Úzkost

Ja jsem na tom stejne,byla jsen na zacatku ledna u psychiatra,napsal mi lexaurin,ale nebrala jsem ho,bojim se.Uzkost mam desnou,blbe se mi dycha,mam knedlik v krku,je to desny,zacalo to vloni v zari,kdy jsem si nasla bulku v prsu a nez jsem ji sla vyndat,vsugerovala jsem si,ze to bude zhoubny,no nebylo,ale nemuzu se toho strachu,te uzkosti zbavit.doma mam lexaurin,ale bojim se ho vzit.Uzivam trezalku,ale nic moc.Nevi co s tim.

Ahoj všichni, je mi 22 a mám také úzkostné stavy, před dvěma měsíci jsem měla podezření na roztroušenou sklerozu, sice se naštěstí nepotvrdilo, ale z těch nervů a ze všeho okolo, hlavně z toho co by bylo z dcerkou mi zůstalo cukání svalu na ruce, vždy se po několika dnech ozve a po něm hned úzkosti, beru Neurol a ted jsem dostala antidepresivum Remood, ještě jsem ho nezačala brát, nevíte o něm něco? Mám strach, že když jsem si dokázala vsugerova cukání svalu na dlani (což je příznak roztroušené sklerozy) že si dokážu vsugerovat i pokračování nemoci? Je to možné? Pomůže na to ten Remood? Mám strach ho začít brát nebudu pak muset brát léky pořád. Děkuju za radu. Alice

remood si urcite vem

na ty veci , co pises , tak trpel jsem budenim srdce a remood mio hodne pomoh

Ahoj Alice. To cukani ve svalu souvisi s uzkosti. Zkus brat horcik. Mohlo by to zabrat. S uzkosti je casto spojena tzv. tetanie. Tj. zvysena nervosvalova citlivost. U neurologa ti ji muzou urcit presne. Myslim ze r.skleroza to asi nebude. Ackoliv chapu, ze se tim trapis. Ja si zase rikam porad dokola ze mam schizofrenii. Protoze se citim trochu derealizovany a "mimo" a to zvysuje moji uzkost. Je to kolotoc, ze ktereho neni snad vychodu.. Ale uz jsem tak unaveny z toho pozorovani se, ze ji mrsku uzkost snad unavim taky :-). mej se Lukas

myslim, ze nei potreba se leku bat. trezalka nepomuze. Pouzivam antidepresiva a pomohly mi hodne. Ty strasny strachy zmizeli.

Kdyz si tak procitam tyto clanky, tak vam musim priznat,ze jsem mela dost podobne stavy, ne-li stejne.Trapila me silna deprese ze strachu ze smrti, zhubla jsem vice jak 10 kg a pak jsem zacala brat Remood. Sice jsem se nejdrive branila,ze to zvladnu vsechno i bez antidepresiv,ale nakonec jsem se brat zacala a musim rict,ze to bylo maximalne v pohode.

ahoj Leni, za jak dlouho Ti začal remood fungovat?

Zdravím všechny.Můj syn v 18 letech začal mít problémy s cestováním.Vysoký tlak,tep 130,studený pot a pocit na omdlení.Zašli jsme k psychiatričce Mudr.Janotové v Pechlátově ul.v Radlicích.Vynikající doktorka.Syn začal užívat REMOOD asi jeden měsíc.Půl tablety deně.Během čtrnácti dnů tento panický strach z cestování odešel.Fakt super.Je to už pět dnů co vysadil prášky jenže začaly problémy s chováním.Agresivita,nepřát elské jednání,protichudné chování a hněv.Přesně jak jsme se dočetli z internetu v nežádoucích účincích REMOODU.Tak mi tak připadá že je to z bláta do louže.Pevně věřím že se teď tělo vyčistí a po čase bude zase vše v pořádku.HUF.Též prosím o ty, kteří mají podobnou zkušenost,aby napsali jak to vše probíhalo a jestli toto chování odeznělo.Dík Jarda

Ahojky,mam přesně to co píšete skoro všichni.Trvá to už rok,někdy je mi 2 dny strašně,jindy měsíce nic.Hlavně jak přijde zachvat (úzkostí)nejl.je zhluboka dýchat.vzít si tablety Hořčíku.Mě to vždy pomuže.Nebo vypít Vápník(šumivy)Držte se Pa

ahoj,nevim co mam delat mam panickou reakci agorafobii,psychiatr mi dal citalec a neurol ale moc mi to nepomaha .chtela jsem otehotnet ale mam strach,kdyz beru ty prasky.Ma s tim nekdo skusenost?

Ahoj je to už dávno co jsi sem psala tenhle příspěvek.Mám nasazené stejné léky.Poradil ti někdo s otěhotněním?Jak jsi to zvládla? Taky bych chtěla mimco jen nevím jestli to lze když beru Citalopram.....Každej doktor říká něco jiného....Mohla bys mi prosím napsat na můj e-mail jak to dopadlo?Děkuji [email protected]

Zdravím Markét, od r. 2006 mám diagnostikovanou úzkostnou poruchu s příznaky agorafobie. Užívám Rispen a přírodní české kvalitní doplňky doplňky stravy na podporu psychiky, které mi hodně pomáhají. Mohu poradit s jejich užíváním v př. zájmu. Pěkný den přeji

Klidně si ho vem, já si ho občas taky musím vzít a myslím že to hodně slabý lék, žádný driák. držím palce a neboj se toho, pomůže ti. R

Ahoj všichni, já mám poslední dobou potíže s depresemi a úzkostí.Začlo mi to po silných antibiotikách které jsem brala na infekci v těle asi měší to bylo v lednu a od té doby trpím úzkostnými stavy,trvale mi přijde že vidím všechno jako bych byla ve snu slyším a vidím vše z dálky i když je to hodně blízko a najednou z ničeho nic (vetšinou na ulici) mě přepadne pocit úzkosti a začnu mít strach, že umírám, že mám určitě nějakou strašnou chorobu a umřu, mám pocit, že to se mnou sekne ale bojím se upadnou protože mám pocit, že pak bych se už neprobrala.Mám vnitřní třes, nával horka, špatně spím a jsem pořád strašně unavená, stále se pozoruju a samotný mi to vadí.Je mi 21 a bojím se že ze mě bude blázen, když je nejhůř beru si lexaurin a neurol ae jinak se snažím sama ale moc mi to nejde stydím se k psychologovi protože nevidím přímou příčinu mých potíží.

Ahojky Martinko...mám stejné problémy jako ty..nejdříve to začalo bolestmi hlavy..už sem byla v r.2004 na magneticke rezonanci a nic..vše jakš takš ustálo...ale těď jde vše od znova..kokrát už sem sebou v práci málem švihla...začalo to že jsem slysela hlasy z dálky..a pak už to jelo...prý to vše mám od páteře...vydupala jsem si znovu rezonanci...pokud tam nic nenajdou...myslím že se uklidnim a bude to v pohodě...mám třeba problém s řízením auta...mám takové divné pocity a nemůžu se souustředit:( opravdu nevím čím to může být...když sem v práci je to šíleny...máme halu osvětlenou jen zářivkami a přijdu si uplně mïmo...jsem uplně bezmocná...doma mi nevěří že mi něco je...dokonce moje kamarádka mi naznačila že bych se mšla jít ¨léčit...ale já mám strach...teď mě čeká regrese jestli už si o tom slyšela..tak sem zvědavá...ozvu se

Me ve 23 letech zacly panicke poruchy, z niceho nic. Jednoho kraseho dne jsem byla v obchode a najednou buseno srdce, pocit jak ve snu, malatna, tezky dech, posadila jsem se do kabinky a zacla vydychavat. Pak vse ok. Neznala jsem to nikdy jsem tento pocit nemela tak jsem to davala za vinu velkemu horku. Po asi 2 tydnech zase, opet sem si rikala,spatny tlak. A za par dni zase, ale to uz bylo tak hrozne, ze sem mela chut volat sanitku. Zacla sem se trast, nemohla sem dychat, srdce strasne bilo,trasla sem se. Ten pocit je opravdu sileny. Tak sem zacla cist na internetu.. to jsem asi nemela. Pote strach z jizdy v metru,obchodu a lidi.Porad jsem brecela,nechodila se bavit( podotykam byla jsem strasne aktivni, same prochazky,vylety, akce s kamarady) Nechtelo se mi vstavat z postele. Rikala sem si, sakra ja sem se zblaznila, proc zrovna ja. Objednala jsem se k psychiatrovi,pote stavy zmizely. Tak jsem schuzku zrusila. Strasne sem se bala, ze se na me bude divat jak na blazna,ale stavy se vratily, zacla sem mit deprese. Navstivila sem tedy doktora. Ty stavy byly treba 14 dni pak mesic nic pak 7dni,vnitrni chveni,nervozita,napeti. Doktor mi nabidl reseni,antidepresiva. Rekla sem,ze ty nechci nebot stavy nejsou kazdy den,dal neurol pri potizich. Ten jsem sice mela doma jako berlicku, ale nebrala,bala jsem se ho. Porad jsem navstevoval doktora,ale stale nemohl prijit na pricinu. Nakonec semnou udelal 3hodinove testy pri kterych se zjistilo,ze jsem jsem jeho nejnormalnejsi pacient,ze ukoncime sezeni a pokud by se to vratilo tak se mam objednat. Rok nic! Zacla sem zit,na dovolene jezdit,chodit na party,sportovat,zit skvele,byla sem strasne stastna. Jenze... po roce zas!! A ja myslela,ze sem se toho zbavila😞😞😞😞 mam to hlavne leden,unor, v techto mesicich,snad to bude i tomto pocasim. Pres den sem uplne v klidu a vecer to zacne. Dokonce sem musela sahnout po neurolu a ten hodne pomohl,dal mi chut do jidla. Jenze me zacly strasne bolet zada (bedra a krcni pater) a piskat v usich, takze se musim objednat i na neurologii. Pripadam si jak hypochondr😞 Chci asi zacit brat antidepresiva,ale je to opravdu nutne?😞 Bojim se jich. Jen doufam, ze na me prisly jen nejake zimni uzkosti a deprese a kdyz zacne svitit slunicko, vse zas zmizi😬Potrebovala sem se vykecat😬A koukam, ze dnesni doma je toho plna.

vůbec mě to nepřekvapuje, píšeš tady, kde nikdo nechodí, jestli to budeš číst, tak je to chlamydioza jak vyšitá :-)

Ahoj, mám to stejně a teď zrovna rok, je mi 17. Byla jsme u psychiatričky, která mi diagnostikovala úzkostnou poruchu, protože jsme neustále chodila k doktorovi se strachem ze smrti. Myslela jsem si, že mám rakovinu, sklerozu, infarkty a ppdobně, ale fyzicky jsem byla vždy velmi zdravá. Jenže vždy mě zabolela nějaká část těla a já si to hned hledala, co mi je a vždy to bylo to nejhorší. A potom najednou jsem něla doopravdy problémy, že vidím rozmazaně, vlní se mi podlaha, zničeho nic mi bylo na omdlení, na zvracení, bolely mě plíce a srdce a měla jsem hrozné tiky v oku. Začala jsme na to brát hořčík a bylo mi trochu lépe. Psychiatrička mi předepsala antidepresiva a ani se nesmažila zjistit proč mi takhle je. Přecetla jsme si příbalový leták, kde se psalo, že pokud mi není 18, tak to brát sni nesmím a navíc mezi vedlejsimi učinky byla i rakovina. Takže jsme to samozřejmně nezačla brát. Už to bylo nějakou dobu lepší, ale teď je mi zase hodně špatně, mám strach třeba z embolie plic, ze srdecni prihody a rakoviny, protože mě vždy začne bolet nebo palit hrudnik a já nevím proč a pak je to horší a horší, čím víc na to myslím.

Já mám tyhle stavy již od roku 2002,kdy tomu předcházel dlouhodobý stres.Pak ke mě začala jezdit záchranka,protože to vždy vypadalo jako infarkt a to mi bylo 25.Měla jsem pak štěstí na jednu známou,je to neuroložka,nechala mi udělat veškerá vyšetření a dobrý,nasadila mi Zolloft a Lexaurin,ten jen na měsíc a vše se zlepšilo.Ovšem když přijde nějaka složitá nebo smutná životní událost,vrací se to.V současné době mě to budí i ze spánku,pocit ochrnutí a to je síla.Byla jsem i na CT,vše v pořádku.Diagnoza zní-psychosomatická tetanie.Obtěžuje mi to život,nenávidím to.Bohužel mi lékařka řekla,že nervy když se jednou natáhnou,již se do původního stavu nevrátí.Když tady čtu ty příspěvky,vidím že nejsem sama.Tak se všichni držte statečně v tom našem trápeni.Martina

Ahoj. je me 24 let a posledni dva mesice tripim nespavosti, Mam problemy s prisunem potravy a silne napeti v obliceji. Nevim co mam delat. Muzete mi nekdo poradit?????

mám uplně to samý to co tady všcihni píšou nevím co dělat mužete mi někdo poradit.moc vám děkuju

dobrý den lidi já už to mám asi pul roku že furt si myslím že umřu mám takový uskost někdy mi bije srdce hodně rýchle mam takový pocit že se zabiju mota se mi hlava mám až husy kůži mám strach že mi přestane bit srdce mám až horečky stoho mám takový pocit jak by sem ne byla na světě já sem uplně zdrava i srdce mám pořadku všechno mate take stejně jako já

Presne to same co tady ctu si taky prozivam.Stavy kdy me poleje horko,brni telo,spatne se dycha,trepu se a mam pocit,ze je po mne.Ted me to dokonce dostalo tak,ze jsem nemohla ani jist,ani chodit.A pred timto zazitkem jsem mela nasazene pouze 3dny antidepresivum,to sem musela prestat brat,kdyby to byly vedlejsi priznaky.Zatim mam neurol a modlim se at uz se to nevrati.

Já jsem přátelé poněkud starší. Když mi umřelka maminka to mi bylo 27 let. Po někulika měsících jsem začala zažívat pocity, které uvádíte. Špatným přístupem mojí tehdejší paní doktorky, jsem se styděla o tom mluvit, občas jsem skončila v noci na pohotovosti, někdy i na JIP na sledování. Táhlo se to roky, lékařka řekla mému muži, že jsem hysterická. Ale on mi stál vždy po boku a když jednou zažil, jak jsem se strachem dostala do šoku ( přestávala jsem dýchat) začal jednat. Po návštěvě psycholožky jsem začala brát Zoloft a vše už je O.K. Diagnopza : Panická ataka

ahoj, jsem po RTG srdce a plic, EKG, několik odběrů krve, testu moči a další a další. Úzkost, strach, bolest hrudníku, bolest "srdce", bolest a "úzkost" svalstva až do podpaží, ruky a pamatuji, že až k dlani. Různé pálení na plicích atd. atd. Doprovází mě každodenní strach smrti. můj mozek je zcela přesvědčen, že to, co se mi děje pod hrudním košem, musí skončit smrtí. Čím víc na to myslím tím je to horší. Když kukám na TV, úzkost a bolest, během sekundy zmizí a objeví se, až když na to začnu opět myslet. Prostě sem si to vsugeroval. Jiné problémy nemám. Vzpomínám si na stav, když sem seděl u pc a začal sem přemýšlet .....(mě už ani to slovo nejde přes prsty :o)).. Začal sem přemýšlet kdy asi .... kdy to bude... náhle mě zaskočila myšlenka, že to bude právě teď... , že to bude za chvilku….za pár minut…co za pár minut, za pár sekund…. za 4,3,2, ….. ááááááááááá srdce se mi rozjelo na 150% a lehce sem klimbnul. Okamžitě sem vyskočil a začal chodit po bytě. Šel se napít, najíst, na wc, osprchoval atd.... od té doby se to vlastně drží. Musím se přiznat, že se mi nedaří můj život hodit do nějakého režimu. Poslední dobou strašně málo spím, nepravidelně brzy vstávám, napprosto nepravidelná strava, kouřím, kafe, THC (nepiju alkohol). Se tomu mému tělu nedivím. Jo, a co myslíte, že mě bolí a svírá právě teď :o) .... kuba

Ahoj Kubo. Čtu si tvůj příspěvek a musím odpovědět. Takové stavy jsem měla taky a vím, že je to hrozně nepříjemné. Brala jsem i antidepresiva, ale dnes už vím, že úplně zbytečně. Je potřeba se pořádně podívat na tu situaci, které se bojíš a zamyslet se nad tím, PROČ by se to mělo stát. Nakonec zjistíš, že je to blbost a úzkost zmizí.

Ahojj Petro, mám bušení srdce od 25 let, měsíc po příletu do stávky Ruzyňských dispečerů.již na videu z letadla je vidět jak mám popraskané žilky v očích.Nikdo s námi nemluvli, v letadle letušky absolutně zticha, kap.letadla neudával výšku ani jiné přivítání, nedali nám noviny, my se vraceli z Řecka a mě selhal odvoz pro nás a mé kolegy.nevěděla jsem jak se dostaneme z Prahy na sever čech, takže nervy ještě před nástupem do letadla a pak to sotatní.Přistáli jsme a rovnou nás zaparkovali mezi hasičské garáže, pamatuju si že někdo začal křičet že nám hoří motor.A přitom stačilo aby nám kapitán řekl že je stávka, že letadlo je v pořádku a potřebují nás jen někam uklidit aby ostatní mohli přistát.Ty nastartované hasičské vozy blikající všude kolem nás nic příjemného nebylo.Měsíc na to a na roční výročí umrtí mého dědečka na kterého jsem byla fixovaná mě poprvé odvezli se srdeční tachykardií.Je mi 36 a nezbavila jsem se toho.Co mi ale ted dělá další starosti je omdlívání ve spánku.Cítím jak se propadám a přestávám dýchat, zmobilizuje mi to těloa ajá vylítnu, může se to opakovat i několikrát , před ránem usnu uplně vyčerpaná a vstávám zničená Chytá mě tto nečekaně, vždy v noci nebo spíše mezi 23h - 3hod ranní a paradoxně v době kdy žádné starosti nemám.Při stresu se mi to nikdy nestalo..Neberu nic.Chtěli mi nasadit léky už v 25 na srdce,ale taky mi řekli že bych nemohla otěhotnět.Mám 22měs. dceru a druhá se narodí za měsíc. Ztotožňuji se s tvou odpovědí. Léky nejsou řešení, když to není nemoc a je to psychyka, je potřeba najít důvod a zbavit se jej. To je jediná cesta ven. Problém je v tom, že člověk neví jak a je mi jasné že někd na to nepřijde do konce života.Můj tatínek má bušení taky od25let, zřejmě jsou to vrozené dispozice,bojím se aby to neměli mé dcery.Hledám někoho kdo nad tím zvýtězil. Budu vděčná za každou radu a pozitivní příběhy lidí , kteří to dokázaly. Já věřím že to jde a pokud ne vymítit tak určitě omeizt potíže na minimum. Jinak já i otec máme skoliozu patéře, již mě napadlo zda to také nemá souvislost.Všem přeji hodně zdraví !!!

Sem nemohu nenapsat. Mám totiž úplně to stejný. Před rokem z ničeho nic při usínání se mě rozbušilo srdce. Ale takovým stylem,že jsem myslel,že končím. Je mi 26 let a dost mě to otravuje život. Za ten rok už jsem byl 2x na pohotovosti a prošel několik vyšetření ze kterých vyšlo, že mám srdce jak zvon,TK super atd. Přitom mě to zlobí dodnes. Každej den je mě zle,zimnice,návaly na bušení,mdloby. Ale podle lékařů jsem hypochondr. Beru concor a to je vše. Ale jsem "rád" ,že v tom nejsem sám :o)

Já prožívám poslední dva měsíce úplně to samé, jsem rád že jsem se tady o tom dočetl, teď už vím, že s tím musím k lékaři, doposud jsem si totiž také myslel, že jsou to problémy se srdcem (jsem devět let po náhradě Ao a Mi chlponě),jediný problém je, že když jsem několikrát volal k psychyatrovi, tak mi řekl, že mně vezme nejdříve tak za dva až tři měsíce...

http://agorafobieuzkostideprese.717.cz/ prijd

Ahoj, já prožívám něco podobného. Na začátku jsem myslela, že všechny příznaky (divoké bušení srdce, bolest a pálení na prsou, neschopnost dýchat a strach z infarktu) jsou průvodnímy znaky tzv. magnéziových záchvatů, neboli stavů jako při infarktu, ale ne nebezpečných. Po delší době, kdy se tyto stavy vracely, jsem si vsugerovala, že mám nějakou nezjistitelnou nemoc, že musím jít na vyšetření. Samozřejmě jsem v pořádku. Zlom nastal asi před třemi dny, kdy jsem z nevímjakého důvodu začala šílet z toho, že moji rodiče už brzy umřou(jsou starší) a že to nemůžu přežít. Pak následoval strach ze smrti jako takové a ten mě pronásleduje doteď. Večer usínám s tím, že už se ráno nemusím probudit, přes den mě napadne, že třeba právě teď umřu a že s tím nemlžu nic udělat. Jsem úplně nepoužitelná, myslím jen na to, jaká je smrt a nemůžu s tím přestat. Přítel si myslí, že je to jeho vina, nedokážu mu vysvětlit, že to s ním nemá nic společné, on mě v podstatě drží nad vodou. Včera jsem měla takový záchvat úzkosti, nedokážu to popsat. bylo to strašný, beznaděj, smrt, prostě hrůza. Přítel mě dnes dovedl na krizové centrum a už teď je mi trošku líp. Dostala jsem lexaurin a paní mě objednala na příští týden na sezení. Byla moc hodná a říkala, že trpím panickou atakou. Mám hrozný strach, že se budu tímhle trápit už navždycky, že se s tím nesmířím a že budu celý život nešťastná. Vím, že to zní divně, ale bývá mi dost špatně a mám pocit, jako by mi mohlo pomoct jedině zvracení, už jsem to dvakrát udělala a úplně mě to očistilo. Jestli máte někdo podobný pocit, napište. Jsem hrozně ráda, že jsem našla tohle forum, že vím, kolik lidí má stejné problémy. Všem přeji ať je lépe, Maruska

MÁM TÉ BUSENI SRDCE BERU NEUROL STYLNOX A ZOLOFT NA SPANI JE TO PRAVÁ HRUZA UŽ JSE 8 MĚS. NA NESCHOPENCE JE TO TRAGÉDIE PROBUDIM SE V NOCI A JSEM SPOCENEJ NIC MNĚ NEBAVI MÁM TAKY STRACH Z TOHO NEJHORŠIHO JURA

Ihned vysaď ty prášky,nebo alespoň postupně,nebo tě zničí.Jsou jiné způsoby,po těchto lécích totiž nežiješ...

Ahoj anonyme.Mužeš nám tedy poradit co jiného pomáhá,než prášky???????????????????????

Musim taky reagovat...mela jsem podobny stavy a taky po porodu atd...A myslim, ze mas to stejny co ja, nejdriv mi taky "ordinovali" to co Tobe a v podstate nevedeli...Ale je to hypoglykemie...malo cukru v krvi..Vubec nemusis mit cukrovku a timhle muzes trpet..Nech se na to vysetrit:Dulezita je pravidelny strava, dost vody a ovoce!Grep.dzus je taky paradni prirodni lek...

Nekolik let, jsem diky spatnemu manzelstvi prozivala peklo, da se rist " domaci nasili" . Mela jsem astmaticke zachvaty, dusila jsem a nemohla jsem se nekdy ani hybat. Proste telo vyplo. Zacala jsem brat antidepresiva, ale nedelali mi dobre. Po nejakou dobu to lepsi, ale pak se vse vratilo, kdyz jsem se seznamila s mym nynějším přítelem. Bavštivila jsem psychiatra a dostala antidepresiva seroxat, neurol a jeste rivotril. Ted budu prechazet na Remood. Antidepresiva mi pomohli. Je potřeba se připravit na to, ze kazdy je jinak citlivy a je potreba se na antidepresiva zvyknout. Trvalo mi to 3 tydny nez splynuli s telem. Věrim tomu, ze deprese nebo podobne veci jsou chemicke změny v mozku a leky je pomahaji srovnat. Je ale take potreba vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo terapeuticke skupiny. Leky mi pomahaji pracovat a zit. Pomahaji mi, ale musim si take davat pozor na muj zivotni styl. Pokud se presprilis unavym nebo zaziju neco traumatizujiciho nekdy se stavy vrati, ale pak je vse zase ok. Leky vam nezabrani nic prozivat. Mozna trochu tlumi, ale je to individualni. S remodem zacinam od zitrka, ja na podobnem, stejnem principu jako seroxat. Ten mi dela dobre. Osobne si myslim, ze pokud púsychika zajde nekam daleko, do nejakeho traumatu a strachu, neni potreba se leku bat, aby se nervy sklidnili a clovek mohl premyslet co dal. Alex

ALEX PROSIM NAPIS MI NA MEIL killbilla120seznam.cz jake mas zkusenosti ze seroxatem pribira se po nem mam ho brat ten remond je slabši

Stále jsem jen pracovala a nemyslela na své zdraví...Blokla mi páteř,nemohla jsem se vůbec hýbat a ten pocit bezmocnosti mě přiváděl k šílenství!Navíc nejsem zvyklá být tak dlouhou dobu na nemocenské...Stále jsem brečela,nešlo to zastavit,a protože jsem měla takto narušenou psychiku,ani zdravotní stav s páteří se nelepšil.Na doporučení neurologa jsem navštívila psychiatra,a protože i já sama jsem věděla,že to už nezvládám.Doktor mi předepsal nejdříve LAMICTAL+REMOOD a později EPIRAL+REMOOD a moje psychika se viditelně zlepšila,i když jsem měla zpočátku ten problém,že jsem byla ke všemu netečná a každou chvíli jsem polehávala,což mi v době nemocenské ani nevadí,ale bojím se,co bude až nastoupím zase do práce....Po psychické stránce se cítím o 90%lépe a také se zlepšovaly mé potíže s páteří.Nyní mám už postupně snižovat dávky EPIRALU a REMOOD užívat ještě aspoň půl roku.Věřím,že už bude jenom líp a doporučuji všem,co mají nějaký problém,aby se vůbec nestyděli svěřit se svému lékaři.Raději dřív než bude pozdě.Dnešní doba je hektická a stres a deprese má mnoho lidí,někteří si ale myslí,že k psychiatrovi chodí jen blázni....

Milá Janičko! Máš pravdu dnešní doba je hektická,depresivní a mnohdy se zdá,že se situace nezvládá a to je opravdu vážný důvod zajít k odborníkovi.Já trpěla celé dětství a nikdo mi nepomohl,pak jsem měla vztah u kterého jsem si nalhávala jak je skvělý a přitom jsme si nerozuměli a v tu dobu to začlo(první návštěva psych.)nikomu bych nepřála aby svoji psychyckou stránku zanedbal leze se s toho zle a mnohdy z mé zkušenosti rodiče místo pomocné ruku podají raději kopanec.....Poprvé jsem se léčila citalecem a začla chodit na skupiny které mě z ničeho nic vystřelily do oblak.poznala jsem tam úžasného kluka,po měsíci se k němu nastěhovala(chtěla jsem od našich)a bác po ani né půl roce jakoby chápání k nočním vyjížďkám přidával facky a jeho rodiče stáli za ním,že mě mlátí jen proto,že je ještě nevyzrálý ale má mě rád.Skončila jsem na psych.oddělaní s tím,že se všeho šíleně bojím.To,že mě on mlátí jsem neřekla a všechno jsem to jakoby svedla na rodiče,moje.Od tamtud už jsem si strachy nesla.....Po opětném nasazení prášků na nervy jsem dostala rozum jak já říkám a odešla jsem.S výhruškami a nadávkami od jeho rodičů,i jeho máma a brácha mě zmlátili,to je na dlouho.Ale ta úleva,kdo nezažil nepochopí.........Když jsem poznala dalšího přítele nejdřív jsem ho pořádně proklepla než jsem se k němu nastěhovala od té doby se můj stav lepšil a já vysadila prášky.Bohužel dřív než bylo zdrávo....A nevrátila se mi jen deprese,ale začla se klubat na povrch i má vrozená vada pohybového ústrojí o které jsem do té doby nevěděla a to opět vyvrcholilo mé psychycké nevyrovnanosti a od listopadu beru cipralex teď už mi je lépe i díky absolvovaným lázním,na které budu mít nárok zase za rok.........Přítel mi dává čas a já cítím jak se pomalu lepším a moc si přeju abych se už nikdy nemusela tak moc bát ať už lidí,či bolestí a přeji to i všem a pokud zlobí i blokace zad doporučuji metodu cvičení ,,Pilátes"Překonat prvotní větší bolesti s tím,že nejdřív bude hůř ale pak líp a prášky papejte,,Lidi,kdo dostane prášky tak je potřebuje a pokud cítíte jak je vám mizerně o to víc by jste měli dbát na předepsané dávky"To,že jsou antidepres.návyková je BLBOST!!!A koukejte jík k psychoušovi včas,pa

Tak to je blbost ,kdyz nejsou navykova proc je cloveku tak blbe ,kdyz je prestane brat?......

Ahoj!Pokud Vám doktor předepíše antidepresíva,tak vymlouvání,že je jíst nebudete je blbost.ANTIDEPRESIVA NEJSOU NAVYKOVA!!!!!!A pokud je máte brát je to proto aby jednoho dne nedošlo k tomu,že už tím jak nebudete vědět co dál uděláte nějakou nezvratnou blbost,protože se jí na100%pokud vy sami chcete dá předejít.Já po xtý beru antidepr.vždy mě pomohou problém byl jen v tom,že jsem je vždycky moc brzo vysadila.A také záleží jistě na okolí.Já teď trpím bolestmi z mé vrozené pohybové vady a začla jsem se těch bolestí moc bát po dvou měsících je líp asi i kvůli absolvovaným lázním a mám trpělivého přítele kterému na mě záleží.Nikdy ale nezanedbejte jít včas k psychol.sami to zvládnete jednou možná sami po druhé nevím,ale až půjdete k doktorovi pak budete se léčit desetkrát déle než když půjdete hned.A prosím ,protože mé problémy se táhnou z dětství chápejte prosím své děti,oni si do dospělosti odnesou fakt vše ne jen to hezké,ale to příliž ošklivé také a těm včas málo kdo pomůže,bohužel rodiče ne že nevidí,ale oni nechtějí vidět,že dítěti něco je?A že to že je bolí bříško není že maj častý průjem,ale sváry na srdíčku s kterýma je jim nutno poradit a pomoct....................Drž te se a ať se vám Deprese vyhýbá obloukem pa Beruška Jo a ty prášky koukejte jíst,pokud je máte napsaný.....:-)

Jáá též úzkosti a to díkysvému manželovi,který mi každodenně dává pocity úzkosti,strachu a jen oči pro pláč.Dělám na jisté chalupě ,kde si moc nevidělám,ale mám tam fajn kolektiv , o který nechci přijít.Dává mi ultimátum,pokud tam budu dělat tak sese mnou rozvedeamocmnětotrápí adennodenně pláču.Je moc tvrdohlavý ,laejá už nevím jak dál.Myslím i na sebevraždu.Pořád mi nadává sprostě,nemlátí mně,ale týrá mně psychicky.MocVás prosím poraďte micomám dělat ,jsem vážně moc zoufalá..!

na takeho chlapa se co nejdriv vyser, on se nezmenie a tim ze se budes trapit se taky nic nevyresi

zdravím,uzíval jsem cipralex a nyní mi lékařka předepsala remood za prvé se zde mezi nezádoucími učinky píše o ztrátě zájmu o sexuální zivot.a za druhé bych rád věděl jestli tento lék pomohl nikomu kdo trpí nevysvětlitelnýmy pocity hrozného strachu a ůzkosti.jedná se o jakési odcizení od okolního světa které vzdy přichází a zůstává nikolik týdnů.předem moc děkuji za vaše postřehy.Fanda

Ahoj,mám doslova stejné problémy jako máš Ty.Špatně se mi dýchá mám stáhlí hrtan bolest na hrudi brnění a pocit že umírám.Byl jsem 2*hospitalizován v nemocnici EKG,KREV RTG a,jiné.Nakonec diagnoza fizicky naprosto zdraví.Dostal jsem LEXAURYN beru ho jen při potížích dvě tab.potíže mám ted tak obden jsem s toho už na dně potřebuji pomoct ale bojím se navštívyt lékaře protože po svích skušenostech vím že zas na mě budou koukat jak na hypochondra.Chci být jako dřív v pohodě nevím co mám dělat?Jestli někdo mužete tak prosím poradte moc děkuji RADEK

Ahoj, před 3 lety mě odvezla sanitka se stejnými potížemi.Dnes beru lexaurin a hlavně hořčík,ten je velice nutný u těchto potíží,chodím k psychiatrovi,protože se jedná o panickou reakci,a byla mi zjištěna tetanie.takže návštěvu lékaře určitě nepodceňuj.Přeju hodně zdraví

Ahoj Radku, nevím jak je to dlouho co jsi sem psal ten příspěvěk, takže nevím zda je moje reakce aktuální. Já mám taky takový "stavy", je to na palici. V reálu jsem se ještě s nikým kdo má stejné problémy nesetkal a rád bych o tom s někým mluvil. Jen tak a snad na něco příjdem. Všem přeji hodně úspěchů v tvrdém boji. [email protected], roman

začni brat znovu cipralex ten mi s neurolem pomáha mam jeden týden spaci a pak hyperaktivni ale zvladam to v mezich normy drž se

Měla jsem podobné problémy. Strachy ze smrti, protože jsem chtěla vědět, co bude dál, zda to tady má nějaký smysl. Po smrti maminky ( byl to promě dost velký stres) jsem si uvědomila, že jde jen o změnu stavu. Opravdu se není čeho bát. Jsme tady a ještě se mnohokráte narodíme. Teď už to vím. Taky jsem se bála, byla to noční můra. Teď už to vidím jinak. Strach zmizel a léky není třeba brát. Jsou to jen chemické jedy. Je to v mysli, v myšlení.Způsobu nazírání na svět. Vím, jak ses asi někdy blbě cítila, ale věř, opravdu se toho dá zbavit. Přeji ti hodně síly a úspěchu