Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Ahojky, delší dobu jsem tu nebyla...od Velikonoc jsem byla relativně v poho dokonce jsem bez Neurolu, pouze Zoloft. A tento týden mně ustoupily i ty závratě a pocit, že jste na vodě. Po středeční návštěve u psychiatra jsme se domluvili, že ještě úzkost malá přetrvává a bylo by dobré, ne nutné navíšit z 75mg na 100mg. Beru od čtvrtka a mám pocit zhoršení než zlepšení...opět závratě a spánek nic moc atd. Máte po na výšení někdo podobné zkušenosti. Nevím zda vydržet a ústálí se to nebo se vrátit k původní dávce ??? mějte se krásně Bára

Ahoj, taky jsem po navýšení AD cítila spíše zhoršení než zlepšení. V mém případě se jednalo o argofan, který mám navýšený ze 75 mg na 150 mg. Beru jednu tabletu denně ráno. Beru taky neurol, ale ten se snažím brát jen pokud je nejhůř a příjde na mne úzkost. Tu navýšenou dávku argofanu beru už asi 1 měsíc a blbě mi bylo asi 10 dnů. Pak se to ustálilo. Uvidíš, snad to bude lepší. Drž se. Regi

Děkuji za povzbuzení :o)) Už aby se člověk zabýval běžnými věcmi než sám sebou co ??? Nevím jak ty ale mě vždy vykolejí třeba i pitomá bolest hlavy...musím přiznat že je lépe než před dvěma měsíci, ale já jsem hrrr a chtěla bych vše hned. Třeba se tím naučím trpělivosti. Všechno zlé je k něčemu dobré.....

Ahoj všichni, nějak jsem se vůbec nedostala k psaní, i když jsem občas do diskuze nakoukla a koukám, že tu máme nového člena. Nepsala jsem protože jsem měla hodně práce. Musím říct, že je mi lépe, ale zdaleka ne úplně, stavy úzkosti se mi dost horší před menstruací, už jsem i přibrala, takže z 11 kg už mám 3 nahoře, ale na 100% to fakt ještě není, což mě docela štve, protpže AD beru už 7 měsíc, což jsem myslela, že budu úplně OK. No nic musíme býr rádi za to jak nám je. Barčo Ty buď silná, já jsem náběd AD měla hrozný, a 18 dnů je opravdu málo, mě k lehkému zlepšení došlo za 6-8 týdnů a zlepšení po 3 měsících, dnes je to půl roku a ještě nejsem zcela v pohodě, ale snažím se hodně na sobě pracovat a prostě se musím s tím naučit žít, což se mi samozřejmě moc nelíbí. Budu doufat, že bude někdy úplně dobře. Zatím pa Jana

Ahoj Jani, to ne Barča, ale já jsem na AD teprve 18. den (dnes už 20.). Ale to nevadí, jen jsi popletla jména. Beru sice Citalopram, ne Citalec, ale je to prý skoro to samé. S jakou dávkou jsi začínala? Já jen s 10mg, dnes jsem si poprvé vzala 20mg. Tím že jsem začínala s tak malou dávkou se mi možná nástup účinku ještě prodlouží, není to tak? Jinak já mám ty úzkosti naprosto příšerný. Dokonce jsem pomýšlela i na sebevraždu, i kdybych to v životě neudělala! Tak moc mě ty prášky ovlivńují a až tak moc se mi přitížilo. Je to normální? Dnes jsem si vzala půlku Lexaurinu, trochu mi pomohl, ale není to ono. Myslela jsem, že budu víc v pohodě. Ty jsi shodila s AD 11kilo? No to je teda dost. Já už jsem ale taky jako kost. Co do sebe dostanu, tak třeba jen polívku, nejaký ovoce a zeleninu. Jinak na jídlo vůbec nemám chut. Jak dlouho jsi žila s depresí a úzkostí, než jsi se začala léčit? Mně to začalo v listopadu loňského roku. Takže půl roku před léčbou. Chodíš na terapii? Pokud ne, určitě by Ti pomohla! Já se snažím i na tu terapku a mám skvělou paní, která mi pomáhá...Držím nám všem palce!

Ahoj Leni, omlouvám se ale psala jsem kvapem, tak jsem přehodila jména. úkostné stavy jsem měla už dříve, ale projevovali se raním dávením, bušením, průjmem, motání hlavy atd. myslela jsem že mám nádor mozku nebo co, no hrůza, a až pak po všech možných vyšetřeních včetně MR mozku jsem zjistila, že to bude přes hlavu, ale neměla jsem důvod, žádné starosti, děti zdravé, manžel v pohodě mám práci, která mě baví atd. No nic, prostě a jasně žádnej zjevnej problém. Jinak těmihle stavy jsem trpěla tak 17 let, ale vždy přišly a pak odešly no a v posledním půl roce to bylo denně. Takže jsem začala chodit na terapie a začala brát AD, to si ostatně můžeš přečíst v mých příspěvcích.Mám náročnou práci, ale mám ji ráda, takže v práci se snažím být v pohodě, dělá mi dobře fyzická námaha a tak se co nejvíce hýbu a naopak ještě chodím na jogu, abych relaxovala. Kombinuji snažím se, ale ono to ještě není. Na sebevraždu jsem myslela také, ještě někdy i teď, když mi je po ránu blbě, ale vím že to také neudělám, ale život s tímhle mě také nebaví. Stále doufám, že bude líp. Jinak já začínala na 10mg a po týdnu navýšila na 20 mg. 2x měsíčně chodím na terapii. Ahoj Jana

Ahoj Jani, ty myšlenky na sebevraždu, to je fakt síla. Nechápu to. Neměla jsem je předtím, než jsem začala brát ty prášky, to je právě to co mě znepokojuje a vždy ráno, když si ty tabletky beru, tak si říkám, jak je nenávidím...Brala jsi také něco k tomu, jako Neurol nebo Lexaurin? O joze taky vážně přemýšlím. Z jakého jsi města, jestli se můžu zeptat...? Právě, že tady u nás žádná pořádná jóga neprobíhá. Jsem z MB. Děkuju Ti za odpovědi, fakt moc. Jsi docela optimistka, určitě se to u Tebe zlepší, pevně držím palce!!!

Ahojky holky, souhlasím s Janou u mě byl nástup AD taky až tak po těch 5 týdnech a po 3 měsících se to pomalu zlepšovalo. Ale dlouhou dobu jsem měla takovou tu klasickou houpačku jednou ok a pak propad. Také se blížím k 7měsícům braní a myslela jsem si že to bude dobrý ale stále to tam je už né tak často, ale jsem ráda alepoň za to. Prostě se s tím musíme naučit žít. Asi to je fakt na celej život. A co ostatní jak se máte? Já stále scháním práci to mi taky moc nepřidá ale aspoň něco dělám a jen tak nesedim. Mě taky pomáhá pohyb i když teď jsem to dost flákala tak se do toho budu muset zas pustit než budou ty úmorný vedra to se pak skoro nedá nic dělat:-)). Zatím ahoj a držím nám všem palce ať ty dny jsou jen lepší a Leni vydrž uvidíš bude líp papa

Ahoj Fifi, a co Ti třeba říká dr.? Jak to, že to po 7 měsících ještě není ok? Nepřemýšlel třeba Tvůj psychiatr o změně léků? A znáš příčinu toho, proč Ti ty úzkosti začaly? To je podle mě taky dost důležitý se vrátit do minulosti a přemýšlet nad tím, kdy a proč to začalo...Zkusila jsi kineziologii? Já ano a myslím, že mi to trochu pomohlo. Pořád jsem měla strach z budoucnosti. Ted už takový nemám...A přesně vím, proč mi ty úzkosti začaly - bylo to po tom, co jsem zažila nervový otřes se svým manželem, který mě chytil pod krkem. Zažila jsem neuvěřitelný strach, největším v mém životě. Pak jsem se bála i vedle něho spát...Strašný strach, to si ani nedovedete představit. Pak to postoupilo tak daleko, že jsem se nemohla koukat na krimi zprávy, kde ukazovali jak manžel ubodal manželku atd. a pak už jsem se nemohla koukat ani na zprávy, co se děje ve světě a pak jsem z toho dostala deprese. Hrůza. Neschopnost radovat se (ani z mé malé dcerky), šílená únava, bolesti zad, neschopnost se pořádně usmát, skoro jsem nekomunikovala s okolím a když už, tak jsem byla na své blízké dost nevrlá...Musím říct, že po pár dnech užívání Citalopramu mi zmizela bolest zad a také únava. Ted už se také víc těším z nějakých věcí, ale ty myšlenky na sebevraždu, to je teda novinka, ty přišly až s těma práškama. Tak ted jsem se vypovídala...ufffff, se mi docela ulevilo :) Drž se, bude líp a práci najdeš, Fifi!!! Ted je to na trhu práce už lepší! Kdo hledá, najde! :)

Ahoj holky, tak když se konečně člověk dá relativně do kupy, zase něco neočekávaného přijde... Od včera je mi blbě od žaludku i jsem několikrát zvracela a bolí mě záda a nohy. Mohu si tisíckrát opakovat, že je to něco ze vzduchu,ale stejně mě to rozhodilo a bála jsem se, že je to můj konec. Asi to k těmhle stavům patří, že člověk vidí vše dramaticky. Leni ty se drž, bude líp a uvidíš, že za pár týdnů budeš na vše pohlížet jinak. Já jsem ráda, že už neležím jen v posteli i se mi relativně upravily fyzické příznaky (závratě, bolesti zad atd.jistě to znáš), ale i po 3měsích braní AD to není úplně OK. Ale úspěch pro mě je že už druhý týden válčím bez Neurolu. Jak už jsem psala jsem člověk netrpělivý a chtěla bych, aby už to bylo úplně v pohodě... Co se týká pocitů na sebevraždu, o tom si promluv s lékařem jestli je to nějak intenzivní...jinak i mě to napadá, když už jsem ze všeho vyčerpaná. Podle mě je to obrana těla, ale mi musíme bojovat, protože nic není zadarmo :o))) a co nás nazabije to nás posílí :o)))))))))))))) Mějte se krásně

Ahoj Báro, s tou netrpělivostí jseš jako já, jsem také hrozně netrpělivá, Tvé stavy přesně znám a mě pomáhá se prodýchat do břicha a vyběhnout si schody.Také tyto stavy ještě teď po těch měsících prožívám, ale už nejsou tak intenzivní, mám je hlavně po ránu, večer je mi nejlépe. Leni o těchto myšlenkách na sebevraždu jsem říkala cvokařce, a ta mi chtěla navýšit Citalec a to já nechtěla, ale říkala že pokud to není intenzivní, tak je to normální stav, kdy je člověku ouzko a nechce se mu tkzv. NIC. Já mám problém s nemocema, žila jsem v tom , že jsem prolezlá rakovinou, musela jsem si dokazovat, že jsem zdravá, takže mám štos vyšetření, a pak mám strach ze samoty, jelikož a na to jsme přišli až u cvokařky, mě nechávali rodiče často jako malou samotnou a já měla strachy až jsem z toho zvracela atd....Takže že to je asi můj prapůvod problému. Jinak na otázku proč už nejsem zcela OK, mi cvokařka říkala, že jsem si to pěstovala 17 let, takže to hned tak nepůjde. Leni , u Tebe je původ problému jasný, takže si myslím, že to snad půjde rychleji, doufám, že jsi od |Tvého chlapa na km daleko. Jinak já jsem z Jižních Čech, takže jogu Ti asi doporučovat u nás nebudu, každopádně doufám, že si vše nahlásila na Policii!!!!!Dnes jsou zákony i na to, že se K tobě nebude moci přiblížit a můžou ho i vykázat z bytu. Ahoj jana

Ještě jsem Ti zapomněla napsat, na začátku léčby jsem brala Lexaurin 1,5 mg, ale asi jen 14 dnů, měla jse, strach ze zívislosti. Ještě dnes si ho občas šlehnu, ale to už mě musí být hodně mizerně, mám jedno balení od ledna, tak doufám, že mi vydrží do konce roka. Ahoj jana

Ahoj Jani, dostala jsem se sem až po šílené době, tak mi nedá, abych Ti sem nenapsala reakci. Jsem na tom stejně jako ty, vždycky si také jen přečtu reakce, ale málokdy se donutím napsat. Jen jsem Ti chtěla sdělit jak jsem na tom já, já se mám celkem fajn, řekla bych, že skoro jako dřív, někdy cítím napětí na hrudi, ale neni to nesnesitelné a je to skutečně pouze někdy. Začalo mě teď velmi nabíjet počasí, výlety do přírody atd. te´d jsem měla také stresy v práci, ale z toho byla spíš jen otrávenost a blbá nálada. Ty máš určitě i práci stresovější bych řekla. Jinak třeba zjištuju, že já měla od dětství strašný strach ze tmy, v průběhu úzkostí jsem se bála třeba jít i v noci na záchod a to ta AD také celkem odstranila. Jinak Jani souhlasím s tím názorem, že když se Ti to střádalo 17 let bude to chvíli trvat, já to pozoruju na sobě. 1. ataku jsem měla v 19 letech a táhle se to semnou asi tak půl roku, pak to umizelo a objevilo se to, když mi bylo necelých 26, pak už to zvládnout nešlo....takže opravdu to chce asi vyčkávat, protože já jsem opravdu každým měsícem vyrovnanější a vyrovnanější a každý den za to děkuju bohu......Jinak na sebevraždu určitě nemysli, to jsou převrácené úzkosti, proč by ses jinak bála rakoviny? To si přece odporuje, řikej si vždycky, že ve skutečnosti se smrti bojíš a zabít se nechceš.... Musím končit, mějte se všichni krásně, já jdu dneska na kolo, tak si pořádně provětrám faldy:)

Pro Símu, Símo já mám původně zdrávku, moc o těch nemocích vím, tak že jsem se jimi i hodně zabývala, takže tímto jsem si vsugerovala veškeré příznaky buď rakoviny, RS-roztroušené sklerozy, nádoru mozku atd. Ty nemoci mě už přešly, ale úzkostná porucha zůstáva potvora, ale v mnohem lepší formě. Zatím ahoj, pokus is dobře pamatuji, Ty jsi na tom zhruba stejně jako já myslím tím v délce užívání Citalecu viď? Jinak mám náročnou práci, ale baví mě, je pravda, že stres v kombinaci s GAD nic moc, ale nemohla bych bez toho být. Jana

Jani AD beru přesně půl roku a opravdu se to u mě pořád vyvíjí si myslím, každý měsíc pociťuju změnu. Někdy na sobě cítím tedy změny počasí, že se mi motá třeba hlava, ale jinak celkem ok. Taky mi moc pomáhá sport, strašně ráda jezdím na kole a snažím se dát si vždy do těla:)

Ahoj Jani, to jsi napsala hezky - ještě si ho občas šlehnu :) to jsi mě docela rozesmála, jak to píšeš nadneseně! Děkuji za odpověď, já jsem si dala Lexaurin půlku zatím jen včera, zítra to bude 3. týden co užívám ten Citalopram. Dnes jsem přišla na to, že mám strašný strach z budoucnosti. U mě je to asi spíš deprese, než úzkost. Já ani nevim, doktorka mi vlastně nic nediagnostikovala. Přišla jsem za ní s tím, že mám deprese (únava, bez energie, nic mě nebavilo, na nic jsem se netěšila) a tak to tak vzala a hotovo. K tomu jsem prožívala PP ve frontě u pokladny a bála jsem se cesty letadlem, busem....Takže vlastně tam ta úzkost je taky....:(

ahojky, Leni dr. je jakoby spokojená protože citalec zabral sice asi né tak jako u klasických depresí nebo pp protože moje úzkosti a pp začli po léčbě rakoviny. Nevím jestli jsi četla ty předešlí příspěvky ono je toho docela dost:-) tak já mám diagnostikovanou úzkostně depresivní postraumatický syndrom organického původu. Bohužel jsem v předčasném přechodu což je opravdu pro 30leté tělo pecka a nemůžu brát hormony a ty přírodní na mě nějak nereagujou a všechno se to odehrálo tak jakoby kaskádovitě. Takže jsem rok po léčbě zhroutila a tím to všechno začlo. Než jsem si vůbec uvědomila co se to se mnou děje byla jsem několikrát na kapačkách pp katastrofa a pak jsem si požádala o konzultaci u psychiatra a začla jsem brát citalec 20 a do toho chodím na psychoterapie teď už jednou za měsíc. Obě dr. se schodly že jsem psychicky v pořádku ale bohužel přechod se mnou mává a tělo si dělá co chce takže mám úzkosti pp a taky mě rozhodí každá blbost. Jak se říká ženská v přechodu je fakt jeden velkej průšvih:-))). Citalec mi dost pomohl, tělo se zklidnilo ale zklidňováky ještě občas musím vzít. V přechodu máš vlastně sklony k depresím a úzkostem takže se to dalo čekat bohužel, ale né u každé ženy. A ono samotná léčba rakoviny a operace a všechno kolem toho hrůza, ale pořád jsem si říkala chci žít mám malýho syna hodnýho manžela skvělou rodinu takže u mě myšlenky na sebevraždu nebyly protože jsem se ocitla na pokraji smrti a když víš že tě neodoperujou a nezkusíš léčbu tak to máš jistý tak to je pocit kterej už nechci nikdy zažít to že s tím musíš na jednu stranu počítat kdyby se to podělalo..., prostě bojuješ o život. Byly tam takový záblesky když mi bylo hodně zle končím ale pak se zvedneš a řekneš si teď to přece nevzdám a tak to pokračuje dál... Jejda to jsem se nějak rozpovídala:-). Takže beru léky a jsem ráda že je mi lépe i když jak říkám jednou nahoře jednou dole, ale stále doufám že bude líp. Každopádně je to lepší než bez léků. Držím palečky papa Fifi

Dobrý den ,menuji se Eva, 6. týden užívám citalec, 5. týdnů 10 mg, poslední 15. Mám zdiagnostikovanou úzkostnou poruchu, která se naplno rozjela asi před 3 měsíci, kdy jsem jsi na základě mých tělesných příznaků vymyslela RS, nakonec na neurologii zjestili naštěstí jen neurogenní tetanii, ale už se to rozjelo a paní doktorka mi vysvětlila, že tetnie a úzk. porucha jedno jest. Začátky užívání šílené, teď rána ještě hrozné, sem tam se jistím půlkou 0,25 neurolu, ale už se objevují světlé okamžiky, kdy je líp. Do práce jsem chodit vydržela, ačkoliv to byly někdy velké krize, ale doma by bylo ještě hůř. Tak jsem se alespoň pořád nepozorovala. Ale proč vlastně píšu- chtěla jsem moc poděkovat všem, kteří tady přispívají hlavně za jejich optimistické slova a naději, kterou dávají nám všem, ketří se s tím teď moc a moc pereme. Musím říct, když mi je hodně zle, tak čtu pořád dokola, že někomu to pomohlo, a že bude zase lépe. Tak ještě jednou děkuji. Eva

Zdravím všechny i nově příchozí Evu. Jsem ráda, že naše příběhy a články tě povzbudí a dávají ti naději. Já jsem dneska byla u psycholožky se trochu vypovídat, protože mě tížily věci, které se staly už hodně dávno a které jsem vytěsnila někde hluboko. Paní psycholožka je moc fajn, hodně mi pomáhá a dneska obzvlášť. Hodně se mi ulevilo a snad už konečně bude líp. Doufám. Jinak na neurolu jsem bohužel pořád, někdy si musím vzít i celou tabletu a kromě toho užívám argofan, 1 tabletu a na spaní trittico taky jednu tabletu.Příští týden jdu k psychiatričce tak uvidím. Mám dotaz holky, jak chodíte k psycholožce máte to přes pojišťovnu nebo si to platíte? Já to mám přes pojišťovnu. Mám dotaz jestli náhodou nevíte kolik sezení mi pojišťovna zaplatí a kolik si už pak budu muset platit sama? Nevíte kde bych mohla získat informace? Předem děkuji za odpověď. Mějte se všichni co možná nejlépe, užívejte sluníčka. zdravím všechny Regi

Ahoj, já chodím k psycholožce také přes pojišťovnu, chodím k paní na kterou mi dala telefon moje psychiatrička. Chodím od listopadu doteď. Dosud jsem chodila každý týden, teď budu chodit jednou za 14 dní a neplatila jsem nikdy ani korunu. Já si myslím, že pokud máš psycholožku, kterou hradí pojišťovna, tak je to snad neomezené. Jinak u soukromých se platí až 600 za hodinu a to se mi nechtělo rozhodně platit.....

AHOJ já chodím taklé přes pojišťovnu, ale nyní už mám nárok pouze 1x za měsíc, půl roku jsem chodila 2x, jinak cvokařka chce 350 Kč pokud přijdeš navíc. Zatím jsem platila pouze 30Kč poplatek. Od pojišťovny dotavávají okolo 400 Kč, alespoň co jsem slyšela. Ahoj Jana

Ahoj, chtěla jsem se zeptat za jak dlouho od začátku braní AD jste začali mít snesitelné rána, já zatím dost špatné, dnes začínám 6. týden, 5. týdnů na 10, teď 15, každé ráno mám pocit, že už to snad nikdy nebude v poho, během dne se to ponmalinku zlepší. A tak si pořád říkám, jestli mi to zabere???

ahoj Evi, u mne to trvalo skoro 3 měsíce než se to trochu zlepšilo. Do teď mám období kdy je mi pár dnů lépe a pak na mne příjde úzkost, strach, špatný spánek a je mi zase blbě. Já mám momentálně tu výhodu, že jsem doma na nemocenské, takže když je mi nejhůř můžu si jít lehnout. Doufám, že tyto stavy brzy přejdou jelikož jsem doma už 4 měsíc a chtěla byh už jít do práce,ale pořád to ještě není ono. Snažím se bojuju, jinak to asi nejde. Určitě ti Evi AD zaberou,ale chce to čas a u každého je to jinak. Mě taky moc pomáhá, když si přečtu příběhy ostatních a že nejsem v tom sama. Drž se Evi. regi

Asi to tak bude, dnes jsem volala i p. dr., že jsem už jsem z toho nešťastná, tak mi řekla, že opravdu 2 i 3 měsíce trvá než to u úzkostných poruch zabere, no to ještě nemám za sebou, tak snad to vyjde, a to mi včera bylo dobře skoro celý den a dnes zase nic moc, je to prostě mazec, děkuji za odpověď, Eva

Evi i já mám rána do dnes nic moc a ze začátku jsem myslela, že ani nevstanu, zvracela jsem, dávila se motala , průjem no hrůza, teď už je to o 500% lepší, ale stále to tam někde JE.VYDRŽ bude lépe.Pa Jana

Moc všechny zdravím a musím přiznat, že co se psaní týče, jsem na tom teď taky trošku na štýru... Já užívám citalec 6tý měsíc a nedám na něj dopustit. Děsně mi pomohl a otočil můj život o 180 stupňů do správného směru. Je to jediný lék, který užívám, k doktorce normálně nechodím, na angínu, chřipku, nachlazení apod. nasadím vždy bylinky, ale tady to prostě bylo potřeba. Chodím k psychiatričce a psycholožce v jedné osobě a platím si to sama. Za každé sezení je to docela pecka při mém platu, ale nelituju. Konečně poznávám sama sebe a i když přicházejí dny na pendrek, tak taky přicházejí dny skvělý, který prostě stojí za to. Říkám si, že když bych neměla ty špatný dny a měla jen ty dobrý, tak jak bych si těch dobrých mohla vážit a užívat si jich, když bych neměla srovnání? Taky si konečně začínám uvědomovat bloky v mé mysli naprogramované už z dětství a vždycky se mi pak uleví, když přejdu další "problémový kopeček". Vím, že to u mě bude taky trvat dlouho, jako u Jany Novotné, táhne se to se mnou od dětství, ale vím, že to překonám, že to všechno zvládnu, protože to chci. A Vy to všechny taky zvládnete, stačí jen skutečně chtít. Už jste překročily ten největší kopec a otočily se taky tím správným směrem, takže koukněte na ty kopečky před sebou, pohlaďte se, řekněte si, že jste pašák, který to zvládne až do konce a zhluboka se na to nadechněte. A i když bude nějaký den na nic, tak přichází proto, aby zas po něm přišel den prímovej (může jich být samozřejmě víc..). Takže holky hlavu vzhůru, vypnout hruď a bude dobře. :-)

Moc, moc, moc děkuji za Vaše slova podpory a naděje, budu si je číst pořád dokola, když mi bude na nic, Eva

Ahoj všichni, ještě jsem se chtěla zeptat, když beru půl 0,25 neurolu, každé ráno, je pravda, že ne v kuse těch 6 týdnů, jestli s tím může být nějaký problém. Bez něho bych se do práce asi nevyhrabala. Je pradva, že ze začátku jsem ho brala míň než teď, ale tím, že už je to tak dlouho, tak jsem asi více rozhozená, děkuji Eva

Ahoj Evi, jsme na tom DOST podobně, podle toho, co píšeš. Já ted beru Citalopram (to samé co Citalec, alespon to doktoři říkají), 22.den. Dnes jsem se ve 3 hodiny ráno vzbudila po 4 hodinách spánku a už jsem nemohla zabrat, musela jsem si vzít aspon 1/4 Lexaurinu. Pak jsem ještě tak nejak spala, ale žádná sláva. Chtěla jsem se Tě zeptat na zkušenost s Citalecem úplně od začátku. Jak jsi to měla v prvních dnech a dál? Já si totiž myslím, jestli neberem zbytečně moc vysokou dávku. Jak jsi na tom byla před braním? Já měla deprese - únava, neschopnost něco udělat, k něčemu se donutit, nekomunikace s okolím, na manžela jsem se netěšila, nic mě nepotěšilo, ani moje maličká dcerka, byla jsem jak zombie, zapomínala jsem, absolutně žádná chuť do života a k tomu jsem měla panické ataky ve frontě v obchodě a úzkosti při koukání na krimi zprávy a na zprávy vůbec....A ted Ti chci popsat ten začátek : po prvních 3 dnech, kdy jsem brala jen půlku (tj.5mg) jsem se cítila dobře, únava mi zmizela snad okamžitě + i bolesti zad. Zázrak. I jsem se víc těšila z věcí. No ale po třech dnech užívání mi začaly návaly úzkosti (to určitě znáš), a to jen po té půlce!!! (každý říká, že je to dávka pro děti a na mě to takhle zapůsobilo) Pak jsem přešla na 1 tabletu a začala jsem přemýšlet nad smyslem života, napadayly mě i myšlenky na sebevraždu - to ale vyvolaly ty prášky, než jsem je začala brát, tak jsem to neměla. Uzkosti byly hrozný...Nechtělo se mi zase nic dělat, jít ven, nic. Postupně jsem začala brát 1 a 3/4 tablety, to je 17,5mg. Včera mi bylo docela fajn, ale takový záblesky beznaděje tam stejně dopoledne byly. Jinak mám sucho v puse, potí se mi chodidla a dlaně a v hlavě mi běhaj myšlenky. No a jak jsem se dnes vzbudila ve 3 ráno a už jsem nemohla spát, řekla jsem si a dost a zavolala jsem dr., jestli náhodou nemám snížit dávku, že to prostě vůbec nejsem já a mám takové hnusné myšlenky a úzkosti, které jsem předtím ani neměla. Ještě musím napsat, že když se ráno vzbudím, je mi docela ok (kromě toho dneška), ale jakmile si vezmu prášek, za hodinu po tom, co ho spolknu, to začíná - návaly, úzkost, myšlenky, nálada absolutně na bodu mrazu, žádná radost atd.. Kupodivu mi dr. řekla, at to zkusím snížit třeba jen na půlku denně. Dnes jsem si tedy vzala jen 1 a půl tablety(tj. 15mg) a zítra si vezmu jen 1 a 1/4. Myslím, že ty antidepresiva nějak nepobírám. Asi jsem dost citlivá na chemii. Nikdy jsem totiž ani nic nebrala, já se "bála" i Brufenu! Tak možná proto - tělo na to nění zvyklý. Napíšu sem zase zkušenost, jak to jde dál, jestli je to třeba po té nižší dávce lepší. Jo, a ještě jedna věc - cítím, jak strašně bych potřebovala spát, jak to tělo potřebuje, ale nemůžu. Ta antidepresiva mě jakoby nabíjí energií, cítím i takový třesot. Chci Tě poprosit, zda bys byla tak hodná a vzpomněla si, jak ty prášky na Tebe působily úplně od začátku, zajímalo by mě to. A aspon se "vypovídáš"... :) Přeji Ti hezký den a všem tady děvčata!!! J

Jo, a nejím, do jídla se musím nutit. Jak to máš Ty?

Ahoj Leni, takže já jsem začala brát po té, co jsem měla problémy s brněním ruky, špatným viděním, a protože můj otec má Parkinsna, tak jsem si vsugerovala nějakou takovou nemoc. Na neurologii mi řekli, že jo neurogenní tetanie, což je vlastně úzkostná porucha. Po dvou měsících, kdy jsem měla ty stavy pořád stejné plus nespavost, špatně poránu, tak jsem zodpovědně vyrazila na psychiatrii, kde mi právě řekla, že je to reakce na stres- mám 4,5 leté dvojčata, poměrně náročné, visí na mě, stresy při odchodu do školky, už jsem pak na ně jen řvala, vadilo, že jen mluví, no děs. S tím vsugerováním nemoci jsem to už jednou měla asi před 10 lety, tehdy jsem se z toho vyhrabala sama, ale trvalo mi to 2 roky. Sice jsem taky zkusila AD, ale po první pilulce mi bylo tak špatně, že jsem to vzdala. No a tak teď jse chtěla být zodpovědná, a šla jsem a říkala si, že to přeléčím. Nástp léků šílený, zvracela jsem, v noci nespala, tetanie se mi zhoršila, pak po 14 dnech se to zlepšilo, to jsem brala jen 10, ale teď nějak nevím, ráno mi je špatně pořád, během dopoledne a odpoledne trochu lépe, ale jsem pořád taková uvnitř nervózní, úzkosti jak kdy, dávku mám od soboty zvedlou na 15, tak čekám dr. říkala, že navýšení se projeví až po 14 dnech, s jídlem taky nic moc, nejvíc jím odpoledne a večer, jinak se spíš nutím, aby jsem něco pojedla. Paní dr. pořád volám, jestli jsem měla léčbu opravdu nasazovat, ona tvrdí, že ano, ale že nástup až po dvou až tří měsíců. Tak se modlím, ať to opravdu vyjde. Nevím, jestli kdybych věděla, že to bude takové peklo, jestli bych do toho znova šla, ale nechtěla jsem ten stav nechat rozjet, tak snad jsem udělala dobře. Tak musíme doufat, že jsme pro sebe udělaly to nejlepší a že jednou bude líp, ale to čekání...Tak bojujme, je to někdy fuška, měj se, Eva

Ahoj holky, tak dneska jsem od ráno totálně mimo mísu. Nevím co to je ale klepu se motanice špatně na zvracení musela jsem si vzít rivotril 0,5mg jinak bych omdlela. Na mě strašně blbě působí náhlý změny počasí tak si myslím jestli to nebude tím, má být bouřka a ochlazení no to se mám teda na co těšit celé léto protože to bude stále dokola. Ale je to děs to klepání že si nemůžete ani nalít sklenici vody je to fakt příšerný:-(((. A tématu co tu probíráte jsem na tom podobně začátek hroznej měla jsem pocit že je to horší než to bylo před AD pak se to po několika týdnech - měsících cca 3 zlepšilo. Ale ta houpačka je tam stále i po takové době co to beru (7měsíců), ale je fakt že lepší něž na začátku. Je mi hlavně hůř když to mám jakoby dostat a ty rychlý přechody počasí a to mi řekla i dr. že to může být horší alespoň teda u mě protože mám umělej přechod. Ale nevím jestli tohle léto vydržím jsem hotová a ta představa že jsou ještě relativně nízké teploty a poleze to nahoru mě děsí i když slunce miluju. No uvidím. K dr jdu až za 2 měsíce prý jsem psychicky v pohodě tak není nutný docházet tak často a k psycholožce jdu přístí týden tak se aspoň vykecám i když je to stále dokola. Zajímalo by mě jak to zvládají jiné ženy v podobné situaci myslím předčasný přechod a pp. Jinak přeji hezký den a pište pomáhá mi číst jak to zvládáte papa Fifi

No a co se týče braní léku, jsem na tom stejně jako ty Leni, skoro jsem taky ani brufen nevzala, léčila jsem se homeopatikama, ty mi ale v tomto případě nepomohly, mám stím taky problém a pořád si taky říkám, jëstli mi ta chemie více neškodí než prospívá, ale to je ta moje úzkostná povaha, která to pořád řeší. Když jsem to říkala dr., tak se usmívala, stejný lék bere i její maminka a dlouhodobě, tak snd takové svinstvo to není. Musíme jen doufat, Eva

Ahoj jak jsme všechny stejné, já na tom s léky byla stejně, já jsem své stavy ze začátku také léčila homeopatiky, ale nezabralo to, já mám k práškům doslova odpor, ale přemohla jsem se , ale jinak holky začátek braní AD jsem měla stejné já se potila i v ponožkách, hrůza, přemožte to, je to znamení, že AD na vás reagují. Ahoj Jana

ahoj, no ja taky dneska nic moc. Od rána je mi blbě, musela jsem sáhnout po neurolu, třes rukou, zimnice, úzkost,no prostě hrůza. Já roněž jsem měla hrozné stavy ze začátku s AD. Brala jsem citalec 20 mg asi 3 měsíce a pak mi doktorka změnila AD na argofan, který beru 2 měsíc. Pokaždé při změně AD hrozné stavy hlavně na začátku,ale pak se to nějak zklidnilo. Jak píše Fifi taky jsem už dlouho na AD od prosince 2010 a je to jako na houpačce,ale už je to lepší než to bylo na začátku. Já jdu příští týden k psychiatričce, tak uvidím co mi řekne. Tak se holky držte, budeme doufat, že to zase bude lepší. Regi

A mám ještě jeden asi dost hloupý dotaz, jak poznám, že mi vlastně AD zabírají?Eva

ahoj vsichni,zdravim stare zname a i ty nove.dlouho jsem tu nebyla a ted sem si jen tak zhruba precetla vsechno.no tak musim rict ze mam velkou novinku.jsem tehotna!!beru sice stale Citalopram ale jen 10mg.bohuzel jsme to naprosto neplanovali,chranila jsem se ale asi se nekde stala chyba.nicmene ti kdo me tu znaji tak vedi jak sem byla strasne vystresovana z myslenky na deti a jestli je budu mit nebo ne,no a ted to aspon nemusim resit.chtela sem taky napsat,ze me potize uplne nevymizeli,stale mam obcas stavy uzkosti,asi jsem mela navysit na 20mg ale ted kdyz sem tehotna tak to tak necham.pry to mam brat,ze muaim byt psychicky v pohode a pred porodem to budu vysazovat.nevim co na to rict,rozhodne jsem si to takhle neplanovala ale stalo se a ja se k tomu musim postavit celem.pujdu do toho a jestli se mi dite podari tak pak se nadopuju treba 100mg a zustanu uz na tom cely zivot ale aspon budu mit vyresenou otazku deti.taky na jednu stranu se snazim drzet protoze vim,ze mam zodpovednost uz i za nekoho jineho a tak se snazim nesoustredit na sebe.to je cela ta nemoc.soustredujeme se na sebe ze zapominame zit a stale dokola rozebirame vsehcny priznaky.uz to ze sem chodime na tyhle diskuze umocnuje uzkost v tom smeru ze si o tom cteme,vzdelavame se v teto oblasti a porad dokola na to myslime.je to tezke z toho kola ven,myslim si ze na stoprocent se to uz asi nikdy nespravi,to asi ty prasky nedokazou,clovek si taky musi trochu pomoct sam.no tak vsechny zdravim a doufam,ze vam tu jednou napisu neco stastneho a veseleho.drzte mi palce.

Ahoj Wendy, gratulace k miminku. Budu ti držet palce ať to vše zvládneš. Hlavně ať jsi psychicky v pohodě. Jak jsi psala už nejsi sama, už jste dva. Tak se drž!!! Regi

Ahoj Wendi, to napsala nádherně a je v tom velká pravda. Miminka se neboj, to zvládneš, kamarádka mi říkala, že to přijde tak nějak samo to zvládnout. ;-) Drž se holka a pokračuj tak jako teď.

tak já jsem 14 dní bez prášků na spaní a bez prášků na uklidnění,bylo mi dobře,takže jsem si říkala,že to AD drží,ale dneska a včera neklid a horkost,ale jen dopoledne,dneska jsem vytáhla kolo,zajela si do práce,protože v pondělí nastupuju,tak jsem si myslela,že ta úzkost je z toho,dneska jsem byla u psychiatričky a ta říkala,že poslední dva dny má taky návaly horka,nevylučuje u mě spojitost s přechodem,já mám za sebou hysterektomii už 9 let,taky jsem byla u psycholožky,byla jsem tam přes hodinu,další návštěvy nejsou ted nutný,tak snad už to zvládnu,podle doktorky jsem bez deprese,tak se musím naučit zvládat tu úzkost,to nepříjemný pálení pusy a ramen mi přešlo před 14 dny,trvalo to 3 měsíce,takže to taky nebylo hned,taky mi to připadalo dlouhý,ale zabralo to,chodím si sem číst často,i když nepíšu stále,tak se držte,novým přeju hodně sil,Wendy gratuluju k miminku

Ahoj Leni, jak je, já tak střídavě oblačno, ráno blbě, teď trochu lépe, ale jsem pořád taková nervozní, nic mě nebaví, ale asi to k tomu patří, tak ať se daří, musíme doufat...Eva

Ahoj všichni, dnes jsem objevila tuto diskusi, ráda bych se zařadila mezi vás. Je mi 38let, mám diagnostikovanou úzkostnou poruchu s panickými atakami. Léčím se rok, užívám Deniban, při úzkosti Rivotril. Potíže mi začaly díky intenzivnímu pracovnímu stresu - zpočátku jsem jim nevěnovala moc pozornosti, přičítala jsem je pracovnímu vypětí a lenosti. Z práce jsem vždy prchala přímo domů, nechtělo se mi s nikým komunikovat, nechtělo se mi nikam chodit, často jsem jen seděla u TV nebo PC, aniž jsem vnímala, co sleduji, strávila jsem tak třeba celý víkend. Postupně se přidávaly další potíže - hlavně nevolnosti, pocit na zvracení, na omdlení, bolesti břicha, občas průjem, stávalo se mi, že jsem prostě nemohla vyjít z bytu, vždy se mi udělalo špatně...stejně tak pokud jsem byla třeba v obchodě. Cítila jsem se strašně unavená, jako vybitá baterka, byla jsem podrážděná a měla jsem neustále strach. Psychiatričku jsem vyhledala v okamžiku, kdy jsem začala mít problém i s cestou do práce (trolejbusem). Deniban mi pomohl zbavit se podrážděnosti a Rivotril zase při atakách, začala jsem chodit i k psycholožce. Jenomže se vše zase postupně zhoršuje, hlavně díky napětí v práci - budu nucena odejít z místa, mám strach, jak vše zvládnu, teď jsem na PN, nemám finanční rezervy, platím hypotéku...Mám hrozný strach co bude dál. Cítím se mizerně, bolí mě žaludek, břicho, cítím velkou úzkost, mám problém dojít si nakoupit, přitom obchod mám 5 min. chůze. V pondělí jdu k lékařce, bude mi měnit AD. Potom, co jsem si tu přečetla, z toho mám rovněž obavy, bojím se, jak zvládnu počáteční zhoršení stavu - mám pocit, že hůř už mi být nemůže. Snažím se "myslet pozitivně", mám i podporu v rodině (i finanční), ale nějak se mi to stále nedaří. Bojím se, že to nebude nikdy lepší...Můžete mi poradit, jak se s tím "poprat"?

Ahojky, no já si myslím, že už to, že jsi se problémům postavila čelem a začala je řešit, je velká výhra pro tebe. Můžu sama za sebe říct, že začátky nejsou zrovna fajn ALE Kvítku není to pořád ten děsnej stav, je to střídavé chvíli dobře chvíli špatně (tedy aspoň u mě to tak bylo) a když na to zpětně vzpomínám, tak nejhůř mi bylo první 2-3 týdny a pak se to pomaloučku a polehoučku začalo lepšit a v těch dobách, kdy mi bylo bídně, jsem pročítala tyhle stránky a psala jsem o svých pocitech a zjišťovala, že lidi jsou na tom i hůř než já a prostě jsem to přetrpěla jako všichni tady. A moc mi pomohly ty zprávy od srdíčka od ostatním spolutrpitelek a spolutrpitelů. Teď beru citalec 6tým měsícem a můžu říct upřímně, že rozhodně nelituju, že beru AD spíš toho, že jsem s tím nezačala mnohem dřív. Díky němu jsem se uklidnila, vyřešily se mi vztahové problémy, které jsem ani nedoufala, že se někdy vyřeší a koukám teď na svět tak nějak jinak. To víš, nemůžeš počítat s tím, že po půl roce jsou najednou všechny problémy a blbý stavy a dny pryč, ale spíše se pořád tak nějak prohlubují a zintenzivňují ty dobré stavy a člověk prostě už pociťuje, že žije a ne přežívá. Vydrž hoka, určitě to zvládneš, měla jsem úplně stejné pocity ze začátku jako ty, ale to tady asi všichni. A jestli jsi pročetla tyhle stránky tak jako já všechny od začátku, můžeš si všimnout, že po nějaké době se pak lidi, co sem psali, přestávají ozývat nebo nepíšou o svých pocitech, ale spíš podporují druhé, takže je vidět, že jim rozhodně líp a já jsem za to strašně ráda a těší mě to.

univerzální rada neexistuje,každý jsme jiný,můžu ti jen napsat svoje zkušenosti,tohle si tady mysleli tuším všichni,že to nebude lepší,bude,ale chce to čas, Volala jsem doktorce,když mi bylo ouvej,vypila jsem hektolitry čajů,ven jsem chodila jen s doprovodem,bála se sama být doma,ale já měla depresi a bylo to nekonečný,dnes je mi líp.Shlédla jsem nekonečné seriály,roztřídila hromadu receptů,umyla všechny žaluzie jednu po druhé,věřila doktorce.Najdi si malé radosti,naplánuj si na každý den,na co se těšíš,,k doktorce jdu vyzbrojena seznamem otázek,pořád se ptám,ze začátku jsem jen ležela,do ničeho se nenutila,napiš do diskuze nebo si to tady pročítej,nejsi v tom sama,je nás hodně,všechny ty starosti počkají,nejdůležitější je tvé zdraví a píšeš,že máš podporu v rodině,tak si povídej o tom,co tě trápí,držím ti palečky

Dobrý den, popíšu můj stav a poprosím pozorné o vyjádření. Podnikám od roku 1997 ,opravdu ostré tempo do roku 2003 .V roce 2003 postupně velmi ostrý a náročný rozvod z manželkou trvající soudy 3 roky .Soud o syna ,v roce 2006 soud ukončen -syn svěřen do mé péče .Tyto roky toho rozvodu byly opravdu hodně náročné a tvrdé .Fakt je ten ,že podnikání jsem utnul ve 2003 abych mohl být doma a věnovat se synovi a nechal jsem se zaměstnat.To byl rok a půl naprosté pohody -velmi dobře na to vzpomínám -možná proto jsem zvládl se poprat se svou psychikou v té době.V roce 2004 soužití s nynější partnerkou , která je hodná a je to v pořádku .Od roku 2005 jsem začal zase pokukovat po firmě a rozjel jsem ji.Z počátku asi rok to bylo jiné zaměření , které bylo v klidu- celkem .od 2006 jsem začal natvrdo zase makat na tom svém-vzal jsem to opravdu od podlahy.V roce 2008 jsem už táhl hubu po zemi a to doslova -založení s.r.o. a příchod společníka .Firma nové velmi ostré tempo doposud-od 2008 také se zaměstnanci .Tolik k práci. Teď od nového roku jsem se dostal do situace kdy jsem už nechtěl ani chodit dřív domů než v 20:00 protože jsem pořád měl pocit že dělám málo .Víkendy držím obvykle volné min.z 70% .Přišly ale chvíle kdy se mi začalo dělat zle v noci ze spaní , začalo mi bušit srdce a měl jsem pěkný strach .Před 2 měsíci se to zase opakovalo a já měl bolest na hrudi -v noci o půl jedné mě to vzbudilo tak jsem zavolal RZ a ve špitále řekly srdce v pořádku-nic tam není .Postupně se to zhoršovalo -bolest na hrudi i přes den- tlak ne hrudi.Tlak krevní mám lečený už 3 roky teď je vyšší i přes prášky.Minulý týden znova bolest po celém dni od 5 ráno za volantem mě v 8 večer na dálnici překvapil ASI mikrospánek nevím co to bylo nebo krátký výpadek-měl jsem za ten okamžik hluboký sen který mám před očima i teď-byl příjemný -scházel jsem ze schodů ke svému psovi ,kterého jsem musel ze zdravotních důvodů navždy nechat uspat před 2 měsíci a byl to velký miláček a člen rodiny.Jak jsem procitnul tak jsem byl pořád ve stejném pruhu rychlost sam.130 ,a velká svíravá bolest na hrudi a pálení až pod krk .Znova RZ znova srdce v pořádku .EKG čisté ,krev čistá.Mám předepsané léky CITALEC 20 a taky než to zabere tak Lexaurin 1,5 .Přes den se cítím mizerně , hlavně když toho je moc tak už nemám sílu ani mluvit do telefonu ,mám tlak na hrudi různě mě to píchá a bolí a hlavně mám velký strach abych neumřel-je mi 37 let . Vím že si řeknete že to přeháním ale jsou i volné chvíle a myslím si že odpočívám .Nevím -nevím proč to je a hlavně mi na to nikdo z lékařů pořád nedal odpověď a to mne velmi znepokojuje . Děkuji za přečtení a ev.vyjádření s podobnými zkušenostmi.

Ahoj Pepo, Tvé příznaky jsou známkou generalizované úzkostmé poruchy, která se i probudila, díky velkému stresu. Já tohloe přesně znám, problémy jsem měla, ale vždy nějak přišly a pak odešly. Až povelkém pracovním vytížení loni na podzim se ozvaly opět, podobného ražení co jsi měl Ty, ale byly tu denně, rána hrozný, lepšilo se to večer, tak to pokračovalo až jsem skončila u cvokaře.Také beru Citalec 20 už 7 měsíc, stav se radikálně zlepšil, ale ještě to není ono, ty rána jsou stále nic moc. Pokud jsi četl naší diskuzym, určitě jsi se našel. Mě pomáhá fyzická námaha, a pak učím se také relaxovat, protože to byl také můj problém neuměla jsem si dát pokoj.Jsem smíření s tím, že nějaký čas to ještě potrvá. Jinak je mi 37 let, mám dvě děti, pohodového a skevělého manžela, trochu náročnější práci, ale té se rozhodně vzdát nechci, protože mě baví i když je občas stresová.Jinak s cvokařkou jsme přišly na to, že tam budou ještě hrát roli určité aspekty z dětství, které ve mě dřímaly, ale probudil je stres.Pokud si nečetl celou anší diskuzy, tak si jí přečti, určitě Ti pomůže. Ahoj jinak dnes mi je mizerně, tak to jdu vyběhat.jana

Dej si udelat test ELISA na chlamydie pneumoniae a výsledek do ruky,a neboj se srdce je v pořadku

Mělo to být pro Pepu

Omlouvám teď jsem to po sobě přečetla a mám v textu příšerné překlepy a dokonce pravopisnou hrubku. Tak to prosím Tě přehlédni. jana

Nevím jak vám, ale mě je od pátku mizerně, dnes ráno jsem si musela vzít po 2 měsících lexaurin, abych vůbec došla do práce, nevím co to je úpně mě to překvapilo po 7 měsíční léčbě docela šok. Zatím ahojte, snad to do večera nějak přežiju, to je mi totiž dobře. jana