AIDS - syndrom získané imunodeficience

Rizika přenosu viru HIV

• Nechráněný pohlavní styk

  Vyvstává otázka, jaký pohlavní styk je chráněný a jaký ne, který je bezpečný, který méně a který vysoce rizikový. Záleží před čím se chceme chránit. Sexuální revoluce je za námi, na světě jsou antikoncepční i protipotratové pilulky, spermie zabíjející lubrikační gely, pesary a staré dobré kondomy. Jenomže chránit se před početím není totéž, jako chránit se před možnou infekcí HIV.

  Kromě toho hluboko v našem povědomí je zafixovaná prvotní spojitost HIV s homosexuály. To už dávno neplatí. Z pohledu HIV infekce je každý homo i heterosexuální styk s infikovaným partnerem rizikový. Vakcína proti AIDS ještě neexistuje, antikoncepce nám nepomůže a tak zůstává jedinou účinnou ochranou použití bariéry, která zabrání kontaktu s infekčním sekrety – kondomu. Ve vývoji jsou i mikrobicidní (mikroby zabíjející) poševní gely, ale stejně je latexový kondom nejlepší volbou. Virus se totiž může přenést přes drobné poranění, které vznikají na sliznicích pohlavních orgánů a konečníku i bez použití divokých sexuálních praktik.

  Anální sex je z tohoto pohledu, nutno připustit, mnohem rizikovější než poševní. Sliznice konečníku je totiž křehčí a bohatě prokrvená. Jak je to se sexem orálním? Prostředí v ústní dutině není k viru HIV nijak přátelské a orální sex je považován za méně rizikový, než předchozí dva. To ale neznamená, že přenos nemůže nastat. Vášnivé tzv. francouzské líbání je sice euforické, ale vysoká koncentrace viru v slinách může způsobit , že kromě polibkové nemoci , neboli infekční mononukleózy, získáme i mnohem nebezpečnější virus HIV. Riziko se ještě zvyšuje při kontaktu sliznic dutiny ústní s ejakulátem, poševním sekretem nebo menstruační krví.

• Podání infikované krve nebo jiných krevních preparátů

  Tento způsob přenosu je v současnosti téměř vyloučen. Dárci i darovaná krev je kontrolována, jestli není infikována virem HIV 1 i 2.

• Injekční užívání drog

  Jednodušší cesta pro přenos viru než použití injekční stříkačky infikované krví HIV pozitivního „kamaráda“ snad ani neexistuje. V dnešní době už ne homosexuální kontakty, ale sdílení jehel, stříkaček, roztoků a jiných potřeb k drogovému oblouznění je nejčastějším způsobem přenosu HIV infekce v určitých oblastech Evropy.

• Přenos z matky na dítě

  Infekce dítěte může nastat jak v průběhu těhotenství, tak i při porodu a tím, že je virus přítomen v mateřském mléku , i při kojení. Bylo by vůči němu značně neférové strkat hlavu do písku a nepídit se po možné HIV infekci u matky. Proto se ustanovilo rutinní testování na přítomnost HIV u těhotných a to i bez jejich souhlasu. Není to jenom pro informaci. Současná medicína již umožňuje nenarozené dítě částečně chránit, samozřejmě za předpokladu spolupráce s budoucí maminkou. Na druhé straně je HIV infekce zdravotním důvodem k umělému přerušení těhotenství, jestli se tak budoucí ne-maminka rozhodne.

Jak se virus určitě nepřenáší
Zvlášť rakovina, určité kožní nemoci a HIV pozitivita přináší svým nositelům kromě fyzických strastí i další velice nepříjemný moment, určitý stupeň sociální izolace . Je důležité o možných chodníčcích přenosu vědět, racionálně se chránit ale na druhou stranu nikoho bezdůvodně neizolovat. Nikdy totiž nevíme, co zítra postihne nás.

HIV se rozhodně nepřenáší běžným společenským a pracovním stykem , podáváním rukou, pobýváním ve společné domácnosti bez sexuálních kontaktů. Kapénkový způsob přenosu může být velmi nebezpečný z hlediska přenosu oportunní infekce, ale nepřenáší se jím samotný HIV. Stejně není opodstatněné se obávat přenosu viru komáry nebo jiným bodavým hmyzem, leda tak upíra.

Reálnou hrozbou jsou naopak rizikoví lidé a do karet jim hrající existence tzv. imunologického okna.
Imunologické okno je období od nákazy, po objevení se protilátek proti HIV v krvi infikovaného, které trvá dlouhé 2-3 měsíce. 2-3 měsíce může tedy rizikový člověk přenášet infekci dál. Není tedy na místě utíkat alibisticky následující den po náhodném pobavení se na odběry. Výsledek bude samozřejmě negativní. A tasit papír, ujišťovat sebe i partnera o „jisté neinfekčnosti“ je nesmyslné pro všechny strany.