Někdy je slovník trochu nepřesný, anebo se poměry rychle mění. Limey podle jednoho anglicko-českého slovníku mj. v americké angličtině znamená označení pro anglického námořníka nebo Angličana obecně. Nechal jsem se na to ptát u jistého amerického vojenského námořníka a ten to slovo vůbec nezná. Zato kanadský intelektuál ano. Toho jsem se ptal osobně. Hovorově až hanlivě se jím označují Angličani, což onen slovník uvádí pro angličtinu australskou a novozélandskou. Pokud bychom chtěli to slovo dát do češtiny, pak asi nějak jako citróňák. Lime totiž v 18. století znamenalo citrón (dnes lípa, vápno a také limetta, což je takový malinký citrón, u nás zatím málo známý). A citrón je považován za druhé jméno vitamínu C.
Se známou experimentálně modernistickou londýnskou čtvrtí Docklands sousedí čtvrť Limehouse. Kdybychom dostali nevděčný úkol její název přeložit do češtiny, pak něco jako "sklad citrónů".
V Londýně na Trafalgar Square stojí na vysokém sloupu postava slavného válečníka. Je to admirál Nelson, který ve slavné bitvě u Trafalgaru porazil napoleonské námořní síly a tím uchránil Británii před nebezpečím invaze. Zvítězil jednak díky neobvyklé taktice, jednak díky tomu, že anglické námořnictvo bylo opravdu silné a schopné dlouhých námořních blokád. A to mj. díky znalosti, jak se pomocí citrónů uchránit před kurdějemi, nemocí z nedostatku vitamínu C, nemocí, která pravděpodobně způsobovala mezi námořníky větší ztráty, než bitvy samotné.
Tuto znalost poskytl britským námořním silám lékař James Lind, který v jejich službách provedl na tu dobu vynikající experiment. 12 námořníků nemocných kurdějemi rozdělil do 6 dvojic a každou z nich léčil jinými, předem definovanými přídavky k jinak stejné stravě. Jedna dvojice dostávala 2 pomeranče a 1 citrón. Během 6 dnů se vyléčila, takže se jeden námořník mohl vrátit do služby a druhý se mohl starat o 10 zbývajících kolegů, kterým byli marně léčeni jablečným vínem, octem, ředěnou směsí kyseliny sírové, mořskou vodou nebo pastou doporučenou nemocničním lékařem, která mj. obsahovala česnek, hořčičné semínko, peruánský balzám a myrhu.
V roce 1753 Lind svá zjištění publikoval a doporučil je britskému námořnictvu. Za nějaký čas jeho doporučení využil James Cook při své cestě kolem světa - za 3 roky a 18 dní zemřel jen jeden muž a to na jiné dlouhodobé onemocnění bez známek kurdějí. V roce 1776 své poznatky publikoval. A již 19 let nato Lindem navržená opatření zavedla i armáda. Lind byl ovšem v té době již rok mrtev. Skladování citrusů v okolí Docklands pak dalo název oné londýnské čtvrti a britští námořníci po nich získali přezdívku, která se v určitých kruzích nakonec rozšířila na všechny Brity.
Přínos Jamese Linda nespočívá v tom, že poukázal na prospěšnost citrusů při léčbě kurdějí, to se tušilo již předtím, ale v tom, že provedl skutečný experiment a přinesl spolehlivý důkaz. S určitou výhradou k malému počtu členů jednotlivých léčených skupin by uspořádání jeho experimentu obstálo i v dnešní době. A to není málo, ještě dnes jsou redakce lékařských časopisů zaplavovány "vědeckými" sděleními, která světu říkají pouze to, že jejich autoři postupovali mnohem hůře, než James Lind.
Přidat nový komentář