Já myslím,že ano.)))
Doma mi kouří synátor,ale je léto takže kouří venku . Je doma minimálně,takže to není až tak velké pokušení.Občas zde potkám položenou krabičku.Ze záčátku byl pohled na takovou krabičku doprovázen takovým stažením plic,nádechem- nevím jak to popsat- taková ta i fyzická silná chuť zevnitř,zachvění celého těla. Toto postupně zeslabovalo a nyní když vidím krabičku i mých dříve oblíbených zlatých malborek,tak už je to jen chladný pohled.No a to samé mám,když koukám na kouřícího člověka.Pohybuji se mezi nimi i v práci,táta kouří,známí kouří,v hospodách se kouří .Když jsem ještě kouřila se šampíkem tak říkali- pojď na cigáro,nebo jdeme na cigáro,tak jsem šla a třeba už ani nekouřila.Momentálně říkají jdu kouřit a já abychom mohli pokračovat v komunikaci tak odpovím jdu s tebou ,ale samozřejmě nekouřím.Akorát asi před dvěma týdny jsem měla ten zkrat,že jsem si dala ve stresu práska a zkonstatovala že mi nepomohl.
Ale podstatné je ,že cítím,že i kdybych z nějakého důvodu ulítla,tak budu dále pokračovat v nekouření. Už proto,že odhodit ty poslední cigarety mne stálo velké úsilí,následoval hnusný několikadenní absťák.Celkově celé ty dva měsíce a kousek,co beru champík-z toho měsíc nekouřím- nic moc- takové docela velké vybočeni z normálu. Celkově mi přijde,že z champíkem nebylo tak těžké přestal,ale na druhou stranu už bych si to nechtěla v žádném případě nikdy zopakovat
Každou chvíli si vyjmenovávám,jaké klady mi někuřáctví přináší a je jich doopravdy strašně moooc a stále objevuji další a další)) a kuřáci klepající se na cígo mi začínají připadat strašně směšní)))
Včera jsem to přehnala s burčákem,pěkně mne protáhl(((
No tak jdu zkusit něco sníst.
Přidat nový komentář