Léčba deprese

Deprese je léčitelná několika možnými způsoby. Lehčí formy jdou zvládnout pomocí psychoterapie, na závažnější formy je nutno vzít na pomoc antidepresiva a jiná psychofarmaka. Některé typy depresí reagují dobře na léčbu fototerapií. Na velmi těžké formy deprese, kde i léky selhávají, pak většinou odborník indikuje léčbu elektrokonvulzivní (elektrošoky). Ideálním způsobem léčby většiny depresí je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.

Podpůrnou psychoterapii by měl ovládat a praktikovat každý člověk, který pracuje v pomáhajících profesích, tedy pochopitelně každý psychiatr nebo psycholog. Podpůrná psychoterapie představuje základní podmínky pro vytvoření pocitu důvěry. Pomáhající musí mít trpělivost k naslouchání, musí se umět vcítit, povzbudit a umět vysvětlit.

Speciální psychoterapie pomáhá pacientovi s depresí pochopit, co se s ním děje (znalost chorobného procesu, informace o nepříteli, to samo o sobě snižuje to nepříjemné), umožnit mu projevení citů (což ne vždy v běžném životě jde), vytvořit mu prostor bezpečí (když ten "svůj" právě ztratil), pomoci mu jít dál.

Psychoterapeut se stává průvodcem, který vede pacienta k znovuvybudování rozvráceného života, k přebudování žebříčku hodnot, k nalezení stability, mnohdy větší, než měl v předchorobí. Každý psychoterapeut pracuje jiným způsobem, podle školy, kde získal vzdělání, a podle názoru, který na vznik deprese má (více v článku Kdo může depresí onemocnět).

Dle vědeckých poznatků jsou antidepresiva léky, které upravují přenos neuromediátorů na membránách neuronálních mozkových buněk a tím odstraňují depresi. Za poslední půlstoletí nám farmaceutický průmysl přinesl celou řadu antidepresiv – 1., 2., 3. a dalších generací , která lze s úspěchem použít k léčbě různých typů depresí. Jejich rozdělení je podrobněji popsáni v článku Léčba úzkosti práškováním a povídáním. Bez jejich pomoci je léčba deprese většinou dlouhá a svízelná.

Lidé se někdy bojí a rozpakují se antidepresiva užívat, mají různé předsudky – "s lékama to už nebudu já; jsem k ničemu, když to nezvládnu sám; léky jsou škodlivé a budu na nich závislý; budu se cítit jako mrzák; budu ospalej, tlustej, zhorší se mi paměť". Tyto obavy jsou pochopitelné, ale nejsou na místě. Každý odborník by je měl s pacientem probrat a vyvrátit je, taktéž vysvětlit pacientovi případné nežádoucí účinky (sucho v ústech, zácpa, obtížnější močení, závratě, ...), třeba jen dočasné.

Při užívání léků je nutno motivovat pacienta k trpělivosti, neboť jejich účinek se projeví až po asi 14–21 dnech a jejich předčasné vysazení vede k znovuvzplanutí depresivních potíží. Doporučená doba užívání antidepresiv je asi půl roku, při opakovaných epizodách deprese několik let, často až celoživotně.

Atypická sezonní deprese – více v článku Jaké známe poruchy nálady – je někdy dobře ovlivnitelná fototerapií - léčbou intenzivním denním světlem (tedy, dámy a pánové, ne solárkem!), které harmonizuje biologické rytmy člověka a jejichž disharmonie naopak vede někdy k depresi. Je to metoda rychlá a účinná, bohužel ne u všech typů depresí.

Nejúčinnější, a také nejvíc démonizovanou léčbou deprese, je elektrokonvulzivní terapie neboli elektrošoky. Indikuje se tam, kde běžné léky selhávají. U takových nemocných deprese na jinou léčbu ani nereaguje, pacient je zvýšeně apatický (nejí, nepije, kálí a močí pod sebe, ...), nebo naopak úzkostně neklidný a sobě či okolí nebezpečný (v afektu zármutku je schopen zabít sebe i rodinu, aby tu na světě netrpěli za jeho hříchy).

Elektrody přiložené na určitá místa lebky vedou mozkem elektrický proud, který přináší změny chemických procesů mezi buňkami mozku i v nich samotných. Tato terapie se provádí za asistence anesteziologa, v celkové relaxaci a narkóze, s kyslíkovým přístrojem. Nemocný proceduru necítí, nebolí ho. Často prožívá rychlé uzdravování, rychleji než po lécích, s údivem jako malý zázrak. Takže žádné skoky zkřečovaného těla metr nad lůžko, se skřípěním kostí a následnou doživotní demencí. Dnešní elektrošoky rozhodně nejsou to, co jste viděli ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.

Léčba deprese rozhodně patří do rukou odborníka, nevyplácí se váhat s jejím započetím, indikací léků. Prodlení má někdy tragické a nevratné následky – sebevraždu člověka.