Každá dívka by měla první gynekologické vyšetření absolvovat ještě před zahájením sexuálního života, a to i když nemá žádné problémy.
Chlor, příroda, nebo slaná voda?
Pokud máte citlivou pokožku, zajímejte se o kvalitu vody i to, jak je udržována. Někomu nebude dělat dobře chlorovaný bazén, jinému budou vadit sinice v přírodním koupališti.
Chlor může způsobit podráždění očí a kůže, především u lidí s citlivou pokožkou a u dětí. Zdraví neprospívá ani vdechování aerosolů z chloru a jeho sloučenin, které se tvoří těsně nad hladinou a mohou dráždit dýchací cesty. Sinice mohou pro změnu způsobit alergickou reakci. Některé kmeny ovšem produkují nebezpečné toxiny, takže koupel nemusí skončit vyrážkou, ale třeba také bolestí, poškozením jater, a v krajním případě může jít i o život.
Kvalitu vody v přírodním koupališti můžeme pouze popisovat, obvykle nemáme mnoho nástrojů na její zlepšení. Naopak bazénová voda je zabezpečena dezinfekcí, bazén má úpravnu, kvalita vody je sledována a lze provádět účinná nápravná opatření k zajištění hodnot ukazatelů požadovaných platnou legislativou. Kvalitu vody přírodních koupališť lze sledovat na webových stránkách krajských hygienických stanic.
Nutně lepším řešením nemusí být ani bazén se slanou vodou. Rovněž obsahuje chlor, který však vzniká jiným technologickým postupem. Bazény se slanou vodou nemají lepší výsledky při hodnocení výsledků laboratorních rozborů. Rozhodující je dodržování technologických postupů při provozu bazénu ze strany provozovatele, a zejména dodržování hygieny ze strany návštěvníků.
Čtěte také: Alergický zánět spojivek
Nástrahy přírodních koupališť - největší hrozbou jsou sinice
Sinice produkují toxiny, které u citlivých osob způsobují alergické projevy na kůži a zároveň alergický zánět očí. Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane, mohou následovat další projevy - od lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi, přes bolesti hlavy až po vážnější jaterní problémy. Větší opatrnosti by měli rodiče dbát u malých dětí, které se mohou při koupání napít většího množství vody s obsahem toxických sinic. Pozor by si měly dát i těhotné ženy, osoby trpící alergií a lidé s oslabeným imunitním systémem. Riziko se zvyšuje s délkou pobytu ve vodě, opakovaným koupáním po více dnů (týdnů) a samozřejmě i množstvím sinic ve vodě.
Jak poznat, že jsou ve vodě sinice?
Plastovou láhev naplníme vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. V případě, že se u hladiny vytvoří zelený kroužek tvořený zelenými organismy ve tvaru „sekaného jehličí nebo zelené krupice" a voda přitom zůstane čirá, jde s největší pravděpodobností o sinice. Jestliže zůstane voda zakalena rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy.
Ještě jednodušším testem je vstupovat do vody opatrně (aby se nezvířily usazeniny ze dna) a pozorovat, zda se okolo kolen ve vodě nevznášejí drobné zelené částečky. Když ano, jedná se pravděpodobně o sinice. Pokud se jejich výskyt ve vodě potvrdí, v žádném případě se ve vodě nekoupejte.
Vedle sinic hrozí v přírodních koupalištích také znečištění fekálními bakteriemi z odpadních vod. Pak hrozí opět vyrážka, ale také infekce močového nebo dýchacího ústrojí, očí či uší. A pokud si vody nechtěně lokneme, nelze vyloučit žaludeční a střevní potíže.
Kromě zažívacích problémů si domů z přírodních koupališť můžeme přinést i nepříjemnou vyrážku. Na první pohled se může zdát, že jde o sluneční alergii, ale opak může být pravdou. Může se totiž jednat o takzvanou cerkáriovou dermatitidu.
Cerkáriová dermatitida
Cerkáriová dermatitida je parazitární onemocnění, které se u člověka projevuje tvorbou skvrn, puchýřů a zarudnutím kůže. Je doprovázena intenzivním svěděním trvajícím obvykle několik dní. Způsobují ho drobní parazitičtí živočichové, motolice, jejichž životní cyklus je vázán jednak na vodní plže a dále na vodní ptáky (např. divoké kachny). Z plžů se do vody uvolňují larvy motolic, tzv. cerkárie, které se snaží najít vodního ptáka, v němž by dokončily svůj vývoj. Pokud narazí cerkárie na koupajícího se člověka, pronikají do jeho kůže. Při opakovaném setkání je pokus o průnik kůží člověka provázen silnou imunitní reakcí, což je vlastně cerkariová dermatitida.
Příznaky odeznívají během pár dní. Pro jejich potlačení je vhodné použít volně prodejná lokální antihistaminika. Pokud se příznaky nezlepší, a naopak se zhoršují, navštivte lékaře.
Co dělat po koupání v závadné vodě?
Když už se plavec pro koupání v kvetoucí vodě rozhodne, měl by dodržovat několik zásad. V první řadě se po koupeli ihned neutírat ručníkem, který sinice ještě více vetře do pokožky nebo do očí. Je nezbytné co nejdřív po vykoupání osprchovat celý povrch těla čistou vodou a řasy a sinice pečlivě smýt. Případné koupání ve vodě se sinicemi by nemělo trvat déle než 10 minut, než se kůže rozmočí a začne více absorbovat zdraví škodlivé látky. Důležité je vyvarovat se otevírání očí pod vodou.
Co nám hrozí v bazénovém prostředí?
V bazenéch si dávejte pozor na oči a kůži
Ač se chlorované bazény mohou zdát jako bezpečnější varianta ke koupání, není tomu tak vždy. Voda v bazénech je totiž chemicky ošetřovaná chlórem, který představuje riziko podráždění očí a kůže, především u lidí s citlivou pokožkou a u dětí. Chlór, který voda v bazénu obsahuje, totiž vysušuje kůži a může tak dojít k jejímu podráždění. Proto je potřeba po každém koupání chlór z pokožky smýt a namazat ji tělovým krémem. Zdraví neprospívá ani vdechování aerosolů z chloru a jeho sloučenin, které se tvoří těsně nad hladinou a mohou dráždit dýchací cesty.
Oči bychom si neměli chránit jen proti slunci, ale i proti vodě. Voda z bazénu totiž může naše oči podráždit a vést k infekci a zánětu spojivek. Případným komplikacím předejdete omezením potápění či používáním ochranných plaveckých brýlí. Velmi důležité je, aby brýle byly těsné a bránily zamlžování, proto si nezapomeňte správně nastavit gumičky. Pokud se budete potápět bez brýlí, oči si poté alespoň vypláchněte čistou vodou anebo použijte umělé slzy.
Čtěte také: Zánět očí - kdy si poradíte sami a kdy je na čase vyhledat lékaře?
Do sprchy pouze v pantoflích
Kožní infekce, jako jsou například bradavice, plísně nehtů, nebo kůže, na nás číhají především v okolních prostorách bazénů a ve sprchách. Jakákoli trhlinka či prasklinka především na chodidlech nebo dlaních je vstupní branou pro bradavice nebo plísně. U plísní jsou další vstupní branou především třísla a podpaží, kde dochází zapocením a třením k zeslabení a poškození pokožky. Ne na každého se nutně plísně a bradavice vrhnou, někdo je k nákaze náchylnější, podobně jako třeba u chřipky. Záleží na obranyschopnosti, individuální vnímavosti člověka, kyselosti povrchu kůže a odolnosti kožního krytu. K bradavicím jsou například více náchylné děti, neboť mají tenčí a vnímavější kůži a jejich buněčná imunita není proti virům ještě zcela dostatečně vyvinuta.
Předcházet kožním problémům tak lze důslednou prevencí oděrek a prasklin kůže, hlavně na chodidlech. Nejjednodušším receptem je nechodit v okolí bazénů naboso a pořídit si třeba plážové žabky. To se týká i společných sprch, nejen na koupalištích, ale třeba i ve fitness centrech.
Po koupání je nutné se důkladně osprchovat, na chodila lze použít i antibakteriální mýdlo, a osušit zejména prostory mezi prsty. Po návštěvě bazénu je vhodné preventivně ošetřit chodidla některým z volně prodejných dezinfekčních prostředků. Vhodné doporučí v lékárně.
Pokud se již bradavice, či plíseň objeví, v lékárně jsou volně dostupné i přípravky na jejich odstranění. Odborníci ovšem radí obrátit se nejprve na lékaře, ten doporučí vhodnou léčbu. Neléčená plíseň se může rozšířit až na nehty, které pak zarůstají nebo se deformují. Zabírají na ně antimykotika. Bradavice, které zůstanou bez povšimnutí, se navíc mohou roznést na další místa na těle nebo jimi lze nakazit rodinné příslušníky. Kromě toho, že jsou nevzhledné, mohou pěkně bolet, což způsobuje jejich kořen, který raší dovnitř. Vážnější potíže nehrozí. Odstranění bradavice lékařem je nejúčinnější. Bradavici lze mechanicky seškrábnout speciální ostrou lžičkou, vypálit tekutým dusíkem, elektrokauterem nebo vysokovýkonným laserem.
V bazénu se lze rovněž nakazit trichomonádami nebo chlamydiemi. Jen málo druhů této pohlavní choroby se přenáší sexuálním stykem, ty ostatní je možné chytit třeba právě v bazénové vodě.
Je však dobré mít na paměti, že největší nebezpečí není spojeno s jakostí vody, ale s chováním koupajících se – každý rok se při vodní rekreaci řada lidí utopí nebo utrpí vážná zranění a zdravotní problémy může způsobit také nadměrné slunění či přehřátí organismu.
