat zimou a je jim úplně fuk, že ty děti trpí. Hlavně - je jim to jedno, tobě není. Já mám taky den blbec, nemám klasickou depku ale jsem plná smutku a pořád brečím. dnes je to 14 dní, kdy maminka zemřela a na mně to dolíhá snad čím dál víc. Ale taky si myslím, že za to může ta debilní nemoc. Protože někdy se už i zasměju. Naposled mně rozesmála Monča. Vůbec o sobě nepochybuj. Jen počkej až ti malá začne pádit za klukama, na zábavy, to potom budou starosti. A ty se do té doby musíš dát do pořádku. Abys dosáhla stavu přátelského vztahu se svou dceruškou. Dělej pro to vše a vše se v dobré obrátí. Je nám to asi souzené, že někdy je líp a někdy je hůř, ale pořád si říkej - není nejhůř.Držím palce a moc na vás všechny myslím. Ivana

Monco ty ses proste uzasna,umis vzdycky tak moc cloveka pochopit a rozveselit:)Dekuji ti strasne moc:)Ja ani nevim z ceho to je doktorka rikala,ze mam panickou uzkost a ze je to naschromazdeni problemu....Divny je,ze co mi daly AD tak si myslim,ze jsem na tom hur...Dostala jsem je protoze jsem mela pocity na omdleni,trasla jsem se atd.Bala jsem se ze mam rakovinu,nebo nador na mozku proste jsem se porad kontrolovala.Ted mam taky ty telesny potize v mensi forme, ale uz na rakovinu nemyslim spis se ted bojim,ze se zemne stava blazen,prijdu si takova zranitelna,vsechno me rozhodi a vsechno si lechce vsugeruju...Monco a tobe to zacalo s malim hned odzacatku,nebo si to mela podobne jako ja?

Verčo já ti totiž strašně rozumím a strašně tě chápu, měla jsem totiž úplně stejný průběh jako ty. Já jsem byla po porodu úplně v pohodě, ale za 14 dní mi malý přestal dýchat, zachránili ho na poslední chvíli. Bylo to 14 dní po porodu a já byla vlastně ještě v šestinedělí, tak proto asi ten zlom. Jak jsme se vrátili z nemocnice, tak jsem ještě celkem fungovala, ale potom to postupně začínalo, začínala jsem mít strach ze smrti ale hroznzý, potom jsem přestala spát, usnula jsem třeba ve 4 ráno a v šest malý vstával a vzhledem k tomu, že byl hodně uplakaný a hodný jen v kočárku, tak jsem nevyspaná chodila pořád po venku, neměla jsem kdy si odpočinut, kdy vypnout. No a asi i tím nespaním to 4 měsíce po porodu začalo, stálé napětí, stres, strašné úzkosti, strachy, kolikrát jsem si připadala jako ve snu, jakoby lidi kolem mě byly nějak daleko, nějací cizí, potom jem zase jakoby nevnímala sebe, pořád jsem si říkala "jsem tady? Jsem to vůbec já?" Brrrr, šílené pocity. Potom začlo to peklo s tím malým, že ho nemiluju, nic jsem k němu necítila, pořád jen studovala na netu kraviny a psychické nemoci, no a našla jsem tuhle diskuzi, napsala jsem co mě tíží a všechny dobré dušičky tady mě donutili k léčbě, zašla jsem si na psychiatrii a začala se léčit. Máš pravdu, doktorka mi říkala, že to může být i nahromaděným stresem. Veru, ty máš ad zatím krátkou dobu, ten stav se na začátku může zhoršit, ale teď po navýšení ti bude líp, uvidíš! Jen to chce čas a trpělivost!!! Vždycky když to na tebe přijde, tyhle myšlenky, odežeň je, vzpomeň si na to, co jsem ti napsala a věř, že to zase odezní a pak už se to bude objevovat míň a míň a nakonec už vůbec, neboj. Ivanko, je dobře, že sis poplakala, musí to jít ven. Když si popláčeš a pustíš emoce ven, dřív se ti uleví. Moc na tebe myslím! Jo a s tím menzes plně souhlasím, mě bývá zle i teď, když to mám dostat.

Ivčo ještě jsem se tě chtěla zeptat, psala jsi, že jsi vyzkoušela několik ad. Po jaké době ti je psych. vždycky změnila? Moje kamarádka jí ad Elicea a hodně slabé dávky, po půl roce byla u psych. a ta jí je změnila. Vůbec ji to nezkusila navýšit. Mě se třeba udělalo líp až při navýšení. Děkuju za odpověď.

Ahoj holky dekuji vam moc, za tak mila slova je to belzam na dusi:)Ivco taky si myslim,ze kdyz si pobrecis tak je to dobre,jde to z tebe ven a nedusis to v sobe.Drz se myslime na tebe:)Ja taky casto brecim a vetsinou je mi pak lepe:)Monco tak to mame fakt hodne podobny...Jsem moc rada ze jsem na vas takhle pekne narazila a muzu si svama psat,protoze ted vim,ze vtom nejsem sama a to cloveka vzdycky trosku sklidni....Jinak Ivco jsem taky kuracka a taky doma nekourime,kourime v koupelne,takze tam taky casto posedavam a vykuruju si mozek od tech blaznivejch depek....Muj problem zacal tim,ze se mi trasly ruce a nohy a ja jsem si zezacatku myslela,ze jsem prekourena a dal to neresila a nakonec se to zacalo zhorsovat,az jsem jednou skoncila na pohotovosti....Tak jsem si zacala myslet ze mam nejakou hroznou nemoc a proto kdyz si zakourim je mi hur,nakonec jsem ale zjistila,ze jsem si to jen vsugerovala,protoze at kourim nebo nekourim je to stejny.Ja jsem totiz kvuli tutomu presvedceni kourila jeden cas jen 3 cigarety dene...Ted uz zase palim normalne....Ani nevim proc jsem se tak rozepsala zrovna o cigaretach?hm to je hezky...:)

Holky a pomáhají vám ty cigarety? Já jsem nekouřila (naposledy tak v 18ti na diskotékách, jinak vůbec), ale pamatuju si, že jak jsem byla úplně a dně, už jsem nevěděla co mám dělat, vzala jsem si manželovu cigaretu a šla si zapálit a normálně mě to trochu zklidnilo.Od té doby si kupuju aspoň slimky a taky si chodím zapálit. Holky a koli těch cigaret tak vykouříte?

Moni. Já jsem chodila k doktorovi jedenkrát za tři měsíce. A pokud mi AD neseděly, bolel mně žaludek, pálila žáha a nepociťovala žádné zlepšení, tak vždy nastala změna. Potom až mi předepsal Asentru, tak jsem neměla žádné vedlejší účinky, ale také žádné zlepšemí. Začala jsem na 50 a postupně se propracovávala až na 150. Když mi sám cvokař řekl že musím trochu experimentovat, tak jsem zkusila i 200. Ale takový stav, jako si já představuju, třeba že budu moct vysadit úplně Lexaurin a prášky na spaní, ten vůbec nenastal. Tak jsem se vrátila ke 150 a u toho zůstávám. Ale už se těším na 10.2. kdy půjdu k nové psychoušce, třeba bude lepší a dostanu se tam, kam si přeji se dostat - jen k těm AD a ostatní přestanu potřebovat. Jestli mi cigára pomáhají - těžko říct. Nekdy mám pocit, že bez nich by to bylo možná lepší, ale už jsem přestala kouřit pomocí náplastí a také pomocí nějaké elektromagnetické léčby, ale bylo to stejné. Jediné co vím přesně, nesmím kávu. Ta mně tak rozhodí, že se začnu klepat a nevím kam bych vletěla, co udělat, aby to přešlo. Tak piju jen bezkofeinovku a ta mi to nedělá. Vykouřím tak zhruba 20 cigár za den, když mám blbou noc, tak chodím i v noci. Někdy je to méně. Ale mám pocit, že je to nedostatek jiných činností,protože když jsem v zápřahu, tak na cigára úplně zapomenu. Dnes jsem měla hnusnou noc, tak jsem byla asi třikrát v noci a už od rána cítím, že dnešní den nebude jeden z těch lepších. A když to tak je, tak mám chuť se všema práškama praštit, začnu uvažovat o tom, že mi stejně nejsou k ničemu a že si jen ničím pajšl. Takové dny bych chtěla jen prospat, nebýt a probudit se až to bude lepší. Hezký den Ivana

Ahoj holky:)Ivanko taky mam obcas spatny noci je to des ze si clovek ani v noci od tech stavu neodpocine....Dnes jsem usla az ve tri rano vubec mi nejde usnout.Ty mas prasky na spani?Me dala doktorka na spani rivotril,ale bojim se ho vzit,protoze je tam hrozne nezadoucich ucinku....Prez den vypiju 3 hrnicky medunky a stejne na me spani nejde:(Ty spatny dny k nam uz bohuzel patri,taky vzdycky kdyz mam spatnej den si rikam,ze ty prasky jsou na prd a ze vubec nezabiraj a chtela by jsem s nima seknout,ale nakonec si vzdycky reknu nesmis!!!Doktorka mi rekla ze muzu skoncit az na 300 asentry,tak jsem zvedava kde skoncim....Musime verit,ze se to casem otoci a my budeme konecne fit:)Taky nevim jestli mi cigarety pomahaji spis uz je to tak,ze bez nich bejt nemuzu,korim uz 9 let....Drz te se:)

Veru.Mně dal můj psychouš Stilnox. Jenže jsem si přečetla, že to je prášek pouze na rychlé usnutí. Uvidím,co ta nová psychouška. Příbalové letáky si člověk musí přečíst. Ale pokud ti to napsal lékař, tak ten přece zná tvůj zdravotní stav a jistě by ti nenapsal něco, co by ti škodilo. A také jsem příbalové letáky probírala se známým doktorem, bohužel je to gynegolog a ne psychouš a ten mi řekl, že farmaceutické firmy se tím jistí a napíšou tam těch nežádoucích účinků tolik, protože kdyby se náhodou objevily nějaké nežádoucí účinky a třeba vůbec nejsou způsobeny daným lékem, tak se bojí žaloby. Tam jde vždy o velké peníze. Jenže chápu tvůj problém. Protože je to problé, nás všech - bojíme se. A když nenajdeme nějaký jiný problém, tak se bojíme toho, co je při ruce. Zkus to užívat. Třeba to bude lepší a vysadit to můžeš vždy. Ivana

To mas pravdu taky jsem to uz slysela,ale ten strach je hroznej.....Jak ti je Ivco?

Ahoj holky! O těch nežádoucích účincích jsem to taky slyšela. Moje obvoďačka mi vždycky říká to samý jak píše Ivča. Že se firmy tímhle krejou. Vždycky mi řekně, ať to nečtu. Taky mám občas problém se spánkem, ale spíš v noci. Večer třeba usnu normálně, ale v noci se probudí malý většinou na čaj nebo žadoní, že chce jít za náma, já se s ním proberu a pak už ne a ne zabrat. Mám na spaní neurol a pomáhá mi. Holky a nezkoušely jste na spaní Persen? Je to bylinné a prý to dobře zabírá. Já jsem to nezkusila, bojím se, že to nezabere, když jsem zvyklá už na neurol.

ahoj holky beru asentru 2 měsíce furt mě bolí břicho nohy mám jako v ohni a ted začal i žaludek a o víkendu jsem měla takovej výkyv že jsem si říkala že to nezvládnu myslíte že to bude chtít změnu ad nebo mám jít psychyatričce jak dlouho mám čekat nebo jak dlouho trvaj ty než.příznaky .celkem to bylo v poho a najednou zase co by jste my radily?díky pište

Mě doktorka předepsala Asentru minulý týden. První 4 dny jsem brala půlku, teď jsem na celém. První den jsem trpěla, bolela mě záda, hlava, zvýšila se i teplota, nemohla jsem stát na nohách. Dokonce jsem i zvracela. Nikdy jsem na žádné prášky tak nereagovala. Persen, na který se ptala slečna, by se používat neměl, protože jsou to bylinky. Ty by se neměli vůbec k tomuto prášku brát.

Jiři, pokud už ti bylo celkem dobře, tak to může být výkyv. Já je mám do teď, akorád už mírnější. Bylo mi třeba týden nebo i 14 dní dobře a z toho, z ničeho nic strašný pád dolů, který trval třeba i týden. A tak pořád dokola, ale míň a míň. Nelekej se, to se může stát.

Ahoj holky:)Jiri ja jsem ze zacatku byla fakt spatna tak mi to navysila doktorka z 50 na 100 a to jsem byla v pohode tak 10 dni a pak zase na prd,tak mi to zvedla na 150 a docela to jde,ale nechci to zakriknout...Monco Persen vubec neznam,ale kdyz mi napises kde bych ho sehnala,tak si ho klido koupim radsi budu brat bylinky nez prasky:)

ahoj holky dík za radu moc mi to pomohlo i když se děsim rána ,každopádně asi skusim tu psych.tim nic nezkazím mějte klidnou noc ahoj a ozvu se díky

Konečne som od mnohých z vás prečítala, že sa začínate zaujímať i o farmaceutické firmy. Nedávno som vám odporučila prečítať si jednu knihu - Nežiadúci ôčinok... A, stretla som sa s odporom z vašej strany. Chápem, že ste sa zľakli. No, táto kniha hovorí práve o farm. firmách a ich marketingu a reklame. Nie je o depresii a liečbe (ja som si to tiež myslela, keď som ju kupovala a bála som sa rovnako ako vy), no popisuje niečo, čo by si mal každý rozumný človek uvedomiť a čo by sa mal opýtať svojho psychiatra. A, ešte o Stilnoxe - ja ho mám predpísaný, beriem len jednu tabletku aj to nie každý deň. Stilnox je dobrý, (ja nemám po užití žiadne vedľajšie účinky), aj Persen pomôže, dostať ho bez receptu v každej lekárni a môžete vyskúšať Persen forte. Keď som na spanie dostala Rivotril, bola som z neho taká sfetovaná až hrôza, neskôr som zistila, že je to liek na epilepsiu, tak som ho okamžite vysadila. Dnes poviem len toľko, že asentru 50 beriem 1/2 tabl. denne a jeden neurol. Musí mi to stačiť, nechcem už viac chémie, ale to je len môj problém. Na úzkostnú depresiu sa liečim už skoro 20 rokov a neviem ani spočítať, koľko AD na mne lekári vyskúšali. Už nevládzem a nechcem byť otrokom ani pokusným králikom. Dievčatá, ak sa cítite zle, dajte si pre istotu urobiť rozbor krvi na CHOLESTEROL, ak ho máte vysoký, tak aj tam je dôvod vašich kolapsov. Ja som ho mala vysoký, odpadávala som... a nevedela som od čoho, až keď mi to zistili. Lekár mi predpísal diétu a viac pohybu. To mi veľmi pomohlo. Pozdravujem. Kto chce, zareaguje. Katka.

Ahoj holky! Jak vám dneska je? Na mě sedla nějaká chřipajzna nebo co, tak jsem vyřízená. Veru ten Persen koupíš v lékárně, stojí něco kolem dvou set. Kamarádka ho jí na spaní a říkala, že se po něm parádně usíná, moc jí pomáhá. Tak to zkus, třeba ti bude taky pomáhat. Mě ho doporučoval i kamarád psycholog, říkal, ať si vezmu na noc dva a prý si k sobě nemám dávat malýho, ať ho nezalehnu :-). Tak to možná bude opravdu fungovat. Káťo ty se léčíš už 20 let a nic ti nepomáhá? Nezlob se na nás, že jsme špatně zareagovaly, ale všechny se teď všeho bojíme a vystraší nás kde co a ty jsi nám napsala takové hrůzy. Vždyť ty ad jsou naše jediná naděje, že nám bude zase dobře.

ahoj holky tak jsem se objednala psychyatričce tak mě vzala tento pátek tak jsem zvědavá pak dám vědět jinak dneska jsem zas rozklapaná a co vy?

Katko, ta naše reakce byla taková proto, že jsi napsala jen pár řádků, kterými jsi nás vystrašila. Po přečtení tvého nového příspěvku tě chápu. Já se neléčím 20 let. Léčím se asi 5 roků. A docházím po včerejšku a dnešku do stavu, kdy bych se všemi AD nejraději šlahla, protože to, co mně teď potkalo ( smrt maminky ) mě dostalo úplně na začátek. Bojím se všeho, je mi jakoby na zvracení, zdá se mi že všichni mluví hlasitě, doslova všichni v mém okolí mi těžce lezou na nervy. A TAK SE PTÁM. k ČEMU MI BYLO 5 ROKŮ LÉČBY!!!!!!! K ničemu. U lékaře jsem byla. Řekl mi, že cholesterol mám zvýšený, ale že to není na tablety. Jenže já v tomto stavu vůbec nemyslím na to, co jím. Cpu se sladkým jak o život a vím, že to není zdravé. Ale právě proto jsem přece vyhledala psychouše, aby mi pomohl. Abych do sebe nemusela cpát Lexaurin, prášky na spaní a abych potom z toho všeho neměla výčitky. A ještě jsem se chtěla zeptat zda ta kniha byla literatura faktů, nebo román. Já takových knih z lékařského prostředí přečetla stohy. Pokud je to román, je to jako s těmi léky. Prostě aby to byl trhák a naplnil kasu. Nevěřím, že by se našel spisovatel lékař, který by přiznal, co se v lékařství a s tím spojenými farmaceutickými firmami opravdu děje. Ráda s tebou o tom budu diskutovat, protože každá zkušenost je v našem stavu dobrá. Moni.Chřipka je teď asi všude, tomu se nevyhneš a prosím tě ten Persen není návykový? Dala bych klidně ty dvě stovky, jen kdybych se pořádně vyspala. Prostě tu hnusobu zaspat. A že mně to už dva dny teda pořádně klátí, to se nedá ani popsat. Jenže právě proto píšu vám, protože vím, že vy chápete. Těším se na jakoukoli reakci. Ivana

Ivanka! Nehnevám sa, že ste ma spočiatku odmietli. Dnes si uvedomujem, že som medzi vás prudko vhupla, a to som nemala robiť. No, už sa stalo a nebudem sa k tomu vracať. Odpoviem na tvoju otázku o knihe - John Virapen napísal svoju knihu na základe mnohoročných skúseností, sú v nej FAKTY, nejde o román (to by som si nekúpila!!!). On jedniný riskoval a "doniesol svoju kožu na trh", aby napísal všetko o farmaceutických firmách, o tom, ako tvrdo idú po lekároch aby svoje lieky dostali na trh, aby ich kupovali chorí (a, často aj tí, ktorí ich nepotrebujú, no stávajú sa potenciálnymi pacientami - akože, preventívne si liek vezmem, veď čo ak mi bude nanič...) Ivanka, vieš koľko stojí vyvinutie jedného jediného nového lieku? 800 miliónov eur!!! A tie peniaze, ktoré do vývoja firma vrazí, sa jej musia vrátiť. Ináč by skrachovala. A, kto ich vráti? No, my, to je jasné. Neboj sa, ak si chorá a musíš užívať AD, tak to rob. No, všetko má svoje hranice - myslím v množstvách tabletiek a v gramáži. Ja som ostala zhrozená pri čítaní, že niektorá z dievčat berie AD až do 300 mg. Ale, nemám právo zasahovať do predpisovania nijakému lekárovi, skôr mám pocit, že navyšovaním dávok sa pacient (hovorím všeobecne) dostáva do bludného kruhu závislosti. A to azda nechceme. Liečba depresie je dlhodobý proces (u mňa spomínaných 20 rokov) a viem, že depresívnych epizód je cca 400. Tak mi povedz, ako môže lekár v priebeho krátkej doby určiť o ktorú sa jedná, dajme tomu u teba. To je nemožné. Lieč sa, ale zároveň sa lekára aj PÝTAJ : Vzali by ste tento liek vy? Predpísali by ste ho svojmu blízkemu, alebo mladistvému? Vyliečil sa pomocou neho aspoň jeden váš pacient? Ivanka, na tieto otázky MÁME MY PACIENTI PRÁVO. Tak sa nebojme klásť ich. Verím, že si momentálne v nepohode, čítala som že ti zomrela mamka. Je to ťažké, no nič ti nepomôže tak ako ČAS. Ja som doopatrovala a pochovala oboch rodičov - ťažko chorých, zomrel mi syn keď mal len 7 rokov, prišla som o prácu, ktorá ma napĺňala a ktorú som nadovšetko milovala - novinárčina. Moju 22 ročnú dcéru vyše roka väznila v Bratislave jedna šialená lesbická psychopatka. Tá nás aj obrala v priebehu roka asi o 100 tisíc korún. Keď dcéra od nej odišla, vyhrážala sa nám, že nás zničí - ekonomicky, psychicky a aj fyzicky, že pošle na nás mafiu... celé noci mi chodili výhražné esemesky a zvonil telefón, že nás vyvraždia. Mala som veľmi blízko ku kolapsu. Jediné, čo som dokázala urobiť bolo, že som na ňu podala trestné oznámenie. No, myslíš si že polícia niečo urobila? Figu borovú! Zahrala to "do stratena". Tak som si povedala, že končím. Ale, rýchle som sa spamätala. Žiadna sebevražda sa nekonala. Musím žiť kvôli sebe a kvôli rodine. Ani dnes sa útoky z jej strany neskončili, no ja ich už ignorujem. Môj životný príbeh je veľmi tragikomický. Fakt. Isto som si mnoho vecí zapríčinila sama, ale... Chcem žiť a pozerať sa na svet už viac-menej bez emócií a s väčšou logikou. Ivča, prepáč, že som sa tak rozpísala, no chcem sa aspoň trochu priblížiť všetkým, ktorých som v začiatku tejto komunikácie tak sproste zastrašila. A, ešte praktické poznámky: na vysoký cholesterol nemusíš brať lieky, stačí keď si kúpič Jablčný ocot v tabletkách. Znižuje hladinu CH a zároveň nemáš takú veľkú chuť na sladké. Persen je veľmi dobrý, nie je návykový, ja som vzala včera večer 2 tabl. a spala som dobre, je síce trochu drahý, no vždy je to lepšie, ako napchávať sa lexaurínom či inými práškami, toto je bylinný výťažok. Už som toho napísala veľa. Všetkým holkám želám menej strachu, viac príjemných chvíľ a trochu viery v samé seba - bude aj lepšie, no mnohé je v našich rukách. Ak si ráno poviem, že dnešný deň je blbec, tak aj bude. Je to vlastne autosugescia. Dievčatá, položím vám jednu (pre mňa zásadnú) otázku: Prijmete ma do svojho kruhu, alebo som vám ublížila? Nedokážem byť večne sama, nie som na to zvyknutá. Celý život som pracovala s nesmiernym množstvom zaujímavých ľudí a v rámci redaktorskej praxe pochodila kus sveta. Preto sa vlastne VEĽA PÝTAM a každá logická a rozumná odpoveď ma poteší. A vo vašom prípade nemám pocit, že by som komunikovala s hlúpučkými husičkami, NAOPAK, ste fajn baby, ktoré si navzájom pomáhajú aspoň slovami útechy. To je veľmi dobre. Katka.

Ahoj holky moje:)Kačí omlouvam se za moji reakci,ale asi jsem te predtim spatne pochopila....Chapu,ze po tolika letech uz asi doktorum neveris a nechces ad brat,ale myslim si,ze je lepsi brat asentru 50 celou bez neurolu,nez pulku asentry s neurolem,protoze ten neurol ma vic nezadoucich ucinku nez asentra a moje cvokarka mi rikala,ze neurol zabira sice hned,ale pusobi 20 az 30 minut...Jinak cholesterol nevim jakej mam,ale nedavno mi delaly hodne krevnich testu a o cholesterolu nic doktorka nerikala,tak snad je to v poho...Monco ten persen si koupim jen bych chtela jeste vedet jestli to ma nejake vedlejsi ucinky?Ja jsem mela chripajznu pred 5 dny a jeste ted mam trosku rymu,ale uz je to v poho,mozna i proto se mi to vsechno zhorsilo...Menzes a chripka na zhorseni by stacit mohlo ne?Jiri to je dobre,ze ses obednala k psychiatricce urcite ti pomuze vic jak obvodacka uvidis:)Urcite ti zvedne davku a hlavne ti poradi co a jak:)Ivanko potom co jsi si prozila by se to zhorsilo kazdymu...Doktor ti rekl at experimentujes,tak si zkus vzit 200 asentry ja vim psala jsi,ze ti to nedela dobre,ale treba ted by to nemuselo bejt tak strasny,mozna ze ted uz ti po ni spatne nebude.Me doktorka rikala ze muzu brat az 300...Ja jsem tuto mela jeden cas taky vadilo mi kdyz manzel mluvil,protoze mi prislo,ze strasne krici,slysela jsem zvuky kterych si nikdo nevsimal treba mi vadilo jak huci lednice a nebo cerpadlo od kotle,proste me to strasne znervoznovalo....Ja vim ses ted na vsechno nastvana,protoze ti je blbe a ty vis,ze po 5 letech lecby by to tak nemelo bejt,ale mysli na to,ze ted se stal ve tvem zivote velkej zlom, tim ze ti umrela tvoje maminka a proto ti je spatne,proto se to vsechno deje Ivanko.Psychika je zapeklita vec cim vic chceme bejt v poho tim min to jde...

Ahoj Kačí myslim,ze muzu mluvit za vsechny,ze budeme moc radi kdyz si snama budes psat:)

Katko.Je velmi dobře, že jsi nám vysvětlila svoje životní problémy. Já za sebe říkám - Klobouk dolů. Každá máme své životní příběhy, každý je jiný a jinak bolestný, také jsem měla období myšlenek na sebevraždu. Ale nic v životě nestojí za to, abychom na sebe vztáhly ruku. My jsme si život nedaly, tudíž nemáme právo si ho brát. Tak jak píše Verča. Budeme jistě všechny velmi rády, pokud si s námi budeš psát.Chtěla bych mít tvou sílu překonat všechny problémy, které tě potkaly. Ale tato síla je,bohužel, dána jen někomu. Všem ne. Záleží také na okolí, které tě buď dále zadupává do země, nebo je ti nápomocno. Já jsem ten první případ. Mám sice 2 výborné přítelkyně, které o mé nemoci ví, ale trávíme spolu vždy jen dovolenou a potom jen třebas krátké chvíle, protože každá má svůj život. A tak jen ony jsou mi velkou podporou. Pokud o to ještě stojíš, napíšu ti moji emailovou adresu a můžeme si podrobně vysvětlit, co nás trápí. ) Veru, pokud mi síly vystačí, tak to nebudu zvyšovat, jen bych si konečně přála, aby mi lékař našel takov á AD, kde mi postačí pouze jedna tableta a nebudu k tomu nic víc potřebovat.Snad se toho nadhledu, jak píšeKatka dopracuju. Až pomine to období smutku a nesmírné ztráty, tak se musím snažit, ale teď na to nemám ještě sílu. Nicméně po tom, co napsala, že ztratila syna, si připadám jako nesmírný sobec, který své problémy přehání. Všem Vám moc děkuji, je strašně fajn, že jsem vás našla. Ivana

Ahoj holky! Přidávám se k Verči, samozřejmě si s tebou Kači budeme rády psát. Akorád jsem si přečetla tvůj příběh, musíš být strašně silná, že jsi tohle všechno zvládla! S tvým synkem je mi to moc líto. Jsi úžasná, že jsi to zvládla. Já už bych tu asi nebyla. Mojí psychiatričky jsem se na tyhle otázky ptala a řekla mi, že mi dává lék, který vyzkoušela sama na sobě. Verčo už jen samotný menzes stačí ke zhoršení a pokud je do toho ještě chřipazna, tak se nedivím, že se ti přihoršilo. Mě se před menzes taky vždycky přihorší. Ptala jsem se na to své psychiatričy a ona mi říkala, že i některé zdravé ženy mají před menzes psychické problémy. Věřím, že tyhle naše deprese souvisí hodně právě i s hormony. Jsem toho důkaz, zažila jsem trauma krátce po porodu a prý muselo dojít k nějakému bloku, když se mi dávaly hormony v šestinedělí do pořádku. Asi to bude jedno s druhým, nahromaděný stres, hormony a já nevím co ještě... . Ten Persen jak píše Kačka návykový není, tak se neboj. Přemýšlím, že ho taky zkusím. Akorád jsem se vrátila od doktorky a dala mi na chřipajznu antibiotika a prý to mám vyležet. Ale jak to mám vyležet se 17ti měsíčním hyperaktivním klučinou, to fakt nevím :-).

ahoj holky tak máme novou přítelkyni .taky si stebou budu klidně psát kačko a od kud jsi já mam babičku v medzilaborcích. holky s tim menzes t máte pravdu .jo mám jednu dobrou zprávu citologie na gynde v pořádku tak si myslim že ten zkluz ted ty 3 dny byly moje nerviky z výsledku ale kuli mí mamě je to pochopitelné. jinak byc h ten persen taky zkusila ted nějak blbě spím a ptal jste se na to někdo doktora? dejte vědět

Ahoj holky, tak vám všetkým ďakujem že ste ma prijali medzi seba. Je to úžasný pocit! Môžem si teda povedať, že dnes nebol pre mňa " deň blbec". Aj keď som rovnaká ako vy - depresivna, mám predsa len niečo, čo ma niekedy podrží - zmysel pre humor. Tak (a toto si často hovorievam) -" Vzhúru do bezvědomí!" Verím, že aj vy sa radi zasmejete, možno niekedy aj na sebe, veď žiť sa predsa oplatí. Všetko, čo nám život prináša - dobré, zlé, pekné aj škaredé nás posunie dopredu. Bývam v Kremnici. Je to stredoveké kráľovské banícke a minciarske mesto s nádhernou prírodou všade okolo. Večer si ľahnem a budem sa usmievať. Veď som našla super baby. Nech sa vám všetkým darí. Čauko. Kačenka.

Ahoj holky,tak jak pak se dnes mate?Kacko opravdu jsi si toho zazila dost oskliveho nemuze byt nic horsi nez stratit sve dite je mi to moc lito....Ja kdyz jsem byla tehotna,tak jsem porad krvacela,jednou v nemocnici jsem se v noci vzbudila a mela jsem pod sebou velkej kruch krve a to jsem mela i vlozku,takze jsem krvacela opravdu hodne.Nejhorsi bylo to cekani nez jsem se dostala ne ultrazvuk kde mi doktor mel rict ze je to bud v poradku nebo neni...Nastesti to vzdy vporadku bylo:)Kdyz jsem v 5 mesici prestala krvacet,tak jsem mela na 2 mesice docela pohodu,ale jednoho dne(bylo to v 7 mesici)kdyz jsem byla u kamaradky jsem sla na zachod a kdyz jsem chtela splachnout tak jsem zjistila ze v zachode je spousta krve.Kamaradka me hned odvezla do nemocnice a ja jsem porodila nadhernou holcicku,ale byla moc malinkata,takze byla 3 tydny na jip.Bylo to hrozny,doktori porad mluvily tak neurcite,takze jsme vubec nevedely jestli bude dcera v poradku.Nakonec to zvladla,protoze je to nase bojovnice:)Chtela jsem tim jen rict,ze tohle pro nas bylo silene tezky,takze si vubec neumim predstavit,ze by se melo stat neco strasnyho.Ivanko a co ty uz je ti lip?Monco prosim te a ma ten persen nejaky nezadouci ucinky?

Ahoj, ahoj... Som vám dlžná jedno vysvetlenie o mojom synovi. No, skôr ako si to prečítate, prosím, už ma neľutujte. "Co bolí, to přebolí...". Moje tehotenstvo bolo bezproblémové. Nemala som ranné nevoľnosti, opuchnuté nohy, pažravosť... nič. Bola som šťastná a celé dni som spievala. Keď som mala ísť rodiť, povedal mi môj gynekológ, že by bolo lepšie, aby som rodila sekciou - cisárskym rezom, lebo som bola veľmi štíhla a úzka v panve. Dobre, povedala som. V deň pôrodu sa však situácia otočila. Môj lekár nemal službu, a ten, ktorý slúžil, nechcel o sekcii ani počuť. "Nech sa vytrápi, je to prvorodička", povedal a odišiel. Dlho som ležala na pôrodnom stole. Dieťa sa už nehýbalo, ja som strácala vedomie. Sestrička opakovane volala lekára, že je so mnou zle. "Máme čas, máme čas", hovoril ten (prepáčte) debil! Nikdy na tie slová nezabudnem, dodnes mi znejú v ušiach. Keď som už úplne stratila vedomie, zrazu sa strhol neuveriteľný chaos. Viezli ma do operačnej sály a rozhodovali, komu zachrániť život... Mne, či synovi. Keďže som prestávala dýchať, synovi sa do mozgu nedostal kyslík. Takže, zlikvidovali mu mozog! Mňa zachránili, on ostal postihnutý. Prečo? Čo zlé som spravila? Ja nič. Dlho sme boli v krajskej nemocnici, neskôr doma a asi po polroku mi lekár odporučil, dať syna do ústavu, lebo nebol schopný ani piť. Potravu musel dostávať sondou cez nos. Jeho mentálny vývoj sa zastavil na 3 mesačné dieťa (blbo som sa vyjadrila, no isto viete o čom hovorím). Bolo nám s manželom veľmi ťažko, no rozhodli sme sa, že ho do ústavu dáme, lebo ja som povedala, že do roka BUDEM MAŤ DRUHÉ DIEˇA - ZDRAVÉ A KRÁSNE. Lekári sa zhrozili a nesúhlasili s tým. Ale, mne nik nemohol nič prikázať ani zakázať!!! A stalo sa. Do roka som porodila krásnu zdravú dcéru. Všetci lekári v nemocnici okolo mňa skákali ako okolo princeznej a dievčatko chodili bozkávať... No, sranda ako na kolotoči. Medzi tým bol náš syn v ústave a chodili sme ho navštevovať. Nič sa na jeho stave nezmenilo. Lekár povedal, že nedožije ani do 10 rokov. Tak sme denne čakali na správu o ... Viete si predstaviť, čo to bolo?! Čakať na smrť vlastného dieťaťa, to je viac ako choré. Ja som sa nesmela zrútiť. Bola tu dcérka. Tak som bojovala a stále si spievala. Dieťa vycíti nepokoj a smútok matky. Nechcela som ju obrať o lásku a pozornosť. V čase, keď som s ňou bola na materskej nedostávala som od štátu žiadny materský príspevok, na syna sme mesačne posielali neskutočné prachy a žili sme z manželovho príjmu. Nič slávne, no mali sme čo do úst. Prešlo sedem rokov a syn zomrel. Dobre som sa vyplakala a zaželala mu šťastie medzi anjelmi. Veď bol taký nevinný... Doteraz chdíme s dcérkou k jeho hrobu, no už neplačem. Prihováram sa mu slovami "Pozri, ako tvoja sestra vyrástla, aká je kočka, ale je papuľnatá a včera nezjedla polievku. Prosím ťa stráž ju, nech sa od krásy nespochabie baba jedna krpatá...". A tak to prežívame doteraz. Nie je dňa, kedy by som si na neho nespomenula, viem, že je pri mne a cítim jeho ochranu. Mohli sme nemocnicu a lekára zažalovať a vysúdiť peniaze. No, povedzte, koľko sme mali pýtať, koľko stojí ľudský život??? To sa predsa nedá vyčísliť. Ten lekár sa predo mnou hanbil, no ja som si povedala, veď aj teba si osud nájde. A, stalo sa. Zomrel na ulici ako pes. Nech mu je Boh milostivý. Dosť už o tom! Moje krásne dievčatá, buďte šťastné, že máte zdravé deti, nech šantia, zlobia, hladkajú a bozkávajú vás. Zaslúžite si to. Potrebujete to. Nezúfajte aj keď ste momentálne choré, vyliečite sa. Len tomu musíte veriť a nerýpať sa neustále v takých či onakých príznakoch. Ste mladé. Ešte raz: Prosím, neľutujte ma. Všetky vás úprimne pozdravujem a usmejte sa. To babám pristane. Vaša Kačenka.

Ahoj holky moje! Jak vám dnes je? Já cítím trošku zhoršení, mám před menzes, tak to už cítím. Taky mám antibiotika a bolí mě po nich žaludek, no a navíc jsme s malým dnes blbli a já ho nosila za krkem a teď se mi motá hlava. Kači krásně jsi to napsala, nemysleme na žádné příznaky a věřme, že se vyléčíme, máme zdravé děti a zasloužíme si jejich lásku a oni zase tu naši. Máš naprostou pravdu! Až mi bude nejhůř, budu si tu větu pročítat, hodně mě nakopla :-)! To co sis prožila se synem muselo být strašné. Mám kamarádku a ta dopadla stejně jako ty, porod jejího synka proběhl taky za dost záhadných okolností a malému se ve čtyřech měsících zastavil veškerý vývoj. Teď má dva roky a je to stále miminečko, vždycky mi trhá srdce, když ho vidím. Na druhou stranu si pro uklidnění v duchu říkám, že ten malý to vlastně neví, žije ve svém světě. Je hrozné co se může přihodit jen kvůli nějakému jednomu hloupémuu doktorovi. Také jsem si prožila své co se týče malého a doktora. Už v porodnici byl žlutý jako blázen, měla jsem ho pořád na světle a nic, pak nás propouštěli, malý byl snad ještě žlutší, ale doktor tvrdil, že žloutenku nemá, nedali ho pod lampu, neudělali nic, pustili nás domů. Šestý den po porodu byl doslova jako citron, tak jsem se s ním vracela do porodnice, opět, že je vše v pořádku, žloutenku NEMÁ a poslali mě domů. 14 dní po porodu mi přestal dýchat, na poslední chvíli ho zachránili ve fakultní nemocnici. Pak následovala spousta testů a testů a vyšetření a všeho možného, rok jsme tam jezdili na pravidelné kontroly. Holky a víte co bylo závěrem? Malý měl těžkou anémii po žloutence. Takže nás z porodnice s tím, že je vše v pořádku a malý zdravý poslali málem do hrobu. Zaplať pán bůh je teď už všechno v pořádku, malý je zdravý a spokojený a já se musím dát do kupy hlavně a jen kvůli němu! Verčo ten Persen nemá žádné nežádoucí účinky. Držte se holky, jsem ráda, že vás mám! :-)

Kačenko, naše milá kamarádko, my Tě nelitujeme. Myslím, že hovořím za všechny. Aspoň já, Tě nesmírně obdivuji. Jsi pro mně prostě jednička.Kdo zvládne něco takového, i když s velkými šrámy na duši, je pro mně hrdina. Nerada to slovo používám, může být v očích jiných lidí takové " profláknuté ". ale jsi prostě borec. Ivana