Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Tak se dámy zase po delsí době hlásím, jak jsem posledně psala, že jsem docela v poho, tak kdeže ty loňské sněhy jsou, úzkosti opět zpět, žaludek na vodě, vnitřní nervozita, no fuj, fuj, tak jsem dneska volala p. doktorce a zvyšuji na 20 mg, celou dobu jsem měla 15, což si myslím nebylo asi dost, ostatně všichni berou asi 20, což prý je běžná terapeutická dávka, tak jsem zvědavá, jestli to bude lepší. Už mě to též neba, tak držte palečky, ať se zvetím, zdravím všechny, ahoj Eva

Ahoj holky, tak píšu znovu. Dnešní den pro mě byl jedna velká katastrofa:-((. V nové práci je to trochu hektické učím se za chodu paní co mě zaučuje má své práce dost a do toho mě tak sleduji a poslouchám jak a co se dělá. Je to pro mě úpně nové, jsem vyčerpaná a unavená. Bohužel dneska jsem totálně zkolabovala z práce jsem běžela s makou do obchodu, že nakoupím a zaběhnu pro malýho do školky a bum v obchodě u kasy to zas přišlo ale v takový síle že, jsem jen stihla vyběhnout za kasu vzít si rychle rivotril kterej nezabral tak jsem s mamkou šla k ní domů vzala si další 2 prášky byla to tentokrát taková síla, že jsem myslela že si nechám zavolat záchranku děsný hnusný nikdy si na to asi nezvyknu i když se snažím to brát jako součást života, ale pak to přišlo totální mimoň léky zabrali asi po hoďce, usnula jsem jak prkno a spala jsem až do večera. Mezitím mamka zařídila malýho ze školky veškerý telefony je zlatá nebejt mojí rodiny tak jsem fakt v pytli. Dorazila jsem domů kolem 9h večer malej už chudák spal. Nějak se mi to sype pod rukama jsem rozozená a z tohohle se zas budu vzpamatovávat minimálně 2 dny. Do toho jsem přišla domů a MAnžel mi říká přišlo ti něco z důchodovýho a tam, že mám vyplnit dotazník kvůli práci teď mám třetí stupeň , ale bohužel opravdu almužnu je to míň jak 5 tisíc proto jsem i nastoupila do práce a teď počítám, že mi to stáhnou na půl a to budu úplně v pytli, protože vydělám sotva pár tisíc a z toho něco projezdím tak mě to vytočilo no uvidím. Já bych chtěla žít jako dřív nemít rakovinu a pp být zdravá normálně pracovat a ne mít starosti ještě s důchodem protože opravdu nejsem schopná pracovat na plný úvazek jen na částečný a to ještě s chlupem někdy mi je tak a někdy tak. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala jste jediní kdo to pochopí možná se stresuju zbytečně, ale v práci fakt nemám čas přemýšlet nad mojí panikou tak nechápu proč se to zas děje jsem vyčerpaná. Ten podzim nám fakt dává zabrat je to děs myslela jsem, že to bude lepší a ono si to se mnou točí jak chce a do toho ten pitomej přechod. Tak se mějte pište a držím palce ať je nám všem líp papa

Ahoj Fifi, moc s Tebou soucítím, plně Tě chápu, já musím říct, že mi je teď docela fajn, ale nechci to zakřiknout. Ale co musím říct včera jsen stoupla na váhu, a málem jsem omdlela nabrala jsem samozřejmě to co jsem zhubla ze začátku to bylo 11kg ale dalších 5 kg tomu, takže jsem zahájila dietku, ale je to hrozné, mám hroznou chuť na sladké. Ale musím, mám teď kilo jako když jsem přišla z porodnice. JInak Evčo já beru už rok 20 mg, což je prý normální dávka těch 10-15mg je jen udržovací dávka. Zatím se všichni mějte a držte se. Pa jana

Ahoj Jani a všichni, mně te´d taky bylo trochu šoufl,a le snad bude zase lépe, člověk se musí snažit vyvarovat trochu tomu hektickému světu. Dneska se moc těším, že se vyspim, že je pátek..hurá. Jinak jani, plně Tě chápu, já jsem byla také zoufala, za dobu braní AD jsem přibrala 5 kilo na 63 kilo a když už jsem večer měla na váze 65, tak jsem si řekla dost. Te´d to asi 3 týdny omezuju a musím říct, že to jde. Jím vše, akorát jsem zmenšila porce, protože jsem byla fakt už asi docela rozežraná:)

Ahoj, taky Vás všechny zdravím.Já bohužel taky nejsem na tom zrovna nejlépe, jak psychicky tak i zdravotně. Příští týden mě čeká operace v celkové narkoze tak doufám, že to zvládnu. Jak na potvoru jsem teď ještě chytla rýmu, tak doufám, že to nějak to příštího týdne zvládnu, jinak mě na operaci nevemou. Léky beru pořád stejnou dávku, doktorka mi to nechce snížit, snad to bude příští rok lepší. Navíc od ledna 2012 měním práci, tak to bude hodně zajímavé a náročné hlavně po psychické stránce. Tak se holky držte, ať nám je všem brzo lépe. Pa regi

Ahojte všichni, jen jsem Vám chtěla popřát šťastné a klidné prožití Vánočních svátků. Papa

Ahoj všichni, pročítám si tady vaše příspěvky a chytá mě děs! To chcete říct, že už nikdy nebudu jako dřív?? Úzkosti mi začaly asi před půl rokem, když jsem se přestěhovala za prací do jiného města (teď se stěhuju zpět tam, kde mám kamarády a budu radši dojíždět, to stěhování byla pěkná blbost). Ze začátku jsem měla pocit, že to zvládnu jen s terapií i bez prášků, byly dny, kdy jsem byla ÚPLNĚ v pohodě, špatný jsou pro mě večery, hlavně když je teď brzo tma a já jdu z práce do svýho bytu, kde jsem sama. Ale pak těch dobrých dní začalo ubývat a přišly týdny, kdy jsem se už zoufale chtěla pořádně nadechnout, ale nešlo to. Začala jsem lítat po doktorech, protože jsem si říkala, že ten můj krátký dech nemůže být přece jen z nervů! Tak jsem se dohnala až na bronchoskopii, ale na plicním nic. Začala jsem hledat útočiště po všech známých a začala jsem z nouze u nich i přespávat, protože jsem se sama ve svém bytě bála. No a samozřejmě neschopnost jít nakoupit, takže doma byla věčně prázdná lednička :) Na Citalecu jsem cca 14 dní, pomohlo mi to přežít vánoce relativně v pohodě, ale asi jen díky vědomí, že teď s léky se to bude už jen lepšit. Ale stejně si na svůj "nový život" nemůžu zvyknout, proč to muselo přijít?? Doufám, že do pár týdnů začnu pozorovat zlepšení a strašně moc doufám, že jednou budu zase jako dřív a budu si užívat života i když jsem sama, jako jsem si ho sama užívala i dřív. Díky, že sem píšete! A když už se blíží ten nový rok, tak vám všem přeju, abyste ho prožili šťastně jako malé děti, které neřeší naše blbiny :)

Ahoj Reny a všichni ostatní, přečetla jsem si pozorně tvůj příspěvek. Já jsem na AD od prosince 2010. Ze začátku jsem také brala citalec,ale potom mi ho doktorka vysadila a mám jiné AD. Já mám diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu v kombinaci s úzkostí. Docházím rovněž na psychoterapie. Musím se přiznat, že po roce je to mnohem lepší než na začátku,ale jsou někdy dny kdy je to bohužel horší. Jak jsi četla naše příspěvky, tak jsme na tom stejně. Všichni se snaží s tím bojovat,ale někdy se opravdu cítiš bídně a je ti mizerně. Já bych tě moc chtěla povzbudit,přece jenom je to krátká doba co bereš AD. Možná v tvém případě ti to zabere dřív a budeš se cítip líp. Každý to máme jinak. U mne to trvalo zhruba 3 měsíce, než AD zabraly a já se cítila líp. Přeju Tobě i všem ostatním užijte si Silvestra a hezký Nový Rok 2012 a ať je pro nás lepší než ten minulý!!!!

Ahoj, díky za povzbuzení! Dneska to zase začíná být lepší, tak snad zase přijde pár snesitelných dní. Musím říct, že mi taky hodně pomáhají různé knížky. Nikdy jsem moc nečetla, pak mi kolega doporučil knihu "Muž, který chtě být šťastný". Je to tenká knížka moc čtivě napsaná a člověk si u ní uvědomí spoustu věcí. Pak jsem přečetla "Čtyři dohody" a zrovna včera dočetla "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" - to už byla na můj vkus tlustá knížka, ale zhltla jsem ji jedním dechem. Všechno jsou to knížky o životě - jak se neutápět ve svých představách o světě životě, ale začít vnímat zkutečnost, kterou mnohdy kvůli nějakým svým pocitům, které skutečné nejsou, nevidíme. Fakt můžu jen doporučit! Teď jsem si v knihovně objednala "Moc přítomného okamžiku", je to ze stejného soudku, tak už se na ni teším!

Tak děvčata, přeji všem nej a nej do toho Nového roku, hlavně pohodičku, klídeček, snižování až vysazování prášečků . Já docela v poho, zvýšení na 20 mg citalecu mělo určitě pozitivní efekt, měla jsem tuto dávku brát dávno, takže jsem vánoce i silvestr prožila v pohodičce a klídečku, sem tam úzkostka projede, ale docela to zvládám, tak ať je to aspoň takové a ještě lepší, mějte se krásně a ozvěte se, jak se máte úžasně, ahoj Eva

Ahoj spolubojovnice:o) jen samé pěkné věci ať vás provázejí celým rokem 2012 a ten každodenní shon ať nahradí pohoda. PS: U mě dobrý a i si užívám ten vnitřní klid, snad to tak už zůstane :o))

Ahojte všichni, taky přeju do Nového roku vše nej a hlavně zdraví. Tak pracuji v nové kanceláři je to pro mě trochu děsivé :-))). Hodně informací najednou a trochu větší stres než jsem zvyklá. Bohužel jsem nervózní a ve stresu snad to bude lepší a přejde to. Tak zatím se mějte a pište co nového:-))

Ahoj všichni, tak jsem zas po čase nakoukl a vidím, že to tady pořád "žije". Všem bych chtěl popřát doNového roku hlavně pevné zdraví. všichni víte o čem mluvím (píšu). Já mám momentálně páté výročí od posledního ataku depresí a musím říct, že vše je OK. Léků už se asi nezbavím, jen dle nálady a s tím souvisejícího ročního období přizpůsobuju dávku léků. letošní zimu to vypadá, že bude stačit 20mg Citalecu, loni to bylo přes zimu 30mg. V létě stačí v pohodě 10mg. takže tak nějak je to se mnou. Asi se tu zas nějaký čas naukážu, pokud by někdo chtl může napsat na [email protected]. Mějte se MOON.

Tak to je moc povzbuzující, ať to tak vydrží!

Ahoj všichni, náhodou jsem objevil tuto diskuzi. Mám problémy a paní doktorka mi předepsala Citalec, ale já se svojí povahou pořád váhám, jestli mám začít ho brát. Byl jsem dříve zvyklý zvládat všechny problémy bez léků, ale bohužel je jiná doba. Vidím, že sem chodí fajn lidičky, tak všechny moc zdravím.

Taky jsem dříve zvládala všechny situace bez problémů. Přišla menopauza a s ní neklid a úzkost.Dlouhou dobu jsem si nechtěla připustit,že všechny zdravotní problémy souvisí s mou narušenou nervovou labilitou. Zkusila jsem asentru, asi 1 rok, ale výsledek se nedostavil. Nyní od října užívám citalec 15mg. Trvalo skoro 3 měsíce než jsem se dostala do pohody.Ty 3 měsíce byla naprostá hrůza - vše ještě horší - nechutenství,třes,úzkost, nervozita, bolesti žaludku,příšerné stavy. Několikrát jsem chtěla s užíváním citalecu přestat. Moc mi pomohla tato diskuse a zkušenosti ostatních, kteří tvrdili, že to chce vydržet. Opravdu to chce vydržet a trpělivost. Výsledek se dostaví asi po 2,5 měsících a opět zvládáte život jako dříve. Nikdy jsem si nemyslela, že budu užívat AD. Mám úplnou rodinu - fajn manžela i děti. Jen se někdy sejde více zatěžujících momentů - přechod - tedy hormony, věk, změna v zaměstnání... A najednou člověk nezvládá vše jako dříve. Bylo mi stále špatně, třásla jsem se,nespala,trpěla bolestmi žaludku, páteře. Nejhorší to bylo vždy ráno. K večeru mi bývalo lépe. Vůbec jsem si nedovedla vysvětlit proč. AD se člověk brání, ale dnes už vím, že je to lék jako jiný. Někdo užívá léky na vysoký tlak a my prostě na duši. Chce to opravdu jen vydržet v užívání léku, stojí to zato.

Ahoj, taky jsem váhala s léky, když mi to psychiatr po cca 4 měsících úzkostí nabídnul, tak jsem odmítla, že pžece nejsem žádnej psychouš, abych brala antidepresiva. Taková reakce je hrozná blbost. Když holt nervovej systém zlobí, je to stejný, jako když tě třeba bolí hlava a na bolest hlavy si prášky taky vezmeš. Citalec beru měsíc a už teď se cítím líp. Není to sice ještě na 100 %, ale už zvládám situace, který mi předtím dělaly problém. Možná na mě zabral i nějakej placebo efekt, že si říkám, že teď už to bude jen lepší. Já moc vedlejších příznaků neměla, jen jsem párkrát zvrace a a pár týdnů jsem měla žaludek na vodě a byla jsem bez chuti k jídlu, takže jsem zhubla během týdne ze 45 na 42kg, ale níž už to nejde. Teď po měsíci už jím s chutí. Úzkost se ještě objevuje, to jo, ale už ne v takové intenzitě, vysledovala jsem, že okolo menstruace, takže taky hormony, a stím mají problém asi jen ženy. Takže za sebe radím zkusit a vydržet, člověk si pak uvědomí, že ty stavy vlastně nejsou vůbec součástí jeho života, jak si myslel, a že může normálně žít. Tak hodně sil, drž se!

Ahoj, zdravím všechny, Reny, četla jsem tvůj předešlý příspěvek a našla v něm spoustu podobností se mnou. Já běhala od doktora k doktorovi skoro 2 roky. Začalo to problémy s dýcháním a bušením srdce. Pak se přidaly problémy žaludeční. Já opakovaně podstoupila vyšetření žaludku sondou bez závažného nálezu. I tak jsem užívala léky na žaludek, po kterých mi bylo ještě hůře. Nikdy bych nevěřila, že všechny ty problémy jsou způsobeny nervy. Stále ovšem nevím proč. Marně stále přemýšlím o tom, co se před těmi dvěma lety stalo, že se má nervová soustava takhle ozvala. O AD jsem si řekla svému praktickému lékaři na základě pročítání téhle a podobných diskusí. Nejdříve jsme zkoušeli Asentru, ale ta mi vůbec nesedla.Nervozita a úzkost přetrvávaly, nic se nezměnilo, některé dny mi bylo ještě hůř než bez Asentry. Po roce užívání jsem ji úplně vysadila a hrozně se mi ulevilo. Tak to ovšem vydrželo pouhé 3 měsíce a pak to začalo všechno znovu. Ze dne na den zle a úzkost. Domluvila jsem se se svým lékařem, že zkusíme Citalec. Dnes, po3 měsících, už vím, že to byla dobrá volba. Je tedy zcela zřejmé, že ne každé AD pomůže. Je to naprosto individuální. Lék prostě musí sednout a pak to chce dát mu čas. U mně k tomu úplnému zlomu došlo asi za 3 měsíce. Chci jen říci - vydržte!

Ahoj Aleno, tak to máme opravdu hodně podobný průběh. Kromě bronchoskopie kvůli špatnému dýchání a pár měsíců užívání kortikoidů na astma (bez výsledku) jsem taky byla na gastroskopii kvůli žaludku. Naštěstí mám pocit, že ty stavy, ve kterých přemýšlím nad tím, že mám určitě nějakou vážnou plicní nemoc nebo že mi prostě selhává dýchání, jsou už za mnou. I když je mi hůř a nemůžu se několik dní pořádně nadechnout, tak už to líp zvládám a nehledám v tom žádný smrtelný nemoci, v tom mi asi pomohly ty AD. Ještě jsem jednu dobu, po tom, co jsem pomáhala kamarádce při jejím epileptickým záchvatu, měla děs z toho, že taky z ničeho nic dostanu epileptický záchvat (epileptik samozřejmě nejsem). Proto jsem přestala na nějakou dobu jezdit autem, protože jsem se bála, že by mě ten záchvat mohl chytnout za volantem na dálnici a to byl docela masakr. To jsem naštěstí už díky kognitivně-behaviorální terapii odbourala, a už zase normálně řídím. Pořád ale nechápu, kde se to zničehonic všechno vzalo, že jsem najednou přestala zvládat situace, který mi nikdy nedělaly sebenší problém (třeba právě to řízení, který mě vždycky hrozně bavilo). A kdyby mi tohle někdo vykládal před tím, než jsem začala bojovat s úzkostma, tak bych si to vůbec nedokázala představit a pochopit to. To je taky věc, na kterou jsem nedávno narazila - přiznala jsem se jednomu dobrému kamarádovi, že beru AD, a on to začal odsuzovat. Bohužel lidi, kteří neznají nic jiného, než hodně špatnou náladu a to, čemu říkají "depka", ale nemají u toho žádné fyzické příznaky, to asi vůbec nemůžou pobrat. Takže už o AD neříkám ani svým nejbližším - myslím, že by to nepochopili a jen bych je tím asi stresovala, že se mnou něco je. Každopádně nelituju rozhodnutí ty prášky brát, třeba zrovna teď mám dobrej týden a hodně mi to pomáhá "vrátit se" do normálního života.

Ahoj, Reny. Mám chvilku času a tak mohu napsat. Máš pravdu, že ,,depka" není deprese. Mít blbou náladu, nemít chuť se bavit. být smutná nemá nic společného s depresí a úzkostí. Nikdy dříve bych neřekla, jak strašný to může být stav a že se dostaví naprosto nečekaně. Já se při svých úzkostech nebála chodit mezi lidi, nestranila jsem se společnosti, chtěla jsem se bavit, pracovat a normálně žít, ale prostě mi to tělesné příznaky nedovolily. Bylo mi stále zle. Každý den jsem uléhala s tím, že druhý den bude snad lépe a že tak jak to přišlo, tak to zas odejde. To jsem se hluboce mýlila. Chodila jsem normálně do práce, mezi lidi, ale byl to děs. Prostě vše se projevovalo na mé tělesné schránce. Přesvědčila jsem sama sebe, že jsem nevyléčitelně nemocná. Přitom působím na lidi jako silná osobnost. I já jsem si dříve myslela, že ten, kdo užívá AD, je člověk nějak duševně nemocný, tedy ,,blázen", tak jak si to myslí ti, kteří netuší , co je to deprese. Že užívám AD ví pouze manžel a 3 kamarádky, od kterých jsem se dozvěděla, že je také užívají nebo užívaly. Mimochodem jako bláznivé mi nepřipadají. Nezasvěcení, kteří nic takového nezažili, by to asi nepochopili a měli by mě za blázna. Proto nikomu nic neříkám. Nechci si přidělávat další problémy. Lidé dokážou být zlí. Že užívám AD neví ani moje dospělé děti, nechci je stresovat. Deprese je skutečně stav, který nelze zvládnout pevnou vůlí, zábavou, cvičením... Člověk se prostě musí léčit stejně jako ten, který má např. cukrovku. Ale než jsem k tomuto poznatku dospěla, tak to tedy trvalo. Dnes jsem ráda, že AD beru a že jsem se vylepšila.Není to samozřejmě na 100%, ale dnes už zvládám spoustu věcí skoro jako dřív a dokážu se i na určité věci těšit.Tak jsem se vypovídala a přeju jen samé pěkné dny.

Ahoj, tady Klára trojanová mluví o tom, jak s depresema bojovala ona, pěknej dokument: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/211562210800030-13-komnata-klary-pollertove-trojanove/ Jinak, Aleno, je povzbuzující číst, že už zvládáš věci jako dřív, já když mám dobrý období, tak přestože mi není na 100 % dobře, tak věřím, že zas jednou budu jako dřív. Když se to pak zoupne dolů, tak většinou už ani nedoufám, že by se to zase srovnalo, ale naštěstí se to zatím vždycky dostalo zase nad snesitelnou hladinu, kdy jsem schopná normálně fungovat ačkoliv to z hlavy vyhnat nemůžu a ať dělám cokoliv, tak někde vzadu v mzku pořád myslím na to, že to není úplně dobrý. Ale snad se to brzo srovná na nějakou delší dobu. Tak díky za pozvbuzení a taky přeju jen barevné dny bez nějakých hupů dolů!

Reny, díky za upozornění na velmi zajímavý pořad. Právě jsem si ho pustila. Je to opravdu ze života.Měli by ho vidět všichni, co bojují s depresí, protože tak to opravdu je. Jednou nahoře, pak zase dole. Musíme jen doufat, že období, kdy je lépe, se bude prodlužovat. Taky mám v hlavě nějakého skřítka, který mi našeptává, že teď je mi sice docela dobře, ale co když se to zítra vrátí. Snažím se vždy tu myšlenku okamžitě zapudit a upřít honem pozornost na něco jiného. Musíme prostě věřit.

Ahoj. Citam si diskusiu a mam strach. Totiz pred par mesiacmi sa mi v obchode dostavil pocit uzkosti a nahleho odpadnutia, musel som vybehnut von, sadnut si a dychat. Toto sa mi stalo asi 4x za pol roka. A teraz po novom roku bum - v obchode to zacalo, potim sa, busi mi srdce, v hlave citim cudny tlak a strach ze odpadnem, pre chodzi sa mi hojda a houpe cely svet pred ocami uz asi tyzden, na 7my den som mal velmi zly stav tak som siel v obvodakovi. Predpisal mi Citalopram 20mg denne, ale vraj sa to moze na mesiac este viac zhorsit kym to zabere. znamena to ze som svok? Ja chcem mat normalny zivot, obcas si dat alkohol, nemat pred sebou hojdajuci sa svet. Je to docasny stav alebo naporad? Zabral mi aj iazepam ale ten uz dalej po tyzdni brat nesmiem, je navykovy. Dik za postrehy

Aha este som chcel dodat ze mam vraj uzkosti a panicku poruchu - to som uz navzdy blazon alebo ako to je? Doteraz cely zivot nic a teraz toho...

Ahoj Duchovni :) Samotnou by mě zajímalo, jestli to někdy přejde úplně budu zase normální jako dřív. Ale popravdě nevím, jsem zatím na začátku léčby. Každopádně čím dřív s tím začneš něco dělat, tím dřív ti bude líp. Zajdi si i k psychologovi, rozhodně to neznamená, že jsi cvok! Je to pěkná pakárna, co se nás snaží rozhodit. Tak držím palce, ať je brzo líp a ta pakárna se zalekne tebe a ne ty jí :) Drž se!

Ahoj všichni, na tuhle diskuzi chodím už přes rok. V listopadu 2010 jsem po dlouhodobých úzkostech začala brát AD. jak říkáte, také to pro mě byla až poslední varianta a něco šíleného. Ale když už byl tlak a úzkost součástí mého každodenního života, nedalo se to vydržet. Už jsem nemohla, tak jsem šla k psychiatrovi, kde jsem vyklopila svůj příběh...už jenom tím se mi ulevilo. než zabraly léky, tak to chvíli trvalo, 10 dní to bylo šílené a pak se to kousíček po kousíčku lepšilo. Velký zlom jsem pocítila po 3 měsících braní. Musím říct, že teď po cca 15 měsících braní se cítím dobře. Můj život je o 300 procent hodnotnější, než dříve. Nebavilo mě ani chodit ven, stýkat se s přáteli, jezdit na vodu apod...teď je všechno jinak, ze života mám radost. Musím říct, že pravidelně navštěvuji i psychologa, protože moje problémy pramení z dětství. Chodím tam již od začátku léčby, nejdříve každý týden, teď ob týden. Myslím si, že to je hodně důležité, protože mě naučil pracovat s úzkostí a dívat se na věci z různých úhlů. Také rozkrýváme věci z minulosti. Nemohu říct, že je mi dobře pořád, ale teď je to tak, že je mi většinou skvěle a občas je mi hůř, ale dá se to překonat. V tuhle chvíli zatím neřeším, jak dlouho budu AD brát, ale vzhledem k tomu, že je mi 27, budu muset tohle řešit, až budu chtít založit rodinu. Doufám, že jsem Vám dodala alespoň trochu optimismu...Vy, kteří váháte, jestli prášky začít brát, tak neváhejte, mně to opravdu pomohlo, chtěla jsem to zvládnout sama a zbytečně jsem se rok plácala ve střídání nálad a poslední tři měsíce v nesnesitelné úzkosti, která mě pronásledovala 24 hodin denně a jedinou úlevu jsem nacházela ve spánku. Všem krásný mrazivý den:)

Ještě jsem nezmínila, že opravdu v tuhle chvíli žiji normálním životem. sportuji, stýkám se s přáteli, cestuji do zahraničí a většinou mám fajn náladu. Jsem prostě zase ta holka jako dřív. Po konzultaci s psychiatrem si dopřeji občas i trochu alkoholu. Jediné co musím víc než dřív je omezovat se v jídle, protože jsem trochu přibrala. Takže se nebojte a věřte, bude líp.

Ahoj, také Vás všechny zdravím. Po delší době jsem nakoukla. Souhlasím se Simčou, bez prášků jsem to nebyla já, taky jsem si prožila měsíce hrůzy, nevěděla jsem co se to se mnou děje jeden kolabs za druhým a pak to jelo úzkosti každý den myslela jsem, že se zblázním. Moje poslední šance taky byly léky prostě se nic jinýho dělat nedalo už jsem nechtěla každý druhý den ležet na utišujících kapačkách pak Vás pošlou domů s tím že nejste normální:-(((. Pomohla mi i psychoterapie na kterou chodím do dnes a taky už je to rok a nějaký ten měsíc. Je to samozdřejmě lepší, žiju, starám se o malýho jsem konečně schopná chodit do práce i když si říkám (někdy), že bych s tou prací praštila jsem občas vyčerpaná ale stojí to za to aspoň se trochu odreaguju. Taky nemám všechny dny růžový ale je to lepší než bez léků. Občasný kolabsy ještě mám, ale s léky to celkem zvládám. A že bych je měla brát do konce života?????? nijak neřeším. Po rakovině, předčasném přechodu a všem tom svinstvu co do mě ládovali a ládujou je tohle kapička v moři. Vždyť i jiní musí brát léky celoživotně a zvykli si. Vím bude to znít jako fráze , ale chci žít a né živořit vždyť nikdo neví co bude zítra. Dneska a včera zrovna radostí nejásám ale snad je to jen přechodné jsou to takový zvraty v návraty tak uvidíme:-)))). Držím všem palečky a hodně síly. Papapa a pište

Ahoj, tak u mě to bude příští týden 2 měsíce, co jsem na citalecu a musím říct, že o 200 % lepší! Už ani nějak rozumově nepobírám, co se to se mnou vlastně dělo. Když mě úzkost chytne teď, tak už v tak malé míře, že se s tím dá normálně vegetovat. Možná jsem po půl roce, kdy jsem se to snažila zvládnou sama, na tom nebyla ještě tak moc na dně, přestože mě úzkost taky už ani na minutu za celý den nepouštěla, a dokonce jsem i přemýšlela, že to už takhle nejde vydržet, že radši ať mě klepne, než celý život žít takhle, nebo prostě na mě zrovna tyhle AD tak dobře zabírají, ale opravdu ta úleva je k nezaplacení! A i přes to, že mě štve, že si nemůžu s kamarády dát vínko, jako dřív, tak radši alkohol vyměním za tohle, ani by mi nevadilo to brát celý život. I když teď to vidím tak růžově, že věřím, že třeba ještě pár měsíců a začneme vysazovat, a že se můj život vrátí komplet do starých dobrých kolejí. Hezký konec týdne a užijte víkend, jak nejlíp to půjde :)

Ahoj všichni, už jsem zde dlouho nebyla a vidím, že to tu stále žije. Já beru AD už rok a čtvrt a musím říct, že je mi lépe i když výkyvy stále mám, a to hlavně po ránu i když musím říct, že mě to tuhle přepadlo v ochodě, motala se mi tak hlava, polil mě pot, ale trvalo to chvilku, ještě před rokem bych umírala teď jsem se prodýchla do břicha, chytla vozíku a než jsem dorazila k pokladnám bylo dobře.Jen mě štve, že to prostě ještě ve mě je, jak tady kdosi napsal, jestli budem blázny do konce života, tak asi ano, ale teď s AD už je to k přežití. Musím říct, že mám teď kolegu, kterému měsíc nedokázali stanovit diagnozu byl na PN, pořád jen spal a spal, nikoho nenapadlo, že by to mohla být deprese, já depresi nemám trpím GAD, ale lecos jsem načetla a je mi divné, že v dnešní době nikoho nenapadlo a že těch doktorů prošel , že by to mohlo být psychické.No nic, my to tu nevyřešíme, mějte se moc fajn a pokud Vavo,Leno a ostaní ještě chodíte na tuto diskuzy ozvěte se jak se máte. Ahoj jana

Tak mi nasadili Citalopram (Citalec) a beriem 3ti tyzden 20mg denne. Prve 2 dni bolo zle. Potom 3 tyzdne bolo uplne fajn, nemal som ziadne priznaky panickeho utoku ani poruchy ani uzkost nic, v obchode v pohode, ani sa mi nemotala hlava. Az som zacal mat pocit, ze som z toho vonku, ze to bude prec, pokial budem brat lieky. A zrazu bum. V noci z nicoho nic, sa zobudim, a panika, na omdletie, busenie srdca asi na pol hodinu. Na druhy den som bol este otraseny. Uz som myslel ze to zabralo, ale citam, ze to u niekoho zabera az 3 mesiace, nie tyzdne...tak dufam, ze sa to zlepsi a ze to zmizne uplne. Isiel som pomerne rychlo k doktorom, asi tyzden mi trvala panika skoro nonstop, takze som to nezanedbal, a isiel som hned. SNad to bude zase ako predtym

Ahoj, tak já se taky ozývám po delší době, tak mi je po zvýšení na 20 taky určitě lépe, 15 jsem brala asi půl roku, před 2 měsíci jsem šla na 20, určitě pomohlo, i když někdy ta úzkost je, ale je to snesitelné a žitelné, teď jsem byla lyžovat a tam jsem si to užila v klidu a pohodě, no snad se dočkéme chvíle, kdy už nás to nebude obtěžovat vůbec a bude to pro nás jen vzpomínka, tak se holky držte a někdy zase ahoj, Eva

Zdravím všechny staré i nové spolubojovníky a pokusím se zde napsat svoje poznatky, které doufám někomu pomohou řešit situaci.Ve zkratce-je mi 37 let , 3,5 letou dceru, šťastně vdaná , beru dva roky citalec 20 , (léčím se podruhé) a začala jsem se léčit, až když jsem byla v dost špatném stavu, což byla chyba a léčba je potom potřeba mnohem déle,t.zn. roky. Stále jsem myslela, že si s tím poradím bez léků a věřila, že jsem dost silná, abych nad tím zvítězila. To o čem píšu je zřejmě generalizovaná úzkostná porucha mix hypochondrická porucha. Bez deprese.Takže úzkost a strach z nemoci.Čím dříve se začnete léčit a nebudete opovrhovat antidepresivy, nebo budete hrát hrdiny, že to zvládnete, tak to nedělejte, opravdu si tím uškodíte a léčba bude trvat dlouho. Já se po těch dvou letech cítím dobře, ale ještě sem tam mnou projede pocit úzkosti, jsou to sekundové chvilky, řeknu si jen to nic, ale vnitřně vím, že stále ještě nemohu vysazovat, neboť to tam někde je a vrátilo by se to. Jinak jsem si udělala řidičák ( V Olomouci) a to je v při dnešním provozu docela mazec :) Sem tam nakuknu, tak případné dotazy zodpovím. Všem držím pěsti a hlavně těm na začátku braní, neztrácejte hlavu, opravdu bude zase dobře, jen vydržať !!! Jani Novotná, zdravím, přeju ať je to už jen lepší a lepší :):):)

si to po sobě čtu a nějak jsem to tady zmastila, myslela jsem to , že čím dříve začnete AD brát, tím lépe :)

Zdravím všechny spolubojovníky. Na AD jsem pořád. Dávky bohužel mi lékařka nesnížila, takže agrofan, trittico beru pořád. Neurol jen když už je nejhůř. Po roce můžu říct,že je to ale o 100 % lepší. Valčím v současné době se zdravotními problémy, takže nic moc,ale snažím se. Vám všem na začátku braní AD, chci říct, jen vydrržte, určitě bude líp.Mějte se všichni. Regi

Ahoj všichni, zdravím Vás po dlouhé době? Jak se máte? Já pořád Citalec 20mg a jsem už docela dobrej, malé je za necelý měsíc rok, strašně to letí, zdravím Vás.

Ahoj, moc všechny zdravím, Když nakouknete do diskuse na loňský rok touhle dobou bylo nám všem většinou zle...nyní se musím pousmát, jak jsme se z toho pěkně dostali, i když vyhráno asi ještě úplně není. Přeji všem nově příchozím pevnou vůli a chuť bojovat a žít! Jak vidíte jde to. Zase někdy...

Ahojky všichni, taky už jsem tady dost dlouho nebyla..ale taky občas nakouknu... Já jsem beru Citalec od začátku prosince 2010 a opravdu mi to pomohlo. Průběh braní byl hodně podobný jako u ostatních - začátky dost blbý, ohryzala jsem si několik měsíců všechny nehty na rukách a nádávala jsem si, do čeho jsem se to zas pustila, ale teď jsem za to moc ráda. Je ze mě jiný člověk. Je pravda, že určitě nepomohly jen léky, ale taky psychoterapie a vůle chtít se z toho dostat, ale je mi už po většinu dnů prostě fajn. Dokonce tak fajn, že jsme se s paní psychiatričkou rozhodly snížit Citalec jen na udržovací dávku 1/2 tablety denně a i když zas první dva tři dny po snížení dávky byly nepěkný (cítila jsem se podobně jako na začátku), tak už je to za mnou a jsem zas v normálu. Taky jsem mohla začít prodlužovat termíny pychoterapií. Nejdříve jsem tam chodila ze začátku 2x do měsíce, pak 1x za měsíc a teď poprvé půjdu až za měsíc a půl. Nechci psát, že jsem po všechny dny 100% šťastná a vysmátá, ale vymizely mi ty děsný stavy strachu a nervozity, když jsem měla vyjít kamkoliv ven třeba i s kamarádkou. A i když mi stále trvají rodinné problémy, začínám si vážit sama sebe, mít se ráda a nebát se říct ostatním svůj názor a NE. Což bych si na začátku léčení nedokázala vůbec představit. Držím všem moc palce, ať mají co nejvíce pohodových dnů bez strachu, stresu, nervozity a jiných oblud a těm na začátku také hodně síly, ať zvládnou a překonají počáteční měsíce a přeperou tu nepěknou nemoc.

Ahoj všichni musím říct, že mě je teď v poslední době nic moc, jestli je to změnami počasí, jarem nebo co, ale je pravda, že s tím umím pracovat, jak píše Jana, AD beru od listpadu 2010, musím říct, že na snížení ještě nejsem připravená. Ale musím říct, že od stavu před léčbou je vše mnohem lepší. Návštěvy cvokaře jsem také omezila, chodím 1x za 2 měsíce a musím říct, že si nedokážu představit, že bych tam nechodila vůbec. Zatím ahoj jana

No vida, skvělá zpráva! Každý z nás dělá pokroky různě, ale dělá a to je skvělé :-) Gratuluju Jani i všem ostatním.

Zdravím všechny, tak moje paní doktorka o snížení AD prozatím neuvažuje.Je to mnohem lepší než dřív,ale jsou dny kdy je mi opravdu hrozně. Chodím k doktorce 1x za 3 měsíce, takže pokrok. Na psychoterapii chodím pořád, teď je to 1x měsíčně. Neumím si moc představit, že bych tam nechodila, ale doufám, že ten čas nastane. Tak se mějte všichni moc fajn. Všem držím palce v boji! Doufám, že už konečně nastane jaro a bude hezky. Regi

tak se tu dívám ,pořád stejná jména a chlamydie si neléčíte ,bude to dva roky,zamyslete se nad sebou

Dědku běž už do rakve s tou tvojí chlamydií . Jseš dementní blbeček co blbne lidem hlavy . Normální uchylák co hledá tyto fóra o zdraví a blbne lidem hlavy a tahá z nich maily .

zato, ty seš hlava ? uvidíme kdo má pravdu, jestli bude čas

Dědku proč já bych měl být hlava ? Ty už čas mít nebudeš to je jisté . Tady lidi probírají léky Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním . A ty tady a nejen tady ! Prudíš s Chlamydií jsi opravdu ubožák a ještě taháš z lidí emaily . Takový jako ty patří expres do rakve .

protože máš hlavu jenom na čepici

Dedo, zase sa ti "podarilo" zlikvidovať jednu dobre rozbehnutú debatu. Je to smutné. Máš z toho radosť? Robíš to po všetkých portáloch, si chorý, zlý, odporný!!!

Neboj, nic nezlikvidoval, na to je dědek malej pán. Už ho tady známe a tak víme, že nejlepší je na něj nijak nereagovat. Ono ho to zas přejde. Ať si breptá, co chce, když ho to těší :-) Přeju všem krásný a prosluněný víkend, ale hlavně uvnitř. Já nevím, jak jste na to vy, ale já mám snad i raději, když je sem tam mráček, tyhle superpočasí mi nějak na náladě nepřidají...teda vlastně jen teď,. takže to bude asi spíš roční dobou než počasím..ale četla jsem o tom, že je to v téhle době (na jaře i podzim) celkem normální, zvláště pro citlivější jedince.

ahoj všem,AD beru od února 2011,ještě se necítím na vysazení,je mi většinou dobře,počítám tak za čtvrt roku že bych začala vysazovat,držte se

Ahoj všichni, tak koukám jsme no tom po různu skoro stejně, před týdnem oslavila malá rok. Strašně to letí, roste neskutečným způsobem a už udělá 3 kroky sama bez pomoci. Je to moje zlato, co se týká léků a psychického stavu, tak jsem minimálně o 80% lepší, ale vysazovat zatím nehodlám. Už jednou se mě to vrátilo a nechci to už zažít. V práci sekec, moje pozice byla v rámci firmy zrušena a tak jsem dostal padáka, tudíž si procházím dost nepříjemným obdobím, jelikož jako takřka každá domácnost máme hypotéku a úvěr na bydlení. Naštěstí dostanu odstupné a místo už jsem sehnal, ale smlouvu ještě nemám tak jsem pořád v napětí. Jinak jsem přestal kouřit klasické cigarety a přešel na elektronickou, zatím OK a vyjde to levněji. Venku už se to klube, ale dneska jsou 4 stupňe, jelikož nebyl sníh a poměrně mrazy, dost nám toho zmrzlo na zahradě, jsem sklamanej, nepřikryl jsem choulostivý rostliny chvojím. No nic, jdu se s malou vykoupat a pomaže spát, tolik asi ode mě, mějte se a pište. Alwin.