Co znamená, když děti při chůzi vtáčejí špičky dovnitř? Obvykle jde o špatné nastavení držení těla, které může vést až ke vzniku skoliózy nebo špatnému tvaru kyčelních kloubů. V dětském věku lze tuto „vadu“ pohybem a správným cvičením odstranit. Později už hrozí velké riziko celoživotních zdravotních problémů.
Ahoj všichni, pročítám si tady vaše příspěvky a chytá mě děs! To chcete říct, že už nikdy nebudu jako dřív?? Úzkosti mi začaly asi před půl rokem, když jsem se přestěhovala za prací do jiného města (teď se stěhuju zpět tam, kde mám kamarády a budu radši dojíždět, to stěhování byla pěkná blbost). Ze začátku jsem měla pocit, že to zvládnu jen s terapií i bez prášků, byly dny, kdy jsem byla ÚPLNĚ v pohodě, špatný jsou pro mě večery, hlavně když je teď brzo tma a já jdu z práce do svýho bytu, kde jsem sama. Ale pak těch dobrých dní začalo ubývat a přišly týdny, kdy jsem se už zoufale chtěla pořádně nadechnout, ale nešlo to. Začala jsem lítat po doktorech, protože jsem si říkala, že ten můj krátký dech nemůže být přece jen z nervů! Tak jsem se dohnala až na bronchoskopii, ale na plicním nic. Začala jsem hledat útočiště po všech známých a začala jsem z nouze u nich i přespávat, protože jsem se sama ve svém bytě bála. No a samozřejmě neschopnost jít nakoupit, takže doma byla věčně prázdná lednička :) Na Citalecu jsem cca 14 dní, pomohlo mi to přežít vánoce relativně v pohodě, ale asi jen díky vědomí, že teď s léky se to bude už jen lepšit. Ale stejně si na svůj "nový život" nemůžu zvyknout, proč to muselo přijít?? Doufám, že do pár týdnů začnu pozorovat zlepšení a strašně moc doufám, že jednou budu zase jako dřív a budu si užívat života i když jsem sama, jako jsem si ho sama užívala i dřív. Díky, že sem píšete! A když už se blíží ten nový rok, tak vám všem přeju, abyste ho prožili šťastně jako malé děti, které neřeší naše blbiny :)
Přidat nový komentář