Krev je vzácný dar

V České republice se ročně provede 410–420 tisíc odběrů krve. Toto množství odpovídá doporučení, které uvádí 45 odběrů na 1 tisíc obyvatel za rok, odebraná krev pokrývá potřebu krve ve zdravotnických zařízeních. Obecně platí, že čím rozvinutější země (a zdravotnictví), tím větší ochota jejích obyvatel k bezpříspěvkovému dárcovství. V roce 2017 registrovala zdravotnická zařízení v ČR transfuzní služby bezmála 248 tisíc dárců. K dosažení doporučovaného počtu dárců registrovaných v zařízeních transfuzní služby, tj. 4–6 dárců na 100 obyvatel, chybí 170 tisíc dárců. V roce 2017 přišlo do zařízení transfuzní služby 27 378 nových dárců krve, oproti roku 2016 se ale registrovaný počet dárců zvedl jen o 11 581 dárců. Problém tedy není v množství darované krve, ale v počtu dárců – na jednoho dárce připadá více odběrů, než by bylo optimální.

Důsledky krevních ztrát

Z přehledu dopadu krevních ztrát na lidský organizmus vyplývá, že darování 450 ml krve dárce (pokud jeho tělesná hmotnost není menší než 50 kg) nijak neohrožuje:

• při ztrátě krve menší než 15 % cirkulujícího objemu (do 750 ml u 70kg muže) je tato ztráta nahrazena krví útrobních orgánů – nejsou přítomny abnormální známky či symptomy, může se vyskytovat pouze minimální zrychlení srdeční činnosti,
• ztráta 15–30 % cirkulujícího objemu (750–1 500 ml u 70kg muže) vede ke stahu periferních cév a změkčení pulsu, objevuje se pocit úzkosti, tepová frekvence je 100–120/min,
• ztráta 30–40 % (1 500–2 000 ml u 70kg muže) způsobuje měřitelný pokles krevního tlaku, objevují se klinické známky a symptomy šoku (nitkovitý puls, bledost, zrychlené dýchání, neklid, studený pot, poruchy vědomí, zmatenost), tepová frekvence je 120–140/min,
• ztráta více než 40 % (nad 2 l u70kg muže) bezprostředně ohrožuje život – jsou přítomny známky šoku,
• ztráta krve více 50 % cirkulujícího objemu vede ke ztrátě vědomí, je nutné zahájení intenzivní léčby.

Použití dárcovy krve

Podání jakéhokoli transfuzního přípravku je vždy podáním cizorodé látky do organizmu pacienta. V současné hemoterapii proto platí zásada podávat vždy jen ten segment, který pacientovi chybí, a nezatěžovat ho podáním ostatních složek krve. Každý občan dostane v průměru za svůj život 6x krevní transfuzi a 14x preparát vyrobený z krve!

Červené krvinky (erytrocyty), kterých je přibližně 4–5 miliard v 1 ml krve, zajišťují přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Jejich podání je indikováno ke krytí velkých krevních ztrát při úrazech či velkých operacích.

Bílé krvinky (leukocyty), kterých je 4–9 milionů v 1 ml krve, hrají důležitou roli v imunitním systému organizmu, protože přímo likvidují určité choroboplodné zárodky nebo proti nim vytvářejí protilátky. Dají se použít při léčbě dlouhodobě se neléčících infekcích.

Krevní destičky (trombocyty), kterých je 150–300 milionů v 1 ml krve, se podílejí na složitém ději srážení krve při zástavě krvácení. Transfuzní přípravek (trombocytový koncentrát) se užívá při léčbě poruch krvetvorby a při těžkých krvácivých stavech.

Krevní plazma je vodným roztokem plazmatických bílkovin a solí. Užívá se při dlouhých hospitalizacích na podporu hojení či snížení otoků. Lze ji využít jako krevní náhradu při větší ztrátě krve. Pomáhá při léčbě těžkých infekcí či poruch obranyschopnosti. Získávají se z ní léky užívané k léčbě hemofilie či jiných poruch srážlivosti krve a v neposlední řadě při krváceních při těžkých chirurgických a gynekologických stavech.

Čtěte také: Nedostatek železa v krvi - častá příčina únavy

Praktické informace pro dárce

Krev i ostatní její složky mají jen určitou trvanlivost, a pokud by během této doby nebyly použity, musí se zlikvidovat. Aby byly transfuzní přípravky využity efektivně, je třeba odběry plánovat a zvát na odběry dárce těch krevních skupin, jejichž zásoby jsou nižší. Krev a její složky může darovat každý ve věku 18–65 let s tělesnou hmotností nad 50 kg, kdo je zcela zdráv. Po prvním odběru je dárce evidován příslušným transfuzním oddělením, které ho následně zve k dalším odběrům.   

Do věku 21 let mohou klienti darovat krev maximálně 2x za rok. Poté mohou muži darovat plnou krev každé 3 měsíce a ženy každé 4 měsíce. Při jednom odběru plné krve se dárci odebere 450 ml krve, odběr samotný nesmí trvat déle než 10 minut. Plazmu mohou klienti darovat od 18 let každých 14 dnů. Množství odebírané plazmy od dárce se řídí jeho hmotností (650–850 ml plazmy), odběr trvá přibližně 45 minut.

Den před odběrem

14 hodin před odběrem by dárce měl upravit svůj jídelníček a pitný režim. To znamená večer a ráno nejíst nic tučného, nepít alkohol a vypít dostatek tekutin (1,5–2 l). Vhodná je například libová šunka s vysokým podílem masa, libové maso z mladých zvířat (telecí, hovězí, vepřové, králík, zvěřina, krůta, kuře bez kůže), ryby, luštěniny (hrách, fazole, čočka), brambory, těstoviny, rýže, knedlíky, kroupy, všechny druhy ovoce a zeleniny (syrové, vařené, dušené). Mezi vhodné tekutiny patří voda, minerálka, čaj, káva bez smetany, džus, šťáva. Dárce by se také měl vyvarovat velké fyzické zátěži.

Den odběru

Obecně platí zásada, že na odběry by dárce neměl chodit nalačno. Ráno je vhodná lehká snídaně (bílé nebo tmavé pečivo, chléb, marmeláda, med, mléčné výrobky s obsahem tuku do 1,5 %, jogurty, tvaroh, podmáslí, nízkotučné sýry) a dostatečné množství tekutin. 

Mezi ideální zdroje tekutin patří přírodní minerální a pramenitá voda, která je čistá, neupravená, kvalitní, bez přídatných látek. Vodu je možné doplnit čajem, kávou bez smetany nebo džusem. Před odběrem by dárce neměl kouřit.

Na transfuzním oddělení (při každém odběru, nejen poprvé)

Po příchodu na transfuzní oddělení dárce obdrží k prostudování »Poučení pro dárce krve«, které ho seznámí s jeho právy a povinnostmi, a k vyplnění »Dotazník dárce krve«, kde uvede informace o svém zdravotním stavu. Dále musí podepsat »Udělení informovaného souhlasu«, jinak nemůže krev darovat. Na základě průkazu totožnosti a průkazu zdravotní pojišťovny bude zadán do počítačového systému.

Po absolvování administrativních kroků se dárce podrobí základnímu laboratornímu vyšetření (je mu odebrána krev ze žíly nebo z prstu, kontroluje se zejména hodnota červeného krevního barviva) a je mu změřena tělesná teplota. V mezidobí čekání na laboratorní výsledky a odběru je dárcům zpravidla podáváno malé občerstvení, zejména čaj a pečivo.

S výsledky laboratorních testů jde dárce do vyšetřovny k lékaři, který mu změří krevní tlak, provede zběžné fyzikální vyšetření a vyhodnotí vyplněný dotazník (anamnézu). Je-li dárce způsobilý, poznamená to lékař do karty a dárci může být odebrána krev. V opačném případě lékař dárci doporučí další postup a informuje ho, jsou-li důvody vyřazení trvalé nebo dočasné a za jakých podmínek eventuálně může darovat krev v budoucnu.

Vlastní odběr pak provádějí odběrové zdravotní sestry ve zvláštní místnosti, v pololeže nebo leže na odběrovém křesle, a to zásadně do plastových vaků, které jsou na jedno použití (dárci tedy nehrozí žádné riziko infekce). Po provedeném odběru sestra ošetří místo vpichu a dárce by si měl odpočinout – ve většině transfuzních oddělení je možné strávit po odběru chvíli v klidu a občerstvit se. Důležité jsou zejména tekutiny, neboť pravidelný a vhodný pitný režim významně podporuje všechny životně důležité funkce organizmu.

Čtěte také: Příznaky hemofilie - hlavním projevem je nezvykle dlouhé krvácení

Každý jednou může potřebovat krev

Aplikace krevní transfuze je mnohdy nezbytná pro záchranu zdraví a života – po těžkých úrazech, při léčbě otrav, nádorových onemocněních, při řadě operací. Na aplikaci krve nebo jejích složek jsou celoživotně odkázáni lidé s nemocemi krve. Z krve se vyrábějí léčiva nezbytná pro nemocné s poruchami srážlivosti krve, k léčení poruch obranyschopnosti i popálenin.

Správné darování krve je dobrovolné bezplatné a bezpříspěvkové. Každý by si měl uvědomit, že se sám může stát pacientem. Darování krve by mělo být formou solidarity zdravého s nemocným. V rámci získávání nových dárců je potřeba neustále intenzivně komunikovat s potenciálními klienty, vychovávat mládež k dárcovství, apelovat na společenskou zodpovědnost každého jedince.

Každý, kdo někdy dostal darovanou krev, některou její složku nebo léčivo z ní vyrobené, by měl alespoň v duchu poděkovat těm, kteří nezištně pomáhají a nikdy se nedozví, komu a jak jejich dar pomohl. Každý, komu to umožňuje zdravotní stav, by měl darovat krev, a pomoci tak někomu jinému. Nikdo neví, kdy bude krev sám nebo někdo z jeho blízkých potřebovat, a nemůže automaticky spoléhat, že lékaři budou mít vhodnou krev k dispozici.

MUDr. Jaroslav Hornych
Programové oddělení Úřadu Českého červeného kříže