Jak je to s čekáním na vyšetření?

Limity v tomto směru stanoví nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb (č. 307/2012 Sb.). Pro některé vybrané výkony jsou zde uvedeny lhůty časové dostupnosti a je také stanovena dojezdová doba vyjadřující místní dostupnosthrazených služeb podle oborů či služeb ambulantní i lůžkové péče (např. dojezdová doba k praktickému lékaři je max. 35 minut). Jinak právo na časovou a místní dostupnost služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění dává přímo zákon o veřejném zdravotním pojištění (v § 11) a tuto dostupnost garantuje pojištěnci jeho zdravotní pojišťovna prostřednictvím uzavřených smluv s poskytovateli zdravotních služeb.

Čtěte také: Kdy přejít od dětského lékaře k praktikovi pro dospělé

Lhůty časové dostupnosti

Výkonů, u nichž nařízení vlády stanovilo nepřekročitelné lhůty časové dostupnosti, je několik:

• Nejdelší maximální lhůta je u náhrad kyčelního kloubu a kolenního kloubu – činí 52 týdnů.
• U artroskopie je nepřekročitelná lhůta 8 týdnů.
• Na operaci katarakty může pacient čekat maximálně 30 týdnů.
• Zahájení biologické léčby roztroušené sklerózy musí začít do 4 týdnů po její indikaci příslušným pracovištěm.

Dále jsou lhůty stanoveny u:

• echokardiografie (10 týdnů),
• angiografie nekoronárních tepen a vaskulárních intervenčních výkonů (8 týdnů),
• denzitometrie (16 týdnů),
• mamografického vyšetření (6 týdnů),
• magnetické rezonance (5 týdnů),
• endoskopického vyšetření (4 týdny),
• počítačové tomografie (3 týdny),
• skiagrafie a sonografie (2 týdny).

Jde samozřejmě vždy jen o plánované výkony, nikoli akutní. Lhůty se tedy neuplatňují, když je pacienta nutné např. akutně vyšetřit prostřednictvím uvedených zobrazovacích metod. Stejně tak u mamografického vyšetření je lhůta stanovena pro plánovanou mamografii v rámci prevence (screeningu), nikoli pro případ, že pacientku na mamografii posílá lékař pro podezření z onkologického onemocnění.

Čtěte také: Jak je to s hlášením úrazu zdravotní pojišťovně

Právo na výběr lékaře a zdravotnického zařízení

V rámci svého práva na volbu poskytovatele zdravotních služeb pacient nemusí plánované vyšetření nebo operaci absolvovat ve zdravotnickém zařízení, kam je případně "odeslán" svým ošetřujícím lékařem. Pokud by mu připadala lhůta do zákroku dlouhá, může si vybrat jiné pracoviště, kde mají kratší čekací dobu (když toto pracoviště bude mít možnost ho přijmout). Teoreticky si může vybrat i poskytovatele, který nemá smlouvu s jeho pojišťovnou – pak si ale zdravotní služby bude muset uhradit, bez možnosti refundace. Má totiž sice právo na výběr lékaře a zdravotnického zařízení (tedy poskytovatele zdravotních služeb), ovšem aby poskytnutá péče mohla být uhrazena z veřejného zdravotního pojištění, musí si vybrat takového, který má smluvní vztah s jeho zdravotní pojišťovnou.

Evropská nařízení dávají pacientovi také možnost absolvovat vyšetření nebo léčbu v jiné zemi EU. Pokud by šlo o péči hrazenou z českého veřejného zdravotního pojištění, která pacientovi nemůže být v ČR poskytnuta bez zbytečného odkladu, v medicínsky ospravedlnitelné době (což znamená, že čekací doba by přesahovala přijatelnou dobu vycházející z objektivního lékařského posouzení potřeb pacienta při zhodnocení jeho zdravotního stavu), pojišťovna by pacientovi schválila a uhradila danou zdravotní péči v některé ze zemí EU. Zároveň je třeba zdůraznit, že má-li pacient zajištěnou péči ve stanovené lhůtě časové dostupnosti, ale sám se z nějakého důvodu rozhodne pro jiného poskytovatele zdravotních služeb, nebude se jednat o nesplnění lhůty, i kdyby pak byla sebedelší.

Čtěte také: Úraz nebo nemoc na zahraniční dovolené